57 Az 1/2026 – Krajský soud v Praze

57 Az 1/2026- 24 - text 8 57 Az 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Karlem Ulíkem ve věci žalobkyně: X narozená X, státní příslušnice Ruské federace toho času v X zastoupena Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s. sídlem Poděbradská 173/5, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2025, č. j. OAM-1226/BE-BE01-P15-2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2025, č. j. OAM-1226/BE-BE01-P15-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Dosavadní průběh řízení 1. Dne 24. 10. 2025 Policie České republiky při pobytové kontrole zjistila, že žalobkyně nedisponuje žádným oprávněním k pobytu na území. 2. Tentýž den žalobkyně při podání vysvětlení podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“), uvedla, že v Rusku byla naposledy v roce 2007. Od té doby pobývala v Polsku, kde jí byl v roce 2008 udělen azyl. Ten jí byl prodlužován. Zhruba před 10 lety ztratila doklady. Od roku 2021 v Polsku třikrát požádala o udělení občanství, ale to jí nebylo kvůli chybějícím dokladům uděleno. Odmítli jí též znovu prodloužit azyl. V Polsku dostala potvrzení PESEL, kterým prokazovala svoji totožnost. I o to ale přišla, protože žila na ulici a ten papír se zničil. Do Česka přicestovala pěšky před 2–3 měsíci, protože v Polsku jí nebyl udělen žádný pobyt. Nemá žádné doklady. Bez práce a peněz si je nemůže zařídit. V Česku je bez domova a žije na ulici. Toulá se v Praze a okolí. K Česku nemá žádné vazby. Neví, zda jí v zemi původu něco hrozí. Chce ale žít tam, kde je lépe. Ke svému zdravotnímu stavu uvedla, že je zdráva a netrpí žádnou nemocí. 3. Rozhodnutím Krajského ředitelství Policie Středočeského kraje ze dne 24. 10. 2025, č. j. KRPS281282-17/ČJ-2025-010024, byla žalobkyně zajištěna podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. 4. Dne 29. 10. 2025 žalobkyně požádala o udělení mezinárodní ochrany v České republice. 5. Rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 10. 2025, č. j. OAM-1226/BE-BE01-VL16-Z-2025, byla žalobkyně zajištěna podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále „zákon o azylu“), do 15. 2. 2026. 6. Dne 4. 12. 2025 žalobkyně poskytla požadované údaje ke své žádosti o mezinárodní ochranu. Shodně jako při podání vysvětlení uvedla, že z Ruska vycestovala do Polsku na přelomu let 2007 a 2008. V Polsku požádala o azyl a žila tam až do konce května 2025, kdy pěšky přešla do České republiky, protože neměla peníze ani doklady. V Polsku měla různé sezónní práce, ale přes zimu si nemohla nic najít. Neměla peníze a byla na ulici. Ke svému zdravotnímu stavu opět uvedla, že je zdravá a nebere žádné léky. Jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvedla, že chce mít nový život jako normální člověk, aby měla doklady a mohla si najít normální práci a bydlení. Raději žebrala, než by kradla. Je ve spojení s Bohem a on k ní hovoří. Od té doby, co s ním mluví, se cítí dobře. 7. Tentýž den vedl žalovaný s žalobkyní pohovor k její žádosti o mezinárodní ochranu. S ohledem na relevanci jeho obsahu pro posouzení důvodnosti žaloby přepisuje soud všechny otázky a odpovědi v plném rozsahu: Otázka: Z jakého konkrétního důvodu jste se rozhodla vycestovat z Ruska? Odpověď: Měla jsem tam politické a národnostní problémy. Naše národnost byla pronásledována. Nemohla jsem si tam najít práci, ne vždy byla možnost si práci najít. Nebylo to jen kvůli mé čečenské národnosti, ale měla jsem i osobní problémy. Otázka: Jaké problémy jste Vy sama v Rusku před svým vycestováním měla? Odpověď: Po pravdě o tom nechci hovořit. Uteklo už hodně času. Když jsem měla pohovor v Polsku, tak se to pak dostalo do Ruska. O svých osobních problémech bych nerada mluvila. Žadatelka byla opětovně poučena o skutečnosti, že správní orgán dbá při zjišťování skutečného stavu věci na ochranu jejích osobních údajů, a to především ve vztahu ke státním orgánům země jejího původu. Zároveň byla poučena, že je povinna v průběhu řízení poskytovat ministerstvu vnitra nezbytnou součinnost a uvádět pravdivé a úplné informace nezbytné pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žadatelka následně uvedla: Naše národnost zažívá v Rusku represe. Otázka: Jaké jste měla v Rusku problémy? Odpověď: Nechci Vám říkat své osobní problémy. Hodně jsem toho prožila a hodně jsem se kvůli tomu trápila. Ty osobní problémy jsem sdělila v Polsku a dostalo se to do Ruska. Oni mi také říkali, že se to nedostane do Ruska, ale dostalo se to tam. Otázka: Z jakého důvodu nechcete o svých problémech v Rusku hovořit? Odpověď: Já jsem udělala špatně, že jsem Vám to řekla. Nechci to říct z důvodu toho, co se stalo v Polsku, nedůvěřuji Vám. Oni také neměli právo předávat ty informace dál do Ruska. Otázka: Mám to tedy chápat tak, že odmítáte poskytovat ministerstvu vnitra nezbytnou součinnost? Odpověď: Pokud se ta informace znovu dostane ven, tak samozřejmě ji nebudu poskytovat. Žadatelka byla opětovně poučena o skutečnosti, že správní orgán dbá při zjišťování skutečného stavu věci na ochranu jejích osobních údajů, a to především ve vztahu ke státním orgánům země jejího původu. Otázka: Budete odpovídat na otázky? Odpověď: Co se týče osobních problémy nechci. Otázka: Proč nechcete hovořit o svých problémech v Rusku? Odpověď: Já nemohu říct, jestli nedůvěřuji konkrétně Vám nebo tady paní tlumočnici, ale nemohu vědět, jestli se k těm informacím nedostane někdo další, kdo by to sdělil dál. Mluvím ze zkušeností v Polsku. Nevyplatilo se mi mluvit o svých osobních problémech. Otázka: Uvědomujete si, že pokud nebudete poskytovat ministerstvu vnitra nezbytnou součinnost a uvádět pravdivé a úplné informace, může to vést k zastavení Vašeho řízení? Odpověď: Já rozumím. Chci ale ještě jednou zdůraznit, že k tomu mám své důvody. Chtěla bych doplnit, že když to říkám, tak k tomu mám své osobní důvody. Já bych chtěla Ministerstvu vnitra a jeho pracovníkům jen říct, že nic nepotřebuji. Chci jen dokumenty, abych tu mohla být a pracovat, a pomoc při hledání práce. Vzhledem k trvajícímu neposkytování součinnosti ze strany žadatelky, ukončil správní orgán pohovor. 8. Následně žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 12. 2025, č. j. OAM-1226/BE-BE01-P15-2025 (dále „napadené rozhodnutí“), řízení o žádosti žalobkyně zastavil podle § 25 písm. d) zákona o azylu. V odůvodnění uvedl, že mu žalobkyně při pohovoru odmítla poskytnout součinnost tím, že i přes opakovaná poučení odmítla sdělit informace ohledně svých problémů v zemi původu, které jsou zásadní z hlediska možného posouzení její žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Tím znemožnila zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Shrnutí žaloby 9. Žalobkyně se žalobou, podanou dne 2. 1. 2026, podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Nesouhlasí se závěrem žalovaného, že mu odmítala poskytnout součinnost. 10. V prvé řadě poukazuje na to, že při pohovoru sdělila, že se obává návratu do Ruska, protože je z Čečenska a Čečenci jsou v Rusku pronásledováni a utlačováni. Obecně azylově relevantní důvody tedy uvedla. Ona sama nemůže uvést své aktuální obavy, protože v Čečensku 18 let nebyla. Utekla odtud z obavy o své bezpečí a dlouho žila v Polsku, kde byla držitelkou mezinárodní ochrany. Z toho lze usuzovat, že její žádost je důvodná a měla být meritorně projednána. 11. Navíc je žalobkyně ve složité situaci. Jak v Čečensku, tak v Polsku byla napadena a nese si z toho velké trauma. Má problémy komukoli důvěřovat. V ČR je zajištěna, což její situaci neprospívá. Aby byla schopna dostatečně podrobně vypovídat, potřebuje navázat s konkrétní osobou alespoň trochu důvěrnější vztah. Je zranitelnou osobou ve smyslu § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu, jelikož byla v minulosti podrobena vážným formám psychického i fyzického násilí. Žalovaný měl z projevů jejího chování poznat, že není zcela psychicky v pořádku a že má problémy vypovídat. Mohl si vyžádat lékařské či psychologické vyšetření žalobkyně. Případně s ní mohl provést doplňující pohovor a poskytnout jí odpovídající podporu. Žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 8. 10. 2019, č. j. 10 Azs 127/2019-32. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě označil žalobu za nedůvodnou a účelovou. Žalovanému není zřejmé, z čeho konkrétně měl při pohovoru dovodit zranitelnost žalobkyně. Vystupovala spíše arogantně a sebevědomě nežli zranitelně. 13. Žalovanému také není zřejmé, proč žádá o mezinárodní ochranu v České republice, když jí měla být dle jejích slov dříve udělena mezinárodní ochrana v Polsku. Pokud jsou její důvody závažné, není zřejmé, proč jí nebyla mezinárodní ochrana v Polsku prodloužena. Další podání žalobkyně 14. Žalobkyně v podání ze dne 23. 1. 2026 odkázala k otázce zranitelnosti na roz