6 Afs 126/2022 — Nejvyšší správní soud

57 Af 21/2020- 156 - text  27 57 Af 21/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce (soudce zpravodaj), soudce Mgr. Alexandra Krysla a soudkyně JUDr. Veroniky Burianové žalobce: HDT impex s.r.o., sídlem Botanická 238/3, 362 63 Dalovice zastoupen daňovým poradcem Jakubem Výborným, sídlem Hroznětínská 2, Karlovy Vary proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2020, č. j. 19252/20/5300-22442-712600, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2020, č. j. 19252/20/5300-22442-712600 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly změněny dodatečné platební výměry na DPH Finančního úřadu pro Karlovarský kraj ze dne 12. 9. 2018, č. j. 85027/18/2401-50523-403139, č. j. 854068/18/2401-50523-403139, č. j. 854094/18/2401-50523-403139, č. j. 854117/18/2401-50523-403139, kterými bylo žalobci doměřeno DPH za zdaňovací období červenec 2013 ve výši 315.000 Kč, za zdaňovací období srpen 2013 ve výši 210.000 Kč, za zdaňovací období listopad 2013 ve výši 210.000 Kč, za zdaňovací období prosinec 2013 ve výši 609.000 Kč tak, že bylo žalobci stanoveno penále z doměřených částek daně, dále byl napadeným rozhodnutím změněn platební výměr ze dne 12. 12. 2018, č. j. 1018211/18/2401-50523-403139, jímž byla žalobci doměřeno DPH za zdaňovací období září 2013 ve výši 422.000 Kč a uložena povinnost zaplatit penále ve výši 84.400 Kč tak, doměřená daň byla snížena na částku 147.000 Kč a penále na částku 29.400 Kč. II. Žaloba 2. Žalobce v obecném smyslu slova předně uvádí, že má za to, že napadené rozhodnutí správního orgánu, jakož i řízení, jež předcházelo jejich vydání, jsou nezákonná a nicotná. Současně má za to, že řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, je stiženo závažnými procesními vadami, zejména v podobě nesprávného hodnocení důkazů. Správní orgán postupoval nesprávně, nesprávně zjistil skutkový stav věci, nepřihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem a jím označeným důkazům, důkazy hodnotil velice izolovaně, bez jakékoliv logické časové souvislosti. Napadené rozhodnutí též spočívá na nesprávném právním hodnocení. Odůvodnění rozhodnutí je vnitřně nekonsistentní, nelogické. 3. In concreto žalobce předně uvádí, že pokud výrok napadeného rozhodnutí v celém jeho rozsahu je opřen o skutkový závěr žalovaného o tom, že žalobce se účastnil podvodu na dani, pak jde o závěr nepodložený, vyfabulovaný mnohými domněnkami, které dohromady dávají zdání obrovského komplotu. Takový závěr je též zcela falešný a jde o křivé a urážlivé obvinění. Dle přesvědčení žalobce nebyly prokázané zákonné a judikaturní znaky podvodu na dani, a to žádný z žalovaným vymezených. 4. Žalobce uvádí, že v prvé řadě negativně vylíčený výčet informací o subjektu Praha Production Servis na stranách 14 a 15 napadeného rozhodnutí rezonuje ve světle kauzy GFŘ (vyšla najevo v květnu 2017) při nákupu mobilních telefonů (rizikové zboží z pohledu daňové správy). GFŘ si pořídila mobilní telefony od zahraničního dodavatele 2P Commercial Agency v hodnotě 1,9 milionů korun v roce 2015. Tou dobou už u této společnosti 11 probíhala daňová kontrola kvůli podezření z podvodů s DPH. Při této kontrole daňová správa rozplétala řetězec obchodů zatížených podvodem na DPH, kterých se dotyčná firma měla účastnit. Po čase dospěla finanční správa k závěru, že o zapojení do karuselu věděla, vědět mohla nebo měla. Načež vydala zajišťovací příkazy na 254 milionů korun. Poté byly firmy obstaveny účty a firma skončila v úpadku. Na důvěryhodnosti jí nepřidal ani fakt, že se ve vedení firmy nacházeli ruští a ukrajinští podnikatelé i korporace z daňových rájů, především Malty a Britských Panenských ostrovů. Finanční správa v této věci argumentovala tím, že tyto okolnosti nemohla brát v potaz při vyjednávání obchodu. „Nabídková cena společnosti 2P Commercial Agency byla nejnižší“ uvedla pro Hospodářské noviny mluvčí P. P.. „U vlastních veřejných zakázek na dodávku zboží a služeb jsme v roli běžné firmy, nikoliv v roli správce daně. Nemůžeme tudíž využívat svých interních zdrojů pro prověřování dodavatelů“, dodala. „Firma nebyla na seznamu nespolehlivých plátců DPH“, zdůraznila také mluvčí P.. Finanční správa ovšem tímto přiznává, že seznam nespolehlivých plátců není bezpečným vodítkem pro prověřování obchodních partnerů. Samo GFŘ udělalo v prověřování tedy pouze 2 kroky: prověřilo společnost v obchodním a insolvenčním rejstříku a v seznamu nespolehlivých plátců. Že se dalším ověřováním už GFŘ neobtěžovala, vyplývá i z odpovědi na základě zákona o svobodném přístupu k informacím, kterou si vyžádala Unie daňových poplatníků. „Generální finanční ředitelství nepřijalo žádná obecně uplatňovaná preventivní opatření zamezující jeho účasti na daňových podvodech při jakýchkoliv nákupech“, píše se mimo jiné v odpovědi. U běžných podnikatelů by taková argumentace před správcem daně neuspěla. 5. Shrnutí: Cizinci v orgánech firmy, sídlo v daňovém ráji, nízká cena a riziková komodita jsou přitom podle daňové správy nestandardní okolnosti, které by měly běžné podnikatele (za ty se GFŘ považuje, viz vyjádření mluvčí) varovat a takový obchod neměl být uzavřen, protože kdoví jestli by se později neukázalo, že se GFŘ podílí na řetězci, který vede k daňovému podvodu, o kterém mohl, nebo dokonce měl vědět. Při uplatnění právního základu na aktuální skutkový stav (srovnej, viz kroky 1. Existence podvodu, 2. Objektivní okolnosti, 3. přijatá opatření) tak v daném případě došlo k podvodu, protože byla identifikována chybějící daň (doměrek 254 milionů), objektivní okolnosti jsou podezřelé (jednatelé, sídla) a GFŘ nepřijalo žádná opatření, která vyžaduje po běžných podnikatelských subjektech. GFŘ se tedy nejspíše podílelo na daňovém podvodu. Vzhledem k tomu, že žalobce i žalovaný fungují v právním statě, tak by oba měli mít ve stejné věci stejná práva a povinnosti, proto jsme tento bod uvedli hned v začátku žalobních důvodů. Při hodnocení 1. kroku Existence podvodu aplikuje na situaci žalobce žalovaný v bodě 23 napadeného rozhodnutí judikaturu NSS. K citovanému rozsudku NSS ze dne 15. 2. 2017 č. j. 1 Afs 53/2016-55 žalobce uvedl, že tento rozsudek není vůbec srovnatelný s jeho situací. Viz. body 38 a 39 rozsudku. Jedná se o naprostou jinou situaci, kterou žalovaný aplikuje na případ žalobce, kdy subjekt PPS podával přiznání k DPH a platil DPH za předmětná období roku 2013 tak, jak dokládá spisový materiál dle dožádání na FÚ Praha 3, tudíž není možné na naší situaci aplikovat podmínky principu podvodu na DPH a tím pádem ani další kroky vědomostního testu – objektivní okolnosti a přijatá opatření. Vzhledem k předchozímu uvedenému žádáme soud o posouzení následující otázky, která má v celém napadeném rozhodnutí významnou roli, protože žalovaný a stejně tak prvoinstanční správce daně po celou dobu řízení posuzuje všechny skutečnosti optikou let budoucích zejména 2016 a 2017. Jak daleko do budoucnosti aplikuje správce daně termín „zmizí ze scény“? Při použití terminologie judikátu 1 Afs 53/2016-55 PPS „nezmizela ze scény“ v roce 2013 ani 2014 a v těchto letech řádně podávala daňová přiznání a hradila své daňové povinnosti Žalovaný vytvořil mohutný systém zavádějících, opakujících smyšlených a domnělých sdělení, kterými se snaží žalovaný daně zejména odvést základní pozornost od elementárních faktů, zejména na základě jakých důkazů žalovaný dovozuje chybějící daň a identifikuje podvod, u jakého subjektu došlo ke ztrátě zmiňované daně, na základě jakých důkazů správce daně identifikoval u tohoto subjektu ztracenou daň a v jaké výši je ztracená daň. Žalobce se domnívá, že tuto základní úvahu žalovaný daně úmyslně zakrývá množstvím nepřímých údajných důkazů, které mají navodit dojem podezřelého obchodu, ale tyto žalovaným předložené nepřímé důkazy či spíše uměle vytvořené úvahy, však nemohou zakrýt fakt, že se žalovaný nedokázal vypořádat s bazální úvahou: Zda vůbec došlo ke ztrátě daně a v jaké výši je skutečná škoda? Jak žalovaný ověřil skutečně chybějící daň v systému? Toto měl v rámci základních zásad daňového řízení § 1 odst. 2 tj. daň stanovit a vybrat ve správné výši a zajistit její úhradu, učinit u subjektu Praha Production servis s.r.o. „dále jen PPS“ místně příslušný správce daně v letech 2013, 2014, kterým byl Finanční úřad pro Prahu 3. Z dále uvedeného vyjádření tohoto správce daně viz odpověď na dožádání čj. 1613459/16/2003-24903-109310 k tomu ale neměl žádný důvod, neboť subjekt PPS si svoje daňové povinnosti plnil řádně a včas a navíc sám správce daně konstatoval, že žádná šetření u subjektu PPS od roku 2012 neprováděl a uvedený nedoplatek na DPH ve výši 120 891,04 Kč se netýká období roku 2013. Ovšem prvoinstanční správce daně zcela tendenčně uvádí ve zprávě, že nedoplatek na DPH je veden řádově