53 Ad 2/2025 – Krajský soud v Praze

53 Ad 2/2025- 210 - text 5 53 Ad 2/2025 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: T. R. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 5. 2023, č. j. X, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaná zamítla žalobkyniny námitky a potvrdila rozhodnutí žalované ze dne 21. 3. 2023, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná v souladu s § 86 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, vydala rozhodnutí o zvýšení procentní výměry žalobkynina starobního důchodu od ledna 2023 o 1 000 Kč za výchovu dvou dětí podle čl. II bodů 1 a 4 zákona č. 323/2021 Sb. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná konstatovala, že žalobkyně pobírá od 24. 2. 2015 starobní důchod ve výši doposud pobíraného invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně podle § 61a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Dne 7. 2. 2023 žalovaná žalobkyni zaslala oznámení o tom, že jí od lednové dávky 2023 zvýšila procentní výměru starobního důchodu o 1 000 Kč za výchovu dvou dětí podle čl. II bodů 1 a 4 zákona č. 323/2021 Sb. Dne 24. 2. 2023 žalobkyně požádala o vydání rozhodnutí v návaznosti na toto oznámení podle § 86 odst. 2 věty druhé zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Vzhledem k tomu vydala žalovaná prvostupňové rozhodnutí, v němž žalobkyni podrobně vysvětlila důvody zvýšení starobního důchodu. K žalobkyniným námitkám žalovaná uvedla, že žalobkynin starobní důchod zvýšila bez žádosti, což je i správně uvedeno v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Jeho výpočet, tj. navýšení o 1 000 Kč, byl proveden v souladu s čl. II zákona č. 323/2021 Sb. Případná dílčí vada v písemném vyhotovení prvostupňového rozhodnutí se týká jen odůvodnění a nepromítla se do výroku, který je rozhodující. Následky úrazu, který žalobkyně utrpěla v roce 1974 a okolnosti majetkového sporu Bc. L. R. se společností TRISIA, a.s., nemají žádnou souvislost s prvostupňovým rozhodnutím. Co se týče úrazu z roku 1974, žalobkyni byl rozhodnutím ze dne 12. 8. 1976 od 15. 4. 1975 přiznán částečný invalidní důchod (od roku 2010 invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně) až do 24. 2. 2015, kdy byl nahrazen starobním důchodem podle § 61a zákona o důchodovém pojištění. Ke sporu mezi stranami, které nejsou účastníky řízení, pak žalované nepřísluší se vyjadřovat. 3. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobkyně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. 4. Z obsáhlé žaloby soud pochopil, že žalobkyně dle svých tvrzení utrpěla v roce 1974 pracovní úraz (patrně v souvislosti se zaměstnáním u Třineckých železáren) s trvalými následky na zdraví, který měl dle jejího názoru vést k uznání plné, a nikoliv toliko částečné invalidity, a posléze i k vyššímu starobnímu důchodu. To by se mělo promítnout i do výše důchodu, která jí byla stanovena prvostupňovým, resp. napadeným rozhodnutím. 5. Žalovaná navrhuje odmítnutí žaloby dle § 46 odst. 2 s. ř. s. Uvádí, že ze základního registru pro zjistila, že žalobkyně vychovala dvě děti. Podle zákona č. 323/2021 Sb. proto došlo k navýšení procentní výměry důchodu o 1 000 Kč měsíčně. Proti tomuto postupu žalobkyně nic nenamítá. Upírá pozornost na neúspěšnou snahu domoci se přiznání plného invalidního důchodu následkem pracovního úrazu utrpěného v roce 1974. Ohledně tohoto nároku již Nejvyšší správní soud (NSS) rozsudkem ze dne 30. 5. 2013, č. j. 4 Ads 124/2012 – 44, v minulosti žalobkyni nevyhověl. Žaloba neobsahuje nic, co by se týkalo napadeného rozhodnutí. Podle žalované tak neobsahuje žádný žalobní bod. Žalobkyně se zjevně domáhá rozhodnutí ve sporu, který již byl ukončen citovaným rozsudkem NSS. 6. V rozsáhlé replice žalobkyně v podstatě opakuje svá tvrzení o pracovním úrazu a dodává, že ona a její syn (L. R.) byli v roce 2006 nezákonně (bez soudního rozhodnutí) vyklizeni z nájemních prostor v Třinci, kde se nacházely i lékařské zprávy dokládající žalobkynin nárok na plný invalidní důchod. Tomu se její syn nemohl bránit, neboť se předtím zranil při nezaviněné autonehodě. Z pronajatých prostor byl žalobkyni a jejímu synovi odcizen majetek. 7. Soud se nejprve zabýval přípustností žaloby. 8. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, který je podle tohoto zákona nepřípustný. 9. Podle § 68 písm. f) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, sleduje-li zjevné zneužití práva. 10. Citovaný § 68 písm. f) byl do s. ř. s. vložen na základě zákona č. 284/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2024. Již předtím ovšem judikatura dovodila, že žalobu (resp. kasační stížnost) lze odmítnout i pro zneužití práva. Z jejích závěrů tak lze vycházet i při výkladu § 68 písm. f) s. ř. s. NSS konkrétně konstatoval, že pouhá skutečnost, že žalobce vede velké množství sporů, sama o sobě neznamená, že by se jeho návrhy neměl soud zabývat věcně. Rozhodující pro kvalifikaci podání jako zjevně obstrukčního, a tedy zneužívajícího právo podat žalobu, je početnost, sériovost a stereotypnost vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů. Sériovost a stereotypnost podání zakládá zneužití práva podat návrh soudu též dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (viz usnesení ze dne 13. 11. 2014, č. j. 10 As 226/2014 – 16, které NSS následoval v řadě dalších, např. ze dne 19. 7. 2023, č. j. 9 As 133/2023 – 7, či ze dne 17. 7. 2023, č. j. 5 As 112/2023 – 7, a zdejší soud z nich vychází při posuzování zneužití práva podat žalobu, viz např. usnesení ze dne 10. 12. 2024, č. j. 41 A 62/2024 – 13, a mnoho dalších v něm citovaných). 11. V projednávané věci jsou podání žalobkyně (žaloba a replika) tvořena proudem poměrně nesouvislých a obtížně srozumitelných tvrzení o neplatnosti nespecifikovaných právních jednání a porušení nejrůznějších žalobkyniných práv a ustanovení právních předpisů (včetně jejich obsáhlých citací), k nimž mělo dojít v posledních 48 letech. Skutkově je žalobkyně spojuje prakticky výhradně s pracovním úrazem, který měla utrpět v roce 1974 s vážnými a trvalými následky a s vyklizením nájemních prostor v Třinci (kde se měly nacházet mj. důkazy o jejím zdravotním stavu a majetek, jenž byl jí a jejímu synovi odcizen, který se tomu nemohl bránit, neboť se zranil při dopravní nehodě v roce 2006). Domnívá se, že po úrazu měla mít nárok na vyšší (plný) invalidní důchod. 12. Soudu je z vlastní činnosti, z žalob a rozhodnutí vyžádaných od Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) v řízeních vedených pod sp. zn. 2 Ad 13/2023 a 19 Ad 27/2022 a z veřejně dostupné databáze soudních rozhodnutí na webových stránkách NSS známo, že žaloby obsahující obdobnou argumentaci (co do její formální úrovně i skutkového základu) žalobkyně podává opakovaně. Jen u zdejšího soudu bylo od roku 2022 zahájeno celkem sedm řízení (43 Na 10/2022, 46 Ad 10/2022, 47 Ad 23/2024, 54 A 61/2023, 58 Ad 3/2023, 53 Ad 30/2024 a nynější věc) proti různým úkonům veřejné správy, jejichž leitmotivem je pracovní úraz z roku 1974 a (údajně) nezákonné vyklizení, na něž žalobkyně „nabaluje“ další namítané nezákonnosti (opět obtížně srozumitelné). 13. Žalobkyně zejména pravidelně napadá rozhodnutí žalované o zvýšení (tzv. valorizaci) jejího starobního důchodu vydaná dle § 86 odst. 2 věty druhé zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, popř. i samotná oznámení o valorizaci. U zdejšího soudu žalobkyně takto napadla valorizaci od června 2022 (46 Ad 10/2022; postoupeno městskému soudu, který vede řízení pod sp. zn. 19 Ad 27/2022), září 2022 (58 Ad 3/2023; původně vedeno u městského soudu pod sp. zn. 16 Ad 5/2023), června 2023 (53 Ad 30/2024; postoupeno městskému soudu, který věc vede pod sp. zn. 4 Ad 6/2024) a ledna 2024 (47 Ad 23/2024; taktéž postoupeno městskému soudu, který věc vede pod sp. zn. 2 Ad 19/2024). U městského soudu se žalobkyně dále domáhala zrušení rozhodnutí o valorizaci od (patrně) ledna 2017 (1 Ad 15/2017), ledna 2018 (13 Ad 21/2018), ledna 2020 (3 Na 110/2020) či ledna 2023 (2 Ad 13/2023; a to soud ani není schopen dohledat veškeré žaloby, neboť nemá přístup k databázi řízení vedených u městského soudu). Společným znakem všech žalob (vyjma věci 1 Ad 15/2017, u které to soud nebyl schopen ověřit) je opět tvrzení o pracovním úrazu v roce 1974, popř. o nezákonném vyklizení v roce 2006. 14. Soudy přitom žalobkyni opakovaně vysvětlily, že tyto skutečnosti nemají žádnou relevanci pro zvyšování důchodů v závislosti na růstu cen a růstu mezd podle § 67 zákona o důchodovém pojištění (valorizaci). O valorizaci důchodu v jednotlivých věcech rozhoduje žalovaná bez návrhu (z úřední povinnosti). Nejedná se o nové posouzení nároku na důchod, již dříve vzniklého, nýbrž o nové určení výše důchodů dle příslušného nařízení vlády. P