2 Ads 105/2023 — Nejvyšší správní soud

55 Ad 1/2023- 74 - text  7 55 Ad 1/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla, soudce Mgr. Jana Šmakala a soudkyně Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobkyně: Original Work Broker s. r. o., IČO 29289068, sídlem Doudlevecká 2884/49, Plzeň, zastoupená advokátem JUDr. Tomášem Capouškem, sídlem Milady Horákové 176/68, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MPSV-2023/138247-422/1 ze dne 9. 8. 2023, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí č. j. MPSV-2023/138247-422/1 ze dne 9. 8. 2023 a rozhodnutí Úřadu práce České republiky, generálního ředitelství, č.j. UPCR-2023/28152/6 ze dne 30. 5. 2023 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Ministerstvo práce a sociálních věcí je povinno uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 14 467 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Tomáše Capouška, advokáta, a to jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. V této věci se soud zabýval odnětím povolení ke zprostředkování zaměstnání z důvodu, že žalobkyně jednala v rozporu s povolením ke zprostředkování, které dosud nebylo pravomocné. Rozhodnutí správních orgánů shledal nepřezkoumatelnými, protože jejich závěry byly neodůvodněné a vnitřně rozporné. I. Řízení před správními orgány 2. Generální ředitelství Úřadu práce České republiky rozhodlo o odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání žalobkyně podle § 63 odst. 2 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti ve znění účinném do 30. 6. 2023. Žalobkyně jakožto agentura práce měla jinak porušit povinnosti vyplývající ze zákona o zaměstnanosti. Konkrétně zastřeně zprostředkovat zaměstnání, tedy pronajímat pracovní sílu jiné právnické osobě, aniž by byly dodrženy podmínky pro zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti. Toho se žalobkyně dopustila tím, že zastřeně zprostředkovala zaměstnání celkem šesti fyzickým osobám společně se zaměstnanci společnosti LOXXESS Bor s. r. o. při expedici zásilek drogistického zboží DM v projektu KOM v areálu společnosti LOXXESS Bor, a to minimálně dne 15. 12. 2020. Tím žalobkyně porušila § 140 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti (srov. rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj č. j. 21103/6.30/21-44 ze dne 22. 2. 2023). 3. Na základě následného odvolání žalobkyně žalovaný zčásti změnil výrok rozhodnutí úřadu práce tak, že upřesnil důvod, kvůli kterému k odejmutí povolení došlo, ve zbytku zůstal výrok nezměněn. Žalobkyně měla jakožto agentura práce zprostředkovat zaměstnání v rozporu s vydaným povolením ke zprostředkování zaměstnání. Zaměstnání tak měla zprostředkovat zastřeně ve smyslu § 5 písm. g) zákona o zaměstnanosti. II. Řízení před soudem 4. Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobou. Nesouhlasila s tím, že jakožto agentura práce zprostředkovala zaměstnání v rozporu s vydaným povolením. Správní orgány vyšly z rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj, jímž byla žalobkyně uznána vinnou přestupkem podle § 140 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti, neboť zastřeně zprostředkovala zaměstnání. Toho se však žalobkyně měla dopustit pouze dne 15. 12. 2020, nikoliv po tomto datu. V době spáchání přestupku tak žalobkyně neměla vydané platné povolení ke zprostředkování zaměstnání, neboť to jí bylo vydáno dne 14. 12. 2020 na dobu 3 let (ode dne právní moci rozhodnutí). Rozhodnutí nabylo právní moci až dne 30. 12. 2020. Dne 15. 12. 2020 tak žalobkyně nemohla porušit vydané povolení, neboť povolení v tu dobu ještě nebylo pravomocné. Žalobkyně přitom rozpor s vydaným povolením vykládala v tom smyslu, že se jedná o rozpor s pravomocně vydaným povolením. Závěry správních orgánů o naplnění skutkové podstaty přestupku tak nebyly správné. Napadené rozhodnutí považovala rovněž za nepřezkoumatelné, neboť žalovaný řádně neodůvodnil, proč výrok rozhodnutí úřadu práce změnil. Závěrem žalobkyně namítla, že správní orgány ani neprovedly test proporcionality, tedy nepoměřovaly odejmutí povolení s intenzitou provinění, za které by k odejmutí mělo dojít. 5. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. Žalobkyně porušila zákon o zaměstnanosti v oblasti zprostředkování zaměstnání ještě před tím, než se (pravomocně) stala agenturou práce. Povolení ke zprostředkování zaměstnání však bylo žalobkyni doručeno již dne 14. 12. 2020, hned v prvním bodě bylo poučení, že zprostředkování zaměstnání lze vykonávat pouze v souladu se zákonem o zaměstnanosti. Nicméně § 63 odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti nestanovuje, že povolení ke zprostředkování zaměstnání úřad práce rozhodnutím odejme pouze agentuře práce, ale naopak právnické nebo fyzické osobě, která zprostředkovává zaměstnání v rozporu s vydaným povolením, dobrými mravy či jinak poruší povinnosti dle tohoto zákona. Žalovaný připustil, že může být spor o tom, zda jednání žalobkyně bylo možné podřadit pod jednání v rozporu s vydaným povolením. Měl však za to, že ano. Nicméně v každém případě bylo jednání žalobkyně možné podřadit pod zbývající dva důvody v § 63 odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Na podporu svých tvrzení odkázal na žalobkyní zmiňovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 77 Ad 2/2021-63 ze dne 26. 4. 2023. Žalovaný posuzoval závažnost protiprávního jednání žalobkyně, ale neměl prostor pro úvahu, zda povolení odejmout, či nikoliv. III. Posouzení věci 6. Žaloba je důvodná. Žalovaný změnil důvod, pro který došlo k odnětí povolení ke zprostředkování zaměstnání žalobkyně, nicméně svůj postup již řádně neodůvodnil. Napadené rozhodnutí tak soud zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. 7. Z judikatury správních soudů nadto vyplývá, že pokud osoba jinak poruší povinnosti vyplývající ze zákona o zaměstnanosti ve smyslu § 63 odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti, musí správní orgán v řízení o odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání posuzovat přiměřenost takového zásahu ve vztahu k závažnosti protiprávního jednání dotyčného. Naopak taková povinnost správní orgán netíží v případě, kdy k odejmutí povolení dojde kvůli zprostředkování zaměstnání v rozporu s vydaným povolením. Jelikož není zřejmé, proč žalovaný ke změně výroku přistoupil, není postaveno na jisto, zda měly správní orgány hodnotit závažnost porušení práva za strany žalobkyně, nebo zda je tato povinnost netížila. 8. Ve výsledku tedy podle Generálního ředitelství Úřadu práce České republiky žalobkyně porušila zákon o zaměstnanosti tím, že zastřeně zprostředkovala práci bez povolení ke zprostředkování. Protože generální ředitelství toto porušení hodnotilo jako „jiné porušení“, mělo hodnotit jeho závažnost. To však v rozporu s právem neučinilo. Ministerstvo toto porušení nehodnotilo jako „jiné porušení“, ale jako zprostředkování v rozporu s povolením. Za toho stav ministerstvo nemuselo hodnotit závažnost přiměřenost svého rozhodnutí, ale mělo se zabývat tím, jak žalobkyně mohla jednat v rozporu s povolením, které podle generálního ředitelství neměla. Oba orgány pak prakticky nijak nezohlednily, že žalobkyni bylo povolení ke zprostředkování vydáno, ale nebylo ke dni kontroly ještě účinné. Absence věcného důvodu pro změnu kvalifikace 9. Žalobkyně argumentovala tím, že v době, kdy přestupek spáchala, ještě neměla vydané pravomocné povolení ke zprostředkování zaměstnání. Nemohla se tedy přestupku dopustit, neboť nemohla postupovat v rozporu s povolením. 10. Podle § 63 odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti generální ředitelství Úřadu práce rozhodnutím povolení ke zprostředkování zaměstnání odejme, jestliže právnická osoba nebo fyzická osoba zprostředkovává zaměstnání v rozporu s vydaným povolením ke zprostředkování zaměstnání nebo s dobrými mravy, nebo jinak poruší povinnosti vyplývající z tohoto zákona. 11. Z výše uvedeného tedy vyplývají tři důvody, pro které lze povolení odejmout. Úřad práce dospěl k závěru, že žalobkyně jinak porušila povinnosti vyplývající ze zákona o zaměstnanosti, konkrétně zastřeně zprostředkovala zaměstnání. S tímto závěrem se však žalovaný neztotožnil, když napadeným rozhodnutím výrok rozhodnutí úřadu práce změnil. Dospěl k závěru, že žalobkyně zprostředkovala zaměstnání v rozporu s vydaným povolením ke zprostředkování zaměstnání. Změnu ale odůvodnil toliko konstatováním, že „odvolací orgán je však nucen změnit výrok napadeného rozhodnutí tak, aby byl jednoznačně určitý a odpovídal důvodu, pro který bylo správní řízení zahájeno.“ 12. Správní řízení bylo zahájeno dne 22. 3. 2023, když bylo žalobkyni doručeno oznámení o zahájení řízení. V oznámení je skutečně jako důvod zahájení řízení – zprostředkování zaměstnání agenturou práce v rozporu s vydaným povolením. Jen tato skutečnost však pro změnu výroku v odvolacím řízení zdaleka nestačí. Alternativní skutkové podstaty v § 63 odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti jsou odlišně skutkově vymezeny a nejen prot