5 Azs 6/2010 — Nejvyšší správní soud

60 Az 52/2021- 48 - text  11 60 Az 52/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: Nezletilý D. F., zastoupený zákonným zástupcem: O. F., právně zastoupen: Mgr. Pavel Čižinský, advokát, sídlem Havlíčkovo náměstí 189/2, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, IČO: 00007064, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 2. 9. 2021 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2021, č. j. OAM-162/ZA-P07-LE05-2021, takto : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2021, č. j. OAM-162/ZA-P07-LE05-2021 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení k rukám advokáta Mgr. Pavla Čižinského ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, ve výši 8 650 Kč. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 4. 8. 2021, č. j. OAM-162/ZA-P07-LE05-2021, kterým bylo rozhodnuto tak, že se žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany zamítá jako zjevně nedůvodná dle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen zákon o azylu), neboť je Ukrajina dle § 2 vyhlášky ministerstva vnitra č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců (dále jen vyhláška), považována za bezpečnou zemi původu. II. Žaloba 2. V úvodu žaloby žalobce uvedl, že je tzv. nepojistitelným dítětem cizincem. Narodil se s vážnými zdravotními problémy rodičům – cizincům bez statutu trvalého pobytu, takže se ocitl mimo systém veřejného zdravotního pojištění a byl odkázán na tzv. komerční zdravotní pojištění dle § 180j zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR. Komerční pojišťovny žalobce odmítly pojistit, neboť již po narození byl nemocný, a byl pro ně tak jako pojištěnec nerentabilní. Brzy po narození musel být hospitalizován a musela mu být poskytnuta nákladná zdravotní péče, kterou nemocnice následně naúčtovaly jeho rodičům. Aktuálně má žalobce - jeho rodiče - dluh za již poskytnutou zdravotní péči, přičemž tento dluh se rodiče žalobce snaží splácet. Žádost o mezinárodní ochranu byla podána z důvodů souvisejících se zdravotním stavem žalobce a s úhradou za lékařskou péči, která mu byla nebo bude v ČR nebo na Ukrajině poskytnuta. Dále se žalobce domníval, že v jeho případě (tj. v případě, kdy důvody azylové žádosti cílí na poskytnutí humanitárního azylu či doplňkové ochrany z důvodů dle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu) nelze ustanovení § 16 odst. 2 zákona o azylu aplikovat, neboť pro tyto důvody je situace na Ukrajině, respektive otázka, zda Ukrajina je bezpečnou zemí původu, zcela irelevantní. Žalobce také vytkl žalovanému postup, kterým mělo dojít k obcházení již existující judikatury vztahující se k nepojistitelným dětem – cizincům; žalobce poukázal na nelogičnost toho, aby např. s nepojistitelným dítětem - cizincem z Ukrajiny bylo nakládáno v této humanitárně citlivé situaci hůře než např. s dítětem zažívajícím tytéž problémy pocházejícím z Ruska, která bezpečnou zemí původu není, viz např. rozsudek NS ČR čj. 33 Cdo 2039/2015-174 ze dne 22. 9. 2016, který byl do jisté míry potvrzen nálezem Ústavního soudu ČR Pl. ÚS 2/15 ze dne 3. 5. 2017; situace těchto dětí bývala úspěšně řešena žádostmi o trvalý pobyt z humanitárních důvodů. Na poli azylového práva, jak uvedl žalobce, existuje precedenční rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 29. 7. 2010 č. j. OAM-239/LE-05-LE19- 2009 (případ Myron), kdy byl humanitární azyl udělen dvěma holčičkám (narozeným v ČR, ovšem státní příslušnosti ukrajinské), které před vstupem do azylové procedury byly rovněž nepojistitelnými dětmi – cizinci. Rozsudkem NSS spis. zn. 3 Azs 177/2018 – 41 ze dne 31. 5. 2019 tento soud vyslovil, že Ministerstvo vnitra ČR se musí s tímto rozhodnutím vypořádat (i v této věci šlo o ukrajinského chlapečka). V téže věci pak byl vydán i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2021 čj. 16Az 60/2019 – 32, kterým soud způsob, jakým se Ministerstvo vnitra ČR s výše uvedeným rozhodnutím z roku 2010 v dané věci vypořádalo, odmítl a uložil Ministerstvu vnitra ČR rozhodnout opětovně (v tomtéž rozsudku dále Městský soud v Praze žalovanému vyčetl, že se nezabýval otázkou dluhu za zdravotní péči). Dále v této oblasti poukázal žalobce na rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2019, č. j. 7 Azs 435/2018-32, který matka žalobce ostatně zmiňovala. Žalobce se také domníval, že výše uvedené judikaturní závěry musí být aplikovatelné i nadále a skutečnost, že Ukrajina byla v mezidobí prohlášena za bezpečnou zemi původu, nemůže mít za následek škrtnutí celého tohoto judikaturního vývoje. Dále žalobce pokračoval tím, že humanitární aspekty, které musí být v případě azylových žádostí nepojistitelných dětí – cizinců - vzaty v potaz, mají 2 základní složky: 1) zda toto dítě (a to i s ohledem na absentující finance/absentující zdravotní pojištění) vůbec získá potřebnou zdravotní péči (ať již v ČR nebo ve své zemi původu) a 2) zda finanční zátěž plynoucí z povinnosti uhradit tuto péči nebude pro dítě nepřijatelně zatěžující. Žalovaný na str. 6 a 7 napadeného rozhodnutí tvrdil, že žalobce potřebnou péči na Ukrajině získá bezplatně, „nebo pouze s určitými doplatky na léky“. Přitom ovšem vlastně paušálně odmítl námitky matky žalobce, že praxe je na Ukrajině zcela odlišná od oficiálního systému (na str. 6 žalovaný připustil, že lidé si péči stále platí, ač vlastně nemusí, což je závěr poněkud zvláštní – neboť málokdo vynakládá zcela zbytečně své peníze). Formulace na str. 7 napadeného rozhodnutí, totiž že děti „mají nárok na bezplatnou léčbu, třebaže z důvodu nedostatku financí ji nemají automaticky a musejí o ni usilovat, čili vyvinout určité úsilí k uplatnění svého práva na bezplatnou léčbu“, považoval žalobce za úsměvnou. Dále žalovaný dle žalobce opomenul zvážit hrozbu přerušení léčby žalobce (tedy riziko, že v mezidobí - než bude potřebná péče na Ukrajině nalezena – dojde k poškození zdraví žalobce). Tvrzení na str. 8, totiž že žalobce nemusí v případě neúspěchu azylové žádosti z ČR odcestovat, je neudržitelné vzhledem ke skutečnosti, že po skončení azylového řízení musí žalobce veškeré své žádosti podávat na zastupitelském úřadu ČR na Ukrajině (viz § 42a odst. 5 a 6 a § 53 zákona o pobytu cizinců), a k tomu, že k jakékoli žádosti o povolení k pobytu potřebuje žadatel zdravotní pojištění dle § 180j zákona o pobytu cizinců; právě toto pojištění bylo pro něj po narození z důvodu jeho zdravotního stavu nemožné získat a napadené rozhodnutí se nikterak nevypořádává s otázkou, zda toto pojištění bude možné získat v budoucnu. Tvrzení na str. 8 napadeného rozhodnutí, totiž že „nejlepším zájmem dítěte…je …zachování soužití s jeho rodiči, aniž by to znamenalo jeho vystavení materiálnímu strádání“ je nepřiměřeně zužující a opomíjí nejen zdravotní aspekty a to, zda žalobce bude mít na potřebnou péči v budoucnu dostatek peněz, nýbrž i otázku splacení již poskytnuté zdravotní péče. Z výše uvedených důvodů žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 3. Ve vyjádření k žalobě dne 23. 9. 2021 žalovaný konstatoval, že zákonná zástupkyně nezletilého žalobce neprokázala, že v případě žalobce nelze Ukrajinu považovat za bezpečnou zemi původu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o azylu. Dále žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde na podkladě shromážděných informací podrobně popsal, proč je dle jeho názoru obava zákonné zástupkyně žalobce z nedostupnosti zdravotní péče na Ukrajině nedůvodná (viz strany 6 a 7 odůvodnění). Žalovaný poté zopakoval, že zákonná zástupkyně žalobce v průběhu správního řízení neuvedla, že by ona sama či kdokoli z její rodiny měl na Ukrajině kdykoli v minulosti jakékoliv problémy, z jejích výpovědí rovněž ani nevyplynulo, že by v budoucnu jakékoliv problémy v zemi původu očekávala, vyjma tvrzené nedostupnosti specializované zdravotní péče pro nezletilého syna. Zákonná zástupkyně žalobce za jediný důvod žádosti o mezinárodní ochranu, kterou podala jménem žalobce, označila jeho zdravotní stav, nedostupnost zdravotní péče v zemi původu a dluh vzniklý v ČR v souvislosti s léčbou. Co se týče posledně uváděné skutečnosti, vyjádřil žalovaný irelevantnost této informace ve vztahu k situaci v zemi původu žalobce a s tím, že tato informace ani nesvědčí o tom, že by Ukrajinu v případě žalobce nebylo možné považovat za bezpečnou zemi původu. Tato otázka zůstává proto pro posouzení žádosti o mezinárodní ochranu a toho, zda lze Ukrajinu považovat v případě nezletilého žalobce za bezpečnou zemi původu, zcela bezpředmětná (rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70). Žalovaný poté shrnul, že ani právní zástupce žalobce v podaném doplnění žaloby nepopřel neprokázání konkrétních problémů, obtíží či skutečností, na základě kterých by bylo možné se domnívat, že nezletilému žalobci by mohlo hrozit pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu, nebo v