33 A 23/2025 – Krajský soud v Plzni

33 A 23/2025- 64 - text  10 33 A 23/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl soudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: N. C. A., nar. X, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, bytem X proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, IČO: 00007064, sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3, v řízení o žalobě ze dne 4. 6. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2025, č. j. CPR-6925-3/ČJ-2025-930310-V234 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Rozhodnutím Policie ČR Krajského Ředitelství Policie Karlovarského kraje Odbor cizinecké policie Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 30. 12. 2024 byla žalobci dle § 50a odst. 2 písm. b) č. 326/2006 Sb., o zákona o pobytu cizinců uložena povinnost opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. Současně byla podle § 50a odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena doba k vycestování z uvedených států do země státního občanství cizince nebo třetí země, kde je oprávněn pobývat nebo která ho přijme, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Podle § 179 zákona o pobytu cizinců nebyly shledány důvody znemožňující vycestování a vycestování žalobce je možné. 2. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo o odvolání žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí správního orgánu I. stupně rozhodnuto dle ust. § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád tak, že původní výrok rozhodnutí „Podle § 179 zákona o pobytu cizinců nebyly shledány důvody znemožňující vycestování a vycestování žalobce je možné.“ se vypouští a ve zbylé části bylo napadené rozhodnutí podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu potvrzeno. II. Žaloba 3. Žalobce se žalobou domáhá, aby bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Žalobu odůvodnil tím, že namítá nepřiměřenost dopadů rozhodnutí správního orgánu I. stupně a žalované do soukromého a rodinného života žalobce a jeho nezletilých dětí. Odkázal na čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte a čl. 5 písm. a) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. 12. 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí s tím, že správní orgány nesprávně posoudily přiměřenost dopadu uložení povinnosti opustit území na rodinný a soukromý život žalobce, jeho partnerky a dětí. Žalobce je přesvědčen, že jeho konkrétní případ dosahuje natolik vysoké výjimečnosti a mimořádnosti, že vybočuje z běžného rámce správními orgány řešených případů a zaslouží si vyšší míru jejich pozornosti, než mu byla ze strany správních orgánů věnována. Uvedl, že považuje za nemístnou a zcela relativizující argumentaci žalované ve vztahu k přiměřenosti zásahu mj. tím, že „nikde není dáno, že rodinný život se svou rodinou musí sdílet jen pouze v ČR. Tento jejich život mohou realizovat kdekoliv, kde budou mít všichni povolen pobyt.“ Partnerka i děti žalobce jsou občany ČR, přičemž podle čl. 14 odst. 4 Listiny základních práv a svobod nemůže být občan nucen k opuštění své vlasti, k čemuž napadené rozhodnutí uvedeným odůvodněním fakticky směřuje. Na děti žalobce se navíc již vztahuje povinná školní docházka, přičemž děti byly v žalobcově zemi původu pouze na návštěvě, veškeré jejich vazby jsou v ČR, a je proto nemyslitelné, že by se náhle spolu se svými rodiči odstěhovaly, nejspíše do Vietnamské republiky až do doby, kdy on získá na území ČR pobytové oprávnění. Z téhož důvodu je nepřiléhavá argumentace žalované, že „tuto zcela nepříjemnou situaci může žalobce se svou rodinou řešit např. tak, že se bude se svými dětmi a partnerkou setkávat na území státu, kde budou mít všichni členové rodiny povolený pobytový status, a to až do doby, kdy účastník řízení získá patřičné pobytové oprávnění v ČR“. Za situace, kdy s rodinou žalobce žije i dítě žalobcovy partnerky z předchozího vztahu, je navrhované řešení fakticky zcela neproveditelné. Je prakticky nemožné, aby žalobcova partnerka dokázala ze svých výdělků spojených s finanční podporou ze strany žalobce uživit sebe a tři děti, a ještě našetřit finančních prostředky na to, aby mohli společně odcestovat za žalobcem do zahraničí. Toto je neproveditelné i z důvodu plnění povinné školní docházky dětmi. Občasný styk, jež by tak mohl být realizován jen o prázdninách, nelze považovat za dostatečné zmírnění uvedeného zásahu do rodinného a soukromého života rodiny žalobce. Jedno z žalobcových dětí je navíc žákem zvláštní školy a vyžaduje zvláštní péči. Jeho náhlé přestěhování do zahraničí by bylo velice problematické, neboť jeho aklimatizace na prakticky neznámou zemi by byla velmi zdlouhavá, náročná, a to nemluvě o jeho vzdělávacích potřebách. Z obdobných důvodů je neproveditelné též navrhované „řešení“ spočívající v pravidelných setkáních s žalobcem někde v zahraničí. I přes uvedené skutečnosti však správní orgány došly k závěru, že je možné žalobci uložit povinnost opustit území. Z uvedených důvodů však nelze nucené vycestování žalobce považovat za přiměřené. 4. Rozhodnutí správních orgánů nevyhověla pravidlům vztahujícím se k vydávání správních rozhodnutí a k řízením před správními orgány, kdy se musí řídit zásadou zákonnosti, nemohou jednat svévolně a musí být náležitě odůvodněna. Důvodem je, že správní orgán I. stupně nepřistoupil na návrh žalobce vyžádat si aktuální stanovisko orgánu sociálně právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“) s tím že takovou zákonnou povinnost nemá, a je na něm, zda ji využije či nikoli a argumentoval tím, že z jeho zjištění není pochyb o existenci rodinných vazeb mezi žalobcem, jeho partnerkou a dětmi. Z tohoto je možné dovozovat jistou míru svévole v jednání správního orgánu, který má zato, že nemusí tuto svoji úvahu jakkoli blíže odůvodňovat. Žalovaná se v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně nevypořádala s námitkami žalobce uplatněnými v odvolání týkajícími se nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2020 sp. zn. IV. ÚS 950/2019. V tomto nálezu uvedená kritéria musí být materiálně obsažena v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu. Hledisku míry faktické závislosti žalobcových dětí na jeho osobě a péči se žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí věnuje jen ve velmi obecné rovině a konstatuje, že děti již nejsou ve věku, kdy by vyžadovaly téměř celodenní péči dospělé osoby, žalobce nemá práci, dle žalované se tedy vůbec ekonomicky nepodílí na chodu domácnosti a děti na něm proto nejsou bezprostředně závislé. V otázce hloubky emočního vztahu mezi žalobcem a jeho dětmi se žalovaná omezuje na konstatování, že jej nemíní zlehčovat. Zhodnocení toho, jaké faktické dopady bude mít povinnost žalobce opustit území, a že toto dle žalované nezpůsobí žalobcovým dětem vážnou újmu, žalovaná opírá pouze o fakt, že v minulosti byl žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody a péči o děti tak zajištovala pouze jeho partnerka. Vztah žalobce a dětí se od jeho propuštění na svobodu velmi prohloubil a z pouhé existence dřívějšího výkonu trestu odnětí svobody nelze dovozovat, že by nynější uložená povinnost opustit republika nezpůsobila dětem závažnou újmu. V tomto rozsahu jsou proto rozhodnutí správních orgánů nedostatečně odůvodněná., přičemž jak vyplývá ze správního řádu i uvedeného nálezu Ústavního soudu, rozhodnutí správních orgánů musí být náležitě odůvodněná a jejich součástí musí být též Ústavním soudem vymezená kritéria týkající se nejlepšího zájmu dětí, na něž rozhodnutí dopadá. Rozhodnutí jsou v této otázce kvůli nedostatku důvodů rozhodnutí nepřezkoumatelná. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě dne 9. 6. 2025 uvedl, že s ohledem na to, že v žalobě jsou obsaženy totožné argumentace, na něž bylo plně reagováno v obou rozhodnutích, na jejich odůvodnění odkázal a navrhl zamítnutí žaloby. IV. Jednání před soudem 6. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. 7. Ve věci bylo s ohledem na stanovisko žalobce nařízeno ústní jednání, žalovaný se z účasti na něm omluvil, žalobce, jemuž bylo předvolání k jednání doručeno fikcí, se nedostavil. Soud proto věc rozhodl v jejich nepřítomnosti. V. Rozhodnutí soudu 8. Žaloba není důvodná. 9. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Policie ČR Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, kterým byla žalobci uložena povinnost opustit území smluvních států a byla mu stanovena doba k vycestování z jejich území a to ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí bylo