8 As 65/2021 — Nejvyšší správní soud

55 A 50/2025- 190 - text  10 55 A 50/2025 USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla, soudce Mgr. Jana Šmakala (zpravodaj) a soudkyně Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci navrhovatelky: volební strana Česká republika na 1. místě!, zastoupená zmocněnkyní E. Ž., bytem X, dále zastoupená advokátem JUDr. Miroslavem Pindešem, Ph.D., sídlem Zámecká 550, Bučovice, dalších účastníků: 1) Krajský úřad Karlovarského kraje, sídlem Závodní 353/88, Karlovy Vary, 2) volební strana Svoboda a přímá demokracie (SPD), zastoupená zmocněnkyní Mgr. M. Z., bytem X, dále zastoupená advokátem JUDr. Adamem Batunou, sídlem Václavské náměstí 846/1, Praha, o návrhu na zrušení registrace kandidátní listiny volební strany Svoboda a přímá demokracie (SPD) provedené rozhodnutím Krajského úřadu Karlovarského kraje č. j. KK/2897/LP/25-3 ze dne 15. 8. 2025 pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 3. a 4. října 2025, takto: I. Návrh se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Řízení před soudem 1. Krajskému soudu v Plzni jako volebnímu soudu byl dne 20. 8. 2025 doručen návrh, kterým se navrhovatelka domáhala zrušení registrace kandidátní listiny volební strany Svoboda a přímá demokracie (SPD) pro volby do poslanecké sněmovny konané ve dnech 3. a 4. října 2025. Návrh 2. Politické hnutí Česká republika na 1. místě! podalo návrh na zrušení registrace kandidátní listiny hnutí SPD pro volby do Poslanecké sněmovny v Karlovarském kraji, přičemž tvrdí, že kandidatura byla formálně vedena jako samostatná, ale fakticky šlo o koalici čtyř subjektů – SPD, Trikolora, Svobodní a PRO – vystupujících pod společnou značkou „Spojeni. Pro vás!“. Navrhovatelka poukazovala na koordinovanou kampaň, společnou vizuální identitu, rozhodování o kandidátech napříč stranami a údajné zneužití názvu navrhovatelky v předvolebních sloganech. To představuje obcházení volebního zákona a narušení rovnosti politické soutěže. Vyjádření ostatních účastníků řízení 3. Krajský úřad Karlovarského kraje uvedl, že kandidátní listina SPD byla podána jako samostatná a splňovala všechny zákonné náležitosti. Kandidáti uvedli příslušnost k SPD nebo byli bez stranické příslušnosti. Úřad zdůraznil, že mediální vystupování politických subjektů není předmětem registračního řízení. Posuzování míry spolupráce mezi stranami či dopad kampaně na voliče podle něj přesahuje rámec zákonem stanoveného přezkumu. 4. Volební strana SPD označila návrh za nedůvodný. Kandidátní listina byla podána výlučně jménem SPD, bez označení jako koaliční. Figurují na ní pouze členové SPD nebo osoby bez politické příslušnosti. SPD vychází z judikatury vrcholných soudů, podle níž je rozhodující formální označení kandidátní listiny, nikoli politická spolupráce či podpora jiných subjektů. Rovněž odmítla tvrzení o zneužití názvu navrhovatele, který podle SPD používá obecný slogan, jenž nelze zaměňovat s názvem politického subjektu. II. Procesní úvahy soudu Jednání vůči volebním stranám 5. Soud vychází z toho, že volební zákony předpokládají účast politických stran a hnutí ve volbách prostřednictvím institutu volební strany. V některých volebních zákonech jsou volební strany výslovně zmíněny, v jiných je úprava v zásadě stejná, ovšem bez použití tohoto pojmu. Na podstatě této regulace se tím však nic nemění. Za toho stavu Krajský soud v Plzni, tak jako některé jiné krajského soudy, chápe volební strany jako zvláštní procesní subjekty konstruované každým volebním zákonem právě pro účely postupů spojených s volbami, ať jde o procesy před volebními orgány nebo řízení před volebním soudem. S existujícími politickými stranami se fakticky mohou, ale nemusí shodovat. Mezi volební stranou ve smyslu volebních zákonů a politickou stranou ve smyslu zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, tak existuje úzká věcná a personální souvislost, nejde však o stejné subjekty (koalice ostatně vůbec není subjektem z hlediska hmotného práva). 6. Konsekventně musí volební soud jednat s volební stranou tak, jak předpokládá volební zákon – prostřednictvím volebního zmocněnce (§ 32 odst. 5 zákona o volbách do parlamentu). Jeho role je specifická a je omezena právě na volební věci, což by mělo přinést zjednodušení a zrychlení. Oproti tomu je nevhodné použití zákona o sdružování v politických stranách, protože volební strana jako zvláštní procesní subjekt nemá na rozdíl od politické strany statutární orgán, který by za ni mohl jednat. Z hlediska přístupu k soudu jde o neproblematickou úpravu, protože je předvídatelná a platná pro všechny stejně (non-subjekty ostatně mohou jednat pouze prostřednictvím volebního zmocněnce, protože zde nikdo jiný není; srov. přiměřeně nález sp. zn. III. ÚS 35/19 ze dne 27. 3. 2019, odst. 24). Striktně uplatňované jednání vůči volebnímu zmocněnci tedy jen narovnává přístup soudu ke všem procesním subjektům. Zároveň nepředjímá konečné posouzení ze strany soudu: volební strana Svoboda a přímá demokracie (SPD) se vztahuje k politickému hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) registrovanému dne 2. 6. 2015. Pokud by soud jeho kandidátní listinu prohlásil – po posouzení nejasných materiálních hledisek – za kandidátní listinu koalice, pak by nutně vznikla otázka, kdo má tedy v řízení před soudem jednat. Statutární orgán politického hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) či statutární orgány jednotlivých stran a hnutí spojených v této materiální koalici? 7. Jednání výlučně vůči volebnímu zmocněnci volební strany, tento problém zcela řeší. Lze samozřejmě uznat, že tento výklad přináší v různých procesních situacích některé jiné nevýhody, za běžného běhu věcí však výhoda v možnosti rychlého a jednoznačného postupu zřetelně převažuje. Příslušnost krajského soudu k řešení celostátní otázky 8. Již před rokem soud v usnesení č. j. 55 A 37/2024-114 poukázal na to, že krajské volební soudy jsou soudy decentralizované, rozhodující pro území volebního kraje. Proto také volební zákony počítají s tím, že krajské volební soudy jsou příslušné v rámci organizačně-přípravné fáze voleb, kde lze předpokládat především otázky nepřesahující území volebního kraje. Oproti tomu je Nejvyšší správní soud příslušný k soudní kontrole voleb ve fázi hlasování, zjišťování výsledků a jejich vyhlášení, které již mají bezprostřední význam pro celé volební území (§ 88 zákona o volbách do parlamentu). 9. Z povahy věci je tedy nevhodné, aby krajské volební soudy rozhodovaly celostátní otázku (tím spíše, že jde o spěšné věci vyřizované v jednom stupni soudnictví). Otázka povahy kandidujícího subjektu sice spadá v první fázi do působnosti krajského úřadu, musí však být na úrovni volebních krajů vyřešena jednotně: kandiduje-li koalice, musí kandidovat ve stejném složení ve všech krajích (§ 31 odst. 2 zákona o volbách do parlamentu). Za současné úpravy se otázka povahy kandidujícího subjektu projevuje především v postupu do prvního skrutinia (§ 49 zákona o volbách do parlamentu). To je zřetelně otázka zjišťování výsledku voleb, nadto regulovaná přímo pro celostátní úroveň. Není zde žádná přímá souvislost s organizačně-přípravnou fází voleb, a tedy i s tím, co mají řešit krajské soudy. 10. Tomu odpovídá, že krajské soudy nemají ani žádný prostředek, jak své rozhodnutí uplatnit či dokonce prosadit na celostátní úrovni – jejich rozhodnutí je závazné toliko vůči krajskému úřadu. Teoretickou možnost sjednocení Ústavním soudem nelze přeceňovat, neboť tomu také nesvědčí řada faktorů: mimo jiných lze poukázat na to, že Ústavní soud je volebním soudem toliko pro řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora podle čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy ČR. Ve vztahu k rozhodování krajského volebního soudu je Ústavní soud „pouze“ soudem rozhodujícím o případném porušení ústavně zaručených práv či svobod potenciálního stěžovatele. Nenáleží mu tedy rozhodovat o otázkách podústavního práva, tím méně je sjednocovat, ani rozhodovat o porušení práv jiných procesních subjektů či o otázkách objektivního práva, pokud nemají průmět do ústavně zaručených práv stěžovatele. Řízení o ústavní stížnosti má tedy jiné procesní předpoklady, referenční hledisko posouzení i jiné možnosti výroku. Výlučně kasační pravomoc v řízení o ústavní stížnosti i nespěšná povaha tohoto řízení jsou antitezí efektivního soudního přezkumu voleb (k omezené možnosti ingerence do volebního procesu srov. přiměřeně již nález sp. zn. III. ÚS 277/96 ze dne 22. 10. 1996). 11. S krajskou úrovní volebního soudnictví nynější věc souvisí toliko ve formální rovině: předmětem řízení je rozhodnutí krajského úřadu o registraci kandidátní listiny pro volební kraj. Formálně tedy krajský soud může o návrhu rozhodovat a potenciálně mu i vyhovět (byť s nejasnými účinky pro celostátní úroveň). Soudní řád správní i volební zákon v této souvislosti nepředvídají podobu výroku rozhodnutí krajského soudu; nic tedy nebrání tomu, aby soud naříkané rozhodnutí o