63 Ad 18/2024 – Krajský soud v Plzni

63 Ad 18/2024- 120 - text  10 63 Ad 18/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Szalonnásem ve věci žalobkyně: A. B., nar. X, bytem X, zastoupená JUDr. Janou Džuganovou, advokátkou, se sídlem Hvožďany 168, 262 44 Hvožďany, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 9. 2024, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 30. 9. 2024, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 14 007,68 Kč, a to k rukám její zástupkyně, JUDr. Jany Džuganové, advokátky. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Rozhodnutím žalované ze dne 10. 5. 2024, č. j. X (dále též jen: „prvostupňové rozhodnutí“), byla žalobkyni podle § 56 odst. 1 písm. e) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále též jen: „ZDP“) a § 41 odst. 3 ZDP zvýšena od 9. 4. 2024 výše invalidního důchodu pro invaliditu II. stupně na invalidní důchod pro invaliditu III. stupně. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala námitky, protože byla přesvědčena, že jí invalidní důchod pro invaliditu III. stupně náleží od dřívějšího data. Rozhodnutím ze dne 30. 9. 2024, č. j. X (dále též jen: „napadené rozhodnutí“) však žalovaná výrokem I. rozhodla o zrušení rozhodnutí ze dne 10. 5. 2024 a současně o zastavení řízení. Výrokem II. pak žalovaná konstatovala, že v období od 9. 4. 2024 do 21. 11. 2024 byl žalobkyni vyplácen invalidní důchod pro invaliditu III. stupně na základě předběžně vykonatelného rozhodnutí ze dne 10. 5. 2024. 2. Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je nezákonné především pro nesprávné posouzení jejího zdravotního stavu. Současně tvrdí, že žalovaná se v průběhu správního řízení dopustila závažných procesních pochybení. Obsah žaloby 3. V žalobě žalobkyně uvedla, že souhlasí s tím, že má nárok na invalidní důchod pro invaliditu III. stupně, nicméně má za to, že jí měl být přiznán od dřívějšího data. Tím, že žalovaná výrokem I. napadeného rozhodnutí zrušila prvostupňové rozhodnutí a řízení zastavila, došlo k porušení zásady vázanosti předmětem řízení. Tímto postupem bylo žalobkyni odňato právo podat proti napadenému rozhodnutí námitky, neboť proti němu již není opravný prostředek přípustný. Žalobkyně si je vědoma § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ale vzhledem k tomu, že žalobkyně byla jediným účastníkem, který si mohl podat proti prvostupňovému rozhodnutí námitky, pak řízení o námitkách zcela postrádá smysl, když na základě podaných námitek žalobkyně došlo ke zhoršení jejího postavení. 4. Žalobkyně popsala genezi svých zdravotních problémů, když byla 22. 12. 2019 ve věku 16 let zraněna jako spolujezdec při dopravní nehodě osobního vozidla. V této věci bylo vůči řidiči vozidla Krajským soudem v Plzni vedeno trestní řízení pod sp. zn. 50 To 357/2021. Žalobkyně byla před nehodou zcela zdravá a při dopravní nehodě utrpěla závažná zranění. Kvůli následkům jejích zranění byl žalobkyni původně přiznán invalidní důchod pro invaliditu II. stupně. Přiložila i lékařské zprávy a znalecké posudky dokumentující její zdravotní stav. Vyplývá z nich, že k ustálení jejího zdravotního stavu došlo dne 22. 12. 2020, nárok na invalidní důchod pro invaliditu III. stupně tak žalobkyni vznikl již k tomuto dni. 5. Z předložených znaleckých posudků a lékařské dokumentace vyplývá, že zdravotní stav žalobkyně nemohl být lepší v době mezi dopravní nehodou a dnem 9. 4. 2024, ke kterému byla zvýšena výše invalidního důchodu pro invaliditu II. stupně na invalidní důchod pro invaliditu III. stupně a že podmínky pro invaliditu III. stupně musely existovat již ke dni 22. 12. 2020. 6. Posudková lékařka MUDr. E. nehodnotila stav žalobkyně správně, neboť zdravotní stav žalobkyně podrobně nezkoumala a nepřizvala ji k vyšetření. Nemohla si vytvořit odpovídající představu o jejím zdravotním postižení a nepřihlédla ani k žalobkyní předloženým zdravotním posudkům, lékařským zprávám a k potížím udávaným žalobkyní. 7. V důsledku dopravní nehody byla žalobkyně nucena opakovaně přerušovat studium na asistenta zubního technika a nyní jej bude muset zcela ukončit. Manuální práce je u ní zcela vyloučena. Je tak zřejmé, že pracovní schopnost žalobkyně je prakticky vymizelá a její pokles nemůže dosahovat pouze 50 %. Závěry posudkové lékařky MUDr. E. nejsou odůvodněné a není zřejmé, na základě jakých skutečností hodnotila míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně zcela odlišně než MUDr. F. Posudek neodpovídá § 7 písm. f) bod 5 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále též jen: „vyhláška o posuzování invalidity“), neboť v něm absentuje uvedení schopnosti využití zachované pracovní schopnosti. Podle rozsudku NSS ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012-18, musí v případech, kdy jde o invaliditu I. nebo II. stupně, posudek rovněž obsahovat doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen vykonávat. 8. V posudku o invaliditě není zdůvodněno, proč je míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně stanovena na 50 %, když podle vyhlášky o posuzování invalidity je rozmezí poklesu stanoveno na 50-60 %. Z lékařských zpráv vyplývá, že u žalobkyně došlo ke středně těžké poruše učení a snížení intelektových schopností o dvě pásma až na pásmo lehké mentální retardace. V tomto ohledu se nabízelo také zohlednění zdravotního postižení žalobkyně dle Kapitoly V „duševní poruchy a poruchy chování“, položka 1 „organické a symptomatické duševní poruchy“. Dále v případě žalobkyně a vzhledem k jí diagnostikované těžké levostranné spastické hemiparéze s doprovodnými jevy připadalo v úvahu klasifikace do Kapitoly VI „postižení nervové soustavy“ položka 8 „postižení míchy, míšních kořenů, ochrnutí“, kdy kupř. položka 8i, která je „pouze“ středně těžká hemiparéza odpovídá poklesu pracovní schopnosti o 50-70 %. 9. V případě žalobkyně nedošlo k aplikaci § 3 vyhlášky o posuzování invalidity, dle nějž pokud je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10%. Posudková lékařka přitom nezdůvodnila, z jakého důvodu ke zvýšení procentních bodů nepřistoupila. 10. Napadené rozhodnutí bylo nedostatečně odůvodněno. Žalovaná měla povinnost zhodnotit, zda posudek o invaliditě splňuje požadavky na úplnost, správnost a přesvědčivost, přičemž podle žalobkyně posudek tato kritéria nesplňuje. Žalovaná nezdůvodnila, proč se odchýlila od předchozího posudkového nálezu a na základě čeho dospěla k odlišnému závěru. 11. Posudková lékařka v posudku sice konstatovala, že doložené lékařské nálezy obsahují nové posudkově významné skutečnosti, nicméně je v posudku nijak nekonkretizovala, posudek je proto nepřezkoumatelný. 12. Při rozhodování o nároku na invalidní důchod je stěžejní naplnění požadavku na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění správního rozhodnutí, resp. posudkového hodnocení, na němž je rozhodnutí založeno. Stav žalobkyně nebyl žalovanou a posudkovou lékařkou komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace a nebylo přihlédnuto ke všem tvrzeným obtížím. Podle konstantní judikatury je žalovaná v případě, že rozhoduje o odnětí určité dávky, povinna jednoznačně vysvětlit, proč příjemce dávky již nesplňuje podmínky, na jejichž základě mu byla dávka přiznána. Žalovaná se v napadeném rozhodnutí nijak věcně nevypořádala s námitkami žalobkyně, a to ani stran přezkoumání způsobu výpočtu jejího invalidního důchodu. 13. Posudková lékařka je pediatr a nemá specializaci v oboru neurologie. Nemohla se tak k posouzení zdravotního stavu žalobkyně vyjádřit s potřebnou specializací, která by odpovídala zdravotnímu postižení žalobkyně. Žalobkyně také namítla nedodržení testu „řádného složení posudkové komise“. 14. Žalobkyně soudu navrhla ustanovení znalce z oboru posudkového lékařství, aby se vyjádřil k míře poklesu pracovní schopnosti žalobkyně a k jejímu stupni invalidity. Žalobkyně má za to, že v dané věci nepostačuje, aby za účelem posouzení jejího zdravotního stavu soud pouze nechal vypracovat další posudek Posudkovou komisi MPSV, neboť má za to, že posudek nebude nestranný, když posudková komise je orgánem patřícím do stejné soustavy jako žalovaná. Vyjádření žalované 15. Žalovaná uvedla, že v otázce posouzení nároku na dávku důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem je žalovaná ve správním řízení vázána posudkem Institutu posuzování zdravotního stavu I. instance a v řízení o námitkách posudkem I