4 Ads 177/2011 — Nejvyšší správní soud

30 A 153/2018- 99 - text  9 30 A 153/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Petra Kuchynky a JUDr. Ondřeje Szalonnáse ve věci žalobkyně: L. T. P., nar. X, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, X, zastoupené JUDr. Zdeňkem Veberem, advokátem, Purkyňova 10, 301 00 Plzeň, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, IČ 00007064, náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 6. 2018, č.j. MV-74037-9/SO-2016, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 6. 2018, Krajskému soudu v Plzni doručenou dne 20. 6. 2018, domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 1. 6. 2018, č.j. MV-74037-9/SO-2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „ministerstvo“ nebo „správní orgán I. stupně“), ze dne 8. 10. 2015, č.j. OAM-10945-29/DP-2015 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně a platnost povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání nebyla dle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), prodloužena, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu žalobkyně na území ČR (žalobkyně neplnila účel povoleného pobytu). 2. Pobyt cizinců na území České republiky je upraven zákonem o pobytu cizinců. Správní řízení je upraveno správním řádem. [II] Žaloba 3. Žalobkyně uvedla, že podala dne 21. 4. 2015 u správního orgánu I. stupně žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná (dále jen „OSVČ“) dle § 44a odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Správní orgán I. stupně vycházel při svém rozhodnutí zejména z protokolu Státního úřadu inspekce práce, Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj (dále jen „oblastní inspektorát práce“) ze dne 15. 1. 2014, z něhož mj. vyplývá, že inspektory Státního úřadu inspekce práce byla dne 17. 7. 2012 na pracovišti v areálu drůbežářských závodů Vodňanské kuře, a. s. v Modřicích provedena kontrola zaměřená na dodržování pracovně právních předpisů, zaměřená zejména na zjištění, zda zde není umožňován výkon nelegální práce. Na místě bylo zjištěno celkem 23 státních občanů Vietnamské socialistické republiky, včetně žalobkyně, kteří na místě vykonávali pracovní činnost dělníků u výrobní linky. Předmětem jejich pracovní činnosti bylo porcování kuřat. Dále z kontrolního protokolu vyplývá, že uvedenou pracovní činnost tyto osoby vykovávaly v prostorách společnosti Vodňanská drůbež a. s., které má pronajaty JUDr. E. P. Žádný ze zastižených občanů Vietnamské socialistické republiky neměl s JUDr. E. P. uzavřen pracovně právní vztah. Zjištění pracovníci, včetně žalobkyně, vykonávali pracovní činnost na základě živnostenského oprávnění v rámci činnosti pro sdružení založené smlouvou o sdružení dle § 829 v té době platného občanského zákoníku (= zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Finanční odměna za vykonanou práci byla JUDr. E. P. zasílána jedenkráte za měsíc na účty osob zjištěných na místě a podnikajících na základě živnostenských oprávnění. Pracovní dobu měli zjištění cizinci rozvrženu ve dnech pondělí - pátek, 8 hodin denně. Oblastní inspektorát práce dospěl k závěru, že všechny osoby zjištěné dne 17. 7. 2012 při výkonu pracovní činnosti vykovávaly tuto činnost pro JUDr. E. P. osobně ve vztahu podřízenosti, jeho jménem a dle jeho pokynů. Zjištění cizinci se dle závěrů uvedených v kontrolním protokolu dopustili výkonu nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bod 1 i 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. 4. Žalobkyně doložila k žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu výpis z živnostenského rejstříku, ze kterého je patrné, že ke vzniku jejího živnostenského oprávnění došlo dne 30. 4. 2009 a bylo vydáno pro živnost volnou ohlašovací s předmětem činnosti „Výroba, obchod a služby uvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. Živnostenské oprávnění stále trvá. Žalobkyně uvedla při své výpovědi před správním orgánem I. stupně, že podniká v rámci sdružení podnikatelů, které si pronajalo prostory a zpracovává kuřata pro společnost Vodňanská drůbež, a. s., závod Modřice. Účastníci sdružení mají od této společnosti pronajaty prostory a technologie za odpovídající měsíční nájemné. Žalobkyně uvedla, že pracuje sama na sebe, nemá žádného nadřízeného. Pracovní pomůcky a oděvy si členové sdružení, resp. nyní společnosti, kupují sami. 5. Oblastní inspektorát práce i přes výpověď žalobkyně dospěl k závěru, že žalobkyně společně s jinými cizinci v areálu závodů Vodňanská drůbež, a. s. vykonávala závislou práci, a to bez platné pracovní smlouvy a rozhodnutí o povolení k zaměstnání. S tímto závěrem žalobkyně nesouhlasila z následujících důvodů. 6. Zákon jednoznačně definuje závislou činnost, když porušování příslušných ustanovení je zpravidla nazýváno jako švarcsystém. Podstatou švarcsystému je využívání práce osob, které navenek vystupují jako OSVČ, ačkoliv faktický vztah mezi společností a touto osobou naplňuje znaky závislé práce. 7. Dle § 2 odst. 1 zákoníku práce (od 1. 1. 2012) musí být splněny čtyři znaky, aby se jednalo o závislou činnost – nadřízenost zaměstnavatele (podřízenost zaměstnance), výkon práce jménem zaměstnavatele, podle jeho pokynů a osobně zaměstnancem. Definice podmínek závislé práce je - za mzdu, v pracovní době, na pracovišti a na náklady zaměstnavatele. 8. Pokud není splněn alespoň jeden z výše uvedených znaků, nejedná se o závislou činnost a je možné zaměstnat fyzickou osobu na živnostenský list. Ode dne 1. 1. 2012 rozšiřuje zákon o zaměstnanosti v § 5 odst. 1 nelegální práci o závislou práci fyzické osoby mimo pracovně právní vztah. V případě žalobkyně nebyla splněna jak podmínka nadřízenosti, tak jednání jménem zaměstnavatele, práce za mzdu a na náklady zaměstnavatele. Správní orgán při svém rozhodnutí nepřihlédl k obsahu smluv mezi žalobkyní a sdružením podnikatelů, když nezohlednil, že sdružení podnikatelů nemá právní subjektivitu a nemůže být tedy označeno za zaměstnavatele. Žalobkyně vykonávala činnost pro sdružení na svoji odpovědnost a také ji vykonávala. JUDr. E. P. byl jednotlivými účastníky sdružení smluvně zmocněn, aby ve vztahu ke třetím osobám vystupoval za účastníky sdružení jako jejich přímý zástupce a v mezích svých oprávnění. Je tudíž zcela vyloučen jakýkoliv vztah nadřízenosti a podřízenosti mezi ním a účastníky sdružení. To vylučuje, že účastníci sdružení jednali podle pokynů JUDr. E. P. a jeho jménem, naopak JUDr. P. jednal jejich jménem a z jeho jednání vznikly účastníkům sdružení závazky. Sdružení nemá právní subjektivitu, a proto za účastníky sdružení vystupuje JUDr. P., což je plně v souladu s příslušnými právními normami a smlouvou o sdružení. Současně není v rozporu se zákonem, když má podnikatel svoji externí účetní firmu a daňového poradce, který mu veškeré účetní a daňové záležitosti obstarává. 9. Správní orgán I. stupně nezjistil dostatečně skutkový stav věci v nezbytném rozsahu, nedostatečně se vypořádal s definičními znaky závislé práce a řádně a přesvědčivě neodůvodnil, že každý jednotlivý znak závislé práce byl v daném případě naplněn. Žalobkyně v té souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, č.j. 6 Ads 46/2013-35, v němž kasační soud vymezil tři znaky, které musí být kumulativně splněny, aby se dalo hovořit o závislé práci podle § 2 odst. 1 zákoníku práce. Těmito znaky jsou soustavnost, osobní výkon práce a vztah nadřízenosti a podřízenosti mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Nejvyšší správní soud konstatoval, že „společným rysem a jakýmsi leitmotivem všech znaků závislé práce vymezených (nově) v § 2 odst. 1 zákoníku práce, je osobní či hospodářská závislost zaměstnance na zaměstnavateli. Tyto znaky slouží k odlišení závislé práce od jiných ekonomických aktivit (zejména samostatného podnikání), ale také od aktivit jiného charakteru (zejména mezilidské výpomoci). Proto musí správní orgány při postihování nelegální práce v řízení obviněnému prokázat naplnění všech těchto znaků - zaměstnanec osobně a soustavně vykonává práci jménem zaměstnavatele a podle jeho pokynů, přičemž se vůči zaměstnavateli nachází v podřízeném vztahu.“ Tyto skutečnosti však nebyly bez jakékoliv pochyby ve správním řízení prokázány. 10. Pokud tedy žalobkyně jako