1 As 33/2011 — Nejvyšší správní soud

55 A 9/2025- 89 - text  17 55 A 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jana Šmakala a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobce: SAMUEL kočkám v nouzi, z.s., sídlem Charkovská 1649/5, Karlovy Vary zastoupen advokátkou JUDr. Hanou Rosenovou, sídlem Mařatkova 918/2, Praha proti žalované: Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy, sídlem Slezská 100/7, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 12. 2024, č.j. SVS/2024/170978-G, takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou ze dne 11. 2. 2025 domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 10. 12. 2024, č.j. SVS/2024/170978-G (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Karlovarský kraj ze dne 19. 9. 2024, č.j. SVS/2024/131546-K (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“) a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupku dle § 72 odst. 1 písm. j) zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), pro porušení § 42 odst. 6 téhož zákona, za což mu byla uložena pokuta ve výši 10 000 Kč; současně byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč. 2. Uvedeného přestupku se žalobce dopustil tím, že v době od 9. 12. 2023 do 27. 2. 2024 poskytoval dočasnou péči toulavým a opuštěným zvířatům, tedy vykonával činnost útulku ve smyslu § 3 odst. 1 písm. jj) veterinárního zákona, aniž by jako provozovatel útulku požádal krajskou veterinární správu o registraci útulku nejméně 14 dní před zahájením činnosti. II. Žaloba 3. Žalobce uvedl, že argumentaci orgánu prvního stupně i argumentaci žalované lze stručně shrnout tak, že žalobce dle jejich názoru naplňuje definici útulku dle § 3 odst. 1 písm. jj) veterinárního zákona, a to z důvodu výkonu činností a služeb, které žalobce zastřešuje. S uvedenou argumentací žalobce zcela nesouhlasí. 4. Dle žalobce musí správní orgán prokázat, že jeho rozhodnutí vychází z právního základu. To v první řadě znamená najisto postavit skutečnost, že spolek je provozovatelem útulku ve smyslu zákona. Je potřeba po celou dobu zkoumání brát v úvahu základní ústavní princip enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, tedy správní orgán musí přistupovat ve své činnosti nanejvýš restriktivně, a rozhodně arbitrárně nerozšiřovat svoje kompetence nad meze jasně stanovené zákonem. Zásadní nepochopení tohoto principu je zřejmé již z tvrzení správního orgánu, že „tedy i případné širší pojetí útulku oproti zmíněné dohodě je lege artis, když ta je toliko základním instrumentem ochrany zvířat“. K tomu, aby byl spolek kvalifikován jako provozovatel útulku, musí jeho činnost naplňovat definici § 3 veterinárního zákona a dále definici dle Evropské dohody o ochraně zvířat v zájmovém chovu. To je zřejmé i z důvodové zprávy k danému ustanovení veterinárního zákona, která uvádí, že „definice pojmů odpovídají nejen jejich dosavadnímu vývoji, používání a výkladu, ale také tomu, jak jsou tyto pojmy používány a vykládány ve směrnicích a jiných dokumentech Evropských společenství, popřípadě mezinárodních organizací, které působí v oblasti ochrany zdraví lidí a zvířat (WHO, FAO, OIE apod.). Ve stejném významu, v jakém jsou uvedené pojmy používány v návrhu zákona, budou používány i v právních předpisech vydaných k jeho provedení.“. Při výkladu této definice je tedy nezbytné užít eurokonformního výkladu. K tomu, aby byl spolek kvalifikován jako provozovatel útulku, musí jeho činnost odpovídat oběma následujícím definicím: a. dle § 3 odst. 1 písm. jj) veterinárního zákona: útulkem je zařízení, které „poskytuje dočasnou péči toulavým a opuštěným zvířatům nebo týraným zvířatům“; b. Evropská dohoda o ochraně zvířat v zájmovém chovu stanoví, že „útulkem pro zvířata se rozumí zařízení neziskového charakteru, kde mohou být zvířata v zájmových chovech držena ve významném množství“, v orig. „where pet animals may be kept in substantial numbers“. 5. To dle žalobce znamená, že samotná činnost spočívající v zajišťování dočasné péče (např. pomoc s veterinární péčí, zprostředkování či finanční podpora při dočasném ubytování) automaticky neznamená, že subjekt provozuje útulek ve smyslu zákona, pokud sám neposkytuje péči, pro kterou by nutně musel disponovat i odpovídajícími kapacitami či zařízením pro dlouhodobé ubytování zvířat (ve významném množství). Žalobce není provozovatelem žádného zařízení, natož zařízení, kde mohou být zvířata v zájmových chovech držena ve významném množství. Samozřejmě, důkazní břemeno v tomto směru tíží správní orgán. Ten musí prokázat tvrzení, že spolek (žalobce) provozuje zařízení k péči o zvířata (ve významném množství). Správní orgán se důkazně opřel o záznam z webových stránek a záznamy ze sociální sítě Facebook. Správní orgán rozkrývá, že je na webových stránkách uvedeno, že spolek je „parta ,kočkařek‘, které mimo jiné ,dočaskují‘, krmí a kastrují toulavé kočky“. Tato věta vytržená z kontextu (tedy jak, kdy a proč vznikl spolek, jací lidé ho založili) slouží k bližšímu osobnímu představení osob (viz neformální označení „kočkařky“), které dříve mimo jiné i ojediněle působily jako dočaskářky. Rozhodně ale neimplikuje nic o tom, že spolek jako takový poskytuje péči či disponuje nebo provozuje zařízení odpovídající definici provozovatele útulku. Konečně správní orgán povšechně odkazuje na záznamy ze sociální sítě Facebook, které sice popisuje, avšak už nijak blíž nerozvádí, co z nich má logicky vyplývat, zejm. jak jsou relevantní ve vztahu k naplnění zákonné definice; přičemž se v souvislosti s těmito omezí na tvrzení, že „je zřejmé, že se u všech zmíněných zvířat odvolatel nějakým způsobem angažoval za účelem zajišťování úkonů dočasné péče o ně“. Kdyby se správní orgán zabýval skutečnou činností spolku, zjistil by, že činnost spolku spočívá zejm. ve finanční podpoře osob, viz dále. Zvíře zůstává u nálezce, případně zvíře zůstává ve veterinární péči. Namísto toho se správní orgán omezil pouze na formulace dezinterpretované či vytržené z kontextu z webových stránek a vágní odkazy na facebookové příspěvky. Spolek neposkytuje dočasnou péči ani toulavým, ani opuštěným zvířatům. Shrnuto, ze získaných důkazů vyplývá jen to, že žalobce se angažoval při zprostředkování dočasné péče o zvířata – což však, ve smyslu zákona a evropských předpisů, nenaplňuje definici provozování útulku; rozhodnutí správního orgánu tak postrádá zákonný podklad. 6. Žalobce dále uvedl, že správní orgán vykládá činnost spolku jakožto činnost provozovatele útulku z následujících důvodů: a) odchytává (zdivočelá) zvířata za účelem kastrace a tyto zvířata též krmí, b) zajišťuje finanční pomoc osobám starajícím se o zvířata, c) informuje o zvířatech, která jsou ztracená a bez pána, d) odchytává nahlášená zvířata. 7. Stran prvního důvodu žalobce konstatoval, že ačkoli se žalovaný nejprve snaží dovodit, že „tvrzení, že se odvolatel primárně stará o kočky, které nejsou toulavé ani opuštěné, ale zdivočelé, je zcela bez významu“, tak následně se k této skutečnosti více vyjadřuje. Pro řízení se však i přes pochybnosti žalované jedná o významnou skutečnost, protože zdivočelé kočky jsou právě těmi, na které se žalobce jakožto spolek zaměřuje, a to právě proto, že se jedná o zvířata, která jsou útulky opomíjena, a to v souladu s vyjádřením Ministerstva zemědělství. Ve vyjádření Ministerstva zemědělství k problematice opuštěných, toulavých a zdivočelých koček je totiž jasné doporučení, že zdivočelé kočky by se do útulků umisťovat neměly – doslova se zde uvádí: „Zdivočelé kočky doporučujeme odchytit, vykastrovat a po zotavení vrátit na původní lokalitu. Umísťování zdivočelých koček do útulku není pro tato zvířata vhodné a nedoporučujeme ho.“ Žalobce nesouhlasí s argumentací žalované, že by pojem zdivočelých koček nepředstavoval samostatnou kategorii, která stojí mimo/vedle pojmu toulavých a opuštěných zvířat, přičemž útulky v souladu s § 3 odst. 1 písm. jj) veterinárního zákona poskytují dočasnou péči právě jen toulavým a opuštěným zvířatům nebo týraným zvířatům (a nikoli zvířatům zdivočelým). Žalobce tak tyto zdivočelé kočky za účelem kastrace odchytává skrze osobu, která absolvovala specializovanou odbornou průpravu organizovanou vysokou školou s akreditovaným studijním programem v oblasti veterinárního lékařství nebo veterinární hygieny a úspěšně složila závěrečnou zkoušku, a následně je ve spolupráci s veterinárními lékaři co nejdříve je to možné vypouští zpět do lokalit, ve kterých byly odchyceny. Žalobce nesouhlasí ani s tím, že by tyto zdivočelé kočky byly umisťovány do dočasné péče a nabízeny novým chovatelům. Ostatně i z důvodu zdivočelosti by byl takový postup velice problematický. Žalobce krom kastrací tyto zdivočelé kočky i krmí. V praxi to vypadá