10 Azs 284/2016 — Nejvyšší správní soud

17 A 7/2026- 31 - text  12 17 A 7/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: V. T. toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Verčimákem, sídlem Dřevná 382/2, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-67/BA-BA02-BA06-Z-2026 ze dne 22. 1. 2026, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM-67/BA-BA02-BA06-Z-2026 ze dne 22. 1. 2026 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12 269 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Tomáše Verčimáka do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. V této věci se soud opět vyjádřil k tomu, zda je možné zajišťovat občany Ukrajiny za účelem prima facie neproveditelného vyhoštění. I. Řízení před žalovaným 2. Žalobce byl dne 11. 1. 2026 zajištěn za účelem správního vyhoštění. Dne 17. 1. 2026 podal v zařízení pro zajištění cizinců žádost u udělení mezinárodní ochrany. 3. Rozhodnutím ze dne 22. 1. 2026 jej žalovaný zajistil podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, neboť dospěl k závěru, že je nebezpečí, že by žalobce mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Dobu zajištění žalovaný stanovil na 110 dnů s tím, že po této době lze předpokládat nabytí právní moci rozhodnutí o mezinárodní ochraně. 4. Podle žalovaného je žalobce evidován v Schengenském informačním systému (SIS) s platností do 28. 2. 2029 a zadávajícím státem je Nizozemsko. Do České republiky žalobce přicestoval z Nizozemska v dubnu 2024 a od té doby zde pobývá. V České republice ale již dříve pobýval, když opustil Ukrajinu ke konci roku 2021, přijel autobusem do České republiky, odsud poté v roce 2024 odcestoval na 2,5 měsíce do Nizozemska. Žalobce měl z území EU vycestovat do 25. 4. 2024, což neučinil. Žalobce není v České republice nikde hlášen k pobytu. Nemá žádné finanční prostředky, které si ani není schopen legální cestou obstarat. Nelze tedy očekávat, že by byl dostupný pro účely pobytových kontrol nebo že by plnil povinnost hlásit se na policii. Povinnost setrvat v pobytovém zařízení otevřeného typu by neuposlechl, což lze dovodit z jeho předchozího protiprávního jednání. 5. Podle žalovaného tedy žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu až v reakci na zajištění ze strany policie a hrozbu nuceného návratu do vlasti, jinak by pro to neměl důvod. Možnost uložení zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu žalovaný vyloučil právě pro předpokládatelný nedostatek spolupráce žalobce se státními orgány. II. Řízení před soudem 6. Proti rozhodnutí žalovaného o zajištění žalobce brojil žalobou. V ní namítl, že lhůta pro vydání napadeného rozhodnutí byla překročena, neboť napadené rozhodnutí mu bylo doručeno až po 5 pracovních dnech, tedy v rozporu s § 46a odst. 4 zákona o azylu. Žalobce žádost o mezinárodní ochranu podal již dne 13. 1. 2026 prostřednictvím Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra. K odebrání otisků prstů žalobce došlo až dne 17. 1. 2026 a předložení dokumentů, přičemž dokumenty na místě podepsal. Skutečný projev vůle ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o azylu tedy žalobce učinil již dne 13. 1. 2026. Dále žalobce namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v neposouzení předpokladu účelu zajištění v podobě vycestování. Žalobce uvedl, že existuje překážka ve vycestování v podobě aktuálního válečného konfliktu na Ukrajině. Podle aktuální judikatury správních soudů se státní příslušníci Ukrajiny na Ukrajinu aktuálně nenavrací. Žalobce tak v dohledné době nemůže být na Ukrajinu vyhoštěn, a tudíž jej nebylo možné zajistit. Žalobce nepodal svou žádost o mezinárodní ochranu pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění. Žalovaný měl přistoupit k uplatnění zvláštních opatření. Stanovenou dobu zajištění považoval žalobce za nepřezkoumatelnou. 7. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou, o žádosti žalobce rozhodl v zákonné lhůtě. Žalobce svou žádost podal dne 17. 1. 2026 a žalovaný vydal rozhodnutí dne 22. 1. 2026. Žalovaný rovněž zdůraznil, že o žádosti musí být ve lhůtě 5 pracovních dnů rozhodnuto, tedy rozhodnutí vydáno, nikoliv doručeno do vlastních rukou účastníka. Námitka o nerealizovatelnosti vyhoštění byla v tomto řízení irelevantní. Žalobce byl zajištěn v režimu zákona o azylu, jehož účelem nebyl samotný výkon vyhoštění, ale zajištění jeho účasti v řízení o mezinárodní ochraně. Samotná existence válečného konfliktu na Ukrajině nezakládala automaticky překážku zajištění. Případná rizika spojená s návratem do Moldavska byly předmětem věcného posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Uplatnění zvláštních opatření žalovaný vyloučil s ohledem na dlouhodobé a vědomé porušování právních předpisů žalobcem. Doba zajištění byla stanovena v souladu se zásadou proporcionality. III. Procesní úvahy soudu Rozsah přezkumu 8. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora EU ve věcech C-704/20 a C-39/21 Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid ze dne 8. 11. 2022 se krajský soud nemůže omezit na přezkum zákonnosti rozhodnutí o zajištění v mezích žalobních bodů. Musí přihlížet i k vadám a nezákonnostem rozhodnutí, které zjistí sám, bez ohledu na námitky uplatněné žalobcem. 9. Těmto závěrům Soudního dvora je třeba rozumět v tom smyslu, že krajský soud není vázán žalobními body (výjimka z § 75 odst. 2 s. ř. s.) a nad jejich rámec zohlední skutkové a právní otázky, které v řízení vyšly najevo. To jsou otázky, které vyplynuly z obsahu spisu, popřípadě z průběhu řízení, byť třeba na základě aktivity soudu. Oproti tomu soud není oprávněn bez omezení vyhledávat a ověřovat každý možný důvod nezákonnosti a verifikovat každou jednotlivou rozhodnou otázku. Přezkumná povaha řízení a zásadní uplatnění projednací zásady vyplývající z použitelného vnitrostátního práva stále (ještě) odpovídají požadavkům Soudního dvora. 10. Krajský soud v Plzni tedy souhlasí se závěry Krajského soudu v Brně vyjádřenými v rozsudku č. j. 34 Az 36/2022-32 ze dne 21. 11. 2022, č. 4439/2023 Sb. NSS po jejich doplnění o podstatné hledisko: správní soud je oprávněn, resp. povinen identifikovat případné další nezákonnosti zajištění cizince, pokud v řízení vyjdou najevo. 11. Otázkou, která zjevně v řízení vyšla najevo, byla otázka podání žádosti o mezinárodní ochranu a otázka účelnosti zajištění žalobce za situace, kdy a priori nelze předpokládat, že bude fakticky vyhoštěn do země původu. Obě tyto otázky byly totiž opakovaně řešeny v rozhodovací činnosti Krajského soudu v Plzni, takže jsou soudu i žalovanému známy z jejich úřední činnosti (obdobně srov. rozsudky KS v Plzni č. j. 35 A 15/2024-51 a 35 A 17/2024-44 ze dne 19. 6. 2024). IV. Posouzení věci 12. Žaloba je důvodná. Ve věci sice byly formálně dány důvody se domnívat, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění a že mírnější opatření nebudou účinná. V poměrech souzeného případu však nebyl důvod se domnívat, že vyhoštění žalobce je reálné. Za toho stavu zajištění nemohlo plnit svůj účel zajistit přítomnost žalobce právě pro výkon vyhoštění. Obdobně zdejší soud rozhodl již v rozsudku č. j. 35 A 20/2025-44 ze dne 26. 9. 2025 a rozsudku č. j. 35 A 6/2026-50 ze dne 26. 2. 2026 a nemá důvod se od tam uplatněného názoru odchylovat. 13. Žalovaný zajistil žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona azylu. Podle tohoto ustanovení může Ministerstvo vnitra v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve. Podání žádosti o mezinárodní ochranu 14. První podmínkou zajištění žalobce bylo podání žádosti o mezinárodní ochranu. Její podání nebylo ve věci sporné, účastníci se na jejím podání shodli. Podání žádosti pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění 15. Druhou podmínkou je existence oprávněných důvodů se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění. 16. Pro naplnění důvodu zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu postačí zjištění, že existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o mezinárodní ochranu byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání, nebo je pozdržet (k významu slova „pouze“ srov. rozsudky KS v Plzni č. j. 17 A 121/2019-74 ze dne 24. 7. 2019, odst. 26–27; č. j. 35 A 27/2024-25 ze dne 5. 9. 2024, odst. 13–14): skutečnost, že žadatel uvádí skutečnosti, které mohou být při meritorním posouzení shledány azylově relevantními, zajištění nevylučuje. Vážně míněná žádost o mezinárod