5 Afs 91/2022 — Nejvyšší správní soud

55 Af 11/2024- 44 - text  14 55 Af 11/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jana Šmakala a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobkyně: Rost-invest s.r.o., sídlem Petra Bezruče 874/14, Aš zastoupena advokátem Mgr. Ing. Jiřím Horou, sídlem Moravské náměstí 690/15, Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2024, č.j. 27123/24/5300-22441-708656, takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 5. 11. 2024 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2024, č.j. 27123/24/5300-22441-708656 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta žalobkynina odvolání proti rozhodnutím – dodatečným platebním výměrům – Finančního úřadu pro Karlovarský kraj ze dne 3. 1. 2024, č.j. 1911/24/2403-50522-404695, č.j. 1980/24/2403-50522-404695, č.j. 2010/24/2403-50522-404695, č.j. 2034/24/2403-50522-404695, č.j. 2046/24/2403-50522-404695, č.j. 2053/24/2403-50522-404695, č.j. 2079/24/2403-50522-404695, č.j. 2128/24/2403-50522-404695, č.j. 2159/24/2403-50522-404695 a č.j. 2182/24/2403-50522-404695, a tato rozhodnutí byla potvrzena. Dodatečnými platebními výměry byla žalobkyni za zdaňovací období březen 2022 až prosinec 2022 doměřena daň z přidané hodnoty a současně předepsáno penále z doměřené daně v částkách specifikovaných v jednotlivých rozhodnutích. II. Žaloba 2. Žalobkyně uvedla, že je jí dáváno k tíži, že neměla prokázat, že u přijatých plnění DPH za období březen – prosinec 2022 tato plnění reálně proběhla. S tím se však nelze ztotožnit. Ani správce daně prvního stupně, ani žalovaný, však nijak nedbali její argumentace a výtek k šetření, které proběhlo, proto jí nezbývá, než se domáhat přezkumu jejich postupu a konečných rozhodnutí u správního soudu. 3. Žalobkyně dále konstatovala, že se opětovně ohrazuje proti celému postupu správce daně při kontrole. Ačkoliv s ním plně komunikovala a poskytovala veškerou součinnost, je jí vytýkán opak. Je to však správce daně, který její návrhy v rámci kontroly buď vůbec nevykoná, nebo tak učiní až na základě její stížnosti (která byla shledána oprávněnou). A žalovaný bohužel na toto nijak nedbá a v rámci odvolání pouze paušalizovaně uzavírá, že postupy a závěry prvostupňového správce daně jsou v pořádku. To se týkalo zejména místního šetření. Argumentace správce daně a žalovaného spočívá víceméně v tom, že žalobkyně nevykonává žádnou činnost a nemůže tak uplatňovat přijatá plnění. Právě z tohoto důvodu žalobkyně požadovala, aby proběhlo místní šetření na provozovnách, kde činnost vykonává. A výslovně uváděla, že jde o veřejnosti nepřístupná místa, proto je potřeba schůzku předem dohodnout. Přesto kontroly byly provedeny účelově tak, aby mohl být vyvozen závěr, že žalobkyně nevykonává žádnou činnost. Věc proběhla tak, že se žalobkyně v areálu na adrese Klostermannova 4, Aš, poměrně „náhodou“ setkala s pracovníkem správce daně, který zde ono místní šetření měl provádět. A v podstatě se realizovalo jen proto, že žalobkyně na místě v tu dobu byla, všimla si „bloudící“ osoby v areálu a aktivně zjišťovala, zda potřebuje někam nasměrovat – a z tohoto vyplynulo, že má jít o místní šetření dle výše uvedeného dožádání. Takový postup správce daně považuje žalobkyně za zcela chybný. Přesto je zřejmé, že činnost zde byla vykonávána. O tom, že by pak proběhlo šetření v areálu Jezdecké akademie v Mariánských Lázních, žalobkyně informace vůbec neměla. Přesto zde snad správce daně provedl „místní šetření“ tím způsobem, že dorazil na místo, nezastihl žalobkyni, logicky se nedostal do neveřejného prostoru a z tohoto by snad měly být vyvozovány závěry. Až na stížnost žalobkyně proběhlo místní šetření řádně. Místní šetření sama navrhla proto, aby správci daně mohla podrobně ukázat areály, její provoz atp. Výslovně ve svém vyjádření sdělovala, že jak provozní zázemí na adrese Klostermannova 4 v Aši, tak zejména část areálu v Jezdecké akademie v Mariánských Lázních, jsou veřejnosti nepřístupná místa, kde lze místní šetření bez předchozí domluvy realizovat jen stěží. Bohužel naprosto stejným způsobem správce daně postupoval v případě provozovny – kanceláře na adrese Železniční 5 v Brně. Ačkoliv správce daně uvedl, že dne 12. 5. 2023 zde provedl místní šetření, tak „dveře byly zamčené a na zaklepání nikdo nereagoval“. Toto je závěr správce daně i přesto, že sám potvrzuje, že na místě bylo označení provozovny s uvedením provozní doby „po telefonické domluvě“ s uvedením telefonního čísla. Správce daně se vůbec neobtěžuje provést logickou věc – zavolat na uvedené číslo a např. se domluvit na dalším postupu (zpřístupnění kanceláře), pouze si zaprotokoluje, že „nikdo neotvíral“. Takový potup správce daně nelze akceptovat. Žalovaný na tyto výtky žalobkyně k přístupu správce daně nedbal, bez dalšího potvrzuje jeho rozhodnutí a zamítá žalobkynino odvolání. Z její strany bylo potvrzeno a doloženo, že žalobkyně má poměrně široký záběr činnosti – zejména chov koní, podnikání v oblasti sportu (investice), dále pak další činnosti – svářecí práce, pronájem nemovitostí, pomocné práce, povrchové úpravy kovů a jiné. V aktuální době jde i o hostinskou činnost, provozuje restauraci LEVADA v areálu jezdecké akademie v Mariánských Lázních, v nejbližší době pak bude otevírat novou restauraci na ranči Calypso v Dolním Žandově. Zde bude provozovat také jezdectví, už jsou zde ustájeni někteří koně žalobkyně. Žalobkyně má tedy řadu provozoven a širokou činnost, kterou řádně vykonává. Proto navrhovala, aby bylo provedeno místní šetření na těchto místech. Přesto správce daně a žalovaný trvají na svém, že žalobkyně nevykonává žádnou činnost, což je naprosto absurdní závěr. 4. Žalobkyně dále uvedla, že s výše uvedeným pak souvisí to, že správce daně postupoval tak, že žalobkyni v podstatě přiznal zcela nulové náklady. Tedy přesto, že se všemi možnými způsoby snaží žalobkyně prokázat, že ekonomická činnost je realizována, a to v několika podnikatelských odvětvích, tak jí jako náklady určil naprostou nulu. Žalobkyně si není jista, jak si správce daně představuje, že je např. provozována restaurace, kde podává teplá jídla – kde vzala suroviny na daná jídla? Samozřejmě že náklady žalobkyně má, jinak by podnikání fungovat nemohlo. Žalovaný toto opět nijak neřeší. 5. Na stranu druhou žalobkyně uvádí, že si je plně vědoma toho, že nebyla schopna doložit požadované podklady, ze kterých by náklady vyplývaly. Nicméně i v tomto směru je se správcem daně od počátku v kontaktu. Vysvětlovala, že z důvodu personálních problémů řeší účetnictví kumulovaně a s ohledem na velmi značné množství požadovaných podkladů (v podstatě kompletní účetnictví za 10 měsíců) není schopna vše zpracovat dříve než v horizontu několika měsíců. Správci daně však tuto situaci vysvětlovala a žádala o prodloužení lhůt k doložení podkladů. Nakonec však správce daně přistoupil k vydání dodatečných platebních výměrů, proti kterým se žalobkyně odvolávala. Nevidí zde tedy důvod, proč by správce daně nemohl v tomto směru vyjít vstříc a dát daňovému subjektu prostor vše doložit s ohledem na dané věci. V rámci tohoto odvolání dokládá alespoň namátkově doklady „za každý měsíc, který se napadené dodatečné platební výměry“, což žalovaný opět nijak nebere v potaz. V každém případě je chybný postup správce daně a žalovaného, když své závěry postavil na tom, že náklady jsou nulové. Pokud nebyl ochoten vyčkat na to, aby je žalobkyně doložila, mohl (a měl) postupovat tak, že by daň byla doměřena pomůckami. Nicméně takový postup, že správce daně započítá náklady nulové, je zcela chybný a taková rozhodnutí tak nemohou být ponechána v platnosti. Zcela účelový postup správce daně je zřejmý i z toho, že v rámci doměření – řádek 40 – týkající se spolupráce se společností Hefest s.r.o. ponechává žalobkyni tyto výnosy, ze kterých samozřejmě plyne daňová povinnost. Na jednu stranu tedy správce daně uvádí, že společnost nemá naprosto žádnou ekonomickou činnost, na stranu druhou ponechává nemalé výnosy, ze kterých je vypočtena daň. Tím spíše je tento postup nesprávný, když na straně žalobkyně jsou tyto výnosy ponechány (a tedy zdaněny), ale na straně společnosti Hefest s.r.o. jsou tyto částky (v podobě nákladů na jejich straně) neuznány, protože údajně nebylo toto plnění prokázáno. Tento postup považuje žalobkyně za nehorázný, neboť dochází ke dvojímu danění. Jedno danění na straně žalobkyně (neboť i přesto, že údajně nevykonává žádnou činnost, tak tento výnos má danit) a na straně druhé u subjektu, kterému dané služby byly poskytnuty (a za které zaplatil), tyto nejsou uznány v nákladech, protože k „plnění nedošlo“, a tedy opětovně se tímto daní, protože se společnosti Hefest s.r.o. doměřuje daň. Toto jednání správce daně je naprosto chybné a s ohledem na skutečnost, že dané kon