30 A 2/2024 – Krajský soud v Plzni

ECLI: ECLI:CZ:KSPL:2026:30.A.2.2024.59
Datum: 2026-01-14
Z rozhodnutí: 1. Žalobou ze dne 14. 3. 2024, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou téhož dne, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 12. 2. 2024, č.j. MV-210641-5/SO-2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), …
30 A 2/2024- 59 - text  9 30 A 2/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Škopkem ve věci žalobce: M. I., nar. X, státní příslušnost X, pobyt v ČR zajištěn na adrese X, zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, IČ 00007064, náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 2. 2024, č.j. MV-210641-5/SO-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Žalobou ze dne 14. 3. 2024, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou téhož dne, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 12. 2. 2024, č.j. MV-210641-5/SO-2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „Ministerstvo“ nebo „správní orgán I. stupně“), ze dne 11. 8. 2023, č.j. OAM-7962-15/DP-2023 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím byla podle § 46 odst. 3 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. l) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žalobcova žádost o povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem společného soužití rodiny na území pro nesplnění podmínky podle § 42a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce již není zletilým nezaopatřeným dítětem cizince s povoleným pobytem. Nositelem oprávnění ke sloučení rodiny byl žalobcův otec I. I., který na území ČR pobýval na základě uděleného povolení k trvalému pobytu. 2. Pobyt cizinců na území ČR je upraven v zákoně o pobytu cizinců. Správní řízení je upraveno správním řádem. [II] Žaloba 3. Žalobce připomněl, že je státním občanem Ruské federace, byť jeho rodina pochází z Kazachstánu, kde se žalobce narodil. Žalobcův otec I. I. pobývá na území České republiky na základě povolení k trvalému pobytu. Toto povolení mu bylo uděleno na základě příslušnosti ke krajanské komunitě, jelikož rodina má kořeny právě na území České republiky. Rodina se vzhledem k této skutečnosti plánuje do své původní vlasti navrátit a natrvalo se zde usadit. Za tímto účelem podal jak žalobce, tak jeho matka žádost o udělení povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42a zákona o pobytu cizinců. 4. Žalobce podal žádost dne 9. 1. 2023 na Zastupitelském úřadě České republiky v Londýně (dále jen „Zastupitelský úřad“). Na výzvu Ministerstva postupně doložil k žádosti všechny potřebné náležitosti. Dne 26. 5. 2023 byl vyzván k seznámení se s podklady. Tohoto práva dne 21. 6. 2023 využil a dne 29. 6. 2023 se k obsahu spisového materiálu vyjádřil. V tomto vyjádření mimo jiné uvedl, že se domníval, že splňuje zákonem předvídané podmínky, a nic tak nebrání kladnému vyřízení jeho žádosti. V případě, že by mělo být překážkou cokoliv jiného než příjmy, navrhl účastnický výslech, a to za účelem prokázání intenzity soukromého a rodinného života. 5. Žalobcova žádost byla prvoinstančním rozhodnutím zamítnuta. Toto rozhodnutí správní orgán I. stupně odůvodnil převážně tím, že žalobce nemůže být považován za „zletilé nezaopatřené dítě“ ve smyslu § 42a odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců [správně má být § 42a odst. 1 písm. b) – pozn. soudu]. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaná zamítla a napadeným rozhodnutím přisvědčila správnímu orgánu I. stupně. 6. Žalobce byl přesvědčen, že napadené rozhodnutí je zatíženo vadou nezákonnosti, která je způsobena nesprávným výkladem pojmu „zletilé nezaopatřené dítě“ a potažmo pojmu „soustavná příprava na budoucí povolání“. Na základě této vady správní orgány chybně aplikovaly § 42a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců a uzavřely, že žalobce nesplňuje podmínky pro udělení předmětného pobytového oprávnění. Správní orgány se rovněž nedostatečně zabývaly posouzením dopadů rozhodnutí z hlediska přiměřenosti, a napadené rozhodnutí je tak v rozporu s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nesprávný výklad pojmů „zletilé nezaopatřené dítě“ a „soustavná příprava na budoucí povolání“ 7. Podle § 42a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců platí: „Žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území (dále jen „společné soužití rodiny“) je oprávněn podat cizinec, který je nezletilým nebo zletilým nezaopatřeným dítětem cizince s povoleným pobytem na území nebo takovým dítětem manžela cizince s povoleným pobytem na území.“ Vzhledem k tomu, že žalobce je synem držitele oprávnění k trvalému pobytu, je tato podmínka splněna. S ohledem na žalobcův věk je jasné, že již není nezletilým dítětem. Předmětem sporu tedy je otázka žalobcovy nezaopatřenosti. 8. Žalobce doposud nepřesáhl hranici 26 let. V době podání žádosti byl studentem vysoké školy, a přestože absolvoval stáž, za kterou dostával určitou finanční odměnu, nelze hovořit o tom, že by se byl schopen sám živit. O tom vypovídá také fakt, že žalobcův otec po celou dobu synova studia hradil náklady spojené s jeho studiem, ubytováním, jízdným, pomůckami ke studiu atp. Přestože v průběhu vedeného řízení žalobce již studium dokončil, vzhledem k nejisté situaci dosud neměl stabilní zaměstnání, a objektivně tak není schopen se o sebe sám postarat a zajistit si dostatečné finanční prostředky k obživě. Vzhledem k tomu, že má žalobce v úmyslu kvůli možnosti realizace rodinného života přesídlit do České republiky, má v plánu na území intenzivně studovat český jazyk, aby byl v co nejkratší době schopen úplné integrace do společnosti se vším, co k tomu patří. Přestože primárním účelem žádosti je samozřejmě možnost společného života s rodinou po odloučení způsobeným studiem, žalobce si je vědom, že vzhledem k jeho věku i vzdělání je do budoucna žádoucí, aby se podílel na pokrytí rodinných výdajů. Na tuto eventuální situaci se hodlá řádně připravit, a to také právě studiem češtiny. Domnívá se, že bez znalosti místního jazyka pro něj bude velmi obtížné v budoucnu získat jakékoliv zaměstnání. 9. Koncept nezaopatřeného dítěte je v zákoně o pobytu cizinců upraven v § 178a odst. 2, a to následujícím způsobem: „Nezaopatřenost dítěte se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře. Pro účely tohoto zákona se nezaopatřeným dítětem rozumí rovněž cizinec nejdéle do 26 let věku, který nepřetržitě studuje na střední nebo vysoké škole v cizině a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nevydalo rozhodnutí o tom, že toto studium je postaveno na roveň studia na středních nebo vysokých školách v České republice.“ Žalobce v době podání žádosti nedovršil věku 26 let a doposud nepřetržitě studoval na vysoké škole v cizině. Mohl tedy být pod tento pojem podřazen. Ustanovení § 11 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře upravuje nezaopatřenost dítěte následujícím způsobem: „Za nezaopatřené dítě se pro účely tohoto zákona považuje dítě do skončení povinné školní docházky, a poté, nejdéle však do 26. roku věku, jestliže se soustavně připravuje na budoucí povolání (§ 12 až 15), nebo se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Posuzování zdravotního stavu pro účely tohoto zákona upravuje zákon upravující organizaci a provádění sociálního zabezpečení.“ 10. Správní orgány dospěly k názoru, že doložené potvrzení o studiu k intenzivnímu kurzu češtiny Jazykovou školou AMELIA (AMELIA GROUP s. r. o.) ke splnění podmínek nepostačí, jelikož toto studium nemůže být považováno za soustavnou přípravu na budoucí povolání. S tímto závěrem se žalobce neztotožnil. 11. Za předpokladu, že žalobci bude umožněno přesídlit do České republiky a svůj pobyt zde si dlouhodobě stabilizovat, je pro něj znalost českého jazyka zcela klíčová k vedení plnohodnotného života. K tomuto logicky patří také získání zaměstnání. Žalobce vzhledem k argumentaci správních orgánu vztažené k obsahu pohovoru ze dne 28. 2. 2023 zdůraznil, že doposud o zaměstnání na území České republiky neusiluje a jedná se pouze o hypotetickou situaci a plány do budoucna. Žalobce se domníval, že tu je třeba přihlédnout k jeho individuální situaci a není možné vykládat uvedená ustanovení restriktivně, jak to správní orgány činí. Žalobce měl za to, že v jeho případě lze studium češtiny považovat za soustavnou přípravu na budoucí povolání. 12. Žalobce dále upozornil, že žalovaná poměrně nekriticky přejala závěry správního orgánu I. stupně, aniž by své úvahy blíže odůvodnila a poskytla v rámci rozhodnutí vlastní posouzení otázek. Příkladmo, žalovaná pouze uvedla, že se „ztotožňuje

Citovaná ustanovení

§ 60 (150/2002 Sb.)§ 75 (150/2002 Sb.)§ 78 (150/2002 Sb.)§ 56 (326/1999 Sb.)§ 3 (500/2004 Sb.)§ 90 (500/2004 Sb.)