2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

17 A 102/2021- 61 - text  9 17A 102/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: P. Š, narozený X, bytem X, X právně zastoupen: JUDr. Eva Dundáčková, advokátka, sídlem Žižkova 708, 261 01 Příbram, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, IČO: 70890366, odbor vnitřních věcí a krajský živnostenský úřad, sídlem Škroupova 1760/18, 301 00 Plzeň, v řízení o žalobě ze dne 17. 12. 2021 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2021, č. j. PK-VVŽÚ/6543/21, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2021, č. j. PK-VVŽÚ/6543/21 i jemu předcházející rozhodnutí Komise pro projednávání přestupku města Kašperské Hory ze dne 30. 7. 2021, č. j. PK-28/2021-067.2 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce JUDr. Evě Dundáčkové částku 15 342 Kč na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Rozhodnutím Komise pro projednávání přestupku města Kašperské Hory (dále jako správní orgán I. stupně) ze dne 30. 7. 2021, č. j. PK-28/2021-067.2, byl žalobce výrokem I. uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3. zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o některých přestupcích), kterého se měl dopustit tím, že ve dnech 24. 11. 2020 mezi 22:42 a 22:58 hod a 25. 11. 2020 mezi 12:57 a 12:58 hod měl manipulovat s kameny, tyto vyjímat a odvážet ze zápraží domu s č. p. X v obci X, části obce X, k. ú. X, a to konkrétně z před a pod vrat stodoly dané nemovitosti, jež je ve vlastnictví paní Z. P., nar. X, trvale bytem: X, X; uvedeným jednáním měl žalobce úmyslně narušit občanské soužití tím, že se měl vůči jiné osobě - osobě vlastníka shora uvedené nemovitosti - dopustit schválnosti (dále jen předmětný přestupek). Výrokem II. byl žalobci uložen správní trest napomenutí a výrokem III. byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně se žalobce bránil podáním odvolání, o němž bylo rozhodnuto žalobou naříkaným rozhodnutím tak, že se odvolání žalobce dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítá a rozhodnutí správního orgánu I. stupně se potvrzuje. II. Žaloba 3. V žalobě vytýkal žalobce žalovanému především nedostatečně zjištěný stav věci a neprokázání viny, v důsledku čehož mělo dojít také k neoprávněnému zásahu do práva žalobce na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. V rozporu se zákonem považoval žalobce i samotný výrok správního orgánu I. stupně, neboť ve výroku správní orgán I. stupně neshledal žalobce vinným z jednání, kterého se dopustil, ale kterého se „měl dopustit tím……měl manipulovat s kameny, tyto vyjímat a odvážet ze zápraží domu č. p. X v obci X, části obce X, k. ú. X, a to konkrétně z před a pod vraty stodoly dané nemovitosti ve vlastnictví……“. Současně s tím považoval žalobce výrok za neurčitý stran místa jeho spáchání, neboť jednak dům č. p. X v obci X není stavbou zapsanou samostatně v katastru nemovitostí a jako takový právně neexistuje a jednak vzhledem k tomu, že zápražím se nepochybně rozumí část před domem přiléhající bezprostředně či obklopující vstup do nemovitosti, není možné, aby se tím zároveň mělo na mysli místo před a pod vraty stodoly. Zároveň považoval žalobce za nejasné, v jaké vzdálenosti od domu č. p. X se nachází stodola, zda se jedná o tentýž pozemek, jehož součástí je i dům č. p. X, když zároveň prostým nahlédnutím do katastru nemovitostí lze zjistit, že pozemek, jehož součástí je dům č. p. X, je větší nežli stavba samotná. Dle žalobce poté tato neurčitost učinila výrokovou část a potažmo celé rozhodnutí nepřezkoumatelným. Dále žalobce vytýkal správním orgánům absenci hodnocení či úvah stran důkazu opisem z evidence přestupků vztahujícím se k osobě žalobce. Dále žalobce poukázal na fakt, že při tvrzené „znalosti místních poměrů“ oba správní orgány nepovažovaly za potřebné doplnit dokazování o opis z evidence přestupků oznamovatelky či osoby, vůči které se měl žalobce dopustit úmyslného narušení občanského soužití. Ohledně tohoto provedeného důkazu zcela chybí hodnocení a správní úvaha či alespoň vysvětlení, zda a jak se tento důkaz promítl do rozhodnutí o trestu. Žalobce dále uvedl, že jediným důkazem o spáchání předmětného přestupku byl audio záznam, který považuje za nezákonně provedený, neboť kamerový systém zachycuje i záznam, aniž by k takovému jednání ten, kdo je vlastníkem kamerového systému, měl řádně povolení. Žalobce tento záznam přiložil k žalobě, neboť si je jist, že záznam neobsahuje v žádné své části pohled do obličeje osoby, která se na záznamu pohybuje a údajně „manipuluje“ s kameny. Za této situace a ve spojení s tvrzením žalobce, že na záběrech není on, ale jiná osoba, a při vědomí, že žalobce sám užívá sousední nemovitosti spolu s otcem a sestrou, tedy osobami, které mohou mít stejnou motoriku, podobnou fyziognomii i morfologii, nemůže uznání žalobce vinným obstát. Žalobce také namítal, že správní orgány postupovaly v rozporu s pravidly pro hodnocení důkazů; důkazy nehodnotily v jejich vzájemné souvislosti a nepřihlédly ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Dále žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí ve vztahu k absenci správní úvahy o tom, proč by „manipulace s kameny“ sama o sobě měla být považována za jednání narušující občanské soužití. V závěru žalobce namítl, že správní orgán I. stupně v průběhu řízení opakovaně porušil procesní práva žalobce, a to zejména právo na obhajobu při jednání správního orgánu. Žalovaný tato porušení žádným způsobem nenapravil. Žalobci nebylo umožněno hájit se pomocí důkazu výslechem navržené svědkyně, nebyl proveden důkaz výpovědí oznamovatelky v postavení svědka s procesní povinností vypovídat pravdu a nic nezamlčovat. Z výše uvedených důvodů žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení žalovanému. III. Vyjádření žalovaného 4. Ve vyjádření k žalobě dne 2. 2. 2022 žalovaný mimo jiné nesouhlasil s žalobou a odkázal na napadené rozhodnutí. Žalovaný především považoval stav věci zjištěný správním orgánem I. stupně za dostatečný, konstatoval, že žalobce byl uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití - schválnosti podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3. zákona o některých přestupcích. Určité jednání je možné označit za přestupek pouze tehdy, naplňuje-li krom jiného také veškeré znaky tzv. skutkové podstaty přestupku, kdy mezi tyto znaky patří objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka přestupku. Objektem je třeba rozumět právem chráněný zájem, na který pachatel přestupku útočí, respektive který svým jednáním ohrožuje či porušuje. V případě přestupku schválnosti je tímto objektem právě tzv. občanské soužití, charakterizované jako souhrn určitých ustálených pravidel chování ve společnosti, jejichž zachování je dle obecného přesvědčení podmínkou klidného soužití občanů v daném místě a čase. Pokud jde o objektivní stránku tohoto přestupku, schválnost pak musí mít povahu hrubého jednání narušujícího tato ustálená společenská pravidla. Schválností je tedy skutek spočívající ve zřejmém a neoprávněném zásahu do pokojného života jiného jedince v úmyslu tento stav narušit. Subjektivní stránkou pak nutno chápat formu zavinění ze strany pachatele přestupku. K naplnění skutkové podstaty přestupku schválnosti vyžaduje zákon o některých přestupcích pachatelův úmysl, přičemž postačuje tzv. úmysl nepřímý, tedy postačí, když pachatel ví, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, a pro případ, že takto učiní, je s tímto srozuměn. Dle názoru žalovaného se podařilo správnímu orgánu I. stupně získat ucelený řetězec na sebe navazujících důkazů vedoucí k nepochybnému závěru o vině žalobce. Nade vší pochybnost měl žalovaný za prokázané, že skutek, tak jak je popsán ve výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně, se stal, respektive že ve dnech 24. 11. 2020 a 25. 11. 2020 došlo k manipulaci s kameny z před a z pod vrat stodoly náležející k nemovitosti č. p. X v X, části X, ve vlastnictví paní Z. P., a to k vyjímání a odvážení těchto kamenů. Žalovaný, stejně jako správní orgán I. stupně, byl přesvědčen, že osobou, která je na fotografiích a videozáznamu zachycena, je žalobce. K tomuto závěru dospěl správní orgán I. stupně zejména na základě velmi dobré znalosti osoby žalobce ze své úřední činnosti, kdy ten byl před správním orgánem I. stupně velmi často projednáván v souvislosti s různými oznámeními o přestupcích, stejně tak jako se často osobně dostavoval i za účelem projednání jeho vlastních oznámení. Tento fakt byl znám i žalovanému z jeho vlastní úřední činnosti. Správní orgán I. stupně, dle názoru žalovaného, je z téhož důvodu schopen bez důvodných pochybností posoudit shodu nejen fyzické výšky a celkově typických