17 A 17/2025 – Krajský soud v Plzni

17 A 17/2025- 65 - text  8 17 A 17/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: D. D. S. zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha, proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, IČ 00007064, sídlem Olšanská 2/2, 130 51 Praha 3 – Žižkov, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31.3.2025, č.j. CPR-6928-2/ČJ-2025-930310-V223, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a současně bylo potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“), vydaného pod č.j. KRPK-73003-39/ČJ-2024-190022 dne 26.01.2025, kterým byla žalobci uložena povinnost opustit území členských států Evropské unie podle ustanovení § 50a odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. Současně byla podle ustanovení § 50a odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. žalobkyni stanovena doba k vycestování z území členských států Evropské unie ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. 2. Žalobce v žalobě uváděl, že ve správním řízení navrhl přerušení řízení o povinnosti opustit území do doby nabytí právní moci rozhodnutí Velvyslanectví České republiky v Hanoji (dále jen „zastupitelský úřad“) o žádosti žalobce o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti vedené zastupitelským úřadem pod sp. zn. 1459/2023-HANOKO, případně do doby nabytí právní moci rozsudku Krajského soudu v Plzni ve věci vedené pod sp. zn. 63 A 18/2024 týkající se stanovení nové doby k vycestování z území. Žalovaný v napadeném rozhodnutí (zejména na jeho str. 4 až 5) uvedl, že neshledal v postupu správního orgánu I. stupně pochybení, jelikož zde byl veřejný zájem na nepřerušení řízení (ukončit protiprávní jednání žalobce spočívající v neoprávněném pobytu) a jelikož ani úspěch žalobce v paralelně vedených řízeních by nevedl ke vzniku práva pobytu na území České republiky, tj. odpadnutí důvodu zahájení a vedení řízení o povinnosti opustit území. Podle žalobce nevyhověním jeho návrhu správní orgány porušily základní zásady správního řízení, zejména zásadu proporcionality, neboť ačkoliv byla ve všech těchto řízeních řešena obdobná právní otázka, tj. zda jsou na straně žalobce a jeho rodinných příslušníků dány natolik závažné rodinné a soukromé důvody, pro které jej aktuálně nelze nutit k vycestování z území České republiky, přičemž pouze paralelně vedená řízení byla způsobilá případnou nepřiměřenost dopadu vycestování žalobce z území České republiky řešit, ať už stanovením nové doby k vycestování z území, či upuštěním od povinnosti osobního podání žádosti. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 17. 4. 2024, č. j. 63 A 4/2023-75 vyhověl žalobě žalobce proti rozhodnutí Ministerstva zahraničních věcí ve věci upuštění od povinnosti osobního podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny podle § 169d odst. 3 ve spojení s § 42a odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, zrušil rozhodnutí Ministerstva zahraničních věcí a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V návaznosti na to Ministerstvo zahraničních věcí rozhodnutím ze dne 22. 11. 2024, č. j. 121313-11/2023-MZV/OPL zrušilo usnesení zastupitelského úřadu a věc mu vrátilo k novému projednání. Současně podalo Ministerstvo zahraničních věcí proti rozsudku Krajského soudu v Plzni kasační stížnost, o níž je do dnešního dne vedeno řízení pod sp. zn. 8 Azs 147/2024. Aktuálně zastupitelský úřad v souladu se závazným právním názorem Krajského soudu v Plzni zjišťuje okolnosti soukromého a rodinného života žalobce za účelem posouzení proporcionality důsledků negativního rozhodnutí z hlediska zásahu do základního práva žalobce a jeho manželky na respektování soukromého a rodinného života a nejlepšího zájmu jejich nezletilého syna. Žalobce pro úplnost dodává, že v tomto řízení vedeném před zastupitelským úřadem dosud nebylo rozhodnuto. Žalobce byl dále účastníkem soudního řízení správního vedeného před Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 63 A 18/2024 ve věci stanovení nové doby k vycestování z území podle § 50a odst. 3 ve spojení s § 174a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Ačkoliv byla jeho žaloba rozsudkem ze dne 5. 2. 2025, č. j. 63 A 18/2024-48 zamítnuta, žalobce podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu vedenou pod sp. zn. 5 Azs 51/2025, o níž dosud nebylo rozhodnuto. Žalobce si v této souvislosti dovoluje rovněž poukázat na čl. 6 odst. 5 návratové směrnice, podle něhož „ Je-li státní příslušník třetí země, který pobývá na území členského státu neoprávněně, účastníkem probíhajícího řízení o obnovení povolení k pobytu nebo jiného povolení zakládajícího oprávnění k pobytu, zváží tento členský stát, zda neupustí od vydání rozhodnutí o navrácení, a to až do ukončení probíhajícího řízení, aniž je dotčen odstavec 6.“ Žalobce je přesvědčen, že přerušení řízení o povinnosti opustit území, které lze považovat za řízení o navrácení cizince ve smyslu návratové směrnice. 3. Žalobce dále ve správním řízení navrhl, aby si správní orgán I. stupně opatřil stanovisko orgánu sociálně-právní ochrany dětí za účelem posouzení nejlepšího zájmu nezletilého syna žalobce. Správní orgány podle žalobce v rozporu s § 3 ve spojení s § 50 odst. 3 správního řádu nezjistily nejlepší zájem nezletilého syna žalobce, chráněný čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, čl. 5 písm. a) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (dále jen „návratová směrnice“) a čl. 24 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie. Správní orgány si však odmítly žalobcem navrhovaný důkaz vyžádat s odůvodněním, že by tento úkon nemohl přinést žádné nové skutečnosti, tj. pro jeho nadbytečnost. Správní orgán I. stupně za účelem zjištění dokazované skutečnosti (nejlepší zájem nezletilého syna) provedl výslechy nezletilého syna i manželky žalobce. Žalobce však poukazuje na skutečnosti zjištěné provedenými výslechy, tedy že mezi žalobcem a jeho nezletilým synem jsou blízké osobní vazby, že došlo k obnovení citového pouta mezi rodinnými příslušníky v souvislosti se sdílením společné domácnosti v průběhu posledních více než 3 let a že se žalobce nezanedbatelným způsobem podílí na péči o nezletilého syna a zajišťování chodu domácnosti a pomáhá své manželce při její podnikatelské činnosti (například nosí těžké věci), z níž manželka živí celou rodinu. S ohledem na popsané skutečnosti zjištěné provedenými výslechy, nízký věk nezletilého syna (12 let), kdy mu úplné vyjádření jeho stanoviska dosud může činit potíže, povahu s žalobcem vedeného řízení (správní řízení ve smyslu § 50 odst. 3 správního řádu zahájené a vedené z moci úřední, v němž byla žalobci jakožto hlavnímu účastníkovi řízení ukládána povinnost opustit území) a význam nejlepšího zájmu nezletilého dítěte pro dané řízení bylo dle názoru žalobce povinností správního orgánu I. stupně si nad rámec provedených výslechů rodinných příslušníků opatřit stanovisko orgánu sociálně-právní ochrany dětí jakožto specializovaného orgánu nadaného nezbytnou odbornou erudicí a pravomocí v oblasti ochrany práv a zájmů nezletilých dětí, který by mohl nestranně a současně dostatečně odborně posoudit nejlepší zájem nezletilého syna žalobce a intenzitu zásahu do něj v případě dlouhodobého či trvalého odloučení od jeho otce. S ohledem na demonstrativnost výčtu případů, na něž se zaměřuje činnost orgánu sociálně- právní ochrany dětí, v § 6 zákona o sociálně-právní ochraně dětí z něj nelze dovozovat, že by vydání stanoviska v této věci, nepřímo dotýkající se práv a zájmů nezletilého dítěte ve věku 12 let, byť neuvedené v § 6 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, nebylo možné. 4. Podle žalobce hodlaly-li správní orgány vyvrátit žalobcem tvrzenou a lékařskou zprávou manželky doloženou vážnost jejího zdravotního stavu a nenahraditelnost přítomnosti žalobce na území České republiky z pohledu péče o nezletilého syna, nic jim nebránilo ve vyžádání si odborného vyjádření jimi zvoleného lékaře, provedení opětovného výslechu manželky žalobce zaměřeného na její zdravotní stav či provedení výslechu ošetřujícího lékaře manželky. Hodnocení, respektive bagatelizace zdravotního stavu manželky žalobce překračovala jejich pravomoc. 5. Podle žalobce správní orgány nevypořádaly jeho námitku nepřiměřenosti dopadu uložení povinnosti opustit území do základního práva na respektování soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodinných příslušníků v rozporu s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 5 písm. b) návratové směrnice a čl. 7 Listiny základních práv Evropské unie.