33 A 35/2025 – Krajský soud v Plzni

33 A 35/2025- 26 - text  11 33 A 35/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: L. H., narozený X, toho času pobytem v ČR v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje, Odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, IČO: 72051612, sídlem K. H. Máchy 1266, 356 01 Sokolov, v řízení o žalobě ze dne 3. 9. 2025 proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 8. 2025, č. j. KRPK-67036-27/ČJ-2025-190022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 22. 8. 2025, č. j. KRPK-67036-27/ČJ-2025-190022 žalovaný rozhodl o zajištění žalobce podle § 124 odst. 1 písm. c) a e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců) za účelem správního vyhoštění; zároveň byla dle § 124 odst. 3 téhož zákona stanovena doba trvání zajištění na 90 dnů od okamžiku omezení osobní svobody, tj. od 21. 8. 2025, 21:20 hodin. II. Žaloba 2. Žalobou vytýkal žalobce žalovanému nezákonnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí, neboť ten měl vycházet z nesprávně a nedostatečně zjištěného stavu věci a své rozhodnutí zdůvodnit toliko obecnými úvahami bez toho, aby se blíže zabýval proporcionalitou omezení osobní svobody žalobce a pregnantně vysvětlil, proč se uchýlil k jeho zajištění. Žalobce rovněž namítal šablonovitost rozhodnutí. V neposlední řadě pak žalobce vytknul žalovanému nedostatečné a nepřezkoumatelné odůvodnění délky zajištění. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že dne 16. 9. 2024 nabylo právní moci usnesení NSS ze dne 16. 9. 2024, č. j. 8 Azs 57/2024-39, kterým soud zrušil rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátil k novému projednání. Krajský soud posléze zrušil rozhodnutí Ministerstva vnitra a věc také vrátil k novému projednání. Ministerstvo vydalo nové rozhodnutí, kterým bylo zastaveno řízení o mezinárodní ochraně podle ustanovení § 25 písm. d) zákona o azylu. Žalobce uvedl, že toto rozhodnutí mu nebylo doručeno. Žalobce má za to, že zde bylo pochybení Ministerstva vnitra ohledně doručování zásilky. Z uvedeného důvodu rozhodnutí o jeho vyhoštění nemohlo nabýt právní moci, kdy ani jeho řízení nemohlo být pravomocně ukončeno. Proto se žalobce také ohradil proti skutečnosti uváděné žalovaným, a to že opakovaně porušuje právní předpisy ČR. Dále žalovaný sdělil, že v ČR má zajištěn stabilní pobyt na adrese H. S. V ČR má dlouholetou přítelkyni. Není tedy žádných pochyb, že by vyčkal správního rozhodnutí ve věci žádosti o mezinárodní ochranu a kooperoval se všemi správními orgány. Nad to žalobce uvedl, že zažádal o pobytové oprávnění, o kterém nebylo k dnešnímu dni rozhodnuto. Žalobce rovněž vytýkal žalovanému nedostatečné posouzení možnosti uložit zvláštní opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců a současně nedostatečné odůvodnění, proč nemohly být v případě žalobce aplikovány. V tomto směru blíže uvedl, že mu nebylo sděleno, kolik by peněžitá záruka měla být, rovnou mu bylo sděleno, že na ni nemá. Nebyla mu ani dána možnost, aby za něj peněžitou záruku složila jiná osoba. Žalobce také vyjádřil svůj dojem, že jeho zajištění je nezákonné, neboť jeho protiprávní jednání nedosahovalo takové intenzity, která by znamenala naprostou nezbytnost jeho zajištění. Z uvedených důvodů žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Ve vyjádření k žalobě dne 11. 9. 2025 žalovaný mimo jiné sdělil, že rozhodnutí o zajištění bylo vydáno na základě zjištění, že žalobce nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění a zároveň je evidován v informačním systému smluvních států. Dle žalovaného není napadené rozhodnuti nepřiměřeným a nepřezkoumatelným zásahem do jeho práv. Dle zjištění žalovaného, bylo žalobci rozhodnutí o uložení správního vyhoštění doručeno dne 2. 3. 2023 a nabylo právní moci dne 14. 3. 2023. Současně byla žalobci stanovena lhůta k vycestování 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Pro případ, že by rozhodnutí bylo ve lhůtě stanovené k vycestování nevykonatelné z důvodů podle ust. § 119, § 119a, § 179 nebo § 172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců nebo z důvodu dle ust. § 32 odst. 5 zákona o azylu, byla stanovena lhůta k vycestování 30 dnů ode dne odpadnutí těchto důvodů. Žalobce dne 6. 3. 2023 podal žádost o uděleni mezinárodní ochrany, kdy dne 29. 4. 2025 bylo řízení dle § 25 písm. d) zákona o azylu pravomocně zastaveno. Dne 8. 6. 2025 žalobce ve věci podal žalobu, která byla krajským soudem dne 17. 6. 2025 pravomocně odmítnuta jako opožděná. Nabytím právní moci rozhodnutí krajského soudu bylo pravomocně ukončeno řízení ve věci mezinárodní ochrany. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobci nebyl udělen ministerstvem výjezdní příkaz, měl povinnost vycestovat do 30 dnů ode dne pravomocného ukončení mezinárodní ochrany. Současně pravomocným ukončením řízení ve věci mezinárodni ochrany započala běžet lhůta k vycestování stanovená rozhodnutím o správním vyhoštění. Žalobce ve stanovené době nevycestoval a nadále se od 18. 7. 2025 do 21. 8. 2025, kdy byl kontrolován policií, na území zdržoval neoprávněně. Z výše uvedeného tvrzení je dle žalovaného patrné, že tvrzení žalobce o tom, že mu rozhodnutí o zastavení řízení o mezinárodni ochraně nebylo doručeno, je mylné, neboť podal proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek. Žalovaný se neztotožnil s žalobcem v části týkající se tvrzení o nepravomocném rozhodnutí o vyhoštění. Současně žalovaný poukázal na rozpor mezi tvrzením žalobce v žalobě a jeho vyjádřením v rámci podání vysvětlení. Z protokolu o podání vysvětlení je patrné, že žalobce byl srozuměn se zastavením řízení o udělení mezinárodní ochrany a že věc řešil s právním zástupcem, který za něj podal žalobu. Dále žalovaný uvedl, že rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce nabylo právní moci uplynutím odvolací lhůty, přičemž v době vedeného řízení o udělení mezinárodní ochrany nebylo vykonatelné. Rozhodnutí o správním vyhoštění se dle § 119 odst. 7 písm. c) zákona o pobytu cizinců stalo vykonatelným po nabytí právní moci rozhodnutí, jímž se řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavilo. Dále žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce, že nedostatečně odůvodnil délku zajištění. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl konkrétní úkony, které je potřeba provést. Současně délka stanovené doby zajištění nevybočuje ze správní praxe ve skutkově obdobných případech. K námitce nedostatečného posouzení aplikace mírnějších opatření žalovaný sdělil, že zcela dostatečně, přezkoumatelně a individuálně zhodnotil, zda by bylo v žalobcově případě použití mírnějšího donucovacího opatření dostačující, přičemž dospěl k závěru, že jeho použití by nebylo účinné. Při tomto posouzení žalovaný vycházel zejména ze skutečností, že žalobce nevycestoval po pravomocném rozhodnutí o správním vyhoštění ve stanové lhůtě, nevycestoval po pravomocném ukončení řízení ve věci mezinárodní ochrany a dopustil se maření správního rozhodnutí ve věci správního vyhoštění, je evidován v evidenci nežádoucích osob, je evidován v informačním systému jako osoba, které je zakázán vstup do schengenského prostoru, nesplňuje podmínky pro pobyt na území smluvních státu, pobývá na území ČR neoprávněné a opakovaně porušuje právní předpisy. Dále žalobce nebyl schopen prokázat zajištění prostředků k pobytu na území a k vycestování a zároveň opakovaně uváděl, že nechce z území vycestovat a že chce na území zůstat až do ukončení řízení o jeho žádosti o povolení k pobytu. Žalovaný poukázal na skutečnost, že je sice s žalobcem vedeno řízení o udělení přechodného pobytu, ale v rámci řízení není oprávněn pobývat na území, neboť mu tzv. fikce pobytu ve smyslu § 87y zákona o pobytu cizinců nepřísluší. Z jednání i z výpovědi žalobce je tedy zřejmé, že by uložení mírnějšího donucovacího opatření (tj. i finanční záruky) nebylo účinné. Žalobce není na žádné adrese přihlášen k trvalému pobytu, dle jeho slov sice žije u svojí přítelkyně na adrese H. S., avšak tuto skutečnost ničím neprokázal a nepodložil. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci soudem 4. Jelikož žalobce ani žalovaný výslovně nenavrhli projednání věci při jednání ve lhůtě k tomu stanovené a soud neshledal jeho nařízení nezbytným, rozhodl o věci bez nařízení jednání v souladu s § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců ve spojení s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (s.ř.s.). 5. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.). 6. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s.ř.s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době roz