17 A 29/2025 – Krajský soud v Plzni

17 A 29/2025- 206 - text  9 17 A 29/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: Y. Z., narozený X, státní příslušník X, toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, sídlem Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, zastoupen advokátkou JUDr. Annou Pavlíkovou, sídlem Varšavská 714/38, 120 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky Praha, sídlem pošt. schr. 21/OAM, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 5. 2025, č. j. OAM-117/BA-BA07-BA03-PZ-2025 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 5. 2025 č.j. OAM.117/BA-BA07-BA03-PZ-2025 se r u š í. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 18.404,-Kč, k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Anny Pavlíkové do 1 měsíce od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 14. 5. 2025, č. j. OAM-117/BA-BA07-BA03-PZ-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodl žalovaný, že žalobce je zajištěn podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o azylu“). Ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu se doba trvání zajištění prodlužuje do 16. 7. 2025. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí předně konstatoval, že na důvodech zajištění žalobce, uvedených v rozhodnutí o jeho zajištění v ZZC č. j. OAM-117/BA-BA07-BA06-Z-2025 ze dne 31. 1. 2025, které nabylo právní moci dne 4. 2. 2025, se dle názoru správního orgánu nic nezměnilo a z postupu jmenovaného je dle správního orgánu nadále zřejmé, že by jeho propuštěním ze zajištění byla ohrožena realizace rozhodnutí správního orgánu o žádosti ve věci mezinárodní ochrany, a to zejména následné vycestování žalobce z ČR. Žalobce na území ČR pobýval nelegálně bez jakéhokoliv povolení k pobytu. Od svého příjezdu v únoru 2024 na území ČR nepodnikl žádné kroky k legalizaci pobytu, a až cca po 11 měsících neoprávněného pobytu se dostavil dobrovolně na OPKPE Praha, aby údajně vyřešil otázku svého pobytu. Předtím rovněž nelegálně pobýval zjevně v Německu a v Paříži, kde i nelegálně zjevně pracoval. Rovněž jeho cesta z Ruska, do kterého jediného měl udělené vízum a pobýval tam legálně, přes Bělorusko a Polsko do Německa a následně Francie, byla zcela nelegální. V případě žalobce bylo zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění z důvodu pobývání na území ČR bez platného povolení k pobytu. Žalobce sice nebyl na území ČR pro nelegální pobyt zadržen a dostavil se na policejní útvar dobrovolně, nicméně učinil tak téměř až rok po jeho nelegálním vstupu na území ČR, nikoliv bezprostředně po něm, aniž by mu v tom cokoliv objektivně bránilo. Žalobce v ČR před jeho zajištěním rovněž nikdy nežádal o mezinárodní ochranu, a to nejen v ČR, ale ani v jiných zemí EU, ve kterých se zdržoval, tedy v Polsku, Německu ani Francii, přestože ani v tom mu objektivně nic nebránilo. V případě žalobce má tak na základě výše uvedených skutečností správní orgán jednoznačně za to, že podání žádosti žalobcem o udělení mezinárodní ochrany bylo motivováno pouhou snahou, jakkoliv zmařit nucený návrat do vlasti. Sám žalobce ostatně deklaroval, že v domovské zemi není ohrožen na životě. 3. Podle názoru žalovaného vyjádřeného v napadeném rozhodnutí v případě žalobce pak nadále nelze tomuto uložit místo rozhodnutí o jeho zajištění tzv. zvláštní opatření dle ustanovení § 47 zákona o azylu, podle něhož zvláštním opatřením se rozumí rozhodnutím ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany zdržovat se v pobytovém středisku určeném ministerstvem, nebo osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené. V případě dotyčného však i nadále platí, že tento není nikde v ČR hlášen k pobytu, nemá zde žádný majetek a nedisponuje vlastními finančními prostředky k pobytu na území ČR. Pokud jde o možnost zdržování se v pobytovém středisku, správní orgán připomíná, že tato střediska jsou koncipována jako otevřená, nelze v nich absolutně omezit pohyb žadatelů mimo středisko, k opuštění střediska na dobu kratší 24 hodin dotyčný žadatel nepotřebuje ani povolení správního orgánu a ten není oprávněn mu v opuštění jakkoli zamezit. Pobyt v pobytovém středisku je navíc zcela na náklady správního orgánu a státu, včetně úhrady stravování a dalších potřeb žadatele, a dotyčný tak není ani v tomto směru jakkoli motivován ve středisku zůstávat jako v případě, že by si své náklady hradil ze svých zdrojů. 4. Správní orgán se v napadeném rozhodnutí dále v souladu s ustanovením § 46a odst. 5 zákona o azylu zabýval délkou doby, na kterou bude zajištění žalobce prodlouženo. Dle zákona o azylu je maximální doba trvání zajištění stanovena na 180 dní, tedy v případě žalobce je jeho zajištění možno prodloužit celkově ještě o 70 dní, což je do dne 26. 7. 2025. Správní orgán konstatuje, že žádost výše jmenovaného nebyla zamítnuta jako zjevně nedůvodná ani nepřípustná a byla posunuta do standardního plného posouzení jejího obsahu, což si společně se zajištěním širšího rozsahu informací o zemi původu žadatele, nutnosti provedení doplňujícího pohovoru k žádosti jmenovaného, zpracování materiálů doložených právní zástupkyní žalobce a jejích návrhů na doplnění dokazování, společně s aktuální přípravou jeho seznámení s podklady a konečného rozhodnutí ve věci vyžádalo delší dobu. Správní orgán proto prodlužuje dobu zajištění dotyčného o 60 dní, tj. do dne 16. 7. 2025. 5. V podané žalobě žalobce předně namítal, že Žalobcem je občanem Alžírska berberské národnosti. Jelikož v České republice pobýval neoprávněně, dostavil se dne 27. 1. 2025 na pracoviště cizinecké policie k řešení své pobytové situace. Již 5 měsíců žije v České republice se svou partnerkou, H. V. nar. X, a její nezletilou dcerou, ve společné domácnosti. Doložil rovněž fotografie prokazující výše uvedené rodinné zázemí. Navrhl také provedení výslechu partnerky a uložení zvláštních opatření, s tím, že jeho přítelkyně je připravena složit finanční záruku ve výši 50 000 Kč. Tyto informace byly potvrzeny jeho přítelkyní během jejího výslechu provedeného policií dne 27. 3. 2025. Během svého výslechu žalobce zmínil i perzekuci, které čelil v důsledku toho, že není muslimské víry a obavy z uvěznění v případě návratu do země původu. Tyto informace dále rozvedl a doložil při svých pohovorech provedených v řízení o jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Policie s žalobcem zahájila řízení o jeho správním vyhoštění, dle § 119 odst. 1 písm. b), bod 4. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, neboť pobýval na území neoprávněně a zajistila jej dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, rozhodnutím čj. KRPA-33460-13/ČJ- 2025-000022-ZSV, ze dne 27. 1. 2025. Toto rozhodnutí napadl žalobce žalobou. Po svém zajištění v ZZC Balková podal dne 28. 1. 2025 žalobce žádost o mezinárodní ochranu. Dne 31. 1. 2025 vydal žalovaný rozhodnutí o (pře)zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., čj. OAM-117/BA-BA07-BA06-Z-2025. Žalobce jej napadl žalobou podanou ke Krajskému soudu v Plzni, který tuto žalobu zamítl rozsudkem ze dne 3. 3. 2025, č. j. 17 A 9/2025-42. Dne 14. 5. 2025 vydal žalovaný dle § 46a odst. 1 písm. e) rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění v zařízení pro zajištění cizinců, čj. OAM-117/BA-BA07-BA03-PZ-2025, ze dne 14. 5. 2025, kterým dle § 46a odst. 5 dobu trvání zajištění prodloužil až do 16. 7. s tím, že na důvodech zajištění se nic nezměnilo a ohledně možnosti uložit zvláštní opatření dle § 47 AZ uvedl, že nadále platí, že „není nikde v ČR hlášen k pobytu, nemá majetek ani nedisponuje finančními prostředky k pobytu v ČR, proto prý nebude motivován zůstávat v pobytovém středisku, kde jsou náklady pobytu hrazeny státem.“ 6. Žalobce v žalobě tvrdil, že závěr o neúčinnosti zvláštních opatření je nepodložený a nevypořádává s individuálními okolnostmi žalobce. Napadené rozhodnutí bylo vydáno, aniž by existoval důvod pro zajištění dle § 46a odst. 1 písm. e) AZ - žalobce v rámci již několik měsíců probíhajícího řízení o mezinárodní ochraně prokázal, že jeho žádost nebyla účelová. Žalobce zmínil obavy z uvěznění a mučení pro to, že nerespektuje islámské předpisy a rovněž pro svou příslušnost k národnostní menšině Amazighů a vypověděl i o perzekuci, které již byl v Alžírsku z těchto důvodů vystaven. Jeho obavy jsou odůvodněny jak předchozím pronásledováním, se kterým se již setkal. 7. V případě žalobce podle jeho názoru bylo také možné použít mírnější opatření a zajištění tak nebylo nadále nezbytné; žalovaný k tomu při rozhodování o prodloužení zajištění měl již dostatek informací (o zajištěném bydlení žalobce i rodinném zázemí), ke kterým nepřihlédl a závěr o neúčinnosti alternativ k zajištění je tak nedostatečně odůvodněný a nepřezkoumatelný. Zajištění není přiměřené, zejména ve vztahu k rodinnému životu žalobce, kterým se žalovaná v napadeném rozhodnutí vůbec nezabývala. Žalobce v ČR má zajištěno ubytování v domě své přítelkyně.