5 Azs 88/2026 — Nejvyšší správní soud

33 A 20/2026- 34 - text  10 33 A 20/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: D. D. N., nar. X, stát. přísl. X, bytem X zastoupený: JUDr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1 proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, IČO: 00007064, sídlem Olšanská 2/2, 130 51 Praha 3 - Žižkov, v řízení o žalobě ze dne 30. 3. 2026 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2026, č. j. CPR-40398-8/ČJ-2025-930310-V223, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 3. 11. 2025, č. j. KRPP 65377-30/ČJ-2025-030022-SV (dále jen rozhodnutí správního orgánu I. stupně), bylo žalobci dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců), uloženo správní vyhoštění. Doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „území smluvních států“) byla stanovena v trvání jednoho roku. Počátek doby, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území smluvních států byl stanoven v souladu s ust. § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ode dne, kdy žalobce vycestuje z území smluvních států. Současně byla podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena doba k vycestování z území smluvních států do země státního občanství žalobce nebo třetí země, kde je oprávněn pobývat nebo která ho přijme, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění. Podle § 179 zákona o pobytu cizinců nebyly shledány důvody znemožňující vycestování a vycestování žalobce je možné. 2. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 25. 3. 2026, č. j. CPR-40398-8/ČJ-2025-930310-V223, bylo dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno. II. Žaloba 3. Žalobce namítal, že správní orgány dospěly k nesprávnému a nedostatečně odůvodněnému závěru o splnění podmínek pro vydání rozhodnutí o jeho správním vyhoštění z území podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců, ačkoliv v předcházejícím řízení správní orgán I. stupně za týchž skutkových okolností shledal, že by důsledkem uložení správního vyhoštění z území byl ve smyslu § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života žalobce. Žalobce se domnívá, že správní orgány pochybily, pokud před vydáním rozhodnutí o správním vyhoštění z území na jeho návrh toto řízení nepřerušily do doby skončení soudního řízení o kasační stížnosti ve věci povinnosti opustit území. 4. Dále žalobce uvedl, že je přesvědčen, že správní orgány učinily nesprávný závěr o přiměřenosti dopadu uložení správního vyhoštění z území do základního práva jeho a jeho družky na respektování soukromého a rodinného života zaručeného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. 12. 2008 o společných norách a postupech v členských státech při navrácení neoprávněn pobývajících státních příslušníků třetích zemí (dále jen „návratová směrnice“) a nejlepšího zájmu jejich nezletilé dcery chráněného čl. 3 Úmluvy o právech dítěte na podkladě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a za současného užití paušální právní argumentace. 5. Žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť se v něm žalovaný stejně jako správní orgán I. stupně v nedostatečném rozsahu vypořádal s přiměřeností délky doby zákazu vstupu na území z hlediska zásahu do základního práva žalobce a jeho družky na respektování soukromého a rodinného života a nejlepšího zájmu jejich nezletilé dcery. 6. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nesprávné a nedostatečně odůvodněné v otázce posouzení nemožnosti jeho vycestování z důvodu možného porušení zásady ne bis in idem, možného opětovného trestního stíhání a přísného sankcionování případně i trestem smrti za drogovou trestnou činnost spáchanou ČR, za niž byl žalobce v ČR pravomocně odsouzen a potrestán, čímž dochází k rozporu se zásadou non refoulement. 7. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Ve vyjádření k žalobě dne 7. 4. 2026 žalovaný odkázal pro vnesení totožných námitek jako ve správním řízení na své rozhodnutí, kde se těmito zabýval, s tím, že je tudíž považuje za již za dostatečně vypořádané a přezkoumatelné. Z výše uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci soudem 9. O věci samé bylo rozhodnuto při jednání s ohledem na stanovisko žalobce. 10. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. V. Rozhodnutí soudu 11. Žaloba je nedůvodná. 12. Soud považuje za nezbytné vyjasnit žalobcovu pobytovou historii na území ČR. Ze spisového materiálu vyplývá, že žalobce se opakovaně dostavil v doprovodu advokátního koncipienta právního zástupce k řešení neoprávněného pobytu na cizineckou polici. Při pobytové kontrole se žalobce prokázal platným cestovním dokladem Vietnamské socialistické republiky, v němž nejsou vyznačeny žádné záznamy. Lustrací bylo zjištěno, že žalobci bylo dne 3. 1. 2025 vydáno na OPKPE Plzeň rozhodnutí o povinnosti opustit území výše uvedených států dle § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, jež nabylo po neúspěšném odvolání právní moci dne 18. 2. 2025, a byl vložen do Informačního systému Návraty, kdy měl povinnost vycestovat do 20. 3. 2025, což neučinil. Dle lustrací v Cizineckém informačním systému nemá žalobce na území ČR povolen jakýkoliv druh pobytu a od 21. 3. 2025 pobýval na území ČR neoprávněně. Rozhodnutím žalovaného č.j. KRPP-146151-36/2024-030022-SV-50A-EU ze dne 3. 1. 2025 byla žalobci uložena povinnost opustit území výše uvedených států poté, co se dne 10. 10. 2024 dostavil dobrovolně na Policii ČR k řešení svého neoprávněného pobytu, kde bylo lustrací zjištěno, že byl již dne 10. 9. 2024 řešen za 1 den neoprávněného pobytu na území ČR, poté, co se po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dne 6. 9. 2024 nedostavil první pracovní den následující po dni propuštění z výkonu trestu odnětí svobody na policii. V reakci na to mu byl vydán výjezdní příkaz s platností do 9. 10. 2024 a byl vyřešen příkazem na místě nezaplaceným ve výši 5 000 Kč, přičemž byl poučen, že musí z ČR vycestovat. Žalobce na území ČR pobýval v době vydání uvedeného rozhodnutí 16 let, z nichž 6 let byl ve výkonu trestu odnětí svobody. 13. Rozhodnutím žalované ze dne 17. 2. 2025 č.j. CPR-3700-2/ČJ-2025-930310V223 bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje ze dne 3. 1. 2025, č.j. KRPP-146151-36/ČJ-2024-030022-SV-50A-EU, jímž byla žalobci podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců uložena povinnost opustit území členských států EU a dalších smluvních států při současném stanovení doby k opuštění území nejpozději do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Rozhodnutím o uložení povinnosti opustit území bylo zohledněno, že žalobce má na území ČR rodinné vazby (družku a dceru), neboť toto rozhodnutí není mimo povinnost vycestovat spojeno s žádnými negativními omezeními do budoucna, oproti tomu s přísnějším rozhodnutím o vyhoštění. Žaloba proti tomuto rozhodnutí byla rozsudkem zdejšího soudu č.j. 63 A 5/2025-29 zamítnuta a o žalobcem podané kasační stížnosti dosud nebylo rozhodnuto. Dne 5. 5. 2025 bylo zahájeno řízení ve věci správního vyhoštění žalobce z uvedených států. Ze závazného stanoviska Ministerstva vnitra ČR ze dne 12. 9. 2025 vyplývá, že vycestování žalobce do Vietnamu je možné, v jeho vlasti mu nehrozí žádné nebezpečí ve smyslu § 179 zákona o pobytů cizinců, jež by znemožňovalo jeho vycestování. Žalovaný si jako jeden z podkladů rozhodnutí opatřil Informaci OAMP MV ČR z 23. 5. 2025 Bezpečnostní a politická situace v zemi Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, stav: květen 2025, jež se zabývala politickou situací ve Vietnamu, ratifikací vybraných mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách, mučením, trestem smrti, možností vycestování a návratu do vlasti, spolupráci s UNHCR, azylovým systémem a aktivními vojenskými konflikty. 14. Následně byla vydána rozhodnutí uvedená pod bodem I. tohoto rozhodnutí. Podklady ro