8 As 17/2007 — Nejvyšší správní soud

33 A 10/2025- 39 - text  10 33 A 10/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: R. C., nar. X, bytem X právně zastoupen Mgr. Martinem Pechem, advokátem se sídlem Plzeň, Purkyňova 15 proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, Škroupova 18, 306 13 Plzeň v řízení o žalobě ze dne 2. 4. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2025, č. j. PK-DSH/20622/24 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Rozhodnutím Magistrátu města Plzně Odbor správních činností, oddělení dopravních přestupků ze dne 29. 10. 2024 č.j. SZ MMP/502940/24 (dále jen rozhodnutí správního orgánu I. stupně) byl žalobce uznán vinným z porušení ust. § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu) ve znění účinném do 31. 12. 2023 a z naplnění skutkové podstaty přestupku ve smyslu ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, spáchaného formou nedbalosti vědomé a z porušení ust. § 30 odst. 1 zákona o silničním provozu a z opakovaného naplnění skutkové podstaty přestupku ve smyslu ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, spáchaného formou nedbalosti vědomé, neboť dne 18. 10. 2023 v době okolo 8. 35 hod jako řidič vozidla tovární značky IVECO ML 120 E, RZ X, jel v Plzni, po vozovce účelové pozemní komunikace parkoviště v Obchodní ul. v prostoru před budovou společnosti Supellex s.r.o, Obchodní č. 1, ve směru jízdy od Podnikatelské ul. k Folmavské ul. Při projíždění prostoru před předmětnou budovou se nechoval ohleduplně a ukázněně tak, aby svým jednáním neohrožoval majetek jiných osob ani svůj vlastní, a své chování nepřizpůsobil zejména situaci v provozu na pozemních komunikacích a svým schopnostem, když za účelem couvání vybočil do protisměrné části vozovky (přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, porušením ust. § 4 písm. a) téhož zákona. Tento manévr učinil bez užití směrového světla (přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu porušením ust. § 30 odst. 1 téhož zákona. Toto jednání žalobce bylo příčinou dopravní nehody, kdy došlo ke střetu levé přední části jím řízeného vozidla s pravou zadní část vozidla tov. značky Dodge Challenger, RZ: X řidiče J. K., nar. X, trv. bytem M. T., který při jízdě stejným směrem v uvedenou dobu předjížděl zleva. Při dopravní nehodně vznikla hmotná škoda na zúčastněných vozidel. Za toto jednání byla žalobci v souladu s ust. § 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky podle ust. § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 2 000 Kč. Současně byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady správního řízení, jejichž paušální částka byla z důvodu vypracovaného znaleckého posudku z oboru dopravy navýšena na částku ve výši 6 000 Kč 2. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně se žalobce bránil odvoláním, o němž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím tak, že se odvolání dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítá a rozhodnutí správního orgánu I. stupně se potvrzuje. II. Žaloba 3. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí považuje za věcně nesprávné a nezákonné. Uvedl, že oba správní orgány velmi pečlivě odůvodnily své rozhodnutí, nicméně přestupkové řízení je vázáno zásadou „in dubio pro reo“, tedy nastoupí-li sebemenší pochybnosti o vině obviněného, je třeba jej obvinění zprostit, tedy řízení zastavit. Dle znaleckého posudku Ing. Antonína Žaluda existovala z technického hlediska možnost, že žalobce předjíždějící automobil Dodge neviděl. Nebylo tedy možné ze dvou technicky možných nastalých situací simulovaných znalcem říct, jak k nehodě skutečně došlo. Není proto pravdou, že by nebylo pochyb o tom, že by viníkem dopravní nehody v jakékoliv ze znalcem posuzovaných a simulovaných variant nehodového děje měl být žalobce. V rámci posouzení znaleckého posudku nejde o to, zda je některá varianta méně pravděpodobná či v rovině spekulací, jak naznačily v odůvodnění správní orgány, ale rozhodně byla taková eventualita možná. Z uvedené zásady především vyplývá, že správní orgány nemohou spekulovat v neprospěch obviněného. Není ani rozhodné, z výpovědi kterého řidiče vzejde varianta pro žalobce příznivější, právě kvůli nutnosti důsledné aplikace zásady „in dubio pro reo“. Postup správního orgánu, kdy si vytvoří z obou výpovědí variantu, jež je obviněnému nepříznivá, byť je nejpravděpodobnější, je nesprávný, a tudíž i nezákonný. Žalobce již v závěrečném návrhu připomněl, že k nehodě navíc došlo na účelové komunikaci a nikoli na standardní silnici. Na účelové komunikaci nebylo dělící čarou rozděleno, že by se mělo jednat o dva jízdní pruhy, tedy pokud správní orgány neustále řeší údajné vybočení žalobce do levého jízdního pruhu, zatěžují své rozhodnutí nepřezkoumatelností. Žalobce nebyl povinen dávat znamení o změně směru jízdy, neboť směr své jízdy neměnil, pouze si drobně nadjel, aby mohl velkým nákladním automobilem odbočit ostře vpravo. Jeho nadjetí je ale dle názoru žalobce ve stejném právním režimu jako je např. manévrování na parkovišti, ostatně i jeho nízká rychlost odpovídá pouze manévrování a nikoli najetí do protilehlého silničního pruhu, jak je záležitost posuzována správními orgány. Pokud by se předjížděla teoreticky dvě vozidla na parkovišti, těžko by správní orgány argumentovaly shodně jak v tomto případě, přestože se jedná o analogický případ. Z uvedeného důvodu žalobce navrhl, aby bylo žalobou napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 23. 4. 2025 uvedl, že dle něj není žaloba důvodná, a navrhl její zamítnutí. Žalobní námitky se v zásadě kryjí s námitkami odvolacími, a proto má zato, že se s nimi podrobně vypořádal v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, na něž odkazuje. 5. Žalovaný považuje za nepochybné, že viníkem dopravní nehody je žalobce, který bez toho, aniž by dal znamení o změně směru jízdy vlevo, vybočil do levého protisměrného jízdního pruhu v momentě, kdy byl předjížděn, což shodně vyplývá z výpovědi jeho i řidiče předjíždějícího vozidla Dodge, čímž porušil ust. § 30 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Za situace, kdy žalobce nedal znamení o změně směru jízdy, nemohl za ním jedoucí řidič vědět, že bude vybočovat vlevo, a proto mu nic nebránilo v legálním předjetí žalobcova pomalu jedoucího vozidla. Ze znaleckého posudku plyne, že řidič vozidla Dodge v žádné z technicky přijatelných variant skutkového děje nemohl střetu zabránit a zároveň neporušil žádné pravidlo silničního provozu a žalobce je proto výhradním viníkem dopravní nehody. Pokud tvrdí, že si pouze lehce nadjel, neboť chtěl ostře zatočit vpravo, pak je nutno uvést, že při podání vysvětlením před policejním orgánem i při ústním jednání žalobce naopak konstantě tvrdil něco jiného, a sice to, že si najížděl vlevo do protisměrného jízdního pruhu, aby mohl posléze couvat za budovu. Pokud žalobce hledá analogii s pohybem po parkovišti, pak je nutné upozornit, že i při pohybu na parkovišti je třeba při změně směru jízdy, zejména zajíždění na parkovací místo, vyjíždění z něj apod. rovněž dávat znamení o změně směru jízdy příslušným směrem. 6. Žalovaný má rovněž za to, že na str. 6 až 8 napadeného rozhodnutí odůvodnil, proč má za to, že žalobci lze klást za vinu rovněž porušení ust. § 4 písm. a) zákona o provozu na pozemních komunikacích, neboť bylo prokázáno, že za situace, kdy bez spuštěného znamení o změně směru jízdy vlevo vybočoval do levého jízdního pruhu, se dostatečně nepřesvědčil, že tímto manévrem nemůže ohrozit řidiče jedoucího za ním. 7. Žalovaný setrvale tvrdí, že před vybočením vlevo nezastavil, a do levého jízdního pruhu najel plynule. V této variantě skutkového děje je přitom skutkový stav jednoznačný – žalobce mohl vidět, že je předjížděn, neboť v momentě, kdy se mohl naposledy přesvědčit o situaci za sebou, předjíždějící vozidlo najíždělo do levého jízdního pruhu, nebo se již pohybovalo v levém jízdním pruhu a o porušení ust. § 4 písm. a) zákona o provozu na pozemních komunikacích proto nemůže být nejmenších pochyb. 8. Řidič vozidla Dodge tvrdí, že žalobce před vybočením do levého jízdního pruhu na okamžik zastavil, avšak toto tvrzení je v rozporu se skutkovou verzí samotného žalobce, který na svých skutkových tvrzeních v tomto směru nic nezměnil ani v podané žalobě. V případě kratšího časového úseku mohl žalobce vidět, že vozidlo Dodge zahajuje předjíždění, v případě delšího časového úseku by vozidlo Dodge bylo ještě v pravém jízdním pruhu za jeho vozidlem a žalobce by tudíž nemusel vidět, že je předjížděn. Žalovaný však má zato, že v případě, kdy žalobce zastavil, nebo jel velmi pomalu a současně nedával znamení o změně směru jízdy vlevo, pak mohl legitimně očeká