55 Af 1/2025 – Krajský soud v Plzni

55 Af 1/2025- 87 - text -pokračování- 22 55 Af 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jana Šmakala a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobkyně: RONČKA, s.r.o., sídlem Krásno 570 zastoupena advokátem JUDr. Radimem Hanákem, Ph.D., sídlem Pujmanové 882/25, Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2024, č.j. 34417/24/5100-10612-703694, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2024, č.j. 34417/24/5100-10612-703694, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 55 030 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Radima Hanáka, Ph.D., advokáta. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 13. 1. 2025 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2024, č.j. 34417/24/5100-10612-703694 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto žalobkynino odvolání proti platebnímu výměru na odvod za porušení rozpočtové kázně č.j. 231840/24/2400-31471-403322 ze dne 25. 3. 2024, vydanému Finančním úřadem pro Karlovarský kraj, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Platebním výměrem byl žalobkyni vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu ve výši 3 631 130 Kč. II. Žaloba 2. Žalobkyně uvedla, že je přesvědčena, že při stanovení odvodu vyplývajícího z hlavy II, čl. 6 rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen „poskytovatel dotace“) o poskytnutí dotace ze dne 21. 12. 2017, č.j MPO80530/17/61400 (dále jen „rozhodnutí o poskytnutí dotace“), ve výši 30 % původní dotace, se jedná o postih nepřiměřený, tedy uložený v rozporu se zásadou přiměřenosti (proporcionality) odvodu za porušení rozpočtové kázně. Takto stanovený odvod totiž nezohledňuje relevantní skutečnosti, v nichž má původ vytýkané porušení povinnosti vyplývající z rozhodnutí o poskytnutí dotace. 3. Žalobkyně konstatovala, že podstatou porušení vytýkané povinnosti je nenaplnění rozhodného kritéria jako ukazatele efektivity dotace, resp. naplnění účelu poskytnuté dotace, tedy dosažení zvýšení tržeb. Předmětem dotace byla investice do zlepšení efektivity výrobního zařízení, a zcela logicky pak byla efektivita dotačního programu vázána na naplnění řady indikátorů, pokud jde o počet vytvořených pracovních míst, event. pak indikátor změny tržeb. Naplnění těchto indikátorů má povahu podmínek dotace dle § 14 odst. 4 písm. g) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (dále též jen „RozPr“ nebo „zákon o rozpočtových pravidlech“), kdy dle § 14 odst. 5 RozPr již poskytovatel dotace ve zvláštní části rozhodnutí o poskytnutí dotace uvádí procentní hodnotu výše odvodu za porušení rozpočtové kázně, kterým bude příjemce dotace (žalobkyně) postižen v případě, kdy stanovené indikátory nebudou naplněny. Pokud jde o indikátor nárustu tržeb, tento stojí na povinnosti příjemce dotace zvýšit své tržby o 10 % oproti hodnotě vykázané v posledním účetním období před podáním žádosti o podporu a tuto hodnotu následně udržet po dobu udržitelnosti projektu. Toto období, které mělo být dle rozhodnutí o poskytnutí dotace testováno stran dodržení indikátoru 2104 je pro účely „tohoto doplnění odvolání“ nazváno jako „referenční období“. V případě nenaplnění této hodnoty je stanoven odvod za porušení rozpočtové kázně v rozmezí od 10 % do 30 % hodnoty přijaté podpory, dle toho o kolik nebude rozhodný indikátor naplněn. 4. Tato výše odvodu za porušení rozpočtové kázně byla stanovena poskytovatelem dotace jako postih pro příjemce dotace, pokud tento nezvýšil svůj obrat díky pořízení dotovaného zařízení. Není přitom pochyb, že poskytovatel dotace při vymezení dotčeného indikátoru a výše postihu (zcela logicky) samozřejmě nepočítal s tím, že by snad referenční období mohlo být obdobím, za které nelze ověřit, zda smysl a účel dotace byl naplněn. Procentní rozmezí tak bylo stanoveno za předpokladu, že nebude v referenčním období existovat skutečnost, která objektivně subjektům zamezí dosáhnout relevantního ukazatele obratu, tedy která omezí hospodářskou činnost, obchodní styk, a tedy i možnost dosahovat obratů, kterých by bylo za běžných podmínek dosahováno. Aby kritérium rozhodného indikátoru (v podobě zvýšení obratu) mohlo plnit svoji funkci, musí být sledováno za období, v němž bylo možno dosáhnout obvyklých hodnot, tedy v němž měl příjemce dotace vůbec objektivní možnost prokázat, zda poskytnutá dotace splnila svůj účel. Pokud pak je ukládána příjemci dotace sankce v podobě odvodu za porušení rozpočtové kázně pro nenaplnění indikátoru nárustu tržeb, je nutné zkoumat, zda sledované období (kdy měl být nárust tržeb vykázán) bylo obdobím, kde mohlo být požadovaného nárustu tržeb objektivně dosaženo. Tedy zda se jedná o období, které nebylo dotčeno určitou objektivní skutečností, která má za následek, že toto sledované období bylo specifické svými podmínkami, které činily dosažení rozhodného indikátoru objektivně obtížnějšími než jiná období. 5. Žalobkyně dále uvedla, že rozhodnutí o poskytnutí dotace bylo vydáno v době, kdy samozřejmě nikdo nemohl objektivně vědět o tom, že počátkem roku 2020 bude celý svět (a hospodářský život) ovlivněn nově propuknutou pandemií Covid-19, která zejména v průběhu let 2020 a 2021 zcela zásadním a bezprecedentním způsobem utlumí hospodářskou spolupráci celého soukromého a veřejného sektoru ve všech aspektech globální ekonomiky. Žalovaný v bodě 26 konstatuje, že odvolací orgán nerozporuje, že pandemie Covid-19 ovlivnila ekonomiku odvolatele, resp. že měla vliv na výše tržeb za vlastní výrobky a služby, jež vstupovaly do hodnoty žalovaného indikátoru 21404 ve sledovaném období…. Správce daně na s. 53 zprávy o daňové kontrole ze dne 25. 3. 2024, č.j. 231260/24/2400-31471-403322, uvádí: V kontextu tohoto porušení shledal správce daně jednu okolnost svědčící ve prospěch příjemce dotace: - Jedná se o koronavirovou pandemii, která v roce 2020 utlumila obchodní a výrobní činnost nejen v České republice, když v souvislosti s ní byla přijímána nezbytná ochranná opatření státu spojená s negativním dopadem na zaměstnavatele, neboť vyvolávala překážky v práci výrazně omezující jejich hospodářskou činnost. Je třeba zdůraznit, že tyto překážky v práci nebyly zaviněny zaměstnavatelem (zde DS), ale způsobeny zásahy státní správy, resp. vyšší moci, přičemž hospodářské ztráty vzniklé v důsledku dotčených opatření mohly negativně ovlivnit (a evidentně ovlivnily) hospodářskou činnost DS, a tím i plnění předmětného indikátoru 21404 „Změna tržeb příjemce v souvislosti s podporou“. Tuto okolnost považuje správce daně za velmi důležitou. 6. Z výše uvedeného dle žalobkyně vyplývá, že i správce daně i žalovaný jako odvolací orgán považují za prokázanou skutečnost, že výše tržeb žalobkyně za referenční období byla negativně dotčena objektivně (nezaviněně) existujícími skutečnostmi, které žalobkyně nemohla ovlivnit. Toto lze shrnout tak, že správce daně i žalovaný mají za prokázané, že referenční období bylo obdobím, kde údaj o výši obratu dosaženého žalobkyní není reprezentativním údajem pro posouzení, zda obdržená dotace naplnila účel, a tedy zda pořízení dotovaného zařízení u žalobkyně vedla ke zvýšení efektivity (a tedy navýšení obratu). 7. Pokud tak jde o výši odvodu za porušení rozpočtové kázně, jak je stanovena ve zvláštní části rozhodnutí o poskytnutí dotace, pak procentní výměry (ve výši 10 % až 30 %) odpovídají představě poskytovatele dotace o výši postihu pro subjekt, který nenaplní rozhodný indikátor za referenční období, které nebylo nijak dotčeno nějakou objektivní okolností, která měla za následek objektivní utlumení globální ekonomiky. Tedy se jedná o sankci pro příjemce dotace, který navzdory přijetí dotace a pořízení dotovaného zařízení nebyl schopen (ani za standardních tržních podmínek) zvýšit svůj obrat, tedy využít pořízený majetek ke zvýšení efektivity své výroby. Pouze pokud by byl postižen subjekt, který nedosáhl potřebné efektivity výroby v průběhu standardního účetního období, lze za přiměřený považovat postih vyplývající ze stanovené procentní hodnoty. V případě daňového subjektu však referenční období (v němž je testováno dodržení ukazatele nárustu tržeb) spadá do období propuknutí pandemie Covid-19. Již tato skutečnost sama o sobě musí být reflektována při aplikaci zásady přiměřenosti odvodu za porušení rozpočtové kázně. 8. K tomu žalobkyně konstatuje stěžejní skutkovou okolnost, tedy že v období následujícím po referenčním období dosáhla ukazatelů, v jejichž hodnotách (při jejich aplikaci na referenční období) rozhodné ukazatele indikátoru 2104 naplnila, a nedošlo by tak k žádnému uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně. Za následná účetní období, která nebyla dotčena pandemií Covid-19, je zřejmé, že pořízený majetek žalobkyni dopomohl k navýšení obratu, a tedy i splnění smyslu a účelu dotace. By