10 Afs 78/2022 — Nejvyšší správní soud

57 Af 15/2023- 48 - text  10 57 Af 15/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Pišvejce (soudce zpravodaj) a soudce Mgr. Aleše Smetanky a soudkyně JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobce: P. K., bytem X zastoupen advokátem Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem, sídlem Sluneční nám. 14, Praha 5 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2023, č. j. 26366/23/5100-41456-711233 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2023, č. j. 26366/23/5100-41456-711233, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 15 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce Mgr. Jakuba Hajdučíka, advokáta. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Zahajuji tímto jednání ve věci žaloby žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2023, č. j. 26366/23/5100-41456-711233 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 16. 4. 2018, č. j. 820151/18/2301-52521-401357, podle něhož náleží žalobci úrok z neoprávněného jednání správce daně ve výši 346 565 Kč tak, že žalobci náleží úrok ve výši 552.974 Kč podle § 254 odst. 2 daňového řádu a 591.105 Kč podle § 254 odst. 1 daňového řádu. II. Žaloba 2. Žalobce v prvé řadě namítá, že žalovaný nesprávně určil konec doby úroku na den 27. 2. 2018 podle § 254 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů ve znění do dne 31. 12. 2020 (dále jen "daňový řád"). 3. Žalovaný obhajuje názor, že dne 27. 2. 2018 bylo doručeno rozhodnutí žalovaného z téhož dne č. j. 9024/18/5300-21441-703172 a tím zanikl přeplatek žalobce, protože byl „skutečně převeden“ na úhradu jiného nedoplatku žalobce. 4. Žalobce namítá, že k tomu, aby byl přeplatek převeden na úhradu nedoplatku, je nezbytné, aby jej správce daně převedl, čili aby učinil úkon, jak plyne s § 154 odst. 2 daňového řádu. Žalobce v odvolacím řízení namítal, že správce daně tak učinil až dne 13. 4. 2018, o čemž vyrozuměl žalobce přípisem ze dne 16. 4. 2018, č. j. 822976/18/2301-52521-401357. 5. Žalovaný v bodě 44 napadeného rozhodnutí reagoval tak, že v případě dne 13. 4. 2018 jde: „…toliko o datum, k jakému správce daně prováděl potřebné úkony na osobním daňovém účtu, avšak nejde o datum skutečného převodu, resp. nejde o datum úhrady přeplatkem na jiné dani.“. 6. Žalobce namítá, že převod přeplatku je úkonem správce daně, převod přeplatku tedy nenastává ze zákona, a proto je potřeba jej aktivně provést. Než správce daně převod provedl, existoval na osobní daňovém účtu žalobce přeplatek, který měl být úročen podle § 254 odst. 1 daňového řádu. Z vyrozumění ze dne 16. 4. 2018, č. j. 822976/18/2301-52521-401357 plyne, že správce daně tento převod provedl až dne 13. 4. 2018. 7. Daňový řád v § 154 odst. 5 stanoví právní fikci, jaký den se považuje za den, kdy došlo k úhradě nedoplatku, pokud se tak stalo převodem přeplatku. Z toho žalovaný nad rámec zákona dovozuje, že se toto pravidlo použije i na zánik přeplatku. S tím žalobce nesouhlasí a namítá, že zákon stanoví toliko fiktivní zánik nedoplatku a nikoliv přeplatku. 8. Uvedený závěr žalobce potvrzuje to, že po dobu 28. 2. 2018 až 13. 4. 2018 byl na jeho osobních daňových účtech evidován současně přeplatek na DPH a nedoplatek na DPFO. 9. Nad to žalobce namítá nesprávnost dat úhrad, jak je správce daně uvedl ve vyrozumění ze dne 16. 4. 2018, č. j. 822976/18/2301-52521-401357. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2017, č. j. 45513/17/5200-10422-711919 bylo žalobci doručeno dne 6. 11. 2017, takže nedoplatek na dani z příjmů fyzických osob (dále také „DPFO“) vznikl dne 21. 11. 2017 ve smyslu § 143 odst. 5 daňového řádu. Pokud se za den úhrady tohoto nedoplatku má považovat přeplatek na DPH tak nejdříve dnem 21. 11. 2017. Oproti tomu správce daně v přípisu ze dne 16. 4. 2018, č. j. 822976/18/2301-52521-401357 tvrdí, že přeplatek na DPH byl na nedoplatek na DPFO použit takto: Přeplatek převádíme: částkou 146 256.00 Kč se dnem úhrady 05.08.2016 částkou 395 079.65 Kč se dnem úhrady 05.08.2016 částkou 127 500.00 Kč se dnem úhrady 05.08.2016 částkou 152 425.82 Kč se dnem úhrady 20.08.2016 částkou 225.00 Kč se dnem úhrady 27.08.2016 částkou 60 480.00 Kč se dnem úhrady 19.11.2016 částkou 60 480.00 Kč se dnem úhrady 25.11.2016 částkou 8 969.00 Kč se dnem úhrady 26.11.2016 částkou 18 992.00 Kč se dnem úhrady 29.11.2016 částkou 60 984.00 Kč se dnem úhrady 01.12.2016 částkou 1 158.00 Kč se dnem úhrady 26.01.2017 částkou 6 984.53 Kč se dnem úhrady 04.02.2017 částkou 3 724.36 Kč se dnem úhrady 04.02.2017 částkou 48.15 Kč se dnem úhrady 09.02.2017 částkou 139 062.16 Kč se dnem úhrady 14.02.2017 částkou 239 100.00 Kč se dnem úhrady 14.02.2017 částkou 263 270.00 Kč se dnem úhrady 14.02.2017 částkou 286 097.49 Kč se dnem úhrady 14.02.2017 částkou 275 240.00 Kč se dnem úhrady 14.02.2017 částkou 176 675.00 Kč se dnem úhrady 14.02.2017 částkou 213 707.00 Kč se dnem úhrady 17.02.2017 částkou 78.00 Kč se dnem úhrady 26.04.2017 částkou 191.00 Kč se dnem úhrady 27.06.2017 částkou 381.00 Kč se dnem úhrady 26.09.2017. 10. Neboli správce daně převedl přeplatek na DPH na úhradu DPFO dříve, než byl splatný. 11. Žalobce z výše uvedených důvodů tvrdí, že mu žalovaný neoprávněně nepřiznal úrok podle § 254 odst. 1 daňového řádu za období 28. 2. 2018 až 13. 4. 2018. 12. Žalobce dále nesouhlasí s tím, jak žalovaný vypočetl úrok podle § 254 odst. 2 daňového řádu, když jeho výši vztáhl ke konkrétní částce, která byla exekucí vymožena. Nic takového ale zákon nestanoví. Žalobce opírá svůj názor o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2020, č. j. 3 Afs 155/2019–40, který v bodě 22 uvádí: „Zkoumané ustanovení § 254 odst. 2 daňového řádu totiž upravuje nikoli jen (zvláštní) daňovou sazbu (ve dvojnásobné výši oproti „standardní“ sazbě). Stanoví též úrokové období, neboť daňovému subjektu (zde stěžovatelce) náleží dle doslovné dikce citovaného ustanovení úrok o zvláštní sazbě za dobu neoprávněně vedeného exekučního řízení – tedy přirozeně od jeho zahájení dle § 178 odst. 1 daňového řádu a po celou dobu tohoto řízení až do jeho pravomocného skončení.“ (důraz přidán). 13. U žalobce bylo vymáhání nedoplatků zahájeno dne 19. 7. 2016 vydáním exekučních příkazů na přikázání pohledávky z účtu č. j. 1419743/16/2301-80541-401957, č. j. 1419884/16/2301-80541-401957, č. j. 1419894/16/2301-80541-401957, č. j. 1419901/16/2301-80541-401957, č. j. 1419914/16/2301-80541-401957, č. j. 1419930/16/2301-80541-401957, č. j. 1419945/16/2301-80541-401957, č. j. 1419953/16/2301-80541-401957 a č. j. 1419969/16/2301-80541-401957, pokračovalo dne 20. 7. 2016, kdy správce daně vydal exekuční příkaz na prodej movitých věcí č. j. 1423330/16/2301-80541-401957 a neskončilo dodnes, protože se správci daně nepodařilo prodat všechny věci, které sepsal ze dne 2. 12. 2016 a nikoliv dne 21. 7. 2016, jak mylně tvrdí žalovaný (krajskému soudu známo z jeho rozhodovací praxe; rozsudek ze dne 22. 8. 2018, č. j. 30 Af 27/2017-41). Celé toto období (ode dne 19. 7. 2016 dodnes) je ve smyslu § 254 odst. 2 daňového řádu „dobu neoprávněně vedeného exekučního řízení“, ve kterém se toliko střídaly různé druhy postihu majetku žalobce. 14. Žalobce proto namítá, že žalovaný nesprávně určil výši úroku podle § 254 odst. 2 daňového řádu, když jej při výpočtu stanovil toliko z vymožených částek, které vztáhnul ke konkrétně vymoženým částkám úhrad. 15. Konečně v poslední žalobní námitce žalobce zpochybňuje i konec období, za které je úrok přiznáván, jak předznamenal v předchozí žalobní námitce. 16. Dne 20. 7. 2016 správce daně vydal exekuční příkaz na prodej movitých věcí č. j. 1423330/16/2301-80541-401957 a vymáhání neskončilo dodnes, protože se správci daně nepodařilo prodat všechny věci, když dne 2. 12. 2016 sepsal zboží v ceně 9 939 300 Kč, jak plyne z protokolu o průběhu dražby movitých věcí č. j. 256508/17/2301-80541-401957, ale prodat se mu podařil jen zlomek (blíže protokol o soupisu věcí č. j. 1425137/16/2301-80541-403350). Vůči sepsaným, ale nevydraženým věcem, dodnes trvá inhibitorium podle § 204 odst. 2 daňového řádu a exekuční řízení tak dodnes neskončilo. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 17. K námitce, v níž žalobce rozporuje datum převodu vymožených finančních prostředků 18. na nedoplatek a má za to, že dnem převodu není den 27. 2. 2018, nýbrž den 13. 4. 2018, žalovaný předně odkazuje na bod 44 žalobou napadeného rozhodnutí, kde se k obdobné námitce žalobce již vyjádřil. Žalovaný k tomu ve stručnosti shrnuje, že pokud jde o datum 13. 4. 2018, které je uvedeno ve vyrozumění o převedení přeplatku, nepředstavuje toto datum skutečného převodu. Pro výpočet úroku podle § 254 odst. 1 daňového řádu je v daném případě podstatné datum 27. 2. 2018, neboť to je datum vzniku přeplatku, a tedy i datum převodu přeplatku na nedoplatek. [26] Jak ostatně žalovaný podro