5 Azs 125/2004 — Nejvyšší správní soud

33 A 10/2024- 31 - text  9 33 A 10/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: N. D., nar. X, bytem X zastoupený JUDr. Veronikou Pupalovou, advokátkou, sídlem Májová 606/35, 350 02 Cheb, proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, IČO: 00007064, sídlem Olšanská 2/2, 130 51 Praha 3 – Žižkov, v řízení o žalobě ze dne 4. 3. 2024 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2024, č. j. CPR-2660-3/ČJ-2024-930310-V244, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Sokolov ze dne 23. 11. 2023 vydaného pod č. j. KPK-56532-48/ČJ-2023-190022, (dále jen rozhodnutí správního orgánu I. stupně) bylo žalobci uloženo podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců správní vyhoštění. Doba, po kterou žalobci nelze umožnit vstup na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, byla stanovena 3 měsíce. Počátek doby, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území uvedených států byla v souladu s § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců stanovena ode dne, kdy žalobce z území uvedených států vycestuje. Zároveň mu byla podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, stanovena doba k vycestování z území uvedených států do země jeho státního občanství nebo třetí země, kde je oprávněn pobývat nebo která ho přijme, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění. Na žalobce se podle § 120a zákona o pobytu cizinců nevztahují důvody znemožňující vycestování dle § 179 zákona o pobytu cizinců. 2. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 20. 2. 2024, č. j. CPR-2660-3/ČJ-2024-930310-V244 bylo dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že žalobce se dne 12. 7. 2023 dostavil na pracoviště správního orgánu I. stupně, kde bylo zjištěno, že pobývá na území ČR neoprávněně. Byl mu vydán výjezdní příkaz č. GA0242497 s platností od 19. 6. 2023 do 6. 7. 2023, který však žalobce nerespektoval a území neopustil. Z tohoto důvodu s ním bylo zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění a dne 23. 11. 2023 bylo vydáno odvoláním napadené rozhodnutí. II. Žaloba 3. Žalobce vyjádřil nesouhlas s postupem žalovaného s tím, že žalovaná při svém rozhodování postupovala chybně, neboť dosud zjištěný skutkový stav neobstojí z důvodu existence dalších skutečností či jiných důkazů, jež dosud nebyly uplatněny jak v nalézacím, tak odvolacím řízení, dále správní orgány nesprávně vyhodnotily dopad svého rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce, žalovaný rozhodoval v rozporu s ustálenými zákonnými zásadami i ustálenou judikaturou ČR. Žalobce vyzval ve svém odvolání žalovanou, aby řešenou věc vrátila prvoinstančnímu správnímu orgánu zpět k doplnění rozhodných skutečností, jež prvoinstanční správní orgán neprovedl. Nebyla tak naplněna zásada materiální pravdy dle § 3 správního řádu. V souvislosti vazbami na žalobcovy nezletilé děti, občany ČR, žalobce žalované sdělil, které konkrétní důkazy v obsahu správního spisu chybí, např. výslech nezletilé dcery žalobce, a předpokládal, že žalovaná bez jejich provedení odvolací řízení neuzavře. Žalovaná však považovala důkazy provedené prvoinstančním správním orgánem za zcela dostatečné, s čímž se žalobce neztotožňuje. Napadené rozhodnutí má zcela neadekvátní, takřka likvidační dopad do jeho soukromého a rodinného života. Dle jeho přesvědčení mohla být jeho situace vyřešena ve smyslu § 50a zákona o pobytu cizinců „pouze“ povinností opustit území ČR/EU s možností návratu žalobce zpět na území, kde trvale pobýval, je domestikován a má přímé rodinné vazby. Žalobce se citelně podílí na vyživovací povinnosti ke svým dvěma nezletilým dětem, což neměl příležitost ani prokázat. V případě správního vyhoštění tak budou přímo dotčenými poškozenými vedle žalobce i jeho dvě nezletilé děti. Žalobce dále poukázal i na plnění své probační povinnosti, již vnímá jako zcela majoritní, neboť při zanedbání této povinnosti dojde k dalšímu likvidačnímu dopadu rozhodnutí do jeho života. Žalobce byl podmínečně propuštěn z výkonu trestu za vzorné chování a je povinen plnit soudem vymezené podmínky probace, přičemž v případě výkonu rozhodnutí to možné nebude, s čímž žalovaná nepracovala. Postup správních orgánů vede dle žalobce k porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a z uvedených důvodů navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Ve vyjádření k žalobě dne 8. 3. 2024 žalovaný uvedl, že důvodem vydání napadeného rozhodnutí byla skutečnost, že žalobce na území ČR nejméně od 7. 7. 2023 do 12. 7. 2023 pobýval bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Odkázal na argumentaci obsaženou v odůvodnění napadeného i jemu předcházejícího rozhodnutí s tím, že v případě žalobce bylo shledáno naplnění znaků skutkové podstaty uvedených v § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a v průběhu řízení byly zjištěny a doloženy relevantní podklady pro konstatování protiprávního jednání žalobce. Žalovaný je přesvědčen, že v průběhu správního řízení byla podrobně a přezkoumatelným způsobem vypořádána otázka přiměřenosti dopadu rozhodnutí o správním vyhoštění na soukromý a rodinný život žalobce ve smyslu § 119a odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. v návaznosti na ustanovení § 174a odst. 1 téhož zákona včetně veškerých žalobcem uplatněných námitek. Je přesvědčen, že v odvolacím řízení bylo postupováno v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, jež jsou součástí právního řádu, a neshledal žádné porušení zákonných ustanovení, z tohoto důvodu navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. IV. Posouzení věci soudem 5. O věci samé bylo rozhodnuto při ústním jednání s ohledem na stanovisko žalobce. 6. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. V. Rozhodnutí soudu 7. Žaloba je nedůvodná. 8. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti: 9. Žalobce se dne 12. 7. 2023 dostavil na PČR, Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, Sokolov s tím, že na území ČR pobývá bez platného cestovního dokladu a bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. Předložil cestovní doklad Turecka s platností od 3. 12. 2012 do 2. 12. 2022, jímž byla spolehlivě ověřena jeho totožnost, přičemž nepředložil vízum, povolení k pobytu ani jiný průkaz totožnosti, na základě něhož by bylo možno odůvodnit závěr, že je jeho pobyt na území ČR v souladu se zákonem č. 326/1999 Sb., Lustrací informačními systémy PČR o pobytu cizinců bylo zjištěno, že žalobce neprochází evidencí cizinců s povoleným pobytem na území ČR, že mu byl dne 19. 6. 2023 vydán Oddělením pobytových agend Karlovy Vary vydán výjezdní příkaz č. GA0242497 s platností od 19. 6. 2023 do 6. 7. 2023, přičemž žalobce v době výjezdního příkazu nevycestoval a nadále v ČR pobýval, ač k tomu nebyl oprávněn. Na základě těchto skutkových zjištění i vyjádření žalobce byl vyvozen závěr, že žalobce pobývá na území ČR bez platného cestovního dokladu a platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn, a jeho jednání lze podřadit pod ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodům 3 a 4 zákona o pobytu cizinců. Dne 12. 7. 2023 bylo zahájeno správní řízení o správním vyhoštění žalobce z území členských států EU. 10. Z oddacího listu vyplývá, že žalobce a N. Š. uzavřeli dne 5. 4. 2008 manželství, přičemž z rodného listu vyplývá, že z jejich manželství se dne 3. 7. 2008 narodil S. D. Rozhodnutím MV ČR č. j. OAM-28-48-150/PP-2014 byla zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu na území ČR I. dle § 87e odst. 1 zák. č. 326/1999 Sb. s odkazem na § 87d odst. 1 písm. b) zák. č. 326/1999 Sb., neboť je důvodné nebezpečí, že by mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek, II. pro nesplnění podmínky uvedené v § 87b odst. 2 s odkazem na § 87a odst. 2 písm. e) zák. č. 326/1999 Sb. 11. Z výpisu Evidence obyvatel vyplývá, v souladu s žalobcovým tvrzením, že A. K., o níž žalobce uvedl, že je jeho biologickou dcerou, nemá ve svém rodném listě uvedeného otce. Ze zprávy Vězeňské služby vyplývá, že v době žalobcova výkonu trestů odnětí svobody jej 2x navštívila. 12. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. 2 T 4/2012-3374 ze dne 29. 11. 2012 byl žalobce společně s dalšími dvěma obžalovanými uznán vinným z toho, že spác