Z rozhodnutí: 1. Dne 11. 7. 2025 vydal policejní orgán Policie České republiky, Krajské ředitelství Policie Karlovarského kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort rozhodnutí pod č. j. KRPK-48467-49/ČJ-2025-190022, kdy se podle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců prodlužuje doba trvání zajištění žalobkyně za účelem správního vyhoštění. Původní doba trvání zajištění za účelem…
17 A 38/2025- 29 - text
6
17 A 38/2025
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci
žalobkyně:
M. K.
toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá Jezová,
sídlem Jezová 1501, 294 21 Bělá pod Bezdězem,
proti
žalovanému:
Policie ČR, Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje,
Závodní 386/100, 306 06 Karlovy Vary
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2025, č. j. KRPK-48467-49/ČJ-2025-190022
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Napadené rozhodnutí
1. Dne 11. 7. 2025 vydal policejní orgán Policie České republiky, Krajské ředitelství Policie Karlovarského kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort rozhodnutí pod č. j. KRPK-48467-49/ČJ-2025-190022, kdy se podle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců prodlužuje doba trvání zajištění žalobkyně za účelem správního vyhoštění. Původní doba trvání zajištění za účelem správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, stanovená rozhodnutím o zajištění ze dne 14. 6. 2025, č. j. KRPK-48467-21/ČJ-2025-190022, se prodlužuje o dalších 30 dnů na celkových 60 dnů od okamžiku omezení osobní svobody, tj. od 14. 6. 2025, 6:10 hodin.
II.
Žaloba
2. Na úvod žaloby vyjmenovala žalobkyně všechna ustanovení zákonů, jejichž porušení se měl žalovaný při vydání napadeného rozhodnutí dopustit [§ 2 odst. 4, § 3, § 50 odst. 2, 3 a 4, § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád)]. Dále žalobkyně uvedla, že důvodem vstupu na území ČR nebylo, že by zde chtěla pobývat či sem přicestovala dobrovolně. Ale byla sem předána orgány Spolkové republiky Německo (dále jen SRN), kam cestovala za manželem. Policejní orgán však vyšel z úvahy, že je zde důvodná obava, že u žalobkyně existuje nebezpečí, že by mohla mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména tím, že v řízení uvedla nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, odmítla tyto údaje uvést anebo vyjádřil úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jejího jednání. S tím ale žalobkyně nesouhlasí. Žalobkyně naopak ze svého jednání dovozuje patrnost nezájmu se na území ČR zdržovat, jelikož chce vycestovat. Z toho důvodu doposud nepožádala o azyl, či cokoliv podobného. Dle žalobkyně proto není dán žádný důvod, aby byla nadále zadržována i s dětmi v zajišťovacím středisku. Z uvedených důvodů žalobkyně soudu navrhla, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
III.
Vyjádření žalovaného k žalobě
3. Ve vyjádření k žalobě dne 2. 8. 2025 žalovaný nesouhlasil s námitkami žalobkyně, neboť dle svého názoru se vytýkaných porušení nedopustil. Dále žalovaný shrnul dosavadní stav věci. Poté měl žalovaný za to, že dostatečně zvážil osobní, majetkové a rodinné poměry žalobkyně včetně charakteru porušení jejích povinností. Zajištění žalobkyně dle ustanovení § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců je v souladu se skutečnostmi, který žalovaný v rámci správního řízení zjistil a jsou součástí spisového materiálu a které vylučují uložení mírnějšího opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců a které vedly žalovaného k prodloužení doby trvání zajištění za účelem správního vyhoštění. K rozhodnutí o zajištění žalobkyně bylo přistoupeno jako k poslední možnosti, které se není možné vyhnout, a na základě úvahy o zachování jednoty rodiny. Žalobkyně se svými dětmi byla umístěna pohromadě v rámci jednoho zařízení. Podle § 140 zákona o pobytu cizinců je provozovatel zařízení oprávněn ubytovat v části s mírným režimem cizince, vůči kterým má zajištěný cizinec vyživovací povinnost nebo je má v péči, nelze-li zajistit péči o něj jiným způsobem. Žalobkyni a jejím dětem je v zařízení umožněno realizovat rodinný život, přičemž je jim poskytnuto samostatné ubytování v odpovídající kvalitě včetně dostupného vybavení pro péči o děti všech věkových kategorií. Zařízení je rovněž plně vybaveno pro trávení volného času. Je zde poskytována strava podle věku dítěte a dostupná lékařská péče pro dospělé a děti. V rámci zařízení je zajišťována školní docházka ve spolupráci se Základní školou Bělá pod Bezdězem. Zařízení nabízí širokou škálu volnočasových aktivit. Pro děti jsou zajišťovány i aktivity mimo zařízení, např. výlety. V zařízení pracuje personál specializovaný na rodiny s dětmi. K dispozici je bezplatné právní poradenství v pravidelných intervalech společně s možností tlumočení. V případě potřeby je zajištěna přítomnost tlumočníka i pro další účely, které jsou spojeny s přítomností cizince v zařízení. V případě potřeby je dostupná psychologická a jiná odborná pomoc. Zařízení je umístěno v klidném a čistém prostředí uprostřed lesu poblíž Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko — Máchův kraj. Dále bylo na základě závazného stanoviska Ministerstva vnitra ČR ze dne 19.6. 2025 č. ZS 58698 zjištěno, že vycestovaní žalobkyně do Turecka „je možné“. Dle § 120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců měl žalovaný za to, že obstaral dostatek relevantních důkazů o tom, že návrat žalobkyně do země původu je zcela bezpečný a možný. K délce trváni prodloužení zajištění žalovaný uvedl, že je v souladu s § 129 odst. 7 zákona o pobytu cizinců, přičemž lhůta 30 dní byla stanovena z důvodu zajištění náležitostí, který jsou nezbytné k realizaci správního vyhoštění. Navíc je v souladu se zákonem možnost trvání zajištění prodloužit i opakovaně, jeli to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění dle ustanovení § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Na základě výše uvedených argumentů žalovaný soudu navrhl, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl.
IV.
Posouzení věci soudem
4. Jelikož žalobce ani žalovaný výslovně nenavrhli projednání věci při jednání ve lhůtě k tomu stanovené a soud neshledal jeho nařízení nezbytným, rozhodl o věci bez nařízení jednání v souladu s § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců ve spojení s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (s.ř.s.).
5. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.)
6. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s.ř.s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.
V.
Rozhodnutí soudu
7. Žaloba není důvodná.
8. Ze správního spisu mimo jiné vyplývá: dne 14. 6. 2025 prostřednictvím Společného centra Petrovice obdržela dozorčí služba odboru cizinecké policie informaci o odepření vstupu 5 občanům Turecka, kdy se jednalo o jednu rodinu složenou z matky a 4 dětí. Z důvodu většího množství osob, kterým byl odepřen vstup na území SRN, byly na místo bývalého hraničního přechodu vyslány dvě hlídky. Provedenou kontrolou občanských průkazů Turecka bylo zjištěno, že osoby nemají žádné oprávnění k pobytu na území ČR. Téhož dne bylo žalobkyni oznámeno zahájení řízení o správním vyhoštění. Z protokolu o výslechu žalobkyně ze dne 14. 6. 2025 mimo jiné vyplývá, že má žalobkyně tureckou státní příslušnost, je vdaná a má celkem 5 dětí. Manžel H. a starší syn A., kterému bude v prosinci 18 let, jsou momentálně v SRN. V ČR v současné době nemá žádný pobyt, neboť jen projížděla. Manžel pobývá v SRN asi 3 roky. Žalobkyně pobývala sama s dětmi v Turecku, po celou dobu manželova pobytu v SRN. Bydlela v Istanbulu, poté v Batmanu, kde si našla přítele. O tom, že má přítele, se dozvěděl bratr manžela a vyhrožoval jí smrtí. Bála se o sebe, ale ne o děti, protože jsou manželovo, tudíž švagr na ně nevztáhne ruku. Rozhodla se, že vycestujete z Turecka. Před 10 dny vycestovala z Turecka do Srbska letadlem i s dětma. Poté šli pěšky na hranici. Šli asi 5 hodin. Telefonovala manželovi, aby přijel. Manžel zpočátku odmítl, protože nemá povolení a nemůže vycestovat ze SRN. Manžel, i když věděl o manželčině vztahu a zlobil se, rozhodl se, že přijede, a to kvůli dětem. Řekl jí, že jí nic neudělá, ale nechce ji vidět, a nechtěl, aby žalobkyně v SRN zůstala. Manžel přijel autem a vzal všechny do SRN. Cestovní pas žalobkyně i děti nechaly v Srbsku u známých, protože stejně neměly vízum a žalobkyně usoudila, že je nepotřebují. Z důvodu upadlé přední registrační značky vozidla bylo vozidlo zastaveno německými policisty při hraniční kontrole a taky proto, že neprokázaly totožnost cestovním dokladem. Žalobkyně a její děti měly u sebe pouze turecké občanské průkazy. Rozhodnutím ze dne 14. 6. 2025, č. j. KRPK-48467-21/ČJ-2025-190022 bylo rozhodnuto o zajištění žalobkyně za účelem správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Doba trvání zajištění byla stanovena na 30 dnů od okamžiku omezení osobní svobody, tj. od 14. 6. 2025, 6:10 hodin. Vzhledem ke skutečnosti, že na území pobývala bez cestovního dokladu, byl žalobkyni dne 24. 6. 2025 předložen k vyplnění tiskopis vyžadovaný zastupitelským úřadem Turecka za účelem zjištění totožnosti s příslu