5 As 64/2008 — Nejvyšší správní soud

57 Ad 3/2017- 56 - text  9 57 Ad 3/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: T.A. , bytem …, zastoupeného Mgr. Petrem Fučíkem, advokátem, se sídlem Purkyňova 74/2, 110 00 Praha 1, proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Orlická 4/2020, 130 00 Praha 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. S-SP-VZP-15-00400587-C8BF, agendové číslo RO/4049+4050/15/Va, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 6.1.2016, sp. zn. S-SP-VZP-15-00400587-C8BF, agendové číslo RO/4049+4050/15/Va (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo pod výrokem I. zamítnuto odvolání žalobce a potvrzena rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, Regionální pobočky Plzeň, pobočky pro Jihočeský, Karlovarský a Plzeňský kraj (dále jen „prvostupňový správní orgán“), platební výměry ze dne 20.11.2015, č. 4840001461 a č. 2840011018 (dále jen „platební výměry“), kterými byla žalobci uložena na základě vyúčtování plateb pojistného za období od 1.1.2006 do 6.2.2015 povinnost uhradit dlužné pojistné a penále podle zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojistném na zdravotní pojištění“). Výrokem II. napadeného rozhodnutí bylo rozhodnuto o žádosti žalobce ze dne 23.11.2015 o odstranění tvrdosti a penále bylo sníženo z částky 225.136,- Kč na částku 50.000,- Kč. Žalobce navrhoval zrušení i obou platebních výměrů. II. Důvody žaloby A. Skutkový stav Žalobce je vlastníkem, resp. spoluvlastníkem, ochranných známek zapsaných v rejstříku ochranných známek vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví České republiky. V minulosti uzavřel licenční smlouvy, na jejichž základě poskytl třetím osobám oprávnění k výkonu práv z držení těchto ochranných známek, za což je mu vyplácena odměna v podobě licenčních poplatků. Vedle toho žalobce získává příjmy z provozování živnosti a příjmy z pronájmu nemovitostí nezahrnutých do obchodního majetku. Na konci července 2014 obdržel žalobce přípis žalované ze dne 9.7.2014, dle kterého byly na základě spolupráce žalované s Generálním finančním ředitelstvím zjištěny rozpory mezi údaji, které o samostatné výdělečné činnosti žalobce, konkrétně o jeho příjmech z této činnosti, evidují finanční úřady a týmiž údaji evidovanými v registru pojištěnců žalované. Žalobce byl vyzván k vysvětlení rozporů a byl upozorněn, že pokud se situaci vyjasnit nepodaří, bude žalovaná vycházet z údajů o příjmech poskytnutých finančními úřady, což může mít za následek vznik nedoplatku na pojistném na veřejné zdravotní pojištění. Žalobce reagoval dopisem ze dne 1.9.2014, v němž popsal svou situaci, tedy že v předmětném období měl jako fyzická osoba jednak příjmy ze živnosti a dále příjmy z poskytnutí práv plynoucích z držení ochranných známek. V dokumentech pro finanční úřady žalobce uvedl příjmy veškeré, pro účely výpočtu pojistného na veřejné zdravotní pojištění však byly do přehledů zahrnuty pouze příjmy z provozování živnosti, když dle přesvědčení žalobce se z příjmů plynoucích z licenčních smluv pojistné nevyměřuje a je tudíž zcela bezpředmětné je v této souvislosti uvádět. Žalovaná v přípisu ze dne 19.9.2014 vyjádřila svůj nesouhlas s názorem žalobce a odprezentovala vlastní stanovisko, jehož podstata je následující: a) Pokud má osoba příjmy z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového vlastnictví a nevykonává mimo to žádnou samostatnou výdělečnou činnost, není pro účely zdravotního pojištění podřaditelná pod pojem osoby samostatně výdělečně činné, jak jej vymezuje § 5 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotním pojištění“) a pojistné z příjmů za užití nebo poskytnutí práv z průmyslového vlastnictví neodvádí. b) Pokud má osoba příjmy z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového vlastnictví a vedle toho vykonává nějakou samostatnou výdělečnou činnost, lze ji zařadit pod pojem osoby samostatně výdělečně činné ve smyslu citovaného ustanovení a dle § 3 zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění ve spojení s § 7 odst. 2) písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“) je povinna pojistné z příjmů za užití nebo poskytnutí práv z průmyslového vlastnictví odvádět. S tímto výkladem příslušné právní úpravy se žalobce odmítl ztotožnit a dne 14.10.2014 odeslal žalované sdělení se žádostí o přehodnocení stanoviska, které žalovaná nevyhověla (dopis ze dne 5.11.2014). V lednu 2015 bylo žalobci doručeno aktualizované vyúčtování pojistného za období let 2009 – 2015, při jehož výpočtu žalovaná vycházela z veškerých příjmů žalobce za dané období, tedy i z příjmů z licenčních poplatků. Byl zde vyčíslen nedoplatek na pojistném ve výši 403.409,- Kč a penále ve výši 239.316,- Kč. Proti vyúčtování podal žalobce námitky a podrobně vysvětlil důvody, pro které považuje stanovisko žalované za chybné. Žalovaná v únoru 2015 žalobci oznámila zahájení správního řízení ve věci porušení povinnosti stanovené v § 3a, §15 a §18 zákona o pojistném na zdravotní pojištění. Žalobce reagoval vyjádřením ze dne 3.3.2015. Žalovaná dne 24.3.2015 vydala platební výměry, kterými žalobci uložila uhradit dlužné pojistné v částce 396.948,- Kč a penále ve výši 245.137,- Kč. Na základě žalobcova odvolání bylo řízení 24.6.2015 přerušeno a žalobce byl vyzván k upřesnění příjmů ze závislé činnosti za r. 2009, když jedna z odvolacích námitek směřovala proti nesprávnému způsobu výpočtu dlužného pojistného za tento rok z důvodu překročení maximálního vyměřovacího základu. Po doložení potřebných údajů žalovaná napadené platební výměry zrušila a věc vrátila k novému projednání a rozhodnutí, právě s ohledem na námitku týkající se chybného výpočtu pojistného za r. 2009. Nové platební výměry č. 2840011018 a č. 4840001461 (touto žalobou napadené) byly vydány dne 20.11.2015 a žalobce jimi byl zavázán k úhradě dlužného pojistného ve výši 373.363,- Kč a penále ve výši 225.136,- Kč. Odvolání proti těmto platebním výměrům podané 23.11.2015 bylo žalovanou zamítnuto a platební výměry potvrzeny. B. Právní důvody nezákonnosti rozhodnutí Dle žalobce žalovaná nesprávně aplikovala příslušné právní předpisy. Zásadní vadou výkladu žalované je, že staví jednotlivé majitele práv k předmětům průmyslového vlastnictví (práv k ochranným známkám) do rozdílné pozice, a to pouze s ohledem na skutečnost, z jakého zdroje jim plynou ostatní příjmy. Jedná se o výklad, který vede k nepřijatelné nerovnosti mezi různými skupinami plátců pojistného. Z tohoto důvodu je tento výklad rozporný s čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) garantujícím rovnost obecně a s čl. 3 odst. 1 Listiny, který říká, že základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Ústavní soud se již v minulosti zabýval otázkou přípustné a nepřípustné diskriminace a dovodil, že vrchnostensky založená nerovnost je přípustná pouze za předpokladu, že ji lze odůvodnit na základě ústavně akceptovaných hledisek. O takový případ se přitom nejedná tehdy, pokud je tato založena na libovůli (nerovnost neakcesorická) nebo je jejím důsledkem porušení některého ze základních práv a svobod (nerovnost akcesorická) – (srov. nález ze dne 4.6.1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/96; nález ze dne 25.6.2002, sp. zn. Pl. ÚS 36/01; nález sp. zn. Pl. ÚS 7/03, nebo nález ze dne 15.5.2012, sp. zn. Pl. ÚS 17/11). Dále se bude o nepřípustnou diskriminaci jednat vždy tehdy, pokud je s různými subjekty, které se nacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci, zacházeno rozdílným způsobem, aniž by existovaly objektivní a rozumné důvody pro uplatněný rozdílný přístup (srov. nález ze dne 21.1.2003, sp. zn. Pl. ÚS 15/02). Dle žalobce je ve světle uvedeného nerovnost mezi jednotlivými plátci pojistného, založená ústavně nekonformním výkladem právních předpisů, který aplikuje žalovaná, zcela nepřípustná, a to jednak z toho důvodu, že v jejím důsledku dochází k zásadnímu porušení základního práva zakotveného v čl. 11 Listiny, tj. práva vlastnit majetek (majetková sféra osob majících příjmy z poskytnutí práv z průmyslového vlastnictví vykonávajících nějakou samostatnou výdělečnou činnost je podstatně více zasažena oproti týmž osobám, které takovou činnost nevykonávají), ale rovněž proto, že jí není sledován žádný legitimní cíl, který by ji ospravedlnil. Taková diskriminace nemůže v demokratickém právním státě obstát. Přitom žalobce opakovaně podotýká, že ústav