47 Ad 31/2024 – Krajský soud v Praze

47 Ad 31/2024- 40 - text 6 47 Ad 31/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobkyně: M. G., narozená X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 10. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou k poštovní přepravě dne 14. 11. 2024 domáhá zrušení rozhodnutí žalované označeného shora (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná změnila své rozhodnutí ze dne 25. 7. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), tak, že podle § 56 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) tak, že se invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně vyplácený od 24. 8. 2024 ve výši invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně snižuje od 24. 11. 2024 na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně činí 8 520 Kč měsíčně. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná podle § 56 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 41 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění snížila od 24. 8. 2024 výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně činí 10 581 Kč. Podle posudku posudkového lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 8. 7. 2024 poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 55 %, není invalidní ve třetím stupni. 2. Žalobkyně namítala nesprávné posouzení jejího zdravotního stavu. Poukázala na to, že v prvostupňovém rozhodnutí byla uznána invalidní ve druhém stupni, v napadeném rozhodnutí už jen v prvním stupni. Posudková lékařka v posudku uvedla, že byl posudek v prvostupňovém rozhodnutí nadhodnocen, zároveň se posudkoví lékaři v prvostupňovém a námitkovém řízení rozcházejí v názoru na rozhodující příčinu snížené pracovní schopnosti žalobkyně. Posudková lékařka žalované neodůvodnila, proč se rozhodla změnit rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, když položky 1a – 1e kapitoly II, oddílu A přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), pojednávají o onemocnění v remisi, ve které je i nemoc žalobkyně. Žalobkyně má za to, že je takový postup v rozporu se zákonem. 3. Žalobkyně citovala posudkové zásady uvedené v kapitole II, oddílu A vyhlášky o posuzování invalidity a odkázala na to, že posudkoví lékaři měli jasně vymezit, jak konkrétní diagnostické závěry vyplývající z podkladové zdravotnické dokumentace konkrétně ovlivňují, resp. omezují schopnost žalobkyně pracovat. Posudkoví lékaři přitom měli zohlednit, že posouzení zdravotního stavu pro účely posouzení invalidity nelze určit pouze na základě diagnózy onemocnění, nýbrž na základě dopadu takové diagnózy na schopnost vykonávat práci. Žalobkyně uvedla, že by mohla mít sníženou schopnost práce o 35 % ovšem pouze za předpokladu, že by vykonávala sedavé zaměstnání. K její pracovní historii a s ohledem na další diagnózy by ovšem měl být konstatován pokles o vyšší. Žalobkyně poukázala na vážné problémy s pohyblivostí, dále uvedla, že se posudkový lékař v námitkovém řízení nevypořádal s námitkou, na základě jakých skutečností shledal za nevýznamné, aby bylo provedeno vlastní vyšetření žalobkyně. Žalobkyně namítala nepřezkoumatelnost posudku posudkového lékaře. 4. Žalovaná s ohledem na námitky žalobce navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „organizační zákon“). 5. V průběhu prvního jednání, jež byl soud povinen nařídit, neboť ve věci prováděl nad rámec správního spisu dokazování posudkem posudkové komise MPSV v Praze žalovaná setrvala na svém procesním stanovisku. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala. 6. Soud ze správního spisu zjistil, že v posudku o invaliditě ze dne 8. 7. 2024, č. j. LPS/2024/1055-NB_CSSZ, vypracovaném posudkovým lékařem IPZS dospěl posudkový lékař k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je infiltrující karcinom pravé mammy, stav po adjuvantní chemoterapii a radioterapii, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole II, oddíl A, položka 1c vyhlášky o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 45 % s tím, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti s ohledem na další zdravotní postižení žalobkyně navýšila ve smyslu § 3 vyhlášky o dalších 10 %, celkově tak činila 55 %. 7. S odkazem na závěr posudku posudkového lékaře IPZS vydala žalovaná prvostupňové rozhodnutí ze dne 25. 7. 2024, kterým podle § 56 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 41 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění snížila od 24. 8. 2024 výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. 8. Žalobkyně napadla prvostupňové rozhodnutí námitkami. Nesouhlasila s prvostupňovým rozhodnutím. Namítala, že její zdravotní stav neumožňuje jakoukoli práci, je odkázaná na berle a elektrický vozík. K námitkám doložila tři lékařské zprávy. 9. Posudková lékařka žalované zpracovala v nepřítomnosti žalobkyně posudek ze dne 20. 9. 2024, č. j. LPS/2024/2258-NR-STC_CSSZ, a to na základě lékařských zpráv jako posudkový lékař IPZS a lékařských zpráv, které doložila k námitkám žalobkyně. Uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce je lehká paraparéza DKK (dolních končetin), bez demyelinizační složky, distální symetrická neuropatie, lehké zn. axonální motorické neuropatie, dle EMG frustní senzitivní polyneuropatie, porucha chůze, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položce 9b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 % (rozpětí 20-40 %) s tím, že se míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky se dále neměnila. Posudková lékařka žalované uvedla, že na základě provedeného přezkumu nemůže potvrdit posudkový závěr lékaře v prvním stupni, posudková lékařka poukázala na to, že onkologické onemocnění žalobkyně je v remisi, byla proto zvolena jiná rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně. 10. Na základě tohoto posudku žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 16. 10. 2024, jež žalobkyně převzala 18. 10. 2024, změnila prvostupňové rozhodnutí tak, že snížila invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně vyplácený od 24. 8. 2024 ve výši invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně od 24. 11. 2024 na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. V odůvodnění odcitovala posudkové závěry s tím, že s ohledem na zjištěný pokles pracovní schopnosti se jedná o invaliditu prvního stupně. 11. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., přezkoumal napadené rozhodnutí v žalobou vymezeném rozsahu. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná. 12. Soud s ohledem na argumentaci žalobkyně provedl důkaz posudkem posudkové komise MPSV v Praze ze dne 9. 4. 2024. Žalobkyně nebyla jednání přítomna. K jednání byla pozvána, avšak omluvila se z důvodu, že nemá odvoz a cestu by sama nezvládla. Posudková komise vyhodnotila, že je podkladová dokumentace dostačující pro posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Posudková komise shrnula, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je polyneuropatie dolních končetin, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položce 9b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro kterou stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 40 % (z rozpětí 20-40 %). Procentní míra poklesu pracovní schopnosti nebyla ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky o posuzování invalidity dále měněna, protože pokles pracovní schopnosti z důvodu více zdravotních postižení nebyl větší, než odpovídalo horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně neměl větší vliv na schopnost využívat výdělečné činnosti než odpovídalo horní hranici procentního rozmezí výše uvedené položky. 13. Pokud jde o zdravotní stav žalobkyně, soud má za to, že byl přesvědčivě prokázán a dostatečně vyhodnocen v návaznosti na shromážděné lékařské nálezy, přičemž posudkový závěr posudkové lékařky žalované ohledně příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyn