33 A 41/2025 – Krajský soud v Plzni

33 A 41/2025- 22 - text  9 33 A 41/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: V. H. N., narozený X, t. č. pobytem v ČR v Zařízení pro zajištění cizinců Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, zastoupený: Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, IČO: 00007064, pošt. schr. 21/OAM, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 23. 9. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2025, č. j. OAM-984/BA-BA07-BA06-Z-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Dne 30. 8. 2025 si hlídka Policie ČR povšimla žalobce na adrese k Tůni 773/1 Praha a tento se pokusil z místa kontroly utéct. Následně se prokázal ID VNM č. 044097000576. Lustrací bylo zjištěno, že se nachází v Evidenci nežádoucích osob (dále jen ENO) od 19. 4. 2025 do 31. 12. 2999, čímž vzniklo podezření, že se nachází na území ČR neoprávněně. Dále bylo zjištěno, že žalobci bylo uloženo správní vyhoštění z členských států EU na dobu 2 let, vydané dne 8. 4. 2025 vedené pod č. j. KRPA-50646-23/ČJ-2025-000022-SV dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 a 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen zákon o pobytu cizinců). Žalobce byl proto zajištěn za účelem realizace správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Poté dne 5. 9. 2025 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany a následně byl žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 5. 9. 2025, č. j. OAM-984/BA-BA07-BA06-Z-2025 podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu (dále jen zákon o azylu) zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců (dále jen ZZC); ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 23. 12. 2025. II. Žaloba 2. V úvodu žaloby vytýkal žalobce žalovanému nedostatečně zjištěný stav věci. V tomto směru vytýkal žalobce žalovanému především to, že vycházel z protokolu o výslechu účastníka správního řízení, který byl sepsán Policií ČR. Dle názoru žalobce se jedná o podklad zcela nedostatečný k posouzení vhodnosti zajištění. Protokol o podaném vysvětlení byl také sepsán s ohledem na potřeby orgánu, který rozhoduje o zajištění za účelem správního vyhoštění. Je tak zřejmě, že nebude mít vypovídací hodnotu, pokud jde o otázku možnosti užití zvláštního opatření dle § 47 zákona o azylu. Právní zástupce žalobce z praxe ví, že cizinci při výpovědi na policii špatně chápou, že otázky vyslýchajícího policisty směřují pouze k politickým azylovým důvodům či obavám přímo ze státu původu. Tyto otázky však nevyčerpávají rozsah azylového zákona a výčet azylově relevantních důvodů. Toto mají umocňovat i sami vyslýchající, když mimo protokol cizincům dávají extrémní příklady (např. hrozbu trestem smrti). Způsobu vedení výslechu, ze kterého vycházel žalovaný, pak odpovídají i odpovědi žalobce – je otázkou, s jakou pečlivostí byl výslech veden a zdali nebyl výslech proveden „pro forma“. Především měl žalovaný před vydáním rozhodnutí žalobce vyslechnout ohledně okolností jeho výskytu v ČR a jeho ubytování. Tím mu mohl a měl dát prostor pro zmírnění obav z účelovosti žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný rovněž zcela rezignoval na zjištění žalobcovy ochoty dodržovat zvláštní opatření dle § 47 zákona o azylu. Od žalobce pak jde stěží očekávat, že by jakožto zajištěný cizinec nějakým způsobem skutková zjištění správního orgánu korigoval či doplňoval. Takovou možnost zajištěný cizinec prakticky nemá. Dále žalobce uvedl, že si je vědom situace, ve které se žalovaný nacházel, když měl rozhodnout o tzv. „přezajištění“ z režimu zákona o pobytu cizinců do režimu zákona o azylu. Stejně tak si je vědom, že dle ust. § 46a odst. 6 zákona o azylu je rozhodnutí o zajištění prvním úkonem v řízení. Toto ustanovení však nelze vykládat tak, že správnímu orgánu umožňuje rozhodnout o zajištění na základě neúplných či nesprávných skutkových zjištění. Uvedené sice znamená, že se před vydáním rozhodnutí nevede formalizované správní řízení, a tím pádem ani není prováděno dokazování, to však nemůže znamenat, že je možné vydat rozhodnutí bez dostatečných důvodů. Dle názoru žalobce měl žalovaný postupovat jedním ze dvou myslitelných způsobů – buďto jej měl vyslechnout nebo neměl vůbec vydat rozhodnutí o zajištění v souladu se zásadou in dubio pro libertate. Dále žalobce vytýkal žalovanému upřednostnění zajištění žalobce před aplikací zvláštních opatření. V tomto směru žalobce předně uvedl, že je ochoten hlásit se žalovanému v době jím stanovené, stejně jako zdržovat se v pobytovém středisku. Žalovaný dále dospěl k závěru, že žádost žalobce o mezinárodní ochranu je účelová, neboť žalobce žádost inicioval až po zajištění jeho osoby. Skutečnost, že žalobce opakovaně podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v ZZC, nemůže postačovat k rozhodnutí o zajištění cizince, neboť zákon podání žádosti v ZZC výslovně předpokládá. Sama skutečnost, že žalobce o mezinárodní ochranu požádal v ZZC, tak nepostačuje k tomu, aby ho bylo možné podezřívat, že žádost o mezinárodní ochranu podal účelově. Navíc, jak bylo již řečeno, správní orgán nemá prakticky žádné poznatky stran situace a motivace žalobce, jelikož je nezjišťoval. Závěrem žalobce podotkl, že nikoliv každé protiprávní jednání má automaticky za následek zajištění (viz rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2017, č. j. 2 Azs 253/2017-37, kde bylo shledáno, že ani předložení padělaného cestovního dokladu, tedy jednání mnohem závažnější, než „pouhý“ neoprávněný pobyt) není samo o sobě důvodem postačujícím k tomu, aby cizinec mohl být zajištěn. Odůvodnění postrádá jakékoliv zohlednění specifických okolností případu. Žalovaný nevysvětluje, proč právě v případě žalobce má za to, že musí být zajištěn, a pouze sděluje, že se na území nacházel neoprávněně a opakovanou žádost o mezinárodní ochranu podal až v ZZC, což je výchozí situace absolutní většiny žádostí o mezinárodní ochranu, která jsou podány v ZZC. Z uvedených důvodů žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 3. Ve vyjádření k žalobě dne 29. 9. 2025 žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí a má za to, že z napadeného rozhodnutí je jasně seznatelné, z jakých podkladů vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. Popsal zde skutkový stav a zdůvodnil, z jakých důvodů dospěl k závěru, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu pouze účelově s cílem oddálit správní vyhoštění ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Dále žalovaný shrnul dosavadně zjištěný skutkový stav věci, na jehož základě dospěl k učiněným závěrům. S ohledem zjištěné dospěl žalovaný k závěru, že v případě žalobce jsou dány důvody pro jeho zajištění a že z důvodu jeho jednání by mírnější donucovací opatření ve formě uložení zvláštních opatření za účelem vycestování z území bylo zcela nedostačující a neúčinné, a proto za účelem realizace vyhoštění přistoupil k jeho zajištění a umístění v ZZC. V podrobnostech žalovaný odkázal na obsah napadeného rozhodnutí. Z výše uvedených důvodů žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl. IV. Posouzení věci soudem 4. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.). 5. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť byly pro takový postup splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s.ř.s. a napadené výroky rozhodnutí správního orgánu přezkoumal v mezích žalobních bodů. V. Rozhodnutí soudu 6. Žaloba je nedůvodná. 7. Ze správního spisu soud zjistil následující. Dne 30. 8. 2025 si hlídka Policie ČR povšimla žalobce na adrese k Tůni 773/1 Praha a tento se pokusil z místa kontroly utéct. Následně se prokázal ID VNM č. 044097000576. Lustrací bylo zjištěno, že se nachází v ENO od 19. 4. 2025 do 31. 12. 2999, čímž vzniklo podezření, že se nachází na území ČR neoprávněně. Dále bylo zjištěno, že žalobci bylo uloženo správní vyhoštění z členských států EU na dobu 2 let, vydané dne 8. 4. 2025 vedeného pod č. j. KRPA-50646-23/ČJ-2025-000022-SV dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 a 9 zákona o pobytu cizinců. Do policejního protokolu o podání vysvětlení dne 30. 8. 2025 žalobce mimo jiné sdělil, že je zdráv. Na dotaz, kde se nachází jeho cestovní doklad sdělil, že ho ztratil v Řecku v roce 2024 a ztrátu nikde nehlásil. Popsal, že do schengenského prostoru přicestoval naposledy dne 27. 4. 2024 letecky z Vietnamu do Řecka a poté v prosinci 2024 přicestoval do ČR. Sdělil, že do Řecka jel za prací v zemědělství a do ČR přiletěl již bez pasu. Žalobce si byl vědom toho, že byl policií vyhoštěn na 2 roky ze schengenského prostoru, rozhodnutí, které obdržel, nerespektoval a nevycestoval, protože neměl peníze na letenku do Vietnamu a ani nepodnikl žádné kroky k vycestování. Dále si byl vědom toho, že byl povinen se osobně každé pondělí hlásit