2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

77 Af 8/2022- 57 - text -pokračování- 10 77 Af 8/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobce: Město Klatovy, IČ 00255661, se sídlem nám. Míru 62, 339 01 Klatovy, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 7. 2022, č. j. 24240/22/5000-10612-713033, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Předmět věci 1. Rozhodnutím Finančního úřadu pro Plzeňský kraj (dále jen „správce daně“ nebo „finanční úřad“) ze dne 1. 12. 2015, č.j. 1822212/15/2300-31471-401531 (dále jen „platební výměr“), byl žalobci podle § 44a odst. 4 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění účinném do 19. 2. 2015, vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně u dotačních projektů „Luby – chodník podél silnice 1/27“ a „Luby chodník podél silnice 1/27 – svodidla“ ve výši 578 000 Kč do Státního fondu dopravní infrastruktury. 2. Porušení rozpočtové kázně mělo spočívat v porušení § 44 odst. 11 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“ nebo „ZoVZ“), a smlouvy o poskytnutí dotace tím, že žalobce v zadávací dokumentaci veřejné zakázky vymezil část předmětu plnění nejen pomocí technických podmínek, ale též nedůvodně použil konkrétní názvy výrobků (např. u dlažby, obrubníků, svodidel a zařízení osvětlení). 3. K odvolání žalobce byla rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 7. 2022, č. j. 24240/22/5000-10612-713033 (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle § 116 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), změněna výše vyměřeného odvodu z 578 000 Kč na 346 800 Kč. V ostatním zůstal platební výměr beze změny. 4. Žalobou ze dne 9. 9. 2022, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou dne 12. 9. 2022, se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. 5. Dotační problematika je upravena zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“). Postup správců daní, práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě daní, upravuje daňový řád. 6. Postupy při zadávání veřejných zakázek byly v rozhodné době upraveny zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“ nebo „ZoVZ“). [II] Žaloba 7. Žalobce namítal, že veškeré poskytnuté finanční prostředky byly užity v souladu s účelem, na který byly určeny. K porušení rozpočtové kázně nedošlo, neboť ani Úřad na ochranu hospodářské soutěže (dále též jen „ÚOHS“) nespatřoval v jednání žalobce porušení zákona o veřejných zakázkách. 8. Žalobce již v předchozích fázích řízení tvrdil a ÚOHS tomu přisvědčil, že použitá označení byla v souladu s právními předpisy. Podle zadávací dokumentace navíc mohl uchazeč nabídnout obdobné srovnatelné výrobky a materiály. Pokud výklad zákona o veřejných zakázkách provedený správcem daně není v souladu s rozhodnutím ÚOHS, je v tomto ohledu rozhodnutí správce daně chybné a odporující zákonu. V napadeném rozhodnutí se přitom uvádí, že v průběhu daňové kontroly správce daně požádal ÚOHS o sdělení výsledku správního řízení o přezkumu zadávacího řízení ve věci veřejné zakázky na stavební práce „Luby – chodník podél silnice I/27“, je tedy zřejmé, že s výsledkem tohoto řízení byl seznámen. Ve svém rozhodnutí jej však nijak nezohlednil. 9. Použití označení u dlažby a obrubníku zvážil zadavatel ve spolupráci s projektantem jako nutné vzhledem k tomu, že budovaný chodník se nachází při silnici I. třídy, a položená dlažba tak musí splňovat nejvyšší třídu odolnosti proti chemickým rozmrazovacím látkám „XF4“; v době zahájení zadávacího řízení tyto podmínky splňovaly pouze výrobky BEST uvedené v položkovém rozpočtu. 10. U svodidel a náběhu svodidel v položkovém rozpočtu jsou použita pouze typová označení podle Technických podmínek Ministerstva dopravy č. 167/2012, nejedná se o označení konkrétního výrobce či výrobku. Specifikace použitá u veřejného osvětlení je dána oprávněným zájmem zadavatele na jednotném systému veřejného osvětlení na celém území města, a to z důvodů ekonomických (snazší a levnější údržba) i estetických. 11. Podle správce daně mohlo použitím nesprávného označení u některých položek ve výkazu výměr dojít k tomu, že zhotovitel stavby použil při zhotovování díla (a předtím při vypracovávání své nabídky podané v zadávacím řízení) spíše ty výrobky a materiály, jejichž technické označení bylo obsaženo ve výkazu výměr. S tímto závěrem žalobce nesouhlasil, neboť zhotovitel mohl nabídnout jakékoliv srovnatelné plnění. Uvedení obchodních značek nebylo jako náhradou popisu požadovaného plnění, protože předmět plnění byl dostatečně popsán i bez jejich uvedení. Sloužily jen jako doplněk, nastavení úrovně kvality a upřesnění požadovaného standardu. 12. Nicméně, i kdyby tomu tak bylo, správce daně nijak nepopsal, proč by takový postup zhotovitele měl či mohl mít vliv na nabídkovou cenu. I správce daně v protokolu o kontrole uznal, že „příjemce uvedením značkové specifikace měl pouze v úmyslu zajistit dodání nejvyšší kvality výrobku. Za značkovou specifikací se neskrýval úmysl ovlivnit nebo jinak zvýhodnit dodavatele stavby. Uvedené pochybení nemělo vliv na naplnění účelu, na který byly finanční prostředky poskytnuty, minimálně mělo, či mohlo mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky.“. 13. Žalobce nesouhlasil s tvrzením, že tato skutečnost měla nebo mohla mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Jak bylo popsáno výše, zadávací podmínky byly sestaveny nediskriminačně, uvedení obchodních značek jako vymezení standardu nemělo a nemohlo mít vliv na výběr nejvýhodnější nabídky. Zadavatel nijak neomezoval použití srovnatelných výrobků. Důkazem tohoto tvrzení je podání 16 nabídek. 14. Dle § 44 odst. 11 ZoVZ platilo, že není-li to odůvodněno předmětem veřejné zakázky či nemá-li sektorový zadavatel na zboží či službu, která je součástí veřejné zakázky, uzavřenou rámcovou smlouvu dle tohoto zákona, nesmí zadávací podmínky, zejména technické podmínky, obsahovat požadavky nebo odkazy na obchodní firmy, názvy nebo jména a příjmení, specifická označení zboží a služeb, které platí pro určitou osobu, popřípadě její organizační složku za příznačné, patenty na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory, ochranné známky nebo označení původu, pokud by to vedlo ke zvýhodnění nebo vyloučení určitých dodavatelů nebo určitých výrobků. Takový odkaz lze výjimečně připustit, není-li popis předmětu veřejné zakázky provedený postupem podle § 45 a 46 dostatečně přesný a srozumitelný. V případě stavebních prací lze takový odkaz připustit, pouze pokud nepovede k neodůvodněnému omezení hospodářské soutěže. Zadavatel v takových případech vždy výslovně umožní pro plnění veřejné zakázky použití i jiných, kvalitativně a technicky obdobných řešení. Z uvedeného ustanovení plyne, že pouhá možnost ovlivnění nepostačuje, je nutno tuto skutečnost prokázat. K tomu však nedošlo. 15. Žalobce proto trval na tom, že nedošlo k porušení § 44 odst. 11 zákona o veřejných zakázkách, jak uzavřel i ÚOHS; pokud nedošlo k porušení uvedeného ustanovení, nemohlo dojít ani k porušení rozpočtové kázně. 16. Shodně uvedl Nejvyšší správní soud (dále též jen „NSS“) v rozsudku ze dne 12. 8. 2004, č.j. 2 Afs 11/2004-73, že neoprávněným použitím prostředků státního rozpočtu je třeba „rozumět vynaložení (tedy spotřebování) prostředků na určitý účel. Sankční odvod je třeba spojovat nikoliv s jakýmkoliv porušením rozpočtových pravidel, ale jen s použitím prostředků na jiný účel, v důsledku čehož prostředky státního rozpočtu nejsou v dané době užity k účelu, ke kterému byly určeny. Sankce je tedy třeba spojovat jen s odnětím rozpočtových prostředků stanovenému účelu.“. Obdobně Nejvyšší správní soud judikoval i v rozsudku ze dne 16. 7. 2008, č.j. 9 Afs 202/2007-68, že při hodnocení neurčitého pojmu „neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků“ [§ 44 odst. 1 písm. b) rozpočtových pravidel] je nutné, krom jiného, vycházet i z účelu poskytnutých veřejných prostředků a jeho naplnění. Z tohoto vyplývá, že nikoliv každé porušení příslušné povinnosti je zároveň neoprávněné použití prostředků a jako takové musí být vráceno zpět do veřejného rozpočtu. V rozsudku ze dne 25. 6. 2008, č.j. 9 Afs 1/2008-45, Nejvyšší správní soud uvedl, že „sankční odvod je třeba vždy spojovat jen s neoprávněným nakládáním s finančními prostředky státu a jeho uložení nemůže být postaveno na ryze formalistickém přístupu, bez ohledu na skutečný stav věci. Klíčovou pro posouzení věci je tak