2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

63 Ad 16/2025- 52 - text  5 63 Ad 16/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobkyně: A. Z., narozená X, bytem X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. Xa ze dne 3. 7. 2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně opakovaně žádala o přiznání invalidního důchodu. Její žádosti byly zamítány s tím, že podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, nezískala potřebnou dobu pojištění, tedy nesplnila jednu z kumulativních podmínek pro přiznání invalidního důchodu. Žalobkyně dne 11. 11. 2024 znovu požádala o přiznání invalidního důchodu. Žalovaná rozhodnutím č. j. Xb ze dne 16. 4. 2025 opětovně žádost žalobkyně zamítla, neboť žalobkyně v rozhodném období nezískala potřebnou dobu pojištění. Druhou podmínku žalobkyně splnila, podle posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu byla žalobkyně od 5. 3. 2009 částečně invalidní. Od 1. 1. 2010 s již jednalo o invaliditu prvního stupně (míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činila 45 %). 2. Žalobkyně proti tomuto závěru brojila námitkami. Namítla, že její zdravotní problémy trvají již od roku 1981. Není schopna výkonu výdělečné činnosti. Měla rovněž za to, že potřebnou dobu pojištění získala. Žalovaná námitky zamítla. V řízení o nich nechala vypracovat posudek lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu, z něhož vyplynulo, že hlavní příčina nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně spadá pod kapitolu VI (Postižení nervové soustavy), položku 4b (Epilepsie; forma částečně kompenzovaná, zpravidla déle než jeden měsíc bez záchvatů, několik záchvatů během roku ale ne více jak 12 záchvatů do roka, přítomnost lehkého organického postižení mozku různé etiologie, bez neurologického deficitu a bez jiné duševní poruchy, některé denní aktivity omezeny). Pro míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje rozmezí 25–40 %. Posudková komise zvolila dolní hranici rozmezí. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně tedy od 3. 2. 2025 činí 25 %, což neodpovídá invaliditě žádného stupně. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění invaliditu podmiňuje pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Datum zániku invalidity posudkový lékař stanovil ke dni jednání posudkového lékaře v prvním stupni. Žalobkyně nesplnila ani jednu z podmínek pro vznik nároku na invalidní důchod. Žalovaná tudíž námitky zamítla a své předchozí rozhodnutí potvrdila. II. Řízení před soudem 3. Proti rozhodnutí žalované o námitkách žalobkyně brojila žalobou. Měla za to, že její zdravotní stav odpovídá invaliditě druhého stupně. Krajský soud v Plzni i žalovaná opakovaně pochybili. Její invalidita vznikla již v roce 1981, tudíž potřebnou dobu pojištění splnila. 4. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, ve vyjádření shrnula závěry správního řízení. Žalobkyně nesplnila potřebnou dobu pojištění, nebylo možné její žádosti o invalidní důchod vyhovět. Na tomto závěru nemohl nic změnit žalobkyní namítaný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, pro který nemohla najít práci. III. Posouzení věci 5. Napadený výrok rozhodnutí žalované krajský soud přezkoumal podle § 75 odst. 2 soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 6. Soud předně uvádí, že se jedná již o několikátou žalobu žalobkyně brojící proti rozhodnutí o zamítnutí její žádosti o invalidní důchod (viz rozsudky KS v Plzni č. j. 16 Ad 52/2019-58 ze dne 27. 8. 2020, č. j. 16 Ad 32/2021-73 ze dne 27. 4. 2022, č. j. 17 Ad 11/2023-68 ze dne 12. 12. 2023, rozsudek NSS č. j. 2 Ads 338/2020-40 ze dne 15. 9. 2022, usnesení NSS č. j. 2 Ads 138/2022-44 ze dne 27. 4. 2023 a č. j. 3 Ads 4/2024-41 ze dne 20. 2. 2025). Žalobkyni bylo opakovaně žalovanou i správními soudy sděleno, že ke vzniku nároku na invalidní důchod, musí splňovat potřebnou dobu pojištění a být shledána invalidní. 7. Žalobkyně v minulosti nesplňovala podmínku potřebné doby pojištění, což v nynějším řízení ani konkrétně nezpochybnila. Oproti předchozím řízením došlo ke změně v tom, že posudkový lékař Institutu posuzování zdravotního stavu dospěl v posudku vypracovaném pro řízení o námitkách k závěru, že pracovní schopnosti žalobkyně od 3. 2. 2025 poklesly o 25 %, a tudíž žalobkyně již není ani invalidní. Obecná východiska 8. Předmětem řízení bylo posouzení nároku žalobkyně na invalidní důchod, tedy na dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Podle § 38 zákona o důchodovém pojištění platí, že pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku (písm. a), nebo invalidním následkem pracovního úrazu (písm. b). 9. Podle § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (odst. 1). O invaliditu prvního stupně se jedná, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 % [odst. 2 písm. a)]. O invaliditu druhého stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 % [odst. 2 písm. b)]. O invaliditu třetího stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 % [odst. 2 písm. c)]. 10. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS). Podmínky nároku na invalidní důchod 11. V nyní posuzované věci není sporu o tom, že žalobkyně zatím nedosáhla věku 65 let, neboť je narozena v roce 1962. Sporné však zůstává, zda je invalidní a zda získala potřebnou dobu pojištění. 12. K tomu žalobkyně pouze uvedla, že doba byla stanovena nesprávně, protože žalobkyně je invalidní již od roku 1981. Nic bližšího neuvedla. Datum vzniku invalidity přitom bylo dříve opakovaně řešeno s tím, že invalidita žalobkyně vznikla dne 5. 3. 2009. Invalidita žalobkyně 13. Napadené rozhodnutí vychází z posudku posudkového lékaře ze dne 27. 6. 2025, dle něhož pracovní schopnosti žalobkyně od 3. 2. 2025 poklesly o 25 % mimo jiné z důvodu adaptace na zdravotní stav. Oproti tomu dle prvostupňového rozhodnutí míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činila 45 %, což odpovídalo invaliditě prvního stupně. Oba tyto posudky vycházely z toho, že invalidita žalobkyně vznikla dne 5. 3. 2009. 14. Protože toto datum nebylo v řízení o žalobě prima facie nijak zpochybněno, soud výjimečně ani nežádal posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. 15. Napadené rozhodnutí je totiž založeno na dvou samostatných důvodech: absenci invalidity a absenci potřebných dob pojištění. Případné zjištění o tom, že žalobkyně je (od 3. 2. 2025) nadále invalidní, by nic nezměnilo na závěru o absenci dob pojištění. Rozhodnutí žalovaného by tak zjevně obstálo i přes případnou změnu zjištění o invaliditě. Teprve pokud by posudek posudkové komise mohl přinést jiná zjištění o datu vzniku invalidity, mělo by smysl takový posudek vyžádat. Změna data invalidity by totiž potenciálně mohla ovlivnit i výpočet potřebných dob pojištění. 16. Žalobkyně však neuvedla žádné důkazy pro své obecné tvrzení, že její invalidita vznikal již v roce 1981.To znamená, že jen opakuje tvrzení, které před soudy uplatnila již mnohokrát (a před žalovanou ještě výrazně vícekrát cca od roku 1992). Tímto tvrzením se soud zabýval v předcházejících řízeních sp. zn. 16 Ad 32/2021 a 17 Ad 11/2023; posudková komise však vždy dospěla ke stejnému závěru, že invalidita žalobkyně vznikla ke dni 5. 3. 2009. 17. Za toho skutkového a procesního stavu i trvající absence konkrétních tvrzení a důkazů nelze očekávat, že by doplněním dokazování mohlo dojít ke změně data vzniku invalidity žalobkyně. 18. Vyžádání posudku posudkové komise jen „pro jistotu“ nebo jen pro účely zjištění aktuálního stavu žalobkyně by proto bylo nehospodárné. Ve svém důsledku by vedlo jen k většímu zatížení posudkové komise (na úkor jiných věcí, kde je její posudek ne