7 As 287/2014 — Nejvyšší správní soud

55 A 44/2022- 29 - text  11 55 A 44/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jana Šmakala a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobce: M. B. zastoupen advokátem JUDr. Pavlem Tomkem, sídlem Polská 61/4, 360 01 Karlovy Vary proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2022, č.j. KK/1211/DS/22-3, takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou ze dne 15. 8. 2022, Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2022, č.j. KK/1211/DS/22-3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 29. 4. 2022, č.j. 786/OD/22-10/Klep. (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím byla zamítnuta žalobcova žádost o výměnu řidičského průkazu (č. X. vydaného dne 27. 9. 2011 Magistrátem města Most), jehož platnost uplynula. II. Žaloba 2. Žalobce uvedl, že s odkazem na svou žádost podanou dne 17. 1. 2022 u prvoinstančního orgánu uvádí, že je držitelem řidičského oprávnění skupiny „B“ uděleného dne 27. 9. 2011 Magistrátem města Most, tedy byl oprávněn žádat o vydání řidičského průkazu, kterému končí platnost řidičského průkazu nebo jehož řidičský průkaz je neplatný ve smyslu § 109 odst. 2 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Tato skutečnost je nesporná z obsahu správního spisu. V době podání žádosti byl řidičský průkaz, o jehož výměnu se žádalo, již neplatný. 3. Žalobce konstatoval, že se neztotožňuje s názorem správních orgánů, že neprokázal obvyklé bydliště na území ČR, neboť obvyklé bydliště se prokazuje při prvním udělení řidičského oprávnění. V daném ohledu je nutné poukázat na závěry rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2017, č.j. 30 A 11/2016-47, který se zabýval otázkou, zda při vydání mezinárodního řidičského průkazu ve smyslu § 111 zákona o silničním provozu je sledovanou podmínkou požadavek obvyklého bydliště. Krajský soud v Plzni jednoznačně uzavřel, že požadavek obvyklého bydliště je sledovanou podmínkou pro udělení řidičského oprávnění. Zřetelnou analogii je nutné shledat i v tomto řízení o vydání nového řidičského průkazu ve smyslu § 109 odst. 2 písm. d) zákona o silničním provozu, když logicky vzato již žalobce obdržel řidičské oprávnění, žádá pouze o nový řidičský průkaz, pro vydání řidičského oprávnění není zapotřebí splnit striktně podmínku obvyklého bydliště. 4. V daném kontextu je dle žalobce na místě rovněž citovat i pasáž z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 6. 2016, č.j. 30 A 78/2015-58: „Procesní vadou byla především absence postupu správního orgánu I. stupně, kterým by si ujasnil obsah původní žádosti žalobce ze dne 2. 6. 2014 i žádosti doplněné podáním ze dne 5. 12. 2014. Pokud žalobce žádal o provedení pouhé změny údajů v řidičském průkazu podle § 108 zákona o silničním provozu a hodlal postupovat podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. f) zákona o silničním provozu, pak kromě jiného bylo jeho povinností k žádosti o vydání řidičského průkazu podle ustanovení § 109 odst. 8 písm. c) téhož zákona přiložit jeho vlastní řidičský průkaz. Splněním tohoto zákonného požadavku by jako žadatel o vydání řidičského průkazu doložil, že je držitelem řidičského oprávnění. Takto ovšem správní orgán I. stupně nepostupoval, žalovaný tuto procesní vadu toleroval a oba správní orgány těžištěm správního řízení učinily otázku, zda žalobce má či nemá obvyklé bydliště na území České republiky. I tato otázka by byla předmětem dokazování v případě, že by předmětem řízení byla pouhá změna údaje v řidičském průkazu, neboť podle ustanovení § 109 odst. 8, písm. g) zákona o silničním provozu je nezbytné k žádosti o vydání řidičského průkazu podle § 109 odst. 6 téhož zákona přikládat listiny, které obvyklé bydliště žadatele prokazují. Nicméně podle soudu, řešení otázky existence obvyklého bydliště na území České republiky je věc až sekundární a má být vyřešena po objasnění prioritní otázky, zda žalobce je držitelem řidičského oprávnění. Tato prioritní otázka zůstala v celém řízení pominuta.“ 5. Dle žalobce je totiž podstatný ten fakt, že řidičský průkaz je veřejnou listinou, osvědčením, s tím, že v něm zapsané údaje jsou nahlíženy jako platné; za podstatný je nutno označit údaj o datu udělení řidičského oprávnění. Důvodem, proč je v obecné rovině sledována podmínka obvyklého bydliště, je boj s řidičákovou turistikou. To se však týká pouze případů, kdy daný žadatel není držitelem řidičského oprávnění a žádá o jeho udělení na území ČR ve snaze obcházet příslušnou směrnici č. 2006/126/ES a judikaturu Soudního dvora EU. To není však tento případ, protože příslušné žalobci udělené řidičské oprávnění na území ČR je nahlíženo jako platné. 6. Žalobce poukázal na to, že v daném období roku 2011 získal řidičské oprávnění při splnění zákonných předpokladů, proto mu byl řidičský průkaz platně dne 27. 9. 2011 pod ev. č. EF 970165 Magistrátem města Most vydán s tím, že coby žadatel doložil přechodný pobyt. Od té doby využíval řidičského oprávnění a jím vlastněný řidičský průkaz jej opravňoval k řízení motorových vozidel v rámci celé Evropské unie a v dalších státech světa. Po celou dobu platnosti řidičského průkazu nebyla jeho platnost žádnými státními orgány zpochybněna. Žalobce přesto doložil svůj obvyklý pobyt na území v průběhu řízení (např. doložil nájemní smlouvu k nemovitosti, dále doložil i potvrzení o zdravotním pojištění), neboť i k této otázce se vede dle konstantní judikatury dokazování s tím, že za doklad prokazující obvyklé bydliště se považuje potvrzení o přechodném pobytu či nájemní smlouva k nemovitosti - viz § 2 hh) zákona o silničním provozu. Obojí měl žalobce k dispozici a předložil k důkazu, a to v průběhu správního řízení. Žalobce má za to, že prvoinstanční orgán, popř. žalovaný, měli žádosti vyhovět, jelikož žalobce řádně předložil listiny, které osvědčují existenci obvyklého bydliště, v řidičském průkazu, o jehož výměnu se žádalo, bylo obvyklé bydliště v roce 2011 zapsáno. Tedy s ohledem na důkaz veřejnou listinou, v němž jsou zapsané údaje nahlíženy jako platné, již jednou bylo prokázáno obvyklé bydliště s tím, že se jedná o údaj sekundární. Primární je udělení řidičského oprávnění, jak plyne z citované judikatury. Tímto způsobem je naplněn předpoklad pro vydání nového řidičského průkazu. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, jelikož žalovaný se ve všech ohledech ztotožnil s názorem prvoinstančního orgánu, že důvodem pro zamítnutí žádosti žalobce bylo neprokázání obvyklého bydliště. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě nejprve uvedl, že v postupu prvoinstančního orgánu neshledal takové pochybení, jež by opodstatňovalo postup žalovaného podle § 90 odst. 1 písm. a), b) nebo c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), tedy zrušení rozhodnutí nebo jeho části a zastavení řízení, zrušení rozhodnutí nebo jeho části a vrácení věci k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal nebo o změně rozhodnutí nebo jeho části. Po posouzení okolností daného případu žalovaný dospěl k závěru, že zamítnutí žádosti o vydání nového řidičského průkazu ČR je na místě, nemůže-li si být prvoinstanční orgán jist, že je Česká republika příslušná k jeho vydání, když žadatel nebyl schopen ani ochoten prokazovat obvyklost svého bydliště na území ČR, jestliže mu bylo již jednou řidičské oprávnění uděleno. Prvoinstanční orgán tak nemohl zaručit, že vydání takového řidičského průkazu ČR by nebylo v rozporu se skutečností. 8. Dále žalovaný konstatoval, že podstatou podané žaloby je tvrzení žalobce, že rozhodnutí je nezákonné a že na vydání nového řidičského průkazu má právní nárok. Žalobce dále uvedl, že se neztotožňuje s názorem správních orgánů, že neprokázal obvyklé bydliště na území ČR, neboť dle názoru žalobce se obvyklé bydliště prokazuje při prvním udělení řidičského oprávnění. Vyslovením takového názoru žalobce do jisté míry deklaruje i své přesvědčení, že již žádné obvyklé bydliště prokazovat nehodlá. Obdobně jako v odvolacích důvodech žalobce rozvíjí žalobní body za pomoci dvou judikátů Krajského soudu v Plzni (ze dne 31. 3. 2017, č.j. 30 A 11/2016-47 a ze dne 1. 6. 2016, č.j 30 A 78/2015-58) s tím, že žalovaný shodný názor s žalobcem nesdílel a o příhodnosti případů nebyl přesvědčen. Okolnosti řešených kauz soudem byly natolik specifické, že (dle názoru žalovaného) nedopadaly na právě projednávané vydání nového řidičského průkazu. Žalobce se domáhá vydání řidičského průkazu ČR a argumentuje tím, že