5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

17 A 43/2021- 25 - text  9 č.j 17 A 43/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce P. K., nar. xx. x. xxxx, trvale bytem P. právně zastoupen JUDr. Zdeňkem Knaizlem, advokátem Advokátní kancelář Ungr, Knaizl a spol., s.r.o. se sídlem Harantova 511/14, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, IČ 70890366, Odbor dopravy a silničního hospodářství, se sídlem Škroupova 18, 304 13 Plzeň o žalobě ze dne 7. 4. 2021 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2021, č. j. PK-DSH/ 11843/20 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Plzně, Odboru správních činností, oddělení dopravních přestupků, č. j. MMP/282436/20 ze dne 14. 9. 2020 a uvedené rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o silničním provozu) v souvislosti s porušením ust. § 30 odst. 4 téhož zákona, za což mu byla uložena pokuta ve výši 2 100 Kč a zároveň byla rozhodnutím uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1 000 Kč. Předmětem řízení byla skutečnost, že žalobce dne 16. 1. 2020 v době okolo 8:25 hod. v Plzni, na vozovce pozemní komunikace ulice Karlovarská, ve směru jízdy od OC Globus k ulici Gerská, řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Mitsubishi Outlander, RZ: X, přičemž v prostoru křižovatky s ulicí Heydukova držel při jízdě, tedy při řízení vozidla, v levé ruce mobilní telefon a následně pokračoval po ulici Karlovarská v jízdě ve směru k ulici Gerská, přičemž od křižovatky s ulicí Pálenická až ke křižovatce s ulicí Gerská měl na vozidle zapnuté levé směrové světlo oranžové barvy, aniž by odbočoval vlevo, objížděl překážku nebo jakkoliv vybočoval z přímého směru jízdy. 2. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 9. 10. 2020 včasné odvolání, v němž uvedl, že jej odůvodní ve lhůtě do 30 dnů, ev. ve lhůtě stanovené správním orgánem. Správní orgán 1. stupně žalobce vyzval dne 14. 10. 2020 k odůvodnění odvolání ve lhůtě 5 pracovních dnů ode dne doručení této výzvy. Tato výzva byla připravena k vyzvednutí dne 16. 10. 2020 a vzhledem k tomu, že si ji žalobce nevyzvedl, byla mu 30. 10. 2020 vložena do schránky. S ohledem na to, že na ni žalobce nereagoval, byl následně opětovně dne 25. 11. 2020 vyzván k odůvodnění odvolání ve lhůtě 5 pracovních dnů ode dne doručení výzvy. Žalobce tuto povinnost splnil 4. 12. 2020, přičemž v odůvodnění odvolání uvedl, že správní orgán nesprávně hodnotil zjištěný skutkový stav a neprovedl navržené důkazy, jež směřovaly k úplnému zjištění skutkového stavu. Dále rozporoval správnost postupu správního orgánu, neakceptoval-li jeho omluvu z ústního jednání a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, ačkoliv řádně doložil, že byl v dočasné pracovní neschopnosti bez možnosti vycházek, s tím, že v případě nedodržení zákazu vycházek mu hrozila sankce až do výše 20 000 Kč. Za této situace je přesvědčen, že pracovní neschopnost představovala dostatečně vážný důvod, který mu objektivně znemožnil osobní účast na ústním jednání. Odkázal na své písemné vyjádření z 2. 9. 2020, v němž uvedl, že se nemohl jednání, jež je mu kladeno za vinu dopustit, neboť v předmětný den svěřil inkriminované vozidlo J. K., nar. x. x. xxxx a k prokázání tohoto tvrzení navrhl jeho výslech. Správní orgán však provedení tohoto důkazu odmítl, ačkoliv je z hlediska naplnění zásady materiální publicity zásadní. K odvolání připojil Čestné prohlášení J. K. ze dne 15. 10. 2020, z něhož vyplývá, že tento měl dne 16. 1. 2020 od žalobce vypůjčené motorové vozidlo značky Mitsubishi Outlander SPZ X s tím, že toto vozidlo si vypůjčil dne 15. 1. 2020 v 7:00 hod. a téhož dne ve 20:30 hod. žalobci vozidlo vrátil. Nebyl proveden ani další žalobcem navržený důkaz k prokázání skutečnosti, že předmětné vozidlo neřídil (např. kamerový záznam, apod.). K otázce ztotožnění osoby řidiče ze stany zasahujících policistů uvedl, že ve voze nechává své doklady. Z provedených výslechů zasahujících policistů vyplývá, že bylo pouze konstatováno, že proběhla lustrace osoby řidiče, ale nebylo zjištěno, jakým konkrétním způsobem. Nelze přeceňovat běžné ztotožnění osoby ze strany policisty obzvláště za situace, kdy se správní orgán touto otázkou na ústním jednání vůbec nezabýval, ačkoli zasahující policista má pouze omezené možnosti v rámci provádění ztotožnění osoby. Dle názoru žalobce nebylo na místě ani odmítnutí navržených důkazů s odkazem na podobnost podpisu obviněného na podáních učiněných v tomto řízení a na úředním záznamu ze dne 16. 1. 2020, neboť podpis obviněného je provedením jednoduchý a tím pádem dobře napodobitelný, navíc správní orgán nemá odborné znalosti k posouzení shody písma a závěr o tom, kým byl podpis učiněn by mohl jednoznačně učinit pouze soudní znalec z oboru písmoznalectví. Žalobce proto navrhl, aby žalovaný po projednání věci napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil. II. Žaloba 3. V podané žalobě žalobce konstatoval, že mezi účastníky je sporu o tom, zda byla omluva žalobce z jednání nařízeného na den 19. 8. 2020 řádná, přičemž žalobce má zato, že splňovala dva základní předpoklady a to včasnost i existenci vážného důvodu, zatímco žalovaný má zato, že žalobce dostatečným způsobem nedoložil existenci vážného důvodu, neřídil-li se poučením správního orgánu, jenž uvedl, že příští žalobcova omluva musí být doložena lékařskou zprávou. Žalobce je však pevně přesvědčen, že správní orgán nepotřebuje studovat zdravotní dokumentaci pacienta, neboť již tím, že nebyly povoleny žalobci vycházky, je postaveno na jisto, že jsou dány objektivní důvody bránící žalobci v osobní účasti na nařízeném jednání a není v pravomoci správního orgánu, který není vybaven potřebnými odbornými znalostmi, aby zdravotní stav žalobce posuzoval sám a případně docházel k opačným závěrům. Uvedl, že samotné rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, v němž jsou povoleny vycházky, nemusí představovat objektivní překážku pro účastníka řízení dostavit se v době vycházek na jednání, avšak zcela jiný případ představuje rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, v němž nejsou vycházky povoleny, neboť v takovém případě je z povahy věci naprosto evidentní, že se pacient nemůže v žádném případě jednání účastnit, neboť jeho zdravotní stav je vážný, neboť mu neumožňuje vycházet z místa bydliště a zároveň by nedodržením zákazu vycházek porušil právní předpisy, za což mu hrozí sankce až do výše 20 000 Kč. Žalovaný zcela opomněl, že v předchozích omluvách žalobce dokládal rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, ve kterém měl vycházky povoleny. Vzhledem k tomu, že v rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 18. 8. 2020 žalobce žádné vycházky povoleny neměl, je tak naprosto irelevantní, jaké zdravotní komplikace žalobce vedly ošetřujícího lékaře k takovému rozhodnutí, neboť předvolání k ústnímu jednání o přestupku není důvodem pro porušení léčebného režimu. Žalobcem učiněná omluva ze dne 18. 8. 2020 splňovala všechny legální předpoklady, neboť byla včasná a existence vážného důvodu byla řádně doložena, žalobci nebyla uložena ediční povinnost a bylo tedy na jeho uvážení, jakými důkazními prostředky doloží, že není objektivně schopen dostavit se k ústnímu jednání, přičemž předložení rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, v němž nejsou účastníkovi povoleny žádné vycházky, evidentně takovým důkazním prostředkem být může. Na těchto závěrech nemůže nic měnit ani skutečnost, že se jednalo o v pořadí již třetí omluvu a správní orgán tak mohl mít pochybnosti o účelovosti postupu žalobce. Nelze proto dojít v rámci správního uvážení k závěru, že žalobce byl schopen účasti na ústním jednání. 4. Druhý žalobní bod opřel žalobce o závěr, že žalovaný nezjistil náležitě stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti za situace, kdy žalobce tvrdil a namítal, že s obviněním z přestupku nesouhlasí, nemohl se jej dopustit s ohledem na to, že v předmětný den neměl vozidlo ve svém držení, neboť jej svěřil J. K., jehož dostatečně identifikoval, navrhl provedení jeho výslechu, předložil jeho čestné prohlášení toto tvrzení prokazující a dále navrhl, aby žalovaný vyžádal kamerové záznamy od zasahujících policistů a od statutárního města Plzeň. Ani jeden z těchto navržených důkazů však žalovaný neprovedl. Nebylo vinou policisty, že mohl osobu skutečného řidiče zaměnit s osobou žalobce, neboť fotografie na řidičském průkazu nemusí být vždy aktuální a obdobné situace se opakují neustále. Dále se shodným způsobem jako ve svém odvolání vyjádřil k otázce podobnosti podpisu řidiče na oznámení o přestupku s podpisem žalobce na jiných písemnostech. Žalobce má zato, že se správní orgány měly zabývat nejméně prověřením věrohodnosti tvrzení J. K. o tom, že mu byl předmětný au