1 Afs 291/2017 — Nejvyšší správní soud

77 Af 37/2020- 382 - text  33 77 Af 37/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Lukáše Pišvejce a ve věci žalobkyně: Techmania Science Center o.p.s., IČO: 26396645, se sídlem U Planetária 2969/1, 301 00 Plzeň zastoupena: JUDr. Karlem Vodičkou, LL.M., advokátem, se sídlem Kyjevská 1228/77, 326 00 Plzeň, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2020, č. j. 35973/20/5000-10610-712343, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a dosavadní průběh věci 1. Meritem projednávané věci je zákonnost rozhodnutí ukládajícího žalobkyni odvod za porušení rozpočtové kázně. Žalobkyni byly Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (dále v textu rozsudku též jen: „poskytovatel dotace“) na základě Rozhodnutí o poskytnutí dotace č. 0159/09/01 ze dne 13. 12. 2011, ve znění Dodatků č. 0159/09/02 až 0159/09/09 (dále v textu rozsudku též souhrnně jen: „rozhodnutí o poskytnutí dotace“ nebo jen: „Rozhodnutí“, bude-li to v kontextu dostačující), poskytnuty peněžní prostředky v maximální celkové výši 576 987 447,00 Kč v rámci Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (dále v textu rozsudku též: „VaVpI“) na realizaci projektu s názvem „TECHMANIA SCIENCE CENTER“, reg. č. CZ.1.05/3.2.00/09.0159. Tento projekt byl financován ze státního rozpočtu ve výši 15 % dotace a Evropského fondu pro regionální rozvoj ve výši 85 % dotace. 2. Na základě podnětu poskytovatele dotace zahájil u žalobkyně správce daně I. stupně dne 15. 8. 2015 daňovou kontrolu k ověření, zda nevznikla odvodová povinnost porušením rozpočtové kázně při použití peněžních prostředků poskytnutých na základě Rozhodnutí o poskytnutí dotace. Správce daně I. stupně přitom na základě výsledků provedené daňové kontroly dospěl k závěru, že žalobkyně se dopustila porušení rozpočtové kázně, a to celkem v devíti kontrolních zjištěních. Celková výše odvodu byla správcem daně I. stupně stanovena na 703 644,94 Kč. 3. Na základě těchto výsledků daňové kontroly správce daně I. stupně vyměřil žalobkyni platebním výměrem na odvod za porušení rozpočtové kázně ze dne 24. 9. 2015, č. j. 1548163/15/2300-31472-402662 (dále v textu rozsudku též jen: „platební výměr 1548163“), odvod do státního rozpočtu ve výši 84 967 Kč, a platebním výměrem na odvod za porušení rozpočtové kázně ze dne 24. 9. 2015, č. j. 1548164/15/2300-31472-402662 (dále v textu rozsudku též jen: „platební výměr 1548164“), vyměřil odvod do Národního fondu ve výši ve výši 481 476,00 Kč (souhrnně dále v textu rozsudku též jen: „předmětné platební výměry“), a to podle § 44a odst. 4 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. Předmětnými platebními výměry byl vyměřen odvod ve vztahu ke kontrolním zjištěním č. 3 (částečně) až kontrolnímu zjištění č. 9. Kromě toho pak správce daně I. stupně téhož dne vydal i platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně č. j. 1548161/15/2300-31472-402662, kterým byl vyměřen odvod do státního rozpočtu ve výši 20 581 Kč, a platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně č. j. 1548162/15/2300-31472-402662, kterým byl vyměřen odvod do Národního fondu ve výši 116 624 Kč, a to podle § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech. Jimi byl vyměřen odvod ve vztahu ke kontrolním zjištěním č. 1 až kontrolnímu zjištění č. 3 (částečně). 4. Žalobou v projednávané věci je napadeno rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2020, č. j. 35973/20/5000-10610-712343 (dále též: „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný znovu zamítl odvolání žalobkyně směřující proti rozhodnutím Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 24. 9. 2015, č. j. 1548163/15/2300-31472-402662 a č. j. 1548164/15/2300-31472-402662, tedy proti předmětným platebním výměrům, jak byly shora definovány. 5. Krajský soud v Plzni již v projednávané věci jednou rozhodoval, a sice v rámci řízení vedeném u něj pod spisovou značkou 30 Af 1/2017. V tomto řízení byla žalobou napadena nejen rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2016, č. j. 48841/16/5000-10470-708749, č. j. 48842/16/5000-10470-708749 (těmito rozhodnutími byla původně zamítnuta odvolání žalobkyně a potvrzeny předmětné platební výměry), ale i rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2016, č. j. 48839/16/5000-10470-708749 a 48840/16/5000-10470-708749, kterými byla zamítnuta odvolání žalobkyně proti dalším dvěma shora uvedeným platebním výměrům správce daně I. stupně vycházejícím nicméně ze závěrů téže daňové kontroly, týkající se však kontrolních zjištění 1 až 3 (částečně). Krajský soud v Plzni pak rozsudkem ze dne 31. 7. 2018, č. j. 30 Af 1/2017-357, jednak zrušil prve uvedená rozhodnutí žalovaného, jednak zamítl žalobu vůči posléze jmenovaným rozhodnutím žalovaného. V reakci na kasační část citovaného rozsudku Krajského soudu v Plzni, po zpětvzetí původně podané kasační stížnosti, rozhodl žalovaný o podaných odvoláních znovu nyní napadeným rozhodnutím. Pomyslný procesní osud zbylých dvou rozhodnutí žalovaného, které ovšem nejsou předmětem přezkumu v tomto řízení, byl dále určen tím, že Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalobkyně zrušil citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni, pokud jde o tu jeho část, v níž byla původní žaloba zamítnuta, a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Ten ve věci v mezidobí znovu rozhodl rozsudkem ze dne 30. 12. 2020, č. j. 30 Af 1/2017-407, jímž žalobu opět zamítl. I tento rozsudek byl žalobkyní napaden kasační stížností, řízení o níž je u Nejvyššího správního soudu vedeno pod sp. zn. 6 Afs 121/2021, v němž však dosud nebylo rozhodnuto. 6. Důvodem kasačního rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2018, č. j. 30 Af 1/2017-357, byla absence řádného vyrovnání se v každém jednotlivém případě s kritériem závažnosti porušení povinností při stanovení výše příslušných odvodů. Krajský soud totiž zjistil, že přestože si správní orgány byly vědomy, že dodatkem č. 0159/09/02 účinným od 25. 6. 2012 došlo ke změně rozhodnutí o poskytnutí dotace č. 0159/09/01 v bodě XXIII. v tom směru, že stanovený odvod bude v každém jednotlivém případě činit 0 – 100 % částky, ve které byla porušena rozpočtová kázeň, a to dle závažnosti porušení povinností, tuto změnu fakticky nereflektovaly a konkrétní výši odvodu řádně neodůvodnily. Dle stavu před změnou rozhodnutí o poskytnutí dotace totiž platilo, že každé porušení rozpočtové kázně bude postiženo odvodem ve výši částky, v jaké byla rozpočtová kázeň porušena. II. Žaloba 7. Žalobkyně uplatnila v žalobě čtyři širší okruhy žalobních námitek. II. a) Námitka neporušení rozpočtové kázně 8. Prvý z nich nazvala „námitka neporušení rozpočtové kázně dle § 14f odst. 2 rozpočtových pravidel“. Uvádí v něm, že žalovaný nereagoval dostatečně na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 Afs 293/2018, resp. tyto závěry neaplikoval na skutkový stav v této konkrétní věci. Žalovaný si byl sice vědom závěrů NSS (dále též: „NSS“) v uvedené věci, a proto v odst. 12 a 13 shrnuje, jak se snažil dostát závěrům NSS. Žalovaný konkrétně uvádí, jak s poskytovatelem dotace komunikoval o tom, zda byla žalobkyně vyzvána k vrácení dotace. Žalovaný však neučinil žádný závěr o tom, zda se v posuzovaném případě aplikovala fikce neporušení rozpočtové kázně dle § 14f odst. 2 rozpočtových pravidel nebo nikoliv. Byť tento závěr v napadeném rozhodnutí výslovně přijat není, má žalobkyně za to, že žalovaný se nedomnívá, že by se uvedená fikce měla aplikovat. Pokud by se totiž dle názoru žalovaného aplikovat měla, pak by žalovaný napadené platební výměry prvostupňového správce daně nepotvrdil. Žalobkyně namítá, že je chybou napadeného rozhodnutí, že se výslovně nevyjadřuje k této otázce, tj. nečiní žádný závěr ohledně toho, zda se v posuzovaném případě aplikuje fikce neporušení rozpočtové kázně nebo nikoliv, a to přesto, že žalovaný věnuje část napadeného rozhodnutí tomu, aby popsal, jak si ohledně výzvy k vrácení dotace korespondoval s poskytovatelem dotace. Žalovaný tedy na závěry rozsudku NSS ve věci sp. zn. 1 Afs 293/2018 reaguje zjevně pouze formálně. 9. Žalobkyně má za to, že se v posuzovaném případě měla aplikovat fikce neporušení rozpočtové kázně dle § 14f odst. 2 rozpočtových pravidel, a to pro případ, že se skutečně dopustila porušení rozpočtové kázně, s čímž ovšem nesouhlasí. Žalovaný se nijak věcně nezabýval reakcí žalobkyně na výzvu poskytovatele dotace, neboť v této reakci, kterou sice žalovaný formálně zmiňuje v odst. 13 napadeného rozhodnutí, žalobkyně vysvětlila, že prvostupňový správce daně vydal platební výměry, které pro žalobkyni znamenaly platební povinnost pouze co do částky 18 710,93 Kč. Tuto částku žalobkyně zaplatila, což doložila výpisem ze svého bankovního účtu. 10. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v rozsahu částky 684 937,07 Kč, nebyla dotace ze strany poskytovatele dotace