57 Az 3/2025 – Krajský soud v Praze

57 Az 3/2025- 28 - text 9 57 Az 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Karlem Ulíkem ve věci žalobce: M. D. narozen dne X, státní příslušník Turecké republiky bytem X zastoupen advokátkou Mgr. Martinou Sklenskou sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2025, č. j. OAM-941/ZA-ZA11-VL15-R2-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Soud v této věci přezkoumává rozhodnutí žalovaného, který posuzoval žádost o mezinárodní ochranu tureckého občana kurdského původu. Ve shodě s žalovaným soud dospívá k závěru, že žalobce v průběhu řízení netvrdil dostatečně významné azylové důvody. Proto ani žalovaný nebyl povinen se zabývat situací Kurdů v Turecku detailněji, než jak učinil. Jeho závěry potvrzuje mj. i ustálená judikatura správních soudů, dle níž samotná příslušnost ke kurdské menšině v Turecku nepostačuje k udělení mezinárodní ochrany. Řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany 2. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu již dne 19. 1. 2024. Řízení o této žádosti ale žalovaný zastavil z důvodu neznámého pobytu žalobce. 3. Žalobce následně dne 18. 7. 2024 podal druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany. V tomto řízení žalovaný vycházel i z pohovoru, který s žalobcem provedl po podání první žádosti dne 24. 1. 2024. Při něm žalobce ve stručnosti uváděl, že se v zemi původu (Turecku) potýkal s diskriminací na trhu práce a že na veřejnosti nemohl mluvit kurdsky. Například při telefonování byl upozorněn, že žije v Turecku, kde se mluví turecky. V práci pak musel vykonávat ty nejtěžší činnosti. Navíc jej považovali za přívržence Strany kurdských pracujících (PKK), protože pochází z oblasti Mardin, kde jsou konflikty s Kurdy velmi časté. 4. Při pohovoru po podání druhé žádosti žalobce rozvedl, že neměl možnost se svými přáteli hovořit kurdsky na veřejnosti. Když tak na veřejných místech učinil, pokřikovali na něj. Při hledání práce jej vždy odmítli, když zjistili, že je Kurd. Pokud už někde pracoval, vykonával nejtěžší pozici. Neměl možnost kariérního růstu. Žalobce zopakoval i to, že jej považovali za přívržence PKK, přestože s nimi neměl nikdy nic společného. S diskriminací se žalobce více setkával na západě Turecka, kam v roce 2016 odešel za prací. Na východě země problémy neměl, protože většina obyvatel jsou Kurdové. Ale nebylo možné tam sehnat práci, proto musel jet jinam. Původcem diskriminace byli dle žalobce obyvatelé turecké národnosti. Se státními orgány problémy neměl. Stejně tak neměl ani jiné než popsané potíže. Žalobce by mohl žít ve městě X, ale neměl by tam práci a z čeho žít. Kdyby měl práci, nikdy by neodešel na západ Turecka ani do Evropy. Jeho rodiče a dva starší bratři tam stále žijí. Bratři jsou vyučení a finančně pomáhají rodičům. Žalobce vyučený není, a tak nemohl žádnou práci najít. Pokud by se musel do Turecka vrátit, obával by se právě toho, že by si nenašel práci a neměl by na bydlení. V České republice by chtěl zůstat a založit nový život. Má zde českou přítelkyni a cítí se tu svobodný. 5. Mezi podklady pro rozhodnutí žalovaný zařadil informaci svého odboru azylové a migrační politiky ze dne 6. 8. 2024 k bezpečnostní a politické situaci v Turecku a informaci Ministerstva zahraničních věcí (dále „MZV“) ze dne 16. 1. 2024 s názvem Turečtí občané kurdského původu. Napadené rozhodnutí 6. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále „napadené rozhodnutí“) žalovaný rozhodl, že se žalobci mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, §14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále „zákon o azylu“), neuděluje. 7. V odůvodnění konstatoval, že nebyly splněny podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu, neboť žalobce ve své vlasti nevyvíjel činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován. Žalobce v průběhu správního řízení sdělil, že nemá politické přesvědčení a nikdy nebyl politicky aktivní. Netvrdil nic, co by nasvědčovalo tomu, že by byl nebo mohl být pronásledován za uplatňování politických práv a svobod. Žádným politickým či obecně veřejným aktivitám se nevěnoval. V Turecku rovněž neměl problémy se státními orgány či bezpečnostními složkami, a to ani při vycestování ze země. 8. Dále žalovaný v souvislosti s posouzením důvodu pro udělení azylu dle § 12 písm. b) zákona o azylu na základě zprávy MZV ze dne 16. 1. 2024 shrnul, že samotná kurdská národnost není v Turecku důvodem k pronásledování. Kurdové se mohou svobodně po území Turecka pohybovat a často se za zaměstnáním stěhují do velkých měst. Zejména ve východní části země jsou oblasti, v nichž kurdské obyvatelstvo naprosto převažuje. Z kurdské populace pochází i významné turecké osobnosti z politiky i kultury, včetně vrcholných politiků napříč stranami. 9. K žalobcem tvrzené diskriminaci žalovaný podotkl, že údajným okřiknutím při hovoru v kurdštině nedošlo k ohrožení žalobcových základních práv či života. Z žalobcovy výpovědi nevyplynulo nic, co by vypovídalo o jeho pronásledování kvůli tomu, že žalobce považovali za přívržence PKK. Verbální narážky a předsudky nelze dle žalovaného považovat za azylově relevantní důvody. Toto jednání měli navíc mít na svědomí běžní občané tureckého původu, nikoli státní složky. Pokud se žalobce cítil ohrožen, mohl se obrátit na tureckou policii. Žalobce nevyužil právní prostředky ochrany, které měl k dispozici. Z žalobcovy výpovědi taktéž plyne, že zmíněné problémy se neděly ve všech částech Turecka, ale pouze během jeho pobytu na západě země. Žalobce tedy mohl svá údajná příkoří řešit přestěhováním se do kurdských oblastí země, o což se ani nepokusil. 10. K potížím žalobce v práci žalovaný uvedl, že i v tomto případě měly být způsobeny soukromými osobami, nikoli tureckými orgány či bezpečnostními složkami. Žalobce sám zmínil, že byl dlouhodobě zaměstnán u několika zaměstnavatelů, což je v rozporu s jeho tvrzením, že byl při hledání práce vždy odmítnut, když zjistili, že je Kurd. Žalobce nevysvětlil, jaké práce považuje za nejtěžší a jakým vzděláním, schopnostmi a dovednostmi disponuje, aby mohl zastávat vyšší pracovní pozice. Pokud byl se svou prací nespokojený, mohl se ucházet o místo v jiném sektoru, vyhledat kurdského zaměstnavatele nebo si rozšířit vzdělání. Sám žalobce sděloval, že jeho bratrům se v pracovním životě daří, protože jsou vyučení. Z toho plyne, že kurdský původ není zdrojem údajných problémů žalobce na trhu práce. Tvrzení o nemožnosti nalézt pracovní uplatnění jsou tak jen prostředkem pro gradaci azylového příběhu a důkazem, že skutečným důvodem pro příchod žalobce do ČR je jen snaha legalizovat si zde pobyt za účelem práce. 11. K doplňkové ochraně podle § 14a zákona o azylu žalovaný konstatoval, že žalobce neměl ve vlasti problémy se státními orgány, nebyl trestně stíhán a nic nesvědčí o tom, že by mu po návratu do vlasti hrozily mučení, nelidské či ponižující zacházení nebo trest. K tvrzeným problémům žalovaný odkázal na závěry týkající se udělení azylu, neboť jsou použitelné i zde. Žalovaný proto uzavřel, že žalobci nehrozí vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. 12. Žalovaný se rovněž zabýval možností udělit žalobci azyl za účelem sloučení rodiny dle § 13 zákona o azylu a humanitární azyl dle § 14 zákona o azylu. Důvody k jejich udělení však neshledal. Stejně tak žalovaný neudělil žalobci ani doplňkovou ochranu za účelem sloučení rodiny dle § 14b zákona o azylu. Shrnutí žaloby 13. Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). 14. Namítá, že je etnickými Turky diskriminován z důvodu kurdského původu při slovních projevech ve svém mateřském jazyce. Žalovaný přitom nezajistil žádnou zprávu o zemi původu odpovídající na otázku, zda mají turečtí občané kurdského původu zaručeno právo na svobodu projevu a zda se mohou svobodně vyjadřovat na veřejnosti ve svém mateřském jazyce. Ve spisu není ani zpráva objasňující, zda mají takto postižené osoby právo účinně se bránit proti takovému diskriminačnímu jednání. Žalobce nesouhlasí s žalovaným, že nedošlo k ohrožení jeho základních práv. Svoboda projevu v mateřské řeči patří mezi základní lidská práva. 15. Žalobce dále cituje ze zprávy MZV ze dne 16. 1. 2024, dle níž může k diskriminaci Kurdů docházet v soukromém sektoru, přičemž neexistuje účinná antidiskriminační legislativa a případná obrana před soudem by narážela na vrcholně obtížné dokazování motivu. Žalovaný tuto pasáž nijak nezohlednil. Za těchto okolností byl povinen získat více informací od jiných důvěryhodných subjektů týkající se problému žalobce. Žalovaný naopak žalobcův příběh bagatelizuje a vytýká mu nepřesnost ohledně odmítnutí při hledání zaměstnání. Žalobce uvádí, že bezpochyby nebyl vždy odmítnut při hledání zaměstná