57 A 42/2025 – Krajský soud v Plzni

57 A 42/2025- 51 - text 6 57 A 42/2025 USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Burianové a soudců Mgr. Aleše Smetanky a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobce: T. M. bytem X zastoupený JUDr. Radkem Bechyněm, advokátem sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2025, č. j. KK/1594/DS/25-3, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žaloby takto: Návrh na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou, ve smyslu § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhá přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Mariánské Lázně ze dne 14. 3. 2025, č. j. ODSHSA/24/10119/SV, ML-10333/25, kterým byly jako nedůvodné zamítnuty námitky proti provedení záznamu celkem 12 bodů v bodovém hodnocení žalobce jako řidiče za tři žalobcem spáchané přestupky dle § 125c odst. 1 písm. f) body 1 a 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kterých se žalobce dopustil od května do prosince roku 2024 a které spočívaly v držení za jízdy v ruce nebo jiným způsobem telefonního přístroje nebo jiného hovorového nebo záznamového zařízení a v porušení dopravní značky B21a nebo B22a zákaz předjíždění. 2. Žalobce součástí žaloby učinil návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, v němž tvrdil, že by mu výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí byla způsobena nenapravitelná újma spočívající ve ztrátě možnosti vykonávat své zaměstnání jako řidič-údržbář ve společnosti Tachsped s. r. o. Dále žalobce tvrdil, že řidičské oprávnění je nezbytné pro jeho profesi, neboť musí okamžitě reagovat na aktuální logistické požadavky klientů. Žalobce u svého zaměstnavatele pracuje více než 1 rok a jedná se o jediný zdroj jeho příjmů. Nepřiznáním odkladného účinku by mohlo dojít k negativnímu ovlivnění jeho majetkových i osobních poměrů. Ztrátou mobility vznikne žalobci nenapravitelná újma, kdy z postu svých pracovních zkušeností bude jen těžko nacházet uplatnění i v jiném oboru, ve kterém by nebylo řidičské oprávnění vyžadováno. Žalobce dále poukazoval na skutečnost, že s ohledem na socioekonomickou situaci v regionu, ze kterého žalobce pochází, ho ztráta zaměstnání vystaví existenčním problémům. Další nenapravitelnou újmu žalobce spatřuje i v tom, že by případné úkony spojené s navrácením řidičského oprávnění po dosažení 12 bodů v případě ztráty zaměstnání a příjmů pro něj znamenaly nepřiměřenou finanční zátěž. Závěrem žalobce zhodnotil, že přiznaný odkladný účinek by neměl vliv na práva třetích stran a neohrozil by závažným způsobem veřejný zájem, neboť přestupky, na základě kterých dosáhl žalobce 12 bodů, nejsou nijak závažné a rozhodně v rámci nich nelze spatřovat žádné ohrožení ostatních účastníků silničního provozu. Žalobce dále argumentoval neúměrně dlouhou dobou řízení před soudem, která zakládá pochybnosti o efektivní obraně v době ztráty řidičského oprávnění. Dle žalobce je pro zajištění včasné, efektivní a spravedlivé soudní ochrany nezbytné rozhodnutí soudu o odkladném účinku žaloby. 3. Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že žalobce neprokázal své tvrzení o obavě z nenahraditelné újmy, která by mu mohla vzniknout v souvislosti s výkonem napadeného rozhodnutí a že se vzhledem k absenci důkazů podporujících návrh žalobce k jeho návrhu nemůže vyjádřit. Žalovaný dodal, že je rozhodnutí o návrhu žalobce plně na zvážení soudu. 4. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. 5. Ustanovení § 73 odst. 3 s. ř. s. stanoví, že přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí. 6. Podle § 73 odst. 4 věty první s. ř. s. soud rozhodne o návrhu na přiznání odkladného účinku bez zbytečného odkladu; není-li tu nebezpečí z prodlení, rozhodne do 30 dnů od jeho podání. 7. Smyslem přiznání odkladného účinku žaloby není oddálení účinku pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Jedná se o zvláštní nástroj, který má zabránit situaci, kdy by v důsledku okamžitého výkonu pravomocného rozhodnutí správního orgánu došlo ke zcela konkrétní, závažné a nevratné újmě. Poskytnutí odkladného účinku se tedy vyznačuje svým mimořádným charakterem. Soud přiznáním odkladného účinku ještě před rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby soud nerozhoduje tak, že by předjímal rozhodnutí ve věci samé, ale zjišťuje existenci zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žaloby uvedených v § 73 odst. 2 s. ř. s. Zákon stanoví dvě podmínky, které musí být současně splněny k tomu, aby bylo možné přiznat žalobě odkladný účinek; zaprvé výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a zadruhé přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. 8. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že povinnost tvrdit a prokázat skutečnost, že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro žalobce znamenaly újmu, která je nepoměrně větší než újma, která může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám, stíhá samotného žalobce; postačuje přitom předpoklad tvrzené újmy. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2020, č. j. 8 As 203/2020-78, „[n]ávrh na přiznání odkladného účinku musí být dostatečně individualizován a osvědčen, protože je to stěžovatel, který je povinen tvrdit a osvědčit první z předpokladů pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, tj. že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro něj znamenaly újmu, přičemž hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (viz usnesení ze 3. 10. 2017, čj. 9 Afs 275/2017-20). (…) skutečnosti, z nichž je hrozící újma dovozována, se musí týkat zejména bezprostřední budoucnosti (…).“ K závažnosti hrozící újmy pak v usnesení ze dne 23. 2. 2012, č. j. 1 As 17/2012-30, Nejvyšší správní soud uvedl, že „[d]ůvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel. Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje a uvést její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.“ Aby tedy žalobce dostál své povinnosti tvrdit a prokázat vznik újmy, musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje a za jak intenzivní by takovou újmu pociťoval. Musí dále prokázat, že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozhodnutím obává, by pro něj byl zásadním zásahem (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2023, č. j. 9 As 149/2023-82, bod 7). Ačkoliv byly tyto závěry vyřčeny ve vztahu k odkladnému účinku kasační stížnosti, uplatní se mutatis mutandis i na odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. Žalobce je tedy pro úspěšnost svého návrhu povinen tvrdit včas, úplně a konkrétně rozhodné skutečnosti o vzniku nenahraditelné újmy. Tvrdit a osvědčovat rozpor přiznání odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem, popř. i újmu, jež by měla vzniknout jiným osobám, je naopak úkolem žalovaného. Soud tedy není oprávněn zjišťovat splnění uvedených podmínek z úřední povinnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2017, č. j. 2 Azs 163/2017-20). 9. Odkladný účinek je výjimečným institutem a je tak přiznáván v menšině případů (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2021, č. j. 1 As 473/2020-32, bod 9). Existenční závislost na řízení motorového vozidla je zpravidla důvodem pro přiznání odkladného účinku (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2016, č. j. 7 As 63/2016-40, bod 9), nicméně ztráta řidičského oprávnění bez dalšího automaticky nevede k přiznání odkladného účinku žalobě ani v případě řidičů-profesionálů (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2013, č. j. 8 As 41/2013-43, bod 12; a ze dne 11. 1. 2018, č. j. 1 As 377/2017-40, b