4 Ads 35/2011 — Nejvyšší správní soud

57 A 112/2017- 80 - text  17 57 A 112/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jaroslava Škopka a Mgr. Lukáše Pišvejce (soudce zpravodaj) ve věci žalobce: M.A., bytem …, zastoupen advokátem Mgr. Janem Hoškem, sídlem Sokolovská 980, Strakonice, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, sídlem Škroupova 18, Plzeň za účasti osoby zúčastněné na řízení: Město Sušice, sídlem nám. Svobody 138, Sušice o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 10. 2017, č. j. ŽP/14649/17 a ze dne 25. 10. 2017, č. j. ŽP/15603/17 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2017, č. j. ŽP/15603/17, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žaloba se v části směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 10. 2017, č. j. ŽP/14649/17, odmítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 11.228 Kč, ve lhůtě do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce Mgr. Jana Hoška, advokáta. IV. Žalobci se z účtu Krajského soudu v Plzni vrací zaplacený soudní poplatek za žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve výši 3.000 Kč, který bude žalobci vyplacen ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadená rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2017, č. j. ŽP/15603/17 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Sušice, odboru životního prostředí (dále jen „prvoinstanční orgán“), ze dne 15. 5. 2017, č. j. 1537/17/ZPR/Kal (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), kterým bylo podle § 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách (dále jen „vodní zákon“) vydáno povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových. 2. Žalobce se žalobou dále domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 10. 2017, č. j. ŽP/14649/17 (dále jen „napadené rozhodnutí 2“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno usnesení tajemníka Městského úřadu Sušice ze dne 6. 4. 2017, zn. 97/17/KAN, o podjatosti úředních osob zařazených do odboru životního prostředí Městského úřadu Sušice (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí 2“). II. Žaloba Argumentace ve vztahu k napadenému rozhodnutí 2 3. Žalobce úvahy žalovaného a rovněž tajemníka správního orgánu prvního stupně musí odmítnout jako zcela nesmyslné, absurdní. Byl-by snad akceptovatelný názor, že bez dalšího nelze jen pro zaměstnanecký poměr dovozovat podjatost úřední osoby jako zaměstnance správního orgánu jako žadatele o vydání vodoprávního rozhodnutí. S ohledem na skutkové okolnosti této věci je ovšem takovýto pohled, který zaujal jak tajemník správního orgánu prvního stupně, tak odvolací správní orgán, zcela neudržitelný. Je nutno připomenout, že v této věci probíhá správní řízení již od roku 2004, kdy dvakrát nebyl žalobce (jeho právní předchůdci) správním orgánem prvního stupně vůbec přibráni jako účastníci řízení, ve kterém se jedná o vypouštění nečištěných odpadních vod, v podstatě fekálií, na pozemek žalobce, dvakrát tento postup posvětil odvolací správní orgán, z toho v jednom případě úřední osoba (ing. P.) rozhodující dříve o vydání prvostupňového rozhodnutí, dvakrát pak bylo rozhodnutí odvolacího správního orgánu zrušeno soudem, přičemž v prvním případě se jednalo o situaci, kdy soud vyslovil v prvním rozsudku jasný a pro gramotného člověka zcela srozumitelný právní názor, že žalobce má být přibrán do správního řízení jako účastník, a přesto tak ani správní orgán prvního stupně ani odvolací správní orgán neučinily (odvolací správní orgán se z tohoto důvodu ani neobtěžoval zrušit prvostupňové rozhodnutí a toto opětovně zcela nehorázně potvrdil). Viz rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 7. 2013, č. j. 57A 67/2011 - 71 a ze dne 30. 6. 2015, č. j. 57 A 7/2014- 58. S ohledem na výše popsané okolnosti dosavadní rozhodovací praxe správních orgánů obou stupňů v této věci je naprosto jasné, že úřední osoby jsou zjevně podjaté, nerozhodují objektivně, ale zjevně ve snaze stranit Městu Sušice jakožto žadateli o vydání vodoprávního rozhodnutí, a to ze zcela prozaického důvodu, totiž že Město Sušice není ochotno vyčlenit prostředky na vybudování čistírny odpadních vod v části obce Velká Chmelná a volí pro něj jednoduší variantu spočívající ve vypouštění fekálních vod na pozemek žalobce. Pro celá léta se vlekoucí správní řízení je pak typické, že je ze strany úředních osob v pracovním poměru k Městu Sušice a rovněž ze strany úředních osob působících u odvolacího správního orgánu účelově protahováno ve zjevném úmyslu co nejvíce oddalovat verdikt, kterým bude Město Sušice donuceno vybudovat čistírnu odpadních vod. Pádným argumentem je v tomto ohledu zejména nerespektování závazného právního názoru soudu odvolacím správním orgánem, čímž oddálilo řešení problému s čistírnou odpadních vod Město Sušice o cca dva roky (7/2013 - 6/2015), než bylo opětovně soudem nezákonné rozhodnutí odvolacího správního orgánu znovu zrušeno. Zřetelnější indicii zjevné podjatosti všech úředních osob rozhodujících v této věci nejen na úrovni správního orgánu prvního stupně, ale i správního orgánu odvolacího, si z pohledu žalobce snad ani nelze představit. Jak již bylo výše naznačeno, žalobce by obecný závěr o nepodjatosti úředních osob jen pro pracovněprávní vztah k žadateli o vydání povolení akceptoval, pokud by ve věci skutečně úřední osoby správního orgánu prvního stupně a odvolacího správního orgánu postupovaly alespoň po formální stránce nestranně, standardně, v souladu se zákonem, což se ovšem v této věci neděje. Pak pro takovýto způsob rozhodování nemá žalobce jiné vysvětlení, než že na úřední osoby je vyvíjen nestandardní tlak, aby kladné vodoprávní rozhodnutí bylo ve prospěch Města Sušice vydáno za každou cenu bez ohledu na zákonná hlediska, a že je rozhodováno podjatě ve prospěch Města Sušice v rámci jakéhosi klientelistického přístupu nejen úředními osobami v pozici jeho zaměstnanců, ale i úředními osobami působícími u odvolacího správního orgánu. Toto své přesvědčení dovozuje žalobce z následujících skutečností vyplývajících ze spisu: Rozhodnutím Městského úřadu v Sušici, odboru životního prostředí ze dne č. j. ŽP 20290/04 bylo povoleno téže vypouštění odpadních vod do vod povrchových na dobu do 31. 12. 2010, kdy účastníky tohoto předchozího řízení byli právní předchůdci žalobce, o jejichž námitkách bylo rozhodováno jak v prvostupňovém tak v odvolacím vodoprávním řízení rozhodnutím Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru životního prostředí ze dne 14. 4. 2005, č. j. ŽP/603/05, a na základě jejich námitek bylo v podmínce 1. citovaného rozhodnutí stanoveno, že do 1. 1. 2010 musí být městem Sušice dosaženo účinného čištění odpadních vod vypouštěných z kanalizace v části obce Velká Chmelná, a v podmínce 5. citovaného rozhodnutí bylo dále stanoveno, že do 31. 12. 2005 musí být městem Sušice zpracován návrh řešení čištění odpadních vod v části obce Velká Chmelná. Toto rozhodnutí a řízení mu předcházející ještě zákonná hlediska splňovalo, neboť jednak s právními předchůdci žalobce bylo jednáno jako s účastníky řízení, jednak vodoprávní úřad bral v potaz jejich stanoviska a tyto promítl do podmínek vydaného vodoprávního povolení. V dalším vodoprávním řízení, které skončilo opět vydáním dalšího kladného vodoprávního rozhodnutí k vypouštění odpadních vod do vod povrchových – nyní zrušeného rozhodnutí Městského úřadu v Sušici, odboru životního prostředí ze dne 8. 12. 2010, č. j. 2473/10/ZPR/Kal, ovšem již došlo k flagrantnímu porušení práv účastníků řízení - právních předchůdců nynějšího žalobce, neboť s nimi i přes jejich námitky vodoprávní orgán jako s účastníky řízení nejednal. Zde se již způsob rozhodování úředních osob Městského úřadu Sušice dostal zcela mimo zákonný rámec, stejně tak jako následující způsob rozhodování úředních osob odvolacího správního orgánu v rozhodnutí o odvolání Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru životního prostředí ze dne 20. 6. 2011, č. j. ŽP/5276/11, kterým bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Pokud pak bylo druhostupňové rozhodnutí zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 7. 2013, č. j. 57A 67/2011-71 mimo jiné s odůvodněním, že s právními předchůdci žalobce mělo být v předmětném vodoprávním řízení skutečně jako s účastníky jednáno, Krajský úřad Plzeňského kraje tento závazný právní názor soudu zcela nehorázným způsobem ignoroval a opětovně odvolání účastníků řízení zamítl z formálních důvodů s tím, že je za účastníky řízení nepovažuje (viz rozhodnutí o odvolání Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru životního prostředí ze dne 18. 11. 2013, č. j. ŽP/11394/13). Teprve na základě další žaloby o soudní přezkum správního rozhodnutí, kdy rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 6. 2015, č. j. 57 A 7/2014- 58 bylo druhostupňové rozhodnutí opětovně zrušeno a odvolacímu správnímu orgánu poté, co neuspěl s kasa