17 A 50/2025 – Krajský soud v Plzni

17 A 50/2025- 29 - text  12 17 A 50/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: D. S. H. toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, sídlem Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky Praha, sídlem pošt. schr. 21/OAM, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 8. 2025, č. j. OAM-786/BA-BA01-BA03-PŘZ-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 13. 8. 2025, č. j. OAM-786/BA-BA01-BA03-PŘZ-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodl žalovaný, že žalobce je nadále zajištěn podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o azylu“). 2. Žalobce v žalobě namítá, že v jeho případě mohlo být účinně uplatněno zvláštní opatření podle ust. § 47 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. V době zajištění nebyl ČR považován za uprchlíka a svou žádost o udělení mezinárodní ochrany podal až posléze, avšak dle jeho slov nelze odhlédnout od širšího právního rámce, na jehož základě není možné souhlasit s postupem žalovaného, který přistoupil k uložení prostředku ultima ratio pouze na základě jedné skutečnosti, která u žadatelů o mezinárodní ochrany není ničím ojedinělým. Nelegálnost jeho vstupu a pobytu na území ČR měla být žalovaným při úvahách o uložení vhodného opatření zohledněna, avšak to nemělo být nejpodstatnější okolností, kterou se žalovaný řídil. Správní orgán měl naopak řádně zjistit stav věci včetně skutečností svědčících v jeho prospěch. 3. Co se týče údajné účelovosti podání žádosti o mezinárodní ochranu, podle žalobce k takovému závěru žalovaný v rozhodnutí neuvádí žádné faktické informace. Uvádí pouze, že žádost o mezinárodní ochranu podal žalobce po svém zadržení policií, zajištění za účelem vyhoštění a umístění do ZZC. Neuvádí však, na základě jakého rozhodnutí a kdy byl žalobce zajištěn. ze samotné skutečnosti, kdy podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, nelze podle žalobce usuzovat, že byla podána s cílem mařit vyhoštění. 4. Žalobce má za to, že v jeho případě lze účinně uplatnit zvláštní opatření podle ust. § 47 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Žalobce podle svého tvrzení se správními orgány spolupracuje po celou dobu řízení. Rovněž spolupracuje s úředními osobami, se kterými přichází do kontaktu v ZZC Bálková a nečiní při zajištění žádné potíže. Také svou totožnost správním orgánům řádně a pravdivě sdělil, žádné údaje nezamlčel. žalobce ani nemá zájem vyhýbat se správnímu řízení, když si je plně vědom toho, že by se na jeho postavení ničeho nezměnilo, pokud by se pokusil vycestovat (jeho zájmem bylo podat žádost o mezinárodní ochranu a je si vědom skutečnosti, že jeho vycestování by pravděpodobně znamenalo předání zpět do Česka, kde již zahájil řízení o mezinárodní ochraně). Proto má žalobce za to, že v jeho případě odpadl důvod zajištění. Pokud žalovaný zakládá své rozhodnutí na tom, že žalobce v ČR pouze nelegálně pobýval, event. se snažil cestovat do Velké Británie, k tomu žalobce namítá, že ani takový prohřešek, jehož společenská nebezpečnost je nadto relativně nízká, neodůvodňuje zajištění. 5. Žalobce má dále za to, že mu zajištění v délce 110 dní neumožňuje dostatečný soudní přezkum v rozumných intervalech tak, jak toto právo vyplývá z článku 5 odst. 4 Evropské úmluvy o lidských právech („EÚLP"). Žádosti žalobce o propuštění ze zařízení totiž žalovaný nevyhověl s tím, že nelze zaručit, že by žalobce poskytoval nadále součinnost v rámci správního řízení a uložení zvláštního patření by stačilo k zajištění účelu správního řízení. Žalobce však s takovou argumentací nesouhlasí. Předně žalobce se správními orgány spolupracuje. Nadto žalovaný v napadeném rozhodnutí při úvaze, zda je či není možné vyhovět žádosti žalobce o propuštění ze zařízení nezohlednil, že žalobci bylo stanoveno zajištění délka v délce 110 dní, nijak nezohlednil ani to, že žalobce byl nejdříve zajištěn policií za účelem realizace správního vyhoštění ani délku tohoto předchozího zajištění, to vše, aniž by bylo postaveno najisto, zda, resp. kdy takové zajištění skutečně skončí. Žalovaný ani konkrétně nerekapituloval dílčí kroky, které bylo či je třeba učinit během 110 dnů zajištění, a především jaká je časová náročnost těchto jednotlivých kroků. Žalobci nejsou známy žádné konkrétní informace ohledně stavu správního řízení ve věci jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Délku trvání zajištění žalovaný stanovil ke dni 31. 10. 2025, ta však může být prodloužena. Žalobce je tedy ponechán ve stavu permanentní nejistoty ohledně délky svého zajištění. Neví, kdy jeho zajištění skončí, což způsobuje zhoršení jeho psychického stavu. 6. Žalobce má rovněž za to, že jeho obavy o bezpečnost, život a zdraví jsou důvodné a žalovaný k nim při rozhodování měl přihlédnout. Žalobce je kurdské národnosti, pochází z Íránu, kde je kurdská menšina vystavena dlouhodobé diskriminaci ze strany arabské většiny a panuje mezi nimi napětí, jak poukazoval již v žádosti v propuštění. Je skutečností, že žalobce byl přestěhován z pokojů bloku C do pokoje bloku A, kde jsou zajištěni převážně cizinci z arabských zemí, v důsledku čehož byl v zajištění několikrát terčem verbálního násilí, obtěžování a výhrůžek. Žalobce se obává, že se tyto výhrůžky naplní a urážlivé chování se vystupňuje ve fyzické násilí, proto se obává o svou bezpečnost, život a zdraví. K tomu podotýká, že se snažil řešit přesun. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí s tím, že uvedené důvody nelze podřadit důvodům, které by jeho propuštění ze ZZC a vedení dalšího řízení ve věci mezinárodní ochrany za umožnění mu volného pohybu na území ČR umožňovaly. Pokud žalobce nesouhlasí se zajištěním jako takovým, měl možnost proti rozhodnutí o zajištění podat žalobu k příslušnému soudu, což však neučinil, čímž sám zapříčinil, že rozhodnutí o zajištění nebylo podrobeno soudnímu přezkumu. Na území ČR pobýval nelegálně, a kdyby mu nebyl zamezen vstup do Německa a nebyl následně zajištěn policií, zřejmě by navázal i nelegálním pobytem na území Německa. Žalobce uvedl, že v okamžiku zajištění policií na hranicích s Německem chtěl pokračovat dále do Velké Británie, zjevně opět nelegálně, kdy ani tam nemá pobytové oprávnění, a je tedy zřejmé, že rozhodně neměl v úmyslu požádat v ČR o udělení mezinárodní ochrany, a nedá se ani očekávat, že by v případě jeho nezajištění v ZZC byl k dispozici správnímu orgánu a nevycestoval. O udělení mezinárodní ochrany požádal až po zadržení Policií ČR, zajištění za účelem realizace vyhoštění a umístění do ZZC. Z jeho výpovědi v rámci správního řízení dle zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů přitom nevyplynulo naprosto nic, co by mu v případě, že by měl o podání žádosti skutečný zájem, bránilo v dřívějším podání v ČR před jeho zadržením a umístěním do ZZC. Z žalobcova jednání je zcela zřejmé, že žádost o udělení mezinárodní ochrany podal pouze ve snaze oddálit, zmařit nebo znemožnit realizaci vyhoštění, neboť hrozba nuceného návratu do vlasti se po jeho zajištění stala reálnou, a že pokud by k jeho zajištění Policií ČR nedošlo, sám by tento krok v ČR nikdy neučinil. 8. Pokud jde o návrh žalobce, aby na něj bylo aplikováno zvláštní opatření dle § 47 zákon o azylu, tedy povinnost zdržovat se v pobytovém středisku, správní orgán konstatuje, že ani v tomto směru se v jeho situaci nezměnilo naprosto nic, co by vedlo ke změně jeho závěru. Pokud jde o možnost zdržování se v pobytovém středisku, žalovaný konstatuje, že pobytová střediska jsou koncipována jako otevřená, nelze v nich absolutně omezit pohyb žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, k opuštění střediska na dobu kratší jednoho dne žadatel nepotřebuje ani povolení správního orgánu, a ten není oprávněn mu v opuštění střediska jakkoli zamezit. S ohledem na předchozí jednání žalobce, kdy nelegálně vstoupil na území EU, navíc bez jakéhokoliv cestovního dokladu, a chtěl pokračovat opět nelegálně přes další země až do Velké Británie, čímž jasně vyjádřil svůj nulový respekt k dodržování právních předpisů ČR a EU, nelze dle názoru správního orgánu oprávněně očekávat, že v případě jeho umístění do otevřeného pobytového střediska by se na tomto jeho jednání cokoliv změnilo a dotyčný by zůstal správnímu orgánu k dispozici pro provedení správního řízení ve věci jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany až do doby následného vycestování z ČR v případě jejího zamítnutí. Ohledně argumentu žalobce, že se při zajištění cítí být v nebezpečí ze strany arabsky mluvících cizinců taktéž ubytovaných v ZZC Balková, správní orgán konstatuje, že nedisponuje žádnými informacemi o jeho konkrétních konfliktech s konkrétními osobami arabské národnosti, které v zařízení aktuálně pobývají. V jeho případě jde tedy o obavy naprosto nedůvodné. 9. Napadený výrok rozhodnutí žalov