5 As 104/2008 — Nejvyšší správní soud

17 A 17/2016- 34 - text 9 pokračování 17A 17/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou v právní věci žalobce: S.B., proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, IČ 70890366, Škroupova 18, 306 13 Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13.01.2016 č.j. DSH/12491/15, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se žalobou domáhá zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Horšovský Týn, přestupkového oddělení, ze dne 21.8.2015 č.j. PO 1701/2015, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c ods.t 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), pro porušení § 30 odst. 5 téhož zákona, za což mu byla uložena pokuta ve výši 1.500,-Kč a náhrada nákladů řízení 1.000,-Kč. Žalobce v žalobě tvrdil, že správní orgán řádně nevyhodnotil všechny důkazy a materiální stránku přestupku dovodil pouze z naplnění formálních znaků skutkové podstaty přestupku, přestože žalobce nenarušil žádné hodnoty chráněného zájmu. Žalobce připomněl, že nepopírá nedání znamení o změně směru jízdy před výjezdem z kruhového objezdu, avšak vždy argumentoval tím, že neměl reálnou možnost splnit tuto zákonnou povinnost vzhledem k rychlosti jízdy auta, aniž by náhle snížil rychlost, k technickému a stavebnímu uspořádání kruhového objezdu a ke krátké vzdálenosti vjezdu a výjezdu z kruhového objezdu. Při rychlosti vyšší než 30 km/h, avšak bez překročení povolené rychlosti do 50 km/h, při velmi dobrých výhledových poměrech a skutečnosti, že zde v dané době nebyli žádní další účastníci silničního provozu, kteří by se blížili ke kruhovému objezdu, nemohlo podle žalobce dojít ke vzniku situace, která by jakkoliv ohrozila chráněný zájem předpokládaný zákonem. Žalobce netvrdil, že jel rychlostí blížící se povolené rychlosti 50 km/h, pouze že jel rychlostí 30 km/h. Svědeckým výslechem policisty bylo prokázáno, že jízda nikoho neohrožovala, a že byl zastaven policisty jen z důvodu nedání znamení z kruhového objezdu. Podle žalobce v průběhu projednávaného přestupku projelo v jeho směru pět osobních automobilů, z toho dva vyjely z kruhového objezdu ve stejném směru jako žalobce a oba řidiči dávali ukazatel směru již při vjezdu na kruhový objezd, neboť jsou zřejmě znalí místních poměrů. Policista podle žalobce na toto neodpověděl. Dále žalobce nesouhlasil s argumentací správních orgánů o průjezdu klasickou křižovatkou, neboť při krátkých výhledových poměrech je zpravidla na silnici hlavní omezena rychlost a u ostatních řidič volí bezpečnou rychlost s ohledem na obecně známá pravidla silničního provozu. Pokud správní orgány argumentují ustanovením § 18 odst. 1 silničního zákona, dle žalobce se toto ustanovení týká rychlosti jízdy ve vztahu k zastavení vozidla. Žalobce jel rychlostí, při níž mohl tento krátký úsek vyřešit zastavením vozidla, nicméně by došlo k náhlému zastavení, což § 18 odst. 2 citovaného zákona zakazuje, stejně jako i náhlé snížení rychlosti. Toto se pak odůvodňuje v blízkosti přechodu pro chodce, školského zařízení (v nedohlednu 300 m), v sídlišti (v nedohlednu při 505 m). Žalobce připomněl, že výjezd z kruhového objezdu následuje bez přílišného zatáčení 8 m od nájezdu a náhlé snížení rychlosti by mohlo přivodit kolizní situaci. Žalobce v žalobě navrhl důkaz výslechem účastníků. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby s tím, že řidič je rovněž limitován ustanovením § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu, podle něhož musí přizpůsobit svoji rychlost i předpokládanému stavebně-technickému a dopravně-technickému stavu komunikace. Nebyl-li tedy žalobce schopen splnit svoji zákonnou povinnost při rychlostech nad 30 km/h, měl jet podle žalovaného rychlostí nižší. K tomu, aby žalobce před kruhovým objezdem zpomalil, není třeba žádné prudké brždění, nýbrž plynulé snížení rychlosti, tudíž argumentace žalobce zákazem náhlého snížení rychlosti je irelevantní. Ohledně nenaplnění materiální známky správní orgán připomněl, že na výjezdu z kruhového objezdu je přechod pro chodce spojující sídliště se středem města. Dání znamení o změně směru jízdy při výjezdu z kruhového objezdu je významné jak z hlediska bezpečnosti, tak i plynulosti provozu na pozemních komunikacích, neboť se tím signalizuje ostatním řidičům, zda vozidlo na objezdu vyjíždí či nikoliv a tudíž, zda mu musejí dávat přednost v jízdě. V daném případě je znamení o změně směru jízdy též zásadního významu pro chodce, kteří by případně mohli přecházet přes přechod tak, že by poznali, že řidič z kruhového objezdu vyjíždí, s tímto řidičem pak aby mohli navázat oční kontakt a přesvědčit se, zda je zaznamenal a mohou bezpečně vstoupit na přechod. Podle žalovaného nebyly zjištěny výjimečné okolnosti, které by snižovaly společenskou nebezpečnost jednání žalobce do té míry, že by nedosahovala ani škodlivosti typické nejméně pro závažné přestupky dané skutkové podstaty. Provedení důkazů výslechem účastníků má žalovaný za nadbytečné s tím, že skutkový stav je nesporný a žalobce zpochybňuje právní posouzení věci. V replice žalobce namítal nespravedlivý proces z toho důvodu, že žalovaný řádně neobjasnil a nevzal v úvahu obhajobu žalobce. Podle žalobce se žalovaný nezabýval důvody vedoucími žalobce k tomu, že jel takovou rychlostí, přitom bezpečnou, a přesto porušil zákon o provozu na pozemních komunikacích. Žalobce připomněl, že argumentoval technickou nemožností dát ukazatel směru. Správní orgán podle žalobce převedl celou věc na nepřizpůsobení rychlosti jízdy, což podle žalobce neodpovídá přestupku. Žalobce uvedl, že po podání žaloby několikrát projel daný úsek a dospěl k závěru, že nedání ukazatele směru z důvodu technické nemožnosti ve vztahu k rychlosti bylo způsobeno stavebně-technickým stavem kruhového objezdu. Z větší vzdálenosti zakrývá výjezd plná zeď a komunikace je v nižší úrovni než výjezd z objezdu. Na kratší vzdálenost, kdy řidič koordinuje rychlost ve vztahu k další jízdě po kruhovém objezdu, s přehledností ostatních účastníků silničního provozu, je vidět nájezd do kruhového objezdu, čímž se samozřejmě nabízí umístění výjezdu, což však není. Mezi příjezdem na kruhový objezd a výjezdem použitým žalobcem, je ostrůvek oddělující nájezd a výjezd. Tím je podstatně zkrácena vzdálenost výjezdu a tento je přehledný až ve vzdálenosti, kdy by žalobce musel náhle snížit rychlost. Podle žalobce pro řidiče vjíždějící na kruhový objezd jde o pouhou informaci, že řidič kruhový objezd pravděpodobně opustí a chodcům v dané situaci je dávána přednost. Podle žalobce v Horšovském Týně jsou nejméně tři výjezdy po nájezdu, u kterých nepředstavují ani délku osobního automobilu, což žalobce neví, jak řešit při jednoznačné konstrukci povinnosti při výjezdu. Žalobce se domníval, že kruhové objezdy byly vybudovány za účelem zvýšení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a umístění hlídky PČR je záměrné v místě, kde je zakryta plnou zdí, za účelem pokutování řidičů neznajících místní poměry (konstrukci kruhového objezdu). Součástí správního spisu je oznámení o přestupku, podle něhož žalobce dne 19.2.2015 řídil osobní motorové vozidlo Peugot 406 RZ … ve 12:30 hod. v Horšovském Týně v ulici Masarykova, přičemž nedával znamení o změně směru jízdy při vyjíždění z kruhového objezdu do ulice Masarykova. Žalobce se vyjádřil do oznámení tak, že uvedl, že nesouhlasí s tím, že by se dopustil uvedeného přestupku, neboť hned po nájezdu na kruhový objezd hned z tohoto vyjížděl a ukazatel směru by musel dávat již při vjezdu do kruhového objezdu. Žalobce uváděl, že jel z ulice E. Beneše do ulice Masarykova. Podle úředního záznamu PČR z téhož dne měl řidič uvést, že se domnívá, že se přestupku nedopustil a že nemusí dávat znamení o změně směru jízdy, pokud tak nestihne učinit, kvůli krátké vzdálenosti mezi nájezdem a výjezdem z kruhového objezdu. Dne 3.7.2015 podával žalobce správnímu orgánu vysvětlení, kdy uváděl, že je přesvědčen o tom, že při rychlosti do 50 km/h, která v daném úseku není omezená, je technicky nemožné, aby ukazatel směru byl funkční v době výjezdu. Žalobce byl přesvědčen o tom, že stanoviště bylo policií záměrně vybráno za účelem vybrání pokut a že jsou si vědomi toho, že až na vzácné výjimky řidiči platí, aby nemuseli absolvovat cestu do Horšovského Týna, neboť jsou většinou ze vzdálených míst. Toto své tvrzení odůvodnil řidičem, který byl pokutován před ním a pokutu zaplatil jen proto, aby nemusel absolvovat správní řízení, které je finančně náročnější než uložená bloková pokuta. Žalobce nepopíral, že ukazatel směru nedal. Svědek V.K. v pátek dne 20.8.2015 uvedl, že si vzpomíná, že 19.2.2015 měli stanoviště u vjezdu do parku v ulici Masarykova. Tehdy řešili asi 12 doprav