9 Afs 70/2009 — Nejvyšší správní soud

5 Af 3/2011- 39 - text pokračování 9 57 Af 3/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Daňkové a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Alexandra Krysla, v právní věci žalobce BUŠTA spol. s r.o., IČ 46885986, se sídlem Radnice u Rokycan, Chomle, zastoupeného JUDr. Ing. Vojtěchem Levorou, advokátem se sídlem Plzeň, Slovanská tř. 136, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Plzni, se sídlem Plzeň, Hálkova 14, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10.12.2010, č.j. 9451/10/1200-400609, t a k t o: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10.12.2010, č.j. 9451/10/1200-400609 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Rokycanech (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 4.5.2010, č.j. 38200/10/150910401442 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím byla žalobci za zdaňovací období roku 2007 dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob ve výši 201.840 Kč, dodatečně zrušena daňová ztráta z příjmů právnických osob v částce 634.252 Kč a sdělena povinnost uhradit penále ve výši 72.080 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil dvěma žalobními body. V úvodu žaloby žalobce uvedl, že dne 1.4.1995 zařadil do majetku a vedl na účtu 021 – stavby, určité nemovitosti. Jednalo se o kravín Vejvanov, odchovnu mladého dobytka a sklad obilí. U všech těchto nemovitostí žalobce zaúčtovával odpisy. Žalobce dále zaúčtoval výnosy na výnosovém účtu. Ohledně těchto nemovitostí uzavřel dne 30.12.1994 s panem H. kupní smlouvu. Mezi stranami byla dojednána kupní cena ve výši 4.366.641 Kč, kterou se žalobce jako kupující zavázal uhradit ve splátkách do pěti let od data podpisu smlouvy. Ze smlouvy lze vyčíst, že již od podpisu kupní smlouvy udělil pan H. žalobci právo užívat předmětné nemovitosti, když již od užívání nemovitosti, tj. před zavkladováním vlastnického práva ve prospěch žalobce jako kupujícího měl povinnost hradit daň z nemovitosti, provádět opravy, platit pojistné a veškeré náklady spojené s užíváním nemovitostí. Dále bylo mezi stranami dohodnuto, že dnem podpisu smlouvy přechází na kupujícího právo odepisovat majetek, který je předmětem smlouvy. Se souhlasem pana H. provedl žalobce na předmětných nemovitostech na své náklady technické zhodnocení v hodnotě 2.872.433 Kč. O hodnotu technického zhodnocení pak zvýšil v roce 1996 hodnotu vstupního majetku, která ovlivňuje výši odpisů. Technické zhodnocení spočívalo ve změně způsobu ustájení a v přebudování stávající přípravny na dojírnu a čekárnu na dojení. Pan H. dále udělil žalobci souhlas se zohledněním technického zhodnocení při odepisování nemovitostí, které jsou předmětem kupní smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobce neuhradil celou kupní smlouvu podle kupní smlouvy, nebyl na jejím základě podán ke katastrálnímu úřadu návrh na vklad a žalobce se tak nestal jejím vlastníkem. Vzhledem k tomu, že však žalobce nadále nemovitost se souhlasem pana H. užíval, uzavřeli mezi sebou na nemovitost - kravín na pozemku st. p. 137 v katastrálním území Vejvanov nájemní smlouvu. Smlouvou ze dne 19.2.2007 nazvaný „dodatek č. 1 ke kupní smlouvě ze dne 30.12.1994“ bylo technické zhodnocení převedeno ze žalobce na vlastníka dotčených nemovitostí. V prvním žalobním bodu žalobce vyjádřil nesouhlas s aplikací ustanovení § 47 občanského zákoníku s tím, že platnost kupní smlouvy uplynutím doby není nijak dotčena. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 30 Cdo 3236/2006. Žalobce dále namítal, že podle judikatury některých soudů není zcela vyloučeno, aby odpisy do svých výdajů zahrnovali i jiné osoby než jejich vlastníci. Podle níže uvedených soudů můžou odpisy majetku do svých výdajů zahrnout nejen nájemci za splnění podmínek podle § 28 odst. 2 zákona o daních z příjmů (rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31.10.1996, sp.zn. 31 Ca 4/95), ale i osoba, která má s předmětnou věcí právo hospodařit (rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 27.6.2003, sp.zn. 38 Ca 105/2002). Tyto odpisy může však do svých nákladů zahrnout pouze za situace, že žalobce jako daňový subjekt pomocí předmětného majetku může dosahovat příjmy. Tuto skutečnost žalovaný dokonce explicitně nezpochybňuje, uvádí však, že z důvodu, že žalobce nebyl vlastník, nemá tato skutečnost na věc žádný vliv. Žalobce dále uvedl, že nesouhlasí s názorem žalovaného, že souhlas vlastníka nemovitosti s tím, aby jiná osoba (nájemce) předmětné nemovitosti odepisovala, nemá na danou věc žádný vliv. Podle názoru žalobce tato skutečnost vliv má, a to dost podstatný. Vlastník nemovitosti se vzdává svého práva tyto nemovitosti odepisovat ve prospěch jiné osoby. I když zákon stanoví, že odepisovat může pouze vlastník nemovitosti, není nutně vyloučeno, aby toto své oprávnění převedl na jinou osobu, což potvrzuje i uvedená judikatura. Jak žalobce uvedl již ve svém odvolání, vlastník u těchto nemovitostí odpisy nikdy neúčtoval, neboť je účtoval nájemce. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítal, že pro případ, že by soud neshledal důvodným první žalobní bod, je žalobce toho názoru, že minimálně byl oprávněn odepisovat technické zhodnocení předmětných nemovitostí a jeho zůstatkovou cenu, které na své náklady se souhlasem vlastníka pana H. provedl. S možností odepisovat technické zhodnocení pronajaté nemovitosti nájemcem počítá i dotčený § 28 odst. 3 zákona o daních z příjmů. Podle § 28 odst. 3 zákona o daních z příjmu může žalobce jako nájemce účtovat odpisy technického zhodnocení, pokud toto technické zhodnocení není zohledněno navýšením vstupní ceny majetku. Toto ustanovení v napadeném rozhodnutí zmiňuje i žalovaný. Žalobce konstatoval, že neúčtoval odpisy samostatně, neboť může účtovat i odpisy nemovitostí, ne jen technického zhodnocení. K navýšení ceny majetku došlo a žalobce byl tak oprávněn účtovat navýšenou vstupní cenu. Žalobce nemůže pouze z důvodu špatného zařazení odpisů do účetnictví být vyloučen z možnosti takové odpisy do nákladů zařadit, když tyto nesporně do nákladů zařadit lze a pomocí předmětného technického zhodnocení mohl žalobce dosahovat příjmy. Technické zhodnocení bylo provedeno v letech 1995 a 1996 v hodnotě 2.872.433 Kč. Za dotčené období od 1.1.2007 do 31.12.2007 by tak byla výše odpisů na technické zhodnocení minimálně 48.832 Kč při rovnoměrném odpisu a 64.384 Kč při zrychleném odpisu a daňově uznatelná zůstatková cena technického zhodnocení při prodeji vlastníkovi v roce 2007 ve výši 1.884.312 Kč při rovnoměrném odpisu a 1.223.282 Kč při zrychleném odpisu. Minimálně uvedené částky tak měly být zahrnuty do daňově uznatelných nákladů žalobce. Žalobce k tomu doplnil, že po celou dobu účtování odpisů na nemovitostech v dotčeném období od 1.1.2007 do 31.12.2007 byl nájemcem. Žalobce měl k odpisům nemovitostí vlastníka pana H. po celou dobu písemný souhlas. Vlastníkem mu byl udělen písemný souhlas, aby provedl technické zhodnocení a aby technické zhodnocení odepisoval. Pan H. jako vlastník nikdy tyto nemovitosti ani předmětné technické zhodnocení neodepisoval. Skutečnost, že odepisování je právem a ne povinností, jak uvádí žalovaný, je pro předmětnou věc nepodstatná, když toto právo bylo využito, nikoli však vlastníkem nemovitosti. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě se žalovaný ztotožnil s žalobcem v úvodu žaloby uvedeným skutkovým stavem věci a doplnil, že nájemní smlouvu s panem H. žalobce uzavřel až dne 2.1.2007, to znamená, že v nájemním vztahu k předmětnému majetku byl žalobce až od ledna 2007, nikoliv od počátku užívání předmětných nemovitostí. K prvnímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí je zcela zjevné, že žalovaný o ustanovení § 47 občanského zákoníku své závěry neopírá. Rozhodující skutečností v daném případě totiž není otázka platnosti uzavřené smlouvy, nýbrž to, že nedošlo k převodu vlastnického práva na žalobce vkladem do katastru nemovitostí, a ten se tak nikdy nestal vlastníkem předmětných nemovitostí. Vlastnické právo k majetku je totiž rozhodující podmínkou stanovenou v § 28 odst. 1 zákona o daních z příjmů, jejíž naplnění umožňuje uplatnění daňových nákladů ve formě daňových odpisů a daňové zůstatkové ceny v základu daně poplatníka. Podle žalovaného nemůže být sporu o tom, že nemovitosti uvedené v předmětné kupní smlouvě ze dne 30.12.1994 byly nemovitými stavbami, které jsou předmětem evidence v katastru nemovitostí, tudíž převod vlastnického práva k nim je možné uskutečnit pouze vkladem do katastru nemovitostí. Žalovaný upozorňuje, že i v části páté kupní smlouvy ze dne 30.12.1994 je výslovně uvedeno, že tato smlouva nabývá účinnosti až dnem registrace u Katastrálního úřadu v Rokycanech a až dnem registrace přechází vlastnictví a užívání, veškerá práva a povinnosti na kupujícího, tj. žalobce. Uzavřením smlou