17 Ad 18/2025 – Krajský soud v Plzni

17 Ad 18/2025- 58 - text  6 17 Ad 18/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce: Z. N. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963, sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30.1.2025 č.j. X. takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhala zrušení výše označeného rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty námitky žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X. ze dne 24. 10. 2024, kterým byla žalobci zamítnuta žádost o invalidní důchod, pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zdp"), neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 23. 10. 2024 z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce pouze o 20 %. 2. Žalobce v žalobě tvrdil, že byl nedostatečně posudkově zhodnocen jeho zdravotní stav. Podle žalobce jeho zdravotní stav odpovídá lehkému, až středně těžkému funkčnímu postižení, jedná se o motorickou, senzorickou, řečovou nebo kognitivní dysfunkci, některé denní aktivity jsou vykonávány s obtížemi. Míra poklesu pracovní schopnosti je minimálně 35 % a proto odpovídá přiznání invalidního důchodu pro invaliditu I. stupně. Posudkový lékař v námitkovém řízení pak srozumitelně a jasně nezdůvodnil, proč nemůže být rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené kapitole VI., položce lb) až ld přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pouze stroze konstatoval, že ve zdravotnické dokumentaci nezjistil medicínské opodstatnění, ani pro ně nesvědčily dostupné lékařské zprávy. To je však v rozporu se skutečností, PL nevzal v úvahu další postižení - například deprese středního stupně a epilepsii se záchvaty. Některé záchvaty není žalobce ani sám definovat, a to z důvodu dysfunkce mozku. Jedinými, kdo ve věci mohou rozhodnout jsou posudkoví lékaři, nicméně žalobce dle svého názoru nejlépe ví, jaké zdravotní problémy a s nimi zvládání denních aktivit a pracovních možností mu zdravotní stav umožňuje a po konzultaci se svými odbornými lékaři, kteří ho fyzicky „vidí" se domnívá, že mu invalidní důchod náleží. Celkově posudkové zhodnocení nekoreluje se skutečným zdravotním stavem a pracovní schopností a výkonností a doloženou lékařskou dokumentací. Zdravotní stav se stále zhoršuje, není ustálen, navíc má žalobce další postižení, která mají přímou souvislost s příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a jeho vlivem na pokles pracovní schopnosti a které přímo ovlivňují pracovní možnosti a výkonnost žalobce. K žalobě žalobce přiložil zdravotní dokumentaci ze dne 26. 2. 2025 - MUDr. L. Z. a zdravotní dokumentaci ze dne 5. 2. 2025 - MUDr. J. B. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí s tím, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno žalovanou na základě odborného posudku IPZS o invaliditě ze dne 21. 1. 2025, jenž byl vyhotoven pro účely řízení o námitkách posudkovým lékařem žalované, který zdravotní stav a invaliditu posoudil ve smyslu výše zmíněného ustanovení tak, že se u žalobce sice jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ust. § 26 zdp, žalobce však není invalidní dle § 39 odst. 1 zdp, a to ani pro invaliditu prvního stupně podle ust. § 39 odst. 2 písm. a) zdp, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost jen o 20 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je stav po ischemické cévní mozkové příhodě, což je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI., položce 1a přílohy k vyhlášce, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti ve výši 10 %. Vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace byla podle § 3 odst. 2 vyhlášky tato hodnota zvýšena o 10 % na celkových 20 %. Na základě lékařských nálezů posudkový lékař konstatoval, že se jedná o minimální funkční postižení, nelze hodnotit dle stejné kapitoly, položek 1b) ani 1c) ani 1d), neboť není prokázáno lehké, středně těžké ani těžké funkční postižení, není prokázána lehká či středně těžká ani těžká motorická, senzorická, řečová nebo kognitivní dysfunkce. Ostatní doložená onemocnění neprokazují natolik závažné posudkově významné skutečnosti, které by odůvodňovaly změnu posudkového závěru. 4. Žalobu soud neshledal důvodnou. 5. Předmětem řízení bylo posouzení nároku žalobce na invalidní důchod, tedy na dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Podle § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění, platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (odst. 1). O invaliditu prvního stupně se jedná, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 % [odst. 2 písm. a)]. O invaliditu druhého stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 % [odst. 2 písm. b)]. O invaliditu třetího stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 % [odst. 2 písm. c)]. 6. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č.j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4.12.2003, č. 133/2004 Sb. NSS). 7. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č.j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25.9.2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č.j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č.j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11.11.2010, č. 2240/2011 Sb. NSS). 8. Z těchto důvodů si soud vyžádal, aby posudková komise, konkrétně odbor posudkové služby v Plzni, vypracovala posudek o zdravotním stavu žalobce. 9. Soud doplnil dokazování o posudek posudkové komise MPSV ČR v Plzni ze dne 15. 7. 2025, podle něhož: 10. Posudková komise MPSV nejprve zkonstatovala, že podle závěrů neurologa v komisi dle neurologického a psychiatrického vyšetření se jedná o velmi lehkou levostrannou hemiparézu a kognitivní deficit je minimální. MMSE 27/30 bodů. 11. Posudková komise MPSV dále uvedla, že u posuzovaného se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou mající nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti je stav po proběhlé cévní mozkové příhodě (2021) s residuální velmi lehkou levostrannou hemiparézou a minimálním kognitivním deficitem na hranici normy a defektu. 12. V souladu s doloženými lékařskými nálezy a na základě zhodnocení doloženého zdravotního stavu odborníkem z oboru neurologie v komisi, hodnotí PK MPSV dané postižení funkčně jako lehké, bez doprovodné senzorické i řečové poruchy, s lehkou motorickou poruchou bez nutnosti využití kompenzačních mechanismů a prostředků, se zcela minimální kognitivní dysfunkcí, odpovídající vyhodnocení míry poklesu pracovní schopnosti v kapitole VI., položce 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 20-35 %. Při zohlednění dělnické profese stanovuje komise ztrátu PS ve středu citovaného procentního pásma, ve výši 25%. 13. Při výše uvedené absenci průkazu řečové a senzorické dysfunkce a při minimální dysfunkci motorické a kognitivní nelze dané postižení ohodnotit ztrátou pracovní schopnosti na horní hranici odpovídajícího procentního pásma. Ostatní zdravotní postižení uvedená v dg. spektru nemají na míru poklesu pracovní schopnosti dopad. Podmínky pro využití § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. jsou realizovaným posouzením vyčerpány. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, polož