9 As 66/2009 — Nejvyšší správní soud

30 Af 22/2018- 56 - text -pokračování- 20 30 Af 22/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Lukáše Pišvejce a JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobce: Plzeňský Prazdroj, a.s., sídlem U Prazdroje 64/7, Plzeň zastoupen společností Ernst & Young, s.r.o., oprávněnou k poskytování daňového poradenství, sídlem Na Florenci 2116/15, Nové Město, Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2018, č.j. 7723/18/5200-11434-707700, takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou ze dne 19. 4. 2018, Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2018, č.j. 7723/18/5200-11434-707700 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu – platebnímu výměru na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 4. 2014 do 31. 3. 2015 – ze dne 15. 11. 2016, č.j. 301716/16/4223-21792-400660 (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“ či „platební výměr“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím byla žalobci vyměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 4. 2014 do 31. 3. 2015 ve výši 757 034 644 Kč. II. Žaloba 2. Žalobce (v textu žaloby dále též jen „Společnost“) v úvodu žaloby shrnul skutkový stav věci a předchozí řízení a poté uvedl, že nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívá v: - nepřezkoumatelnosti z důvodu vyhodnocení předložených důkazních prostředků bez řádného a logického zdůvodnění (zejména stanovisko nezávislého auditora ke změně metody ze dne 27. října 2016, Zpráva nezávislého auditora a účetní závěrka Společnosti ze dne 29. dubna 2015) - nepřezkoumatelnosti z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu, který je pro posouzení věci rozhodující, zejména pokud jde o otázku, zda dochází ke ztrátě ekonomické kontroly/vlastnictví vybraných marketingových předmětů (dále též jen „POSM“ či „POS materiály“) a vratných lahví (dále též jen „lahve“) ve smyslu účetních předpisů - nepřezkoumatelnosti z důvodu nesrozumitelnosti odůvodnění spočívající v jeho vnitřní rozpornosti - porušení procesních práv Společnosti v průběhu daňového řízení [zejména postup žalovaného v rozporu s § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“] - nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí ve věci POSM (body 82 až 85 napadeného rozhodnutí), kde Společnost nerozumí, co žalovaný tvrdí ani souvisejícímu odůvodnění, zejména pak ve vztahu k dílčímu závěru uvedenému v bodě 84 napadeného rozhodnutí - nesprávném posouzení právní otázky, jakým způsobem by POSM a lahve měly být účetně zachyceny v souladu s českými účetními a daňovými předpisy - nesprávném posouzení právní otázky, zda změna účetního přístupu Společnosti k těmto položkám ke dni 1. dubna 2014 představuje změnu účetní metody ve smyslu účetních a daňových předpisů 3. Žalobce se dále vyjádřil k jednotlivým žalobním bodům. 4. Nedostatečné vyhodnocení předložených důkazních prostředků 5. Stran nedostatečného vyhodnocení předložených důkazních prostředků žalobce uvedl, že v průběhu daňového řízení předložil řadu vysvětlení a důkazních prostředků, které správcem daně nebyly dostatečně vyhodnoceny. Tyto důkazní prostředky zahrnovaly mimo jiné Zprávu nezávislého auditora, společnosti PricewaterhouseCoopers Audit s.r.o. a Účetní závěrku Společnosti za rok končící 31. března 2015, ve které auditor zcela jednoznačně potvrdil, a to výrokem bez výhrad, jak správnost vedení účetnictví, tak i skutečnost, že účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz finanční pozice Společnosti, jejího hospodaření a finančních toků v souladu s českými účetními předpisy. V Příloze k účetní závěrce byla podrobně popsána sporná změna metody účtování o POSM a lahvích s jednoznačným závěrem, že tyto změny přinesou účetní závěrku poskytující spolehlivé a více relevantní informace o dopadech transakcí spojených s lahvemi a POSM (kapitola 2.23 Přílohy účetní závěrky za rok končící 31. března 2015). Dne 27. října 2016 Společnost dále předložila Stanovisko nezávislého auditora ke změně účetní metody ve společnosti Plzeňský Prazdroj, a.s., ve kterém auditor dále zcela jednoznačně konstatoval, že Společnost si i po prodeji lahví spolu s produkty zachovává ekonomickou kontrolu/vlastnictví lahví (produkty jsou dodávány na trh výhradně ve specifických, jednoznačně unikátních a identifikovatelných lahvích, zákazník nemá k dispozici ekonomicky výhodnější variantu než lahev oproti poskytnuté záloze vrátit dodavateli). Přestože předmětem sporné otázky je způsob účetního zachycení, k hodnocení účetních postupů ve Zprávě nezávislého auditora se správce daně v prvním stupni ani žalovaný vůbec nevyjádřil. K následnému stanovisku auditora pak správce daně v odůvodnění platebního výměru pouze konstatoval, že je pouze na vůli daňového subjektu, zda provede změnu způsobu vykazování lahví směrem do budoucnosti, resp. že podle účetních předpisů se neprovádějí opravy výše vykázaných odpisů v minulých obdobích. Ustanovení, na které odkazuje správce daně [§ 56 odst. 3 vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví (dále jen „vyhláška“)], však míří na zcela odlišné situace, kdy dochází k aktualizaci odpisového plánu a nedopadá tak vůbec na případ změny účetní metody. Pokud by účetnictví Společnosti bylo v důsledku změny přístupu k účtování POSM a lahví skutečně v rozporu s účetními předpisy, musela by tato skutečnost být uvedena ve Zprávě nezávislého auditora, který tuto oblast v rámci své činnosti podrobně přezkoumával. Nedostatky v hodnocení důkazních prostředků v řízení před správcem daně v prvním stupni nebyly odstraněny ani žalovaným v odvolacím řízení. 6. Nedostatečně zjištěný skutkový stav - ztráta ekonomické kontroly 7. K nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu – ztrátě ekonomické kontroly žalobce uvedl, že žalovaný vycházel z nesprávné představy, že prodejem lahví prokazatelně došlo ke změně vlastnictví a ztrátě ekonomické kontroly (bod 89 napadeného rozhodnutí). Tato otázka však v daňovém řízení správcem daně nijak prokázána nebyla. Naopak, z předložených důkazních prostředků (viz zejména body 13 a 14 výše) jednoznačně vyplývá a Společnost v průběhu daňového řízení prokázala, na základě jakých důvodů si zachovává ekonomickou kontrolu nad lahvemi i po prodeji produktů zákazníkovi. Ačkoliv žalovaný argumentuje ztrátou kontroly nad lahvemi, které jsou v okamžiku inventarizace u zákazníka, jako daňově neúčinnou posoudil celkovou částku vzniklou ze změny metody bez ohledu na to, zda se jednorázová úprava oprávek týkala majetku, který se ke dni provedení změny nacházel ve skladech Společnosti nebo u zákazníka. Nesprávná je také úvaha žalovaného v bodě 101 napadeného rozhodnutí, že u lahví v trhu byla jejich pořizovací cena v plné výši v daňově účinných nákladech v minulosti uplatněna (při prodeji). Ve stejném okamžiku totiž Společnost účtuje o souvisejícím výnosu z prodeje, tj. výsledný dopad na hospodářský výsledek (základ daně) je nulový, pouze dochází k navýšení obratů účtů nákladů a výnosů. K reálnému uplatnění pořizovací ceny lahví v daňově účinných nákladech dochází až při konečném vyřazení lahví z evidence z důvodu jejich celkového opotřebení (úmyslné střepování), případně z důvodu jejich neúmyslného rozbití při manipulaci s nimi. 8. Nesrozumitelnost odůvodnění 9. Žalobce dále namítal, že nedostatečná a nesrozumitelná jsou i skutková zjištění žalovaného v jiných směrech. Žalovaný v bodě 88 napadeného rozhodnutí konstatuje, že zásadní pro vyhodnocení věci (identifikace situací, které mohou být změnou účetní metody) je skutečnost, zda (ne)došlo ke změně zachycované ekonomické reality. Za změnu ekonomické reality přitom žalovaný považuje změnu ekonomických a právních vztahů mezi dodavatelem (odvolatelem) a odběrateli. Současně žalovaný uzavírá, že nutným předpokladem pro vyhodnocení určité situace jako změny účetní metody je to, že ke změně ekonomické reality nedošlo. Nakolik lze dovodit z textu v bodě 90 napadeného rozhodnutí, dle názoru žalovaného ke změně ekonomických ani právních vztahů s odběrateli nedošlo, odvolatel pouze změnil interní metodiku vykazování lahví. Tomu ostatně odpovídá i tvrzení Společnosti. V bodě 92 napadeného rozhodnutí ovšem žalovaný konstatuje, že reklasifikace zásob do dlouhodobého majetku jednoznačně představuje změnu ekonomické reality. Nejednoznačnost, s jakou správce daně jako prvostupňový správní orgán a následně i žalovaný svá rozhodnutí odůvodnili, ztěžuje žalobci polemiku s právními důvody napadeného rozhodnutí. Aplikace právního zák