33 A 17/2026 – Krajský soud v Plzni

33 A 17/2026- 30 - text  8 33 A 17/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobkyně: L. T. L., narozená X, t.č. v Zařízení pro zajištění cizinců Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, zastoupená: Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha, proti žalovanému: Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, IČO: 75151529, sídlem Nádražní 2437/2, 301 00 Plzeň, v řízení o žalobě ze dne 24. 3. 2026 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2026, č. j. KRPP-40515-8/ČJ-2026-030022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 20. 3. 2026, č. j. KRPP-40515-8/ČJ-2026-030022 žalovaný rozhodl o zajištění žalobkyně podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců) za účelem vycestování; zároveň byla dle § 124b odst. 4 téhož zákona stanovena doba trvání zajištění na 60 dnů ode dne omezení osobní svobody, tj. od 19. 3. 2026 v 11:43 h. II. Žaloba 2. První skupina námitek žalobkyně se týkala možnosti použít zvláštní opatření za účelem vycestování. V tomto směru žalobkyně vytýkala žalovanému nesprávné posouzení věci a nevyužití zvláštních opatření na její případ. Žalobkyně odkázala na protokol o výslechu ze dne 19. 3. 2026, kde uvedla, že její strýc, pan N. L. D., nar. X, je připraven složit na účet policie finanční záruku ve výši 50 000 až 100 000 Kč, nebo případně v jiné výši, kterou určí policie. Připustila také podrobení se dalším zvláštním opatřením, jako například povinnosti oznámit adresu místa pobytu. Konkrétně se žalobkyně zavázala zdržovat se na adrese M. u svého přítele, D. D. L., nar. X. Dále žalobkyně vyjádřila nesouhlas se závěry žalovaného, když konstatovala, že v případě jakéhokoliv zajištění cizince dle zákona o pobytu cizinců se jedná o situace, kdy ze strany cizince došlo k porušení zákonné povinnosti, či povinnosti stanovené orgánem veřejné moci. Dle žalobkyně tak pro odůvodnění nedostatečnosti uložení zvláštních opatření nemůže stačit pouhý fakt, že porušila povinnost dle zákona o pobytu cizinců, jelikož v opačném případě by nedostatečnost těchto opatření bylo možné namítat vždy. V této souvislosti poukázala na rozsudek NSS ze dne 28. 2. 2017, č. j. č. j. 5 Azs 20/2016–38. Neoprávněnost pobytu žalobkyně na území členských států EU byla založena rozhodnutím o správním vyhoštění a zákazu vstupu uloženým Švýcarskem. Jak však žalobkyně uvedla v rámci protokolu, byla v domnění, že uvedené rozhodnutí Švýcarska jí stanovuje povinnost toliko vycestovat z území Švýcarska a zakazuje vstup toliko na území Švýcarska. Žalobkyně tedy měla za to, že na území členských států EU může i nadále pobývat, neboť této době disponovala platným povolením k pobytu vydaným Maďarskou republikou. Žalobkyni rovněž nebylo známo, že jí ze strany maďarských orgánů bylo dne 22. 6. 2023 předmětné povolení k pobytu zrušeno, jelikož se s tímto rozhodnutím pro faktické pobývání mimo Maďarsko neměla příležitost seznámit. Byť si žalobkyně tedy nyní již je vědoma důsledků a příčin svého neoprávněného pobytu na území členských států, nelze hovořit o úmyslném porušování předpisů na úseku cizineckého práva, a tento závěr žalované postrádá oporu ve správním spisu. Dále žalobkyně vytýkala žalovanému, že se nezabýval posouzením výše nabídnuté finanční záruky a ani nesdělil, jakou výši finanční záruky by v případě žalobkyně považoval za dostatečnou. Namísto toho stran finanční záruky žalovaný uvedl pouze to, že žalobkyně je pro předchozí porušení uložené povinnosti nevěrohodná. Z tohoto odůvodnění však není zřejmé, zda byla finanční záruka nedostatečná z důvodu její výše, a zda by případně žalobkyně mohla nabídnout vyšší finanční záruku, kterou by policie považovala za dostatečnou a kterou by policie za účelem předejití zajištění žalobkyně přijala. V tomto ohledu tak lze považovat rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné. Stejně tak žalobkyně spatřuje za nedostatečné, jakým způsobem se žalovaný vypořádal s možností dalšího zvláštního opatření, kdy byla žalobkyní sdělena adresa, na které by pobývala. Žalobkyně shrnuje, že celé odůvodnění napadaného rozhodnutí je de facto pouhým opakovaným konstatováním toho, že žalobkyně již v minulosti porušila povinnost stanovenou rozhodnutím o navrácení ze strany Švýcarska a nelze proto účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování. Odůvodnění neposkytuje žádné individualizované a ve správním spise podložené závěry o tom, proč žalobkyní nabízené záruky za účelem jejího vycestování nelze účinně uplatnit a předejít tak omezení osobní svobody žalobkyně, což je zcela krajním opatřením dle zákona o pobytu cizinců. Z toho důvodu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a rovněž nezákonné, jelikož nebyly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o zajištění. Z uvedených důvodů žalobkyně soudu navrhla, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Ve vyjádření k žalobě dne 2. 4. 2026 žalovaný mimo jiné shrnul dosavadní stav věci a aktuální stav, v němž se žalobkyně nachází. Poté uvedl, že vycházel z individuálně zjištěného stavu věci, napadené rozhodnutí dostatečně odůvodnil a zjistil skutečný stav věci. Napadené rozhodnutí bylo vydáno zejména na základě záznamu SIS, který je pro členské státy EU závazný. Švýcarskou stranou bylo potvrzeno, že dne 9. 11. 2023 bylo žalobkyni vydáno rozhodnutí o návratu z území členských států, a to z důvodu neoprávněného vstupu, pobytu a práce bez požadovaného povolení. Ze Švýcarska vycestovala do Německa, jak jí poradili v komunitě. Do Německa žalobkyně vstoupila neoprávněně a neoprávněně tam i pobývala. Dále žalovaný zaslal žádost do Maďarska, a to za účelem zjištění, zda není žalobkyně držitelkou platného maďarského povolení k pobytu. Maďarskou stranou bylo sděleno, že žalobkyně měla v Maďarsku vydané povolení k zaměstnání č. 000971497, platné do 7. 4. 2024, které bylo dne 22. 6. 2023 zrušeno. Na základě výše uvedených skutečností bylo zjištěno, že žalobkyně neoprávněně vstupovala a pobývala na území členských států, i přesto, že si byla vědoma skutečnosti, že jí bylo Švýcarskem vydáno návratové opatření. Dále žalovaný konstatoval, že žalobkyně svým pobytem v době od 16. 11. 2023 do 19. 3. 2026 mařila výkon rozhodnutí Švýcarské konfederace, ve kterém jí byla uložena povinnost dobrovolně vycestovat z území členských státu EU, což ve stanovené lhůtě (do 15. 11. 2023) neučinila a nevycestovala ani za více než 28 měsíců po stanovené lhůtě k vycestování. Následně neoprávněně vstoupila a pobývala na území Německa, kdy následně neoprávněně vstoupila a pobývala i na území ČR, kam přicestovala před třemi až čtyřmi měsíci. Žalovaný konstatoval, že ve vztahu k návratové směrnici plyne požadavek, aby členské státy uskutečňovaly vyhoštění prostřednictvím co nejmírnějších donucovacích opatření, nicméně toto neznamená, že by bylo třeba nejprve uložit zvláštní opatření a k zajištění přistoupit teprve tehdy, pokud by nebylo účinné. Žalovaný se v případě žalobkyně zabýval možností uložení zvláštního opatření, avšak na základě jednání žalobkyně, kdy nevycestovala z území členských států ve lhůtě stanovené Švýcarskem a dále neoprávněné vstupovala a pobývala na území jiných členských států, shledal důvodnou obavu vyplývající z dlouhodobého projevu vůle žalobkyně nerespektovat rozhodnutí o návratu z území členských států, že by uložením zvláštního opatření byl ohrožen výkon vyhoštění a zvláštní opatření by v tomto případě nebylo účinné. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci soudem 4. Jelikož účastníci výslovně nenavrhli projednání věci při jednání ve lhůtě k tomu stanovené a soud neshledal jeho nařízení nezbytným, rozhodl o věci bez nařízení jednání v souladu s § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců ve spojení s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (s.ř.s.). 5. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.) 6. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s.ř.s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. V. Rozhodnutí soudu 7. Žaloba není důvodná. 8. Ze správního spisu mimo jiné vyplývá: Žalobkyně, státní příslušnice Vietnamské socialistické republiky, se dne 19. 3. 2026 dobrovolně dostavila na pracoviště žalovaného k vyřešení své pobytové situace. Ke kontrole předložila cestovní pas č. X vydaný státem Vietnamská socialistická republika, ve kterém neměla žádné vízum ani povolení, které by ji opravňovalo k pobytu