33 A 38/2025 – Krajský soud v Plzni

33 A 38/2025- 77 - text  11 33 A 38/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: R. H. D., narozený X, toho času pobytem v ČR v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, IČO: 00007064, pošt. schr. 21/OAM, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 22. 8. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 8. 2025, č. j. OAM-785/BA-BA01-BA03-PŘZ-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Dne 17. 7. 2025 vydal žalovaný rozhodnutí pod č. j. OAM-785/BA-BA01-BA03-Z-2025, jímž byl žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu (dále jen zákon o azylu) zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců (dále jen ZZC); ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 31. 10. 2025. Dne 11. 8. 2025 podal žalobce žádost o posouzení důvodů zajištění ve smyslu § 46a odst. 10 zákona o azylu. Rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 8. 2025, č. j. OAM-785/BA-BA01-BA03-PŘZ-2025 bylo rozhodnuto tak, že je žalobce i nadále zajištěn. II. Žaloba 2. V žalobě vytýkal žalobce žalovanému, že nezákonně dovodil, že v jeho případě nepostačí uložení zvláštního opatření podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o azylu s tím, že v podané žádosti o propuštění ze zajištění uvedl, že v jeho případě lze účinně uplatnit zvláštní opatření, a dle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o azylu, neboť pobytové středisko je typem zařízení s jiným režimem možnosti pohybu, kdy jej nelze bez vědomí správního orgánu opustit, veškeré příchody a odchody je třeba hlásit na vrátnici. Pro opuštění střediska na dobu delší než 24 hodin je třeba vyřídit si speciální propustku. Na adresu pobytového střediska by bylo možné doručovat veškerou písemnou korespondenci mu určenou. V případě zařazení žalobce do pobytového střediska, by byl plně k dispozici správnímu orgánu pro řízení o mezinárodní ochraně. Žalobce nad to v žádosti uvedl, že by se v pobytovém středisku cítil bezpečněji. V ZZC se obává negativních a agresivních reakcí dalších zajištěných, zejména z řad arabsky mluvících zajištěných cizinců. Žalobce závěry žalovaného, jimiž vyloučil uložení zvláštního opatření, považuje za nedůvodné a nepřezkoumatelné, a tedy nezákonné. Dále žalobce vytýkal žalovanému obecnost argumentace, jíž vyloučil možnost uložit zvláštní opatření, kdy považoval tuto argumentaci za šablonovitou. Dále žalobce vytýkal žalovanému, že nepřistoupil k výslechu a omezil se toliko na zjištění policie z řízení o správním vyhoštění, které plní jiný účel. Žalobce také poukázal na skutečnost, že nepáchal na území ČR žádnou závažnou trestnou činnost, pouze zde pobýval nelegálně, přičemž samotný neoprávněný pobyt na území ČR nemůže být beze všeho považován za jediný argument, který by odůvodnil jeho izolaci od společnosti. Nelegálnost pobytu představuje porušení zákona, čehož si žalobce byl a je vědom, nicméně je nutné připomenout, že kupříkladu Úmluva o postavení uprchlíků s případy nelegálního vstupu a pobytu na území státu počítá a požaduje, aby v případě uprchlíků nebylo takové jednání penalizováno. Žalovaný při zvažování účinnosti zvláštního opatření postupoval v rozporu s judikaturními závěry, neboť dostatečně nepřihlédl k individuálním okolnostem žalobcova případu. Soustředil se účelově toliko na okolnosti v neprospěch žalovaného a okolnosti svědčící v jeho prospěch pominul. Nepřihlédl tak například k tomu, že se jednalo o žalobcovo první porušení předpisů, či že žalobce nyní se správními orgány plně spolupracuje. Dále žalobce sdělil, že nemá zájem vyhýbat se řízení o udělení mezinárodní ochrany, když si je plně vědom toho, že by se na jeho postavení ničeho nezměnilo, pokud by se pokusil vycestovat. Proto má žalobce za to, že v jeho případě odpadl důvod zajištění. Pokud žalovaný zakládá své rozhodnutí prakticky pouze na tom, že žalobce v ČR nelegálně pobýval, ev. se snažil cestovat do Spolkové republiky Německo (dále jen SRN) a poté do Belgie, k tomu žalobce namítá, že ani takový prohřešek, jehož společenská nebezpečnost je relativně nízká, nezakládá bez zohlednění ostatních skutečností dostatečně důvod pro jeho zajištění, ani pro nevyužití alternativy k detenci. Rovněž závěr žalovaného, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu výlučně účelově, považuje žalobce za nepřezkoumatelný a nedůvodný, neboť z napadeného rozhodnutí není zřejmé, jak ke svému závěru o účelovosti žádosti žalovaný dospěl. Napadené rozhodnutí neobsahuje žádné faktické informace, uvádí pouze, že žádost o mezinárodní ochranu podal žalobce po svém zadržení policií, zajištění za účelem vyhoštění a umístění do ZZC. Neuvádí však, na základě jakého rozhodnutí, jakým policejním orgánem a kdy byl žalobce zajištěn, ani datum, kdy žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu. Napadené rozhodnutí přitom neodkazuje na obsah spisu. Žalobce je přesvědčen, že podmínky pro zajištění nejsou v jeho případě naplněny. Žalobce je irácký Kurd, v zemi původu si prošel mnoha traumatickými zkušenostmi (i kvůli příslušnosti ke kurdské menšině). Správnímu orgánu opakovaně sdělil, že žádost o mezinárodní ochranu měl v úmyslu podat, uvedl to i v žádosti o propuštění ze zajištění. Žalobce považoval rovněž za nepřezkoumatelné a nepřiměřené stanovení délky doby jeho zajištění. Závěrem žalobce namítal, že měl být pro účely řízení o zajištění považován za osobu zranitelnou, a to s ohledem na absenci doprovodu a věk těsně po dosažení zletilosti a zároveň kvůli prožitým traumatizujícím zkušenostem ze země původu. Dále dle žalobce s ohledem na proběhlou délku zajištění již neobstojí argument, že vydání rozhodnutí z podstaty věci nemohlo předcházet důkladnější šetření. V souladu s příručkou k navracení osob mělo dojít před prodloužením zajištění ke zkoumání žalobcovy individuální situace a příkořím, které prožil v zemi původu. Psychický stav žalobce se s ohledem na stresovou zátěž kvůli nucenému pobytu v ZZC zhoršuje. Žalobce se tedy domnívá, že v řízení nebyl zjištěn stav věci, o kterém nejsou pochybnosti. Žalobce má také za to, že mu zajištění v délce 110 dní neumožňuje dostatečný soudní přezkum v rozumných intervalech tak, jak toto právo vyplývá z článku 5 odst. 4 Evropské úmluvy o lidských právech a rozhodovací činnosti Evropského soudu pro lidská práva, jakožto i tuzemských soudů. Závěrem žalobce vyjádřil údiv nad změnou spočívající v přesunu arabských cizinců v ZZC na jinou část ZZC, čímž odpadl jeden z důvodů jeho žádosti, až po podání žádosti o propuštění a ne dříve. Z uvedených důvodů žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 3. Ve vyjádření k žalobě dne 9. 9. 2025 žalovaný uvedl, že prostudoval argumenty žalobce, ale neshledal v nich žádné důvody pro jeho propuštění ze zařízení. Uvedené skutečnosti neumožňují pokračovat v řízení o mezinárodní ochraně, zatímco by se žalobce mohl volně pohybovat po ČR. Žalobce navíc nevyužil možnosti podat opravný prostředek proti svému zajištění. Tím se sám připravil o soudní přezkum správnosti a platnosti původního rozhodnutí. Žalobce pobýval na území ČR nelegálně. Z jeho jednání je patrné, že neměl v úmyslu požádat o mezinárodní ochranu v ČR. Svědčí o tom jeho pokus o nelegální vstup do SRN, odkud chtěl pokračovat až do Belgie, kde rovněž neměl povolení k pobytu. Kdyby nebyl zadržen PČR, nelze předpokládat, že by zůstal k dispozici pro správní řízení. Místo toho by pravděpodobně pokračoval ve své cestě do Belgie. O mezinárodní ochranu požádal žalobce až po svém zadržení a umístění do ZZC. Nic z jeho výpovědi nenasvědčuje tomu, že by mu dříve v podání žádosti něco bránilo. Naopak je z jeho jednání patrné, že se svou žádostí pouze snaží zabránit vyhoštění, které se po jeho zadržení stalo reálným. Kdyby nebyl PČR zajištěn, je nepravděpodobné, že by o azyl požádal. Žalovaný dále uvedl, že osoba, která opravdu potřebuje ochranu, o ni požádá okamžitě. V tomto případě však bylo podání motivováno snahou vyhnout se nucenému návratu. Žalobce požaduje, aby byl přesunut do pobytového střediska, kde by se mohl volně pohybovat, s tím ale žalovaný nesouhlasí. Zkušenost s předchozím jednáním žalobce – nelegální vstup do EU, absence cestovních dokladů a úmysl pokračovat v nelegální cestě – nedává důvod očekávat, že by se jeho chování změnilo. Proto je vysoké riziko, že by se žalobce po umístění do otevřeného zařízení vyhnul správnímu řízení a uprchl by ze země. Dále uvedl, že se cítí ohrožen arabsky mluvícími cizinci ubytovanými v zařízení. Tento argument neshledal žalovaný opodstatněným. Všechna ZZC, včetně pobytových středisek, ubytovávají osoby různých národností společně. Žalovaný nemá žádné informace o konkrétních incidentech, kterých by se žadatel stal obětí. Jeho obavy jsou proto spíše subjektivní a bezdůvodné. Žalobce se snaží opustit zaří