4 Ads 61/2010 — Nejvyšší správní soud

17 Ad 23/2023- 50 - text  7 17 Ad 23/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Szalonnásem ve věci žalobkyně: L. R., nar. X, bytem X, proti žalovanému: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2023, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobkyně brojí proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 7. 2023, č. j. X (dále též: „napadené rozhodnutí“), kterým byly zamítnuty její námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 3. 5. 2023, č. j. X. Jím žalovaná odňala žalobkyni od 24. 4. 2023 invalidní důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále též jen: „ZDP“). Důvodem odnětí invalidního důchodu žalobkyni byl závěr posudku ČSSZ, pracoviště Ostrava ze dne 14. 3. 2023, podle něhož již žalobkyně není od 14. 12. 2022 invalidní, protože její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 25 %. Do té doby byla žalobkyně poživatelkou invalidního důchodu pro invaliditu I. stupně. V řízení o námitkách, které vedlo k vydání napadeného rozhodnutí, pak žalovaná vyšla ze závěrů posudku lékaře ČSSZ ze dne 17. 7. 2023, které potvrdily výsledky posudku ze dne 14. 3. 2023. Obsah žaloby 2. V žalobě uplatnila žalobkyně tři žalobní body. V prvém z nich se vymezila proti posudku lékaře žalované ze dne 17. 7. 2023. Uvedla, že jej považuje za nepřesvědčivý a neúplný. Posudkový lékař podle jejího názoru vůbec nevysvětlil, proč vybral právě zdravotní postižení uvedené v kapitole XI., oddílu E, položka 1c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále též jen: „vyhláška o posuzování invalidity“), když její zdravotní postižení je uvedeno až v položce 2). Stejně tak posudkový lékař nevysvětlil, které znaky zdravotního stavu žalobkyně jsou stejné se zdravotním postižením uvedeným v dané položce a které jsou stejné se zdravotním postižením uvedeným ve druhé položce. Z posudku navíc neplyne, že by se posudkový lékař nějak podrobně zabýval celkovou výkonností žalobkyně, ačkoliv je v obou obecných posudkových kritériích uvedeno, že má být posouzen vliv zdravotního stavu na celkovou výkonnost. Navíc žalobkyně ve své námitce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně uváděla, jaká konkrétní opatření jsou při výkonu zaměstnání nutná, aby je mohla vůbec vykonávat. Ve druhé položce je dále mezi obecnými posudkovými kritérii uvedeno hledisko četnosti kolik. Žalobkyně v námitce uvedla, že bolestmi břicha trpí denně a poukázala i na jejich souvislost s průjmy, křečemi, nevolnostmi, říháním a zevními hemoroidy. Posudkový lékař se však tímto kritériem nezabýval, četnost kolik ponechal zcela bez hodnocení. Dále žalobkyně ve své námitce uvedla i popis důsledku onemocnění v podobě průjmů a jejich frekvence 3 – 10x za den. Na tento bod námitky nebylo v posudku vůbec reagováno. Žalobkyně oponuje závěru obsaženému v napadeném rozhodnutí, podle něhož subjektivní pocity nemohou být kritériem pro přiznání dávky důchodového pojištění. Není jasné, k jaké skutečnosti se má tento závěr vázat. Pokud tím měla být myšlena četnost bolestí břicha, nemá tvrzení oporu v doložených lékařských zprávách, protože ve zprávě z gastroenterologie a interny ze 7. 10. 2022 jsou tyto potíže uvedeny. 3. Ve druhém žalobním bodu namítla žalobkyně chybný procesní postup žalované. Správně totiž měla být vyzvána k doložení konkrétních skutečností, které dle názoru posudkového lékaře nebyly objektivně medicínsky doloženy, a to v souladu s § 4 odst. 4 správního řádu. Nelze od ní očekávat, že bude schopna sama identifikovat, které skutečnosti je třeba medicínsky doložit. Není možné po ní požadovat, aby tyto znaky znala, věděla, jakými vyšetřeními se dokládají a dokázala tato vyšetření obstarat. Posudkový lékař coby odborník je povinen vyzvat posuzovanou osobu, aby doložila výsledky konkrétních vyšetření, resp. aby taková vyšetření absolvovala, jestliže zjistí, že určitá vyšetření, kterými se některé znaky konkrétního zdravotního stavu pro určení poklesu pracovní schopnosti zohledňují, nebyla u posuzované osoby provedena. 4. Konečně má žalobkyně za to, že nebylo přesvědčivě zdůvodněno, proč v jejím případě nebylo užito ustanovení § 3 vyhlášky o posuzování invalidity a pokles pracovní schopnosti nebyl navýšen kvůli dalším zdravotním postižením, případně pro nemožnost využít dosavadní schopnosti, vzdělání nebo zkušenosti. K tomu je v napadeném rozhodnutí odcitována pasáž z posudku, ve které se pouze uvádí, že pokles pracovní schopnosti byl určen s přihlédnutím k ostatním zdravotním postižením. Z posudku však nelze dovodit, jakým způsobem byla ostatní zdravotní postižení zohledněna. Vyjádření žalované 5. Žalovaná ve svém vyjádření nejprve zrekapitulovala obsah napadeného rozhodnutí a deklarovala svou vázanost lékařským posudkem dle § 8 odst. 1 písm. a), resp. § 88 odst. 9 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Zkonstatovala, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 17. 7. 2023, vypracovaného pro účely řízení o námitkách lékařem žalované, který invaliditu žalobkyně posoudil ve smyslu ustanovení § 5 písm. i) a § 8 odst. 9 zákona č. 582/1991 Sb., a to tak, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 ZDP, avšak nejde již o invaliditu podle ustanovení § 39 odst. 1 ZDP, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 25 % (den zániku invalidity 14. 12. 2022). Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XI., odd. E, položce 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25 %, která se ve smyslu ustanovení § 3 citované vyhlášky nemění. 6. V projednávaném případě byl lékařem žalované vypracován posudek, který podle jejího názoru splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, kdy tento lékař jednoznačně vymezil rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně. 7. Závěrem žalovaná navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Jednání ve věci Soud ve věci konal dne 29. 5. 2024 jednání, jehož se zúčastnila osobně žalobkyně a žalovanou zastupovala její pověřená zaměstnankyně Mgr. Turková. Žalobkyně setrvala na své žalobě, zástupkyně žalované pak navrhla zamítnutí žaloby s odkazem na znění vyjádření ze dne 12. 9. 2023. Posouzení věci 8. Žalobkyně v žalobě nenavrhla k provedení žádný důkaz, žalovaná navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práva a sociálních věcí. Ten soud v mezidobí obstaral a posudek ze dne 18. 1. 2024, ev. č. SZ/2023/1737-PL-7 (dále též jen: „posudek PK MPSV“) zaslal účastníkům na vědomí s tím, že se k jeho závěrům mohou vyjádřit. Žádný z nich tak neučinil. 9. Soud provedl tento posudek PK MPSV a protokol k němu při jednání k důkazu. Z uvedeného protokolu vyplývá, že žalobkyně byla osobně jednání posudkové komise přítomna. Samotný posudek PK MPSV byl zpracován lékařskou komisí ve složení MUDr. J. V., předsedkyně komise, MUDr. E. J., další lékař a M. T., tajemnice. Žalobkyně byla při jednání komise vyšetřena internistou. Podle výroku posudku nebyla žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 ZDP. Nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je postcholecystektomický syndrom s chologenním průjmem v kombinaci s dráždivým tračníkem bez doložení eventuální pankreatopatie dle grafiky či laboratorního nálezu, při klinickém vyšetření bez projevů malnutrice. Toto zdravotní postižení bylo posouzeno dle kapitoly XI., odd. E, položky 2b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s udáním míry poklesu pracovní schopnosti vzhledem k dělnické profesi žalobkyně 20 % s navýšením o 10 % podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity na psychiatrickým vyšetřením doloženou komorbiditu – úzkostně depresivní syndrom. Celková míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně tedy činí 30 %. V rámci interního vyšetření dominuje psychiatrická symptomatologie. 10. Zdravotní postižení žalobkyně nelze hodnotit dle položky 2c), protože nejsou dokladovány opakované komplikované výkony v oblasti žlučových cest, závažné funkční poruchy, závažné poruchy výživy. 11. Ze správního spisu pak soud zjistil, že žalobkyni byl na základě její žádosti ze dne 11. 11. 2020 a posudku o invaliditě ze dne 21. 1. 2021 přiznán invalidní důchod pro invaliditu I. stupně s účinností od 17. 9. 2019 (vstupní gastroenterologické vyšetření)