5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

77 A 61/2025- 50 - text  8 77 A 61/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců Mgr. Aleše Smetanky a JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobkyně: AUTODOPRAVA CHALUPECKÝ s.r.o., IČO 27113752 sídlem K Lomu 76, 266 01 Beroun zastoupená JUDr. Václavem Polomisem, advokátem sídlem Randova 206, 339 01 Klatovy proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2025, č. j. KK/778/DS/25-3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se včasnou a přípustnou žalobou v souladu s § 65 a násl. s. ř. s. domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Sokolov (dále jen „městský úřad“) ze dne 24. 1. 2025, č. j. MUSO/116813/2024/OD/MAKN (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). 2. Městský úřad prvoinstančním rozhodnutím uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 42b odst. 1 písm. u) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, neboť jako provozovatel jízdní soupravy provozovala dne 15. 11. 2024 v 10:42 hodin na dálnici D6, km 138 směr Cheb, jízdní soupravu složenou z motorového vozidla tovární značky Mercedes-Benz, RZ Xa, a přípojného vozidla tovární značky Schwarzmüller, RZ Xb, u které bylo při kontrolním vážení zjištěno nedodržení hodnot nebo podmínek stanovených zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Největší povolená hmotnost motorového vozidla v soupravě 18 000 kg byla překročena hmotností 20 852 kg o 2 852 kg, největší povolená hmotnost jízdní soupravy 45 000 kg byla překročena hmotností 46 211 kg o 1 211 kg a byla překročena i největší povolená hmotnost na nápravu č. 2 o 2 219 kg, to vše po odečtení toleranční srážky stanovené v § 5 a 6 vyhlášky č. 209/2018 Sb., o hmotnostech, rozměrech a spojitelnosti vozidel. Za tento přestupek městský úřad uložil žalobkyni pokutu ve výši 27 000 Kč. II. Podání účastníků 3. Žalobkyně v žalobě navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalobkyně namítla, že rozhodnutí správních orgánů jsou nepřezkoumatelná a že správní orgány řádně nezjistily skutkový stav, neboť založily svá rozhodnutí výlučně na výsledku kontrolního vážení, nepřihlédly k důkazům a námitkám předloženým žalobkyní a neprovedly kontrolní měření. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zopakoval nosné důvody napadeného rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu pro nedůvodnost zamítl. 5. V replice žalobkyně akcentovala presumpci neviny a zásadu in dubio pro reo a rozvedla, že platné ověření měřidla nezaručuje správnost konkrétního vážení, zejména u vozidel se sypkým či kapalným nákladem. III. Posouzení věci soudem 6. Ve věci proběhlo dne 5. 5. 2026 vzhledem k žádosti žalobkyně ústní jednání. Obě strany při něm setrvaly na svých dosavadních stanoviscích. Žalobkyně zdůraznila, že udělala maximum toho, co mohla, aby zjištění o přetížení vyvrátila, a že je solidním autodopravcem, který svá auta nepřetěžuje. Žalovaný akcentoval, že řidič vozidla se při kontrole nevyjádřil a fotodokumentace předložená žalobkyní neprokázala, že by předložené vážní lístky objektivně osvědčovaly tehdejší váhu vozidla žalobkyně. 7. Žaloba nebyla důvodná. 8. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. 9. Přestupku podle § 42b odst. 1 písm. u) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, se právnická osoba dopustí tím, že jako provozovatel vozidla nebo jízdní soupravy provozuje jízdní soupravu, u níž bylo kontrolním vážením zjištěno nedodržení hodnot nebo podmínek stanovených zákonem o silničním provozu. 10. Žalobkyně nesporovala, že Policie ČR provedla dne 15. 11. 2024 v 11:02 hodin ve spolupráci s Centrem služeb pro silniční dopravu nízkorychlostní kontrolní vážení jízdní soupravy provozované žalobkyní. 11. Podle ustálené judikatury platí, že správní řízení v prvním a druhém stupni shodně jako odůvodnění prvoinstančního a napadeného rozhodnutí tvoří jeden celek a vzájemně se mohou v obou směrech argumentačně doplňovat (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, č. 534/2005 Sb. NSS, rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2016, č. j. 1 As 287/2015-51, bod 27, a ze dne 22. 4. 2021, č. j. 1 Azs 43/2021-32, bod 28). 12. Skutkový závěr o překročení největší povolené hmotnosti způsobem uvedeným ve výroku prvoinstančního rozhodnutí učinily správní orgány ze souhrnu následujících listinných důkazů: (1) doklad o výsledku nízkorychlostního kontrolního vážení, (2) vážní lístek ev. č. 2024/810/138, (3) vyhovující potvrzení o ověření vah, jimiž bylo provedeno vážení, a jejich kalibrační listy, (4) vyhovující pasport kontrolního místa (viz str. 1, 2 a 4 prvoinstančního rozhodnutí a str. 3 a 9 napadeného rozhodnutí). 13. Správní orgány vyhodnotily podklady předložené žalobkyní (vážní lístky z nakládky a vykládky a fotodokumentaci) tak, že tyto listiny nevyvrátily výsledek kontrolního vážení. Vážní lístky zachytily hmotnost vozidla v jiném čase a za odlišných podmínek než při kontrolním měření, a proto nemohly zpochybnit výsledky kontrolního vážení. Rozdíly lze vysvětlit i odlišným postupem při vážení, způsobem najíždění vozidla, rozložením nákladu a dynamickými vlivy, které mohly mít na výsledek měření zásadní dopad. Jelikož kontrolní měření bylo provedeno v 10:42 hod., nakládka v 09:46 hod. a vykládka v 12:41 hod., vážní lístky nemohly prokázat stav vozidla v okamžiku kontrolního vážení, které bylo rozhodující pro posouzení přestupku. Nebyla osvědčena ani časová i věcná souvislost fotografií s kontrolním měřením. Fotografie se nemohly vztahovat k nakládce (snímek přední části vozidla v čase 09:46, snímek korby shora v čase 11:36, což neodpovídalo vážnímu lístku Kamenolomy ČR s.r.o.), fotografie nezachycovaly celou soupravu a nebylo ani možno rozpoznat, zda bylo vozidlo váženo s osobou řidiče. Fotografie prázdného vážního zařízení nic neprokazovaly (viz str. 3 a 4 prvoinstančního rozhodnutí a str. 6 až 9 napadeného rozhodnutí). 14. Správní orgány učinily závěr, že žalobkyně neprokázala, že řidič žádal při kontrole provedení kontrolního měření. Při kontrole se přítomný řidič písemně nevyjádřil a odmítl podepsat kontrolní doklady. Policie nebyla povinna provést opakované kontrolní vážení za okolností zjištěných v projednávané věci, i kdyby řidič s prvotními výsledky nesouhlasil (viz str. 4 prvoinstančního rozhodnutí a str. 3, 8 a 9 napadeného rozhodnutí). 15. Podle ustálené judikatury platí, že máli být rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o zásadních a pro danou věc podstatných skutečnostech, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za mylnou (srov. recentní usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2026, č. j. 2 Ads 189/2025-51, bod 10 a tam uvedená judikatura). Nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy účastníka o tom, jak by mělo být rozhodnutí odůvodněno, ale objektivní překážkou, která soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. recentní rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2026, č. j. 7 As 180/2025-55, bod 19). 16. Zdejší soud popsané vady nepřezkoumatelnosti v případě napadeného rozhodnutí neshledal. Správní orgány obou stupňů ve svých rozhodnutích uvedly, jak a proč rozhodly tak, jak rozhodly, jak posoudily zjištěné právně významné skutečnosti a proč měly vznesené námitky za nedůvodné. Je zřejmé, že správní orgány opřely své zjištění o překročení povolené hmotnosti o doklady z kontrolního vážení, doklady o certifikaci a kalibraci použitých vah a o doklad o využitém kontrolním místě. Správní orgány nepominuly námitky žalobkyně ani listiny, které k důkazu předložila, ale vyhodnotily námitky jako nedůvodné a listiny jako neprůkazné. Správní orgány vysvětlily, proč listiny předložené žalobkyní podle nich nezpochybnily výsledky kontrolního měření. Správní orgány též vyložily, proč policie nebyla povinna provést opakované kontrolní vážení. Popsané závěry správních orgánů jsou přezkoumatelné a mohly být předmětem soudního přezkumu. Žalobkyni nic nebránilo v tom, aby žalobními námitkami s odůvodněním skutkových a právních závěrů správních orgánů polemizovala. Soud nesouhlasí s žalob