17 A 51/2025 – Krajský soud v Plzni

17 A 51/2025- 26 - text  10 17 A 51/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: M. A. toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, sídlem ZZC Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky Praha, sídlem pošt. schr. 21/OAM, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2025, č. j. OAM-790/BA-BA07-BA03-PŘZ-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 25. 8. 2025, č. j. OAM-790/BA-BA07-BA03-PŘZ-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodl žalovaný, že žalobce je nadále zajištěn podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o azylu“). 2. Žalobce v žalobě namítá, že žalovaný vycházel z nesprávně a nedostatečně zjištěného stavu věci a své rozhodnutí zdůvodnil toliko obecnými úvahami bez toho, aby se blíže proporcionalitou omezení osobní svobody Žalobce a pregnantně vysvětlil, proč nevyhověl jeho žádosti o propuštění ze zajištění ve smyslu § 46a odst. 10 zákona o azylu. Žalobce se v zařízení necítí dobře, a to i vzhledem ke svému věku 20 let, kdy ostatní zajištěni cizinci jsou výrazně starší než on, má za to, že volný pohyb v pobytovém středisku by byl lepší na jeho psychický stav, a i tak by bylo dosáhnuto daného účelu, bez nutnosti omezení svobody. K tomu žalobce uvádí, že požádal v České republice o mezinárodní ochranu, nemá tedy důvod nevyčkat správního rozhodnutí, jak uvádí v napadeném rozhodnutí žalovaný. Žalobce podle svého názoru nepředstavuje žádné bezpečnostní riziko či nebezpečí veřejnému pořádku, a míra nebezpečí, že bude tento mařit a ztěžovat správní řízení o jeho žádosti o mezinárodní ochranu, je neúměrně nízká tomu, jakým způsobem je zajištěním zasahováno do jeho základních práv a jaká újma je mu tímto způsobována. Žalobci nezbývá než konstatovat, že je napadené rozhodnutí v rozporu s principem proporcionality. Žalobce by v případě uložení zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu pobýval v pobytovém středisku. Nelze podle žalobce připustit paušalizované rozhodování ve věcech cizinců, kdy důvodem k zajištění je pouze to, že se žalobce nacházel na území České republiky nelegálně. Žalobce však nepáchal žádnou trestnou ani jinou protiprávní činnost. Žalovaný nesprávně posoudil řešenou právní otázku (nezbytnost zajištění žalobce a nemožnost využití mírnějších institutů) a napadené rozhodnutí zdůvodnil toliko obecnými úvahami, aniž by se blíže zabýval proporcionalitou omezení osobní svobody žalobce. Podle žalobce žalovaný zcela nedostatečným způsobem zdůvodnil délku zajištění, kterou žalobce rovněž považuje za zcela nepřiměřenou. Současně se žalobou požádal žalobce o přiznání odkladného účinku. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí s tím, že dne 20.08.2025 podal žalobce žádost o propuštění ze zajištění ve smyslu ust. § 46a odst. 10 zák. č. 325/1999 Sb., ve které mimo jiné uvedl, že je přesvědčen, že v jeho případě neexistují zákonné důvody, které by bránily využít v jeho případě zvláštních (mírnějších) opatření dle § 47 zák. č. 325/1999 Sb. Uvádí, že žádost o mezinárodní ochranu nepodal kvůli tomu, aby pozdržel či mařil výkon rozhodnutí o navrácení, podáním žádosti o mezinárodní ochranu se nesnaží vyhnout realizaci správního vyhoštění. Žádost o mezinárodní ochranu podal ze závažných důvodů, které, dle jeho názoru, splňují zákonné důvody pro její udělení. K zajištění uvádí, že jej vnímá jako mimořádný institut k zajištění cizince, přičemž zajištění by mělo být účelné a nesmí přesáhnout přiměřenou dobu ve vztahu ke sledovanému cíli. V opačném případě je zajištění neoprávněné. Správnímu orgánu navrhuje, aby vydal zvláštní opatření, dle kterého se bude žalobce po dobu zajištění zdržovat v pobytovém středisku, přičemž jeho výběr ponechává na správním orgánu. Dodává, že je připraven poskytnout plnou součinnost orgánům v řízení o udělení mezinárodní ochrany a že se po případném přemístění do pobytového střediska bude chovat zcela v souladu s právním řádem ČR. 4. Žalovaný k tomu uvedl, že neshledal žádné důvody pro propuštění ze zařízení. Uvedené skutečnosti neumožňují pokračovat v řízení o mezinárodní ochraně, zatímco by se žalobce mohl volně pohybovat po ČR. Žalobce navíc nevyužil možnosti podat opravný prostředek proti svému zajištění. Tím se sám připravil o soudní přezkum správnosti a platnosti původního rozhodnutí. Žalobce vědomě vstoupil a pobýval v ČR nelegálně. Z jeho jednání je patrné, že neměl v úmyslu požádat o mezinárodní ochranu v ČR. Svědčí o tom jeho pokus o nelegální vstup do Německa, odkud chtěl pokračovat až do Francie, kde rovněž neměl povolení k pobytu. Kdyby nebyl zadržen Policí České republiky („PČR“), nelze předpokládat, že by zůstal k dispozici pro správní řízení. Místo toho by pravděpodobně pokračoval ve své cestě do Francie. O mezinárodní ochranu požádal žalobce až po svém zadržení a umístění do ZZC Balková. Nic z jeho výpovědi nenasvědčuje tomu, že by mu dříve v podání žádosti něco bránilo. Naopak je z jeho jednání patrné, že se svou žádostí pouze snaží zabránit vyhoštění, které se po jeho zadržení stalo reálným. Kdyby nebyl PČR zajištěn, je nepravděpodobné, že by o azyl v ČR požádal. Žalovaný se domnívá, že osoba, která opravdu potřebuje ochranu, o ni požádá okamžitě. V tomto případě však bylo podání motivováno snahou vyhnout se nucenému návratu. 5. Žalobce požaduje, aby byl přesunut do pobytového střediska, kde by se mohl volně pohybovat, s tím ale žalovaný nesouhlasí. Zkušenost s předchozím jednáním žalobce - nelegální vstup do EU, absence cestovních dokladů a úmysl pokračovat v nelegální cestě - nedává důvod očekávat, že by se jeho chování změnilo. Proto je vysoké riziko, že by se žalobce po umístění do otevřeného zařízení vyhnul správnímu řízení a uprchl by ze země. Žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti na základě, kterých by správní orgán přehodnotil svoje závěry uvedené v původním rozhodnutí, kde jmenovaný pouze vyjádřil nesouhlas s jeho zajištěním. 6. Co se týká návrhu žalobce, aby na něj bylo aplikováno zvláštní opatření dle § 47 zák. č. 325/1999 Sb., tedy povinnost zdržovat se v pobytovém středisku, správní orgán dospěl k závěru, že se v situaci jmenovaného nestalo nic, co by přimělo správní orgán přehodnotit závěr předchozího rozhodnutí o zajištění žalobce. K návrhu správní orgán doplňuje, že v současné době jsou pobytová střediska koncipována jako otevřená, nelze v nich absolutně omezit pohyb žadatelů mimo středisko, k opuštění střediska na dobu kratší než 24 hod. žadatel nepotřebuje ani povolení správního orgánu. Tento mu není oprávněn v opuštění střediska, jakkoliv zamezit. Pobyt v pobytovém středisku je zcela na náklady správního orgánu, vč. úhrady stravování a dalších potřeb jmenovaného. Správní orgán je toho názoru, že ani v tomto směru není dotyčný jakkoli motivován posečkat do pravomocného rozhodnutí o jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Z předchozího jednání žalobce, kdy záměrně nelegálně vstoupil na území členských států EU, navíc bez jakéhokoliv platného cestovního dokladu, a pokračoval ve svém nelegálním pobytu přes území několika členských států, čímž jasně vyjádřil svůj nulový respekt k dodržování právních předpisů ČR a EU. Správní orgán má za to, že nelze od žalobce očekávat, že v případě umístění do otevřeného pobytového střediska by tam zůstal a byl k dispozici správnímu orgánu po dobu řízení až do doby jeho vycestování v případě zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu. Správní orgán doplňuje, že žalobce nemá na území ČR zajištěnou žádnou adresu trvalého bydliště, nemá zde ani žádné osobní či rodinné vazby, nedisponuje finančními prostředky. Jmenovaný aktuálně nemá možnost z důvodu jeho nelegálního pobytu na území ČR zde pracovat, tudíž i jeho schopnost získat legálním způsobem finanční prostředky je mizivá (např. finanční prostředky mu může zaslat jeho rodina). S ohledem na výše uvedené má správní orgán za to, že nelze od žalobce očekávat ani možnost jeho pravidelného docházení na pracoviště správního orgánu za účelem kontroly jeho součinnosti. 7. K námitce žalovaného, že se necítí dobře v ZZC Balková, a proto chce být přesunut do některého z otevřených pobytových středisek, správní orgán uvádí, že jeho žádosti bylo částečně vyhověno, neboť ode dne 11.09.2025 žalobce pobývá v ZZC Vyšní Lhoty. 8. Napadený výrok rozhodnutí žalované krajský soud přezkoumal podle § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 9. Podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu: „Ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné