69 A 3/2025 – Krajský soud v Plzni

69 A 3/2025- 66 - text  8 69 A 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Alexandrem Kryslem ve věci žalobce: A. A. W. S. zastoupen advokátem JUDr. Matějem Šedivým, sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2025, č.j. OAM-14160-14/ZR-2024, takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou ze dne 20. 2. 2025 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2025, č.j. OAM-14160-14/ZR-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo žalobci podle § 87l odst. 1 písm. a) a e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zrušeno povolení k trvalému pobytu (výrok I.) a podle § 87l odst. 3 téhož zákona mu byla stanovena lhůta k vycestování z území do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, případně do 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a byl mu udělen výjezdní příkaz na 30 dnů od právní moci rozhodnutí, případně na 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (výrok II.). II. Žaloba 2. Žalobce uvedl, že žalovaný své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce sám ohrozil svůj trvalý pobyt v České republice tím, že opakovaně a dlouhodobě narušoval závažným způsobem veřejný pořádek. Za daného stavu věci nelze nejlepší zájem nezletilých dětí stavět nade vše v řízení s tím, že zrušení trvalého pobytu by bylo v rozporu s jeho nejlepším zájmem. Veškerá trestná činnost směřovala přímo do rodinných vazeb, založením rodiny v ČR by tak vznikla imunita proti pořádkovým opatřením cizineckého práva a státu by byla vzata možnost prostředky cizineckého práva regulovat pobyt cizinců na území v případech, kdy tito závažně narušují veřejný pořádek. 3. Žalobce konstatoval, že si je vědom, že svým jednáním porušil právní normy České republiky, ale vzhledem k okolnostem, které nastaly, by byl rád, aby mohl zůstat v České republice. Má velký zájem zde i nadále žít, neboť tady má své dvě děti a rodinu. Jeho manželka není sama schopna se finančně postarat o rodinu a dát dětem potřebnou péči a finančně je zabezpečit. Manželka pobírá sociální dávky a on by jí chtěl pomoci k zajištění takových životních podmínek, které povedou ke správnému vývoji jejich dětí. Moc lituje toho, co se mezi nimi stalo, chtěl by všechno napravit a o rodinu se postarat jak finančně, tak i po stránce výchovy dětí. Jestliže by byl nucen vrátit se do Egypta, nemohl by se o svou rodinu postarat ani o své děti. Po opuštění vězení má zajištěnou práci v restauraci Tiskárna, Národní třída 364/39, 110 00 Praha 1 - Staré město, kam může ihned nastoupit a ulehčit finanční situaci své rodiny. Bydlení má zajištěné u své tchýně J. K. v jejím bytě J., P. 4. Dále uvedl, že se ze svého špatného činu poučil a ví, že to nebylo správné. Velice ho to mrzí a svůj trest si odpykává. Respektuje zákony České republiky. Má velký zájem na tom, aby zůstal v České republice, neboť tady žije jeho rodina. Přeje si vychovávat své děti a finančně je zabezpečit. Pochází z chudé rodiny a neměl by možnost z Egypta zajistit takovou životní úroveň, jakou si zaslouží. Dále pak by mu bylo znemožněno vidět své děti vyrůstat. Vlastně by úplně přišly o otce. Uvědomuje si, co způsobil, ale své děti miluje a oni jeho. Důkazem mohou být nahrávky z vězení, kam za ním pravidelně manželka s dětmi přijížděla na návštěvu. Chtěl bych být dobrým otcem. Absolvoval ve vězení terapii Vězňova cesta, kam docházel 3 měsíce. Pan kaplan s ním byl spokojen. Je připraven se začlenit do společnosti. Získal i dvě pochvaly. 5. V neposlední řadě apeloval žalobce na to, že dluží finanční prostředky nejen České republice, ale i své tchýni, která ho od začátku uvěznění finančně podporuje, ale hlavně své manželce. Chce každému postupně splatit vše, co dluží. Ví, že to dokáže, protože má zajištěnou práci v restauraci. Věří, že to není jednoduché rozhodnutí, a tak moc prosí i za své děti, aby soud znovu zvážil všechny dostupné možnosti v jeho nelehké situaci, aby mohl zůstat v České republice. Byl by za to velice vděčný. Je to již jeho domov. Pokud jde o argument, že nehradí výživné na děti, uvádí, že ve věznici získal pracovní zařazení a zařídí, aby z jeho výdělku bylo výživné hrazeno. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Žaloba obsahuje pouze povrchní vyjádření k osobě žalobce, z žaloby není patrno, jakého porušení právních norem se měl žalovaný dopustit, není patrno, co je žalovanému vytýkáno. Samotný fakt, že žalobce nesouhlasí se zrušením svého trvalého pobytu neznamená, že by napadené rozhodnutí bylo v rozporu se zákonem či bylo nepřezkoumatelné. V prvé řadě musí žalovaný poukázat na fakt, že žalobce zůstal po celou dobu řízení nečinný, odmítl se se spisem seznámit, odmítl podepsat protokol o seznámení se spisem. V průběhu řízení se nijak nevyjádřil, nenavrhl doplnění dokazování, neuvedl zhola nic. Žalovaný k tomu doplňuje, že i na žalobce se vztahuje základní právní premisa „vigilantibus iura skripta sunt“. Svá práva si měl žalobce hlídat sám. Za situaci, do které se dostal, může pouze jen on sám. Žalovaný dále poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2017, sp.zn. 11 A 89/2015, kde se uvádí, že „správní soudy zásadně nemohou napravovat procesní pasivitu účastníka řízení, který nebyl v průběhu správního řízení co do svých tvrzení a co do návrhů důkazů nijak aktivní, a skutková tvrzení uplatnil poprvé teprve v řízení před správními soudy“. Podaná žaloba tedy nemůže sloužit k odstranění pasivity žalobce v rámci napadeného řízení. Žalobce v žalobě uvádí, jak se poučil, napravil, jak chce žít se svou rodinou. Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že dne 24. 1. 2025 byla žalobci, nad rámec řízení, dána možnost seznámit se se spisem, případně se k řízení vyjádřit. Nejen že tohoto žalobce nevyužil, seznámení se spisem odmítl, rovněž odmítl podepsat protokol, a to za přítomnosti členů vězeňské služby. Z úředního záznamu, který je součástí spisového materiálu, je zřejmé, že žalobce zaměstnanci žalovaného vyhrožoval právníky, choval se arogantně, povýšeně, rovněž, zcela bez souvislosti se správním řízením, verbálně urážel zaměstnance OSPODu Praha 7, obviňoval je bez dalšího z rasismu, že ještě uvidí, že mu způsobili zlo. A o pouhý měsíc tvrdí, jak se poučil, jak svého činu lituje atd. Žalovaný považuje tvrzení žalobce za zcela účelové. K pokusu o provedení úkonu seznámení se spisem žalovaný uvádí, že nad rámec řízení se pokusil žalobce se spisem seznámit, a to z důvodu rychlosti a ekonomičnosti řízení, neboť ten samý den byl ve stejné věznici proveden stejný úkon, seznámení se spisem, s účastníkem jiného správního řízení. Lze jen doplnit, že tento druhý úkon, s jiným odsouzeným, proběhl zcela standardním způsobem. 7. Žalovaný dále uvedl, že z žaloby je rovněž zcela jasně patrné, že žalobce bagatelizuje svou trestnou činnost. Trestné činnosti se dopouštěl dlouhodobě, jeho trestná činnost měla závažný negativní dopad jak na manželku, tak i na nezletilé děti žalobce. Což je patrné jak z trestního rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 sp.zn. 2 T 16/2024 ve spojení s [rozhodnutím] Městského soudu v Praze sp.zn. 7 To 161/2024, tak i ze zprávy od OSPODu Praha 7. V podrobnostech žalovaný odkazuje na odůvodnění trestních rozsudků, zprávu OSPOD, ve spise pod č.j. OAM-14160-11/ZR-2024 a napadené rozhodnutí, kde je trestná činnost cizince a jeho opakované závažné narušování veřejného pořádku podrobné popsáno. 8. Žalovaný dále konstatoval, že žalobce jakožto občan Egypta nemá žádný právní nárok na udělení povolení k pobytu v České republice. V návaznosti na výše uvedené žalovaný dále uvádí, že Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) již opakovaně konstatoval, že smluvní státy Úmluvy jsou podle mezinárodního práva zásadně oprávněny samy stanovit podmínky vstupu cizinců na své území a pobytu na něm (srov. např. rozsudky ze dne 28. 5. 1985, Abdulaziz, Cabales a Balkandali proti Spojenému království, stížnosti č. 9214/80, 9473/81 a 9474/81, nebo ze dne 21. 10. 1997, Boujlifa proti Francii, stížnost č. 25404/94). Úmluva cizincům rovněž nezaručuje právo na vstup nebo pobyt v určité zemi. Smluvní státy tak nejsou povinny umožnit cizinci usadit se na jejich území (srov. např. rozsudek velkého senátu ze dne 3. 10. 2014, Jeunesse proti Nizozemsku, stížnost č. 12738/10). V nyní projednávané věci je poté podstatným, že žalobce je státním příslušníkem třetího státu – Egypta. Čl. 8 Úmluvy přitom neukládá státu všeobecný závazek respektovat volbu osoby, která není jeho státním příslušníkem, ohledně země jeho pobytu a umožnit jí přenést si její soukromý či rodinný život na území daného státu. Z judikatury ESLP vyplývá, že podmínky pro použití tzv. extrateritoriálního účinku čl. 8 Úml