1 As 70/2013 — Nejvyšší správní soud

30 A 14/2017- 80 - text 8 30A 14/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: město Sokolov, se sídlem Rokycanova 1929, 356 01 Sokolov, zastoupeného JUDr. Václavem Krondlem, advokátem, se sídlem Jiráskova 2, 360 01 Karlovy Vary, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2016, č. j. 8032/1.30/16-3, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Napadené rozhodnutí Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj čj. 13099/6.30/15-40 ze dne 11.10.2016. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně rozhodl, že žalobce spáchal správní delikt podle § 26 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nezařadil zaměstnankyně Mgr. D. J., nar. ..., s pracovní smlouvou od 1 10.2002, zařazenou na pracovní pozici sociální pracovník, Mgr. D.Š., nar. … s pracovní smlouvou od 14.1.2002, zařazenou na pracovní pozici sociální pracovník a Bc. G.L., nar. … s pracovní smlouvou od 1.5.2007, zařazenou na pracovní pozici sociální pracovník, minimálně v období roku 2014 (kontrolované období od 1.1.2013 do 31.12.2014) do odpovídající platové třídy podle druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě a v jeho mezích na něm požadovaných nejnáročnějších prací, v souladu s nařízením vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, přičemž paní Mgr. D.J., nar. ..., dle pracovní náplně s účinností od 1.1.2012 zařadil do 9. platové třídy pod označením 2.10.19 - Referent sociálních věcí, paní Mgr. D.Š., nar. … dle pracovní náplně s účinností od 1.10.2013 zařadil do 9. platové třídy pod označením 2.10.19 - Referent sociálních věcí a paní Bc. G.L., nar. ..., dle pracovní náplně s účinností od 1.1.2012 zařadil do 9. platové třídy pod označením 2.10.19 - Referent sociálních věcí, čímž nesplnil povinnost danou mu ustanovením § 123 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, přičemž uvedeným zaměstnancům neposkytoval minimálně za období roku 2014 plat odpovídající zařazení dle nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, dle Dílu 2.08 Sociální služby, oddílu 2.08.02 Sociální pracovník, minimálně v 10. platové třídě. Za spáchaný správní delikt byla uložena pokuta v souladu s ust. § 26 odst. 2 písm. c) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 50 000,00 Kč. II. Žaloba Rozhodnutí žalovaného napadl žalobou žalobce a tvrdil, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávného závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce spáchal správní delikt v důsledku nesplnění povinnosti založené ust. § 123 odst. 2 zákoníku práce. Naplnění podstaty správního deliktu podle § 26 odst. 1 písm. b) zák. práce v kontrolovaném období od 1.1.2013 do 31.12.2014 u dotčených pracovníků bylo podepřeno metodickým pokynem Ministerstva práce a sociálních věcí z 26.9.2013 a bylo podpořeno i stanoviskem PhDr. S. z 21.12.2015, doplněném dne 29.1.2016. Tato stanoviska PhDr. S. se vyjadřovala k otázce zařazování sociálních pracovníků do platových tříd v případě zaměstnanců obce, však byla vydána až po uplynutí kontrolovaného období. Samotný metodický pokyn Ministerstva práce a sociálních věcí z 26.9. 2013 žalobce v kontrolovaném období a ani před tímto obdobím neobdržel a poprvé s ním byl seznámen až v průběhu vedeného správního řízení o správním deliktu. Tento pokyn neobdržel ani Magistrát města Karlovy Vary ani Městský úřad v Chebu. Tyto skutečnosti prokazují, že v právní úpravě týkající se meritu věci panuje značná právní nejistota. Žalobce je přesvědčen, že své pracovníky zařazuje správně a neměl sám důvod oslovit Ministerstvo práce a sociálních věcí. Pokud by přitom předmětný metodický pokyn z 26.9.2013 obdržel, pak by se o danou problematiku zajímal již před kontrolou provedenou úřadem inspekce práce. Žalobce odkazoval na doporučený postup Ministerstva práce a sociálních věcí 1/2012, z něhož je zřejmé, že sociální služby lze poskytovat jen na základě zvláštního oprávnění, resp. že sociální práce není sociální službou. Stanovisko PhDr. S. z 21.12.2015 a doplněné dalším stanoviskem z 29.11.2016 bylo žalobci na základě jeho vlastní iniciativy doručeno až dva roky po kontrolovaném období v roce 2016. Proto předmětná stanoviska z přelomu roku 2015 a 2016 nemohou usvědčovat žalobce z nesprávného zařazení pracovníků v průběhu roku 2014. V napadeném rozhodnutí je žalobci vytýkáno, že dotčené zaměstnankyně měl zařadit přinejmenším do 10. platové třídy. Stanovení platové třídy, v níž měly být zaměstnankyně zařazeny, sice nebylo předmětem řízení, avšak žalobce má za to, že správní orgán si měl pro uznání viny ze spáchání deliktu postavit na jisto, v jaké konkrétní platové třídě měly být zaměstnankyně zařazeny. I tato skutečnost podporuje tvrzení žalobce, že katalog prací a s ním související zařazování sociálních pracovníků obcí není jasné, jednoznačné a srozumitelné. K samotné výši uložené pokuty žalobce uváděl, že uložená pokuta je nepřiměřeně vysoká. Žalobce tvrdil, že při posuzování přiměřenosti výše uložené pokuty hraje důležitou úlohu srovnání s jinými pokutami uloženými ve více či méně srovnatelných případech. Výši pokuty ovlivňuje i závěr žalovaného o úmyslném jednání žalobce a o nemožnosti posoudit toto jednání jako nedbalostní. Pokud měl být žalobcem spáchán správní delikt, pak se tak mohlo stát pouze z nevědomé nedbalosti, nikoliv úmyslně. Pokud by se tedy prokázalo, že žalobce správní delikt spáchal, tento fakt by jistě měl vliv na razantní snížení pokuty či neuložení žádné pokuty. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného Žalovaný k výtkám žalobce mířící na metodický pokyn Ministerstva práce a sociálních věcí ( dále též MPSV ) z 26.9.2013 uváděl, že toto ministerstvo v roce 2013 zcela jednoznačně definovalo zařazení sociálních pracovníků minimálně k 31.12.2013 ve vazbě ke katalogu prací ve smyslu nařízení vlády č. 222/2010 Sb., kdy sociální pracovník, který jednak splňuje odborné předpoklady a rovněž, který vykonává sociální šetření, zpracovává, vyhodnocuje a komplexně řeší individuální plán podpory klienta a zpracovává Standardizovaný záznam sociálního pracovníka, nemůže být zařazen na pozici 2.10.19 jako referent sociálních věcí v Katalogu prací podle nařízení vlády č. 222/2010 Sb. Je zřejmé, že jedinou odpovídající pozicí je pozice 2.08.02, pod označením Sociální pracovník, jako pod oddíl dílu 2.08. - Sociální služby. Argumentace žalovaného ohledně nejasné právní úpravy nemá v provedeném dokazování oporu. Žalovaný s poukazem na argumentaci správního orgánu I. stupně v jeho rozhodnutí dospěl k zařazení jednotlivých sociálních pracovníků podle jejich pracovní náplně a s přihlédnutím ke skutečně vykonávané činnosti vztahující se k profesi sociálního pracovníka, přičemž vycházel ze stanovisek a pokynů Ministerstva práce a sociálních věcí. Argumentace správního orgánu I. stupně jednoznačně vyvrací argument žalobce, že správní orgán se při dokazování opíral zejména o metodický pokyn Ministerstva práce a sociálních věcí z 26.9.2010. Tento metodický pokyn byl pouze jedním z důkazů, na základě kterých správní orgán I. stupně dospěl k rozhodnutí o spáchání uvedeného správního deliktu. Žalovaný se vyjádřil k tvrzení žalobce, který odkazoval na metodický pokyn Ministerstva práce a sociálních věcí 1/2012 a uváděl, proč se nepovažuje za poskytovatele sociální služby a tím dovozoval, že nemůže dotčené sociální pracovníky zařadit v Katalogu prací do dílu 2.08 – Sociální služby a pododdílu 2.08.02 - Sociální pracovník. K této argumentaci žalobce žalovaný odkázal na podrobnou argumentaci správního orgánu I. stupně i na metodiku Ministerstva práce a sociálních věcí 1/2012, která poskytuje ucelený výklad jednotlivých pojmů. I podle názvu „Doporučený postup č. 1/2012 k realizaci činností sociální práce na obecních úřadech.“ upřesňuje postavení sociálních pracovníků na obecních úřadech, definuje výkon sociální práce a poskytuje informace o náplni práce sociálních pracovníků, ovšem neposkytuje žádné informace ani doporučení o zařazení sociálních pracovníků do Katalogu prací. Žalovaný uváděl, že Ministerstvo práce a sociálních věcí dospělo k jednoznačnému závěru v otázce zařazování sociálních pracovníků podle Katalogu prací to do dílu č. 2.08. - Sociální služby a pododdílu č. 2.08.02 - Sociální pracovník v sociálních službách s ohledem na výkon sociální práce do 10. nebo 11.