7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

41 A 71/2025- 46 - text 18 41 A 71/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Miroslava Makajeva a Richarda Galise ve věci žalobkyně: YUSUFELI s.r.o., IČO 28563131 sídlem Jana Šoupala 1597/3, Poruba, 708 00 Ostrava zastoupená advokátkou Mgr. Denisou Mokřížovou sídlem Bozděchova 1840/7, Smíchov, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 za účasti: 1. MUDr. J. J. bytem X 2. Mgr. V. J. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2025, č. j. 096710/2025/KUSK takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Říčany ze dne 13. 9. 2023, č. j. 272126/2023MURI/OVÚ/1422 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím městský úřad na základě žádosti osob zúčastněných na řízení výrokem I povolil výjimku z ustanovení § 24a odst. 2 písm. d) vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“), pro stavbu vrtané studny na pozemku p. č. X1 v katastrálním území B., souřadnice X: X, Y: Y (dále též „vrtaná studna“), ve vzdálenosti 4,3 m od zdroje možného znečištění – komunikace na pozemku p. č. X2 v katastrálním území B.; výrokem II povolil nakládání s podzemními vodami – jejich odběr z vrtané studny pro zálivku pozemku; výrokem III stanovil povinnosti a podmínky pro nakládání s vodami; výrokem IV schválil stavební záměr vrtané studny; výrokem V stanovil podmínky pro umístění stavby a výrokem VI stanovil povinnosti a podmínky pro provedení stavby. Obsah žaloby 2. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 17. 9. 2025 namítá, že žalovaný porušil § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), neboť dostatečně nepřezkoumal prvostupňové rozhodnutí v rozsahu jejích námitek a odůvodnění napadeného rozhodnutí neobsahuje skutkové a právní důvody. 3. Žalobkyně tvrdí, že došlo k nepřiměřenému zásahu do jejích práv nerespektováním požadavku na vzdálenost studny minimálně 12 m od komunikace, aby bylo zajištěno prostředí, které není zdrojem možného znečištění ani ohrožení jakosti vody ve studni. Nebylo prokázáno, že geologické podmínky neumožňují jiné umístění a nejedná se o malý či jinak omezený pozemek pro umístění vrtané studny. 4. Žalovaný se nezabýval tím, zda a na základě čeho došlo ke spojení řízení o třech samostatných žádostech, ani stanovením okruhu účastníků řízení. Jednotlivé výroky by dle žalobkyně měly stanovit účastníky řízení. Jelikož nebyl stanoven „upřesňující okruh účastníků řízení“, došlo k porušení § 140 odst. 6 správního řádu. Dále není z prvostupňového ani napadeného rozhodnutí zřejmé, zda se výroky společného rozhodnutí podmiňují a který výrok je navazující. Odvoláním byly napadeny všechny výroky prvostupňového rozhodnutí a nedošlo k jejich přezkoumání ve vazbě na § 9 odst. 5 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění účinném ke dni podání žádosti, tedy 24. 7. 2023. 5. Žalobkyně vytýká žalovanému, že dostatečně nepřezkoumal její námitky. Žalobkyně v doplnění odvolání napadla vyjádření Obvodního báňského úřadu pro území Hlavního města Prahy a kraje Středočeského (dále jen „báňský úřad“) ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. SBS 43414/2020/OBÚ-02. Pokud jde dle žalovaného o vyjádření ve smyslu § 154 správního řádu, je k jeho přezkoumání podle § 156 odst. 2 správního řádu příslušný správní orgán, který ho vydal. Dle žalobkyně došlo k porušení § 94o odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), neboť vyjádření báňského úřadu nemohlo reflektovat projektovou dokumentaci, podle níž je záměr povolen, a nemohl tak být ověřen soulad záměru s požadavky báňských předpisů. 6. Dále žalobkyně namítá, že žalovaný se v rozporu se základními zásadami správního řízení nezabýval veřejným zájmem ve věci povolení výjimky, umístění a provedení studny blíže než 12 m od komunikace. Klíčovým by mělo být prokázání, že nemůže dojít k ohrožení bezpečnosti, zdraví nebo života osob. To v daném případě nemůže žalobkyně jakožto vlastník pozemku p. č. X2 užívaného jako komunikace zajistit, neboť na komunikaci může dojít k nepředvídatelné situaci, např. znečištění havárií vozidel. 7. Žalobkyně považuje udělení výjimky za nezákonné. Podmínkou pro její udělení je, že řešením podle povolené výjimky musí být dosaženo účelu sledovaného obecnými požadavky na výstavbu, přičemž na povolení výjimky není právní nárok. V tomto případě nebyl posouzen a naplněn účel sledovaný obecnými požadavky na výstavbu (zajištění hygieny a ochrany vody). Žalobkyně uvádí, že nebylo prokázáno, že geologické podmínky neumožňují jiné umístění, pozemek není malý nebo jinak omezený a že technické řešení studny zajišťuje zvýšenou ochranu před znečištěním. K tomu poukazuje na rozhodnutí městského úřadu ze dne 24. 3. 2021, č. j. 79995/2021-MURI/OŽP/00085, kdy bylo provedení průzkumného vrtu pro následné využití na stavbu pro jímání podzemní vody navrženo na pozemku p. č. X1 ve větší vzdálenosti od pozemku komunikace. Projekt průzkumných prací vypracovala osoba s odbornou způsobilostí v hydrogeologii a sanační geologii v září 2020 pod č. 1680/2003. Žalobkyně namítá, že umístěním studny zatížil stavebník komunikaci ochranným pásmem studny, aniž by prokázal, že nemohl jednat jinak. K výše uvedenému rozhodnutí byla doložena dokumentace ze dne 2. 9. 2020 zpracovaná RNDr. J. Ř., která výjimku pro průzkumný vrt nepředpokládala. Hydrogeologický průzkum předložený k povolení sporné studny ze dne 4. 4. 2023 též zpracovaný RNDr. J. Ř. uvádí průzkumný vrt provedený v jiném místě, než pro který bylo vydáno rozhodnutí. Z toho je dle žalobkyně zřejmé, že nebyl důvod pro provedení vrtu ve vzdálenosti menší než 12 m od komunikace, a výjimka tedy není důvodná. Ani projekt zpracovaný RNDr. J. Ř. z 4. 4. 2023 se důvody pro nutnost provedení výjimky nezabývá, pouze uvádí, že výjimka bude pravděpodobně nutná, aniž by její nutnost opřel o pádné důvody. Stavebník při žádosti neunesl důkazní břemeno, neboť nebyl schopen zdůvodnit udělení výjimky. Udělení výjimky, pro kterou neexistuje důvod, je nezákonné a zasahuje do vlastnických práv žalobkyně. 8. Žalobkyně k výzvě soudu k dotčení na svých právech dále doplnila, že je vlastníkem pozemku p. č. X2, který je komunikací, tedy ze své povahy možným zdrojem znečištění. Městský úřad v prvostupňovém rozhodnutí uvádí, že „pozemek vlastníka v bezprostřední blízkosti od pláště studny nesmí být znečišťován látkami ohrožujícími jakost a zdravotní nezávadnost povrchových či podzemních vod“. Neuvádí však, co míní bezprostřední blízkostí od pláště. Žalobkyně má obavu, že „bezprostřední blízkostí“ je míněna vzdálenost zasahující k jejímu pozemku. 9. Dále žalobkyně uvádí, že při samotném procesu vrtání vznikají výrazné vibrace, které mohou způsobit nevratné poškození komunikace. Studna je umisťována ve vzdálenosti 4,3 metru od jejího pozemku (komunikace), a působení vibrací na komunikaci a možnost jejího poškození, zejména v podobě prasklin či jiných defektů na povrchu, tedy nelze vyloučit. Reálné riziko vzniku škody dle žalobkyně vyplývá přímo z povahy prací. Popraskání povrchu komunikace v důsledku vibrací pak zapříčiní poškození většího rozsahu, neboť následným působením přírodních vlivů dojde k dalšímu poškození, k němuž by bez prasklin nedošlo. I malé praskliny tak mohou znamenat fatální poškození, které si vyžádá větší opravy. Z povahy druhu komunikace je dle žalobkyně zřejmé, že účelová komunikace je určena především k zajištění přístupu k nemovitostem a k jejich obsluze, nikoli k provozu těžké stavební techniky. Není konstruována a dimenzována na zatížení způsobené provozem strojů těžké techniky, které jsou nezbytné pro provádění stavebních prací na vrtané studni. Žalobkyně je tak vystavena riziku poškození komunikace tímto typem dopravy. Městský úřad nemohl vyloučit, že bude takto zasaženo do jejího vlastnického práva. Proto v prvostupňovém rozhodnutí stanovil, že zhotovitel stavby je povinen učinit nezbytná opatření, aby nedošlo k poškození sítě technické infrastruktury, a uložil povinnost stavebníkovi, aby přilehlá komunikace byla při jakémkoli znečištění či poškození v průběhu výstavby vyčištěna a opravena. Tím připustil, že přímé dotčení vlastnického práva žalobkyně je reálné. Dále žalobkyně uvedla, že vrtaná studna zásadním způsobem zasahuje do hydrogeologických poměrů a jejich změna může zásadně ovlivnit stabilitu podloží tělesa komunikace. Žalobkyni tak mohou vzniknout vícenáklady