Stručně: Paragraf 38 zákona o důchodovém pojištění stanovuje, že nárok na invalidní důchod má pojištěnec, který nedosáhl stanoveného věku a stal se invalidním, přičemž splnil potřebnou dobu pojištění, nebo se stal invalidním následkem pracovního úrazu.
§ 38 Podmínky nároku na invalidní důchod
Pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se
a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo
b) invalidním následkem pracovního úrazu.
Paragraf 38 zákona o důchodovém pojištění stanovuje, že nárok na invalidní důchod má pojištěnec, který nedosáhl stanoveného věku a stal se invalidním, přičemž splnil potřebnou dobu pojištění, nebo se stal invalidním následkem pracovního úrazu.
Co to znamená v praxi
Pojištěnec musí být invalidní a mít potřebnou dobu pojištění, pokud již nesplnil podmínky pro starobní důchod.
Nárok na invalidní důchod vzniká i v případě, že invalidita je způsobena pracovním úrazem, bez ohledu na splnění doby pojištění.
Podmínkou je, že pojištěnec nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li tento vyšší.
Na co si dát pozor
Je třeba rozlišovat mezi invaliditou vzniklou z běžných příčin (vyžaduje potřebnou dobu pojištění) a invaliditou následkem pracovního úrazu (nevyžaduje potřebnou dobu pojištění).
Věk pojištěnce je důležitý – nárok na invalidní důchod je omezen horní věkovou hranicí.
Pokud pojištěnec již splnil podmínky pro starobní důchod, nárok na invalidní důchod mu nevzniká, s výjimkou, kdy mu byl přiznán starobní důchod podle § 31 a nedosáhl důchodového věku.