33 A 36/2025 – Krajský soud v Plzni

33 A 36/2025- 74 - text  9 33 A 36/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: A. H., narozený X, toho času pobytem v ČR v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, IČO: 00007064, pošt. schr. 21/OAM, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 22. 8. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 8. 2025, č. j. OAM-783/BA-BA01-BA03-PŘZ-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Dne 17. 7. 2025 vydal žalovaný rozhodnutí pod č. j. OAM-783/BA-BA01-BA06-Z-2025, jímž byl žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu (dále jen zákon o azylu) zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců (dále jen ZZC); ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 31. 10. 2025. Dne 11. 8. 2025 podal žalobce žádost o posouzení důvodů zajištění ve smyslu § 46a odst. 10 zákona o azylu. Rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 8. 2025, č. j. OAM-783/BA-BA01-BA03-PŘZ-2025 bylo rozhodnuto tak, že je žalobce i nadále zajištěn. II. Žaloba 2. V žalobě vytýkal žalobce žalovanému, že jeho úvahy na základě nichž nepřistoupil k propuštění žalobce ze ZZC jsou nedostatečné a nepřezkoumatelné. Žalovaný nevyhověl žádosti o propuštění ze ZZC zejména pro nelegálnost pobytu žalobce na území ČR a pro údajnou účelovost podání žádosti o mezinárodní ochranu. Nelegálnost pobytu představuje porušení zákona, čehož si žalobce byl a je vědom, nicméně poukázal na Úmluvu o postavení uprchlíků, která s případy nelegálního vstupu a pobytu na území státu počítá a požaduje, aby v případě uprchlíků nebylo takové jednání penalizováno. Žalobce připustil, že v době zajištění žalovaným nebyl v ČR uznán za uprchlíka a svou žádost o mezinárodní ochranu podal až posléze, nelze však odhlédnout od širšího právního rámce, na jehož základě není možné souhlasit s postupem žalovaného, který přistoupil k uložení prostředku ultima ratio pouze na základě jedné skutečnosti, nota bene takové, která u žadatelů o mezinárodní ochranu není ničím ojedinělým. Žalobce tímto netvrdí, že nelegálnost jeho vstupu a pobytu na území ČR neměla být žalovaným při úvahách o uložení vhodného opatření zohledněna, trvá však na tom, že to nemělo být tou nejpodstatnější okolností. Dále žalobce namítal nepřiměřenost stanové délky zajištění, která je v rozporu s právem na pravidelný přezkum důvodů zajištění. Dále žalobce nesouhlasil s tvrzeními žalobce stran absence záruky součinnosti žalobce v rámci správního řízení v případě uložení zvláštního opatření. V tomto směru žalobce uvedl, že se správními orgány spolupracuje. Nadto žalovaný v napadeném rozhodnutí při úvaze, zda je či není možné vyhovět žádosti žalobce o propuštění ze zařízení nezohlednil, že žalobci bylo stanoveno zajištění v délce 110 dní, nijak nezohlednil ani to, že žalobce byl nejdříve zajištěn policií za účelem realizace správního vyhoštění ani délku tohoto předchozího zajištění, to vše, aniž by bylo postaveno najisto, zda, resp. kdy takové zajištění skutečně skončí. Žalovaný ani konkrétně nerekapituloval dílčí kroky, které bylo či je třeba učinit během 110 dnů zajištění, a především jaká je časová náročnost těchto jednotlivých kroků. Dále nesouhlasil s tvrzeními žalovaného ohledně nevyřešení problémů žalobce přeložením do pobytové střediska z důvodu obav z dalších zajištěných cizinců (nejspíše pramenících v rasové, náboženské a národností odlišnosti). Z uvedených důvodů žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 3. Ve vyjádření k žalobě dne 9. 9. 2025 žalovaný uvedl, že žalobce ve své žádosti o propuštění ze zajištění neuvedl žádné důvody, které by jeho propuštění umožňovaly. V případu žalobce nedošlo od doby vydání rozhodnutí o zajištění k žádným relevantním změnám. Žalobce měl možnost se proti původnímu rozhodnutí o zajištění obrátit na soud, to však neučinil. Žaloba je pouhým parafrázováním textu žádosti o propuštění ze zajištění, nyní však s přídavkem četných „pochybení“ správního orgánu. Žalovaný pouze obecně uvedl, že žalobce pobýval v ČR nelegálně. Při zajištění policií na hranicích s Německem uvedl, že jeho cílem byla Velká Británie. Je zřejmé, že jeho úmyslem nebylo na území ČR podat žádost o udělení mezinárodní ochrany a teze žalovaného o účelovosti podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany je důvodná. Za absurdní pak žalovaný označil text žaloby, který se týká obav žalobce z ostatních cizinců v ZZC. Žalobce nejprve v žádosti o propuštění ze zajištění uvedl, že se obává lidí z arabských zemí. Text žaloby poté hovoří o tom, že tyto obavy již opadly, protože dané osoby byly v rámci ZZC přemístěny jinam. Následně však žaloba bez sebemenší snahy o zachování logického rámce znovu hovoří o pokračujícím strachu žalobce o jeho život a zdraví. Z výše uvedených důvodů žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl. IV. Posouzení věci soudem 4. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.). 5. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť byly pro takový postup splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s.ř.s. a napadené výroky rozhodnutí správního orgánu přezkoumal v mezích žalobních bodů. V. Rozhodnutí soudu 6. Žaloba je nedůvodná. 7. Podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu „ ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve“. 8. Dle § 47 odst. 1 zákona o azylu „Zvláštním opatřením se rozumí rozhodnutím ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany a) zdržovat se v pobytovém středisku určeném ministerstvem, nebo b) osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené.“ 9. Podle § 47 odst. 2 zákona o azylu „Ministerstvo může rozhodnout o uložení zvláštního opatření žadateli o udělení mezinárodní ochrany, jestliže nastanou důvody podle § 46a odst. 1 nebo § 73 odst. 3, ale je důvodné se domnívat, že uložení zvláštního opatření je dostatečné k zabezpečení účasti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v řízení ve věci mezinárodní ochrany.“ 10. Dle § 46a odst. 10 zákona o azylu „Ministerstvo po dobu platnosti rozhodnutí o zajištění a o prodloužení doby trvání zajištění zkoumá, zda důvody zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany trvají. Ministerstvo při předání rozhodnutí o zajištění a o prodloužení doby trvání zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany poučí o jeho právu požádat o propuštění. Žádost o propuštění je žadatel o udělení mezinárodní ochrany oprávněn podat nejdříve po uplynutí 15 dnů ode dne nabytí právní moci posledního rozhodnutí ministerstva nebo soudu k zajištění, podle toho, které rozhodnutí nabylo právní moci později; to platí i pro podání opakované žádosti o propuštění.“ 11. Rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 7. 2025, č. j. OAM-783/BA-BA01-BA06-Z-2025, byl žalobce zajištěn podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Důvody pro zajištění spatřoval žalovaný především v tom, že žalobce na území ČR pobýval nelegálně bez jakéhokoliv povolení k pobytu a platného cestovního dokladu; před příjezdem do ČR vstoupil nelegálně na území dalších členských států EU; svého neoprávněného pobytu v ČR i dalších členských států EU si byl přitom dle jeho slov vědom; bylo zahájeno řízení o uložení správního vyhoštění; o mezinárodní ochranu požádal až po zadržení v ČR, ač měl k tomu příležitost dříve na území dalších členských států EU jejichž územím projížděl; žalobcem zvolená cílová destinace byla Velká Británie; neuvedl žádné překážky ve vycestování zpět do země původu, pouze sdělil, že má rád Evropu a chtěl do ní jet. Znaky účelovosti spatřoval žalovaný i ve vnitřně rozporném jednání žalobce, který souhlasil s vycestováním zpět do země původu, avšak následně podáním žádosti o mezinárodní ochranu toto znemožnil. Současně žalobce ani nevyužil možnost nabídky dobrovolného návratu v podobě financování této cesty. Důvody, pro které žalovaný nepřistoupil k uložení zvláštních opatření, spatřoval v tom, že na území ČR se nenachází žádná blízká osoba či rodinný člen. Naopak v zemi původu se nachází celá žalobcova rodina, tudíž nemá žádnou motivaci zůstat na území ČR a být žalovanému k dispozici pro potřeby správního řízení na konkrétně určitelném a stabilním místě. Žalovaný také