5 Afs 147/2004 — Nejvyšší správní soud

59 Af 26/2014- 76 - text Pokračování 12 59Af 26/2014 59Af 26/2014-76 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a JUDr. Pavla Vacka v právní věci žalobce: Mgr. R.H., bytem XX, zastoupeného JUDr. Jakubem Svobodou, PhD., advokátem AK Arzinger & Partneři, se sídlem Dušní 11, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2014, č. j. 4943/14/5000-14102-709598, t a k t o : I. Žaloba proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 26. 2. 2014, č. j. 4943/14/5000-14102-709598, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Žaloba Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo změněno rozhodnutí č. j. 395990/11/192912500694, které v rámci autoremedury vydal Finanční úřad v Liberci (dále též „správce daně“) dne 19. 12. 2011. Tímto rozhodnutím byla žalobci za zdaňovací období roku 2009 doměřena daň ve výši 143 310 Kč a současně vznikla povinnost uhradit penále ve výši 28 662 Kč. Napadeným rozhodnutím bylo rozhodnutí o odvolání vydané správcem daně změněno tak, že žalobci byla doměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2009 ve výši 98 610 Kč a současně vznikla povinnost uhradit penále ve výši 19 722 Kč. Žalobce namítá, že skutkový stav, který vzaly správní orgány za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spise. Tvrdí, že správní orgány zahrnuly mezi pohledávky, o které měl žalobce zvýšit svůj daňový základ, i pohledávky, které splňovaly podmínky stanovené v § 24 odst. 2 písm. y) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ zákon o daních z příjmů“). Jedná se o pohledávky za O.K., za společností E, a.s., za J.M. a T.K. a za společností B T., a.s. Pohledávky vůči O.K., truhláři v XX, v celkové výši 10 000 Kč vznikly v roce 2006. Podle žalobci dostupných informací pan O.K.k zemřel. Žalobce však není schopen tuto skutečnost doložit, neboť nemá přístup do úředních evidencí. Navrhoval proto, aby si žalovaný vyžádal údaje o O.K. z centrální databáze obyvatel a z příslušné matriky. Dále navrhoval, aby žalovaný požádal soud, u něhož probíhalo dědického řízení, o informace, na základě kterých bude možné posoudit, zda žalobce mohl uplatnil své pohledávky v rámci dědického řízení. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že důkazní povinnost v tomto případě neležela na jeho straně, nýbrž na straně žalovaného, který měl zjistit, zda skutečně došlo k úmrtí O.K., a následně prokázat, že soud vydal usnesení podle § 175n o. s. ř. a žalobce tak mohl přihlásit své pohledávky vůči O.K. do dědického řízení. Žalovaný však nepřihlédl ke skutečnostem tvrzeným žalobcem a neprovedl jím navrhované důkazy, což vedlo k neúplnému a nesprávnému zjištění rozhodných skutečností. Žalobce proto navrhuje, aby si údaje o O.K. z centrální evidence obyvatel a z příslušné matriky obce S. vyžádal soud a provedl jimi důkaz. Pokud jde o pohledávky za společností E.L., a.s. v celkové výši 112 450 Kč, je žalobci známo, že na majetek této společnost byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 4. 2002, č. j. 46K 16/2002-74, prohlášen konkurz. Žalobce v průběhu daňového řízení navrhoval, aby si správce daně vyžádal u Krajského soudu v Ústí nad Labem konkurzní spis týkající se této společnosti, na základě kterého by bylo možné posoudit uspokojení pohledávek žalobce vůči jeho dlužníkovi. Správce daně však žalobcem navrhované důkazy bez odůvodnění neprovedl. S ohledem na skutečnost, že dlužník společnost Energomontáže Liberec, a.s., byla právnickou osobou a zanikla bez právního nástupce a zároveň žalobce jako věřitel společnosti E. L., a.s. nebyl s dlužníkem ekonomicky nebo personálně spojenou osobou, je zapotřebí tyto pohledávky vůči tomuto dlužníkovi zařadit mezi pohledávky vyjmenované v § 24 odst. 2 písm. y) zákona o daních z příjmů. Žalovaný argumentoval tím, že konkurz byl zrušen dne 30. 9. 2009 z důvodu splnění rozvrhového usnesení. Žalobce však namítá, že v době, kdy přerušil svou podnikatelskou činnost, tj. ke dni 2. 3. 2009, nebylo již možné předmětnou pohledávku přihlásit a po zrušení konkurzu shora uvedené společnosti žalobce již nepodnikal. Žalobce také navrhoval, aby žalovaný prověřil účetnictví této společnosti. Žalobce tím chtěl postavit na jisto, zda předmětné pohledávky vůbec existovaly a domnělí dlužníci tyto své závazky evidovali či nikoli. Žalobce navrhuje, aby soud provedl důkaz výpisem z obchodního rejstříku společnosti E.L. a.s., rejstříkovým spisem Krajského soudu v Ústí nad Labem oddíl B, vložka 225, usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 4. 2002, č. j. 46K 16/2002-74, a usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2009, č. j. 46K 16/2002-670. Také v případě pohledávek za J.M. a T.K. žalobce namítá, že má sice povinnost navrhnout důkazy k prokázání jím tvrzených skutečností, není však povinen veškeré jím navrhované důkazy také předložit, zejména s ohledem na skutečnost, že mu jako fyzické osobě není k některým informacím povolen přístup. Žalobce proto stejně jako v průběhu daňového řízení navrhuje, aby byl ohledně pohledávek vůči J.M. proveden důkaz informacemi o provedené exekuci od Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, katastrálního pracoviště Liberec, aby byly vyžádány informace od Okresního soudu v Liberci o probíhajících exekucích, aby byl proveden důkaz přiznáními k dani z příjmů J.M. za období let 2006 až 2008 a aby byl J.M. ve věci vyslechnut. Obdobně i v případě T.K. žalobce navrhuje provést důkaz informacemi Okresního soudu v Liberci o vedených exekucích proti této fyzické osobě, přiznáními k dani z příjmů T.K. za období 2005 až 2008 a jeho výslechem. Žalobce tyto důkazy navrhoval v průběhu daňového řízení, správní orgány je však odmítly provést, což vedlo k neúplnému a nesprávnému zjištění rozhodných okolností. Ohledně pohledávek za společností B.T. a.s. žalobce namítal, že proti této společnosti bylo vedeno několik konkurzních řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem. K prokázání těchto skutečností v průběhu daňového řízení navrhoval, aby si žalovaný vyžádal příslušné dokumenty, na jejich základě by bylo možné prokázat, že společnost se nachází v úpadku a pohledávky vůči této společnosti lze zařadit mezi pohledávky vyjmenované v § 24 odst. 2 písm. y) zákona o daních z příjmů. Za účelem tohoto zjištění žalobce navrhoval také výslech statutárního orgánu společnosti. Vzhledem k tomu, že navrhované důkazy správními orgány provedeny nebyly, žalobce navrhuje, aby výslech předsedy představenstva společnosti B.T., a.s. J.Č. a členů představenstva této společnosti M.S. a J.P. provedl soud spolu s přiznáními k dani z příjmů společnosti B.T., a.s. za období 2008 až 2009. Pohledávky vůči K.F.P. a vůči AK Liberec 4 jsou dle žalobce pohledávkami neexistujícími, protože K.F.P. ani AK L. nemají právní subjektivitu. Vzhledem k neexistenci těchto dlužníků, nemůže existovat ani žádná z pohledávek, na které by se vztahoval § 23 odst. 8 písm. b) bod 2 zákona o daních z příjmů. Žalobce dále rozporuje závěr správce daně, že storno neuhrazených faktur bylo provedeno účelově na základě probíhající kontroly. Tento závěr není odůvodněn a nebyl k němu proveden žádný důkaz. Správci daně dále vytýká, že bez odůvodnění neosvědčil korespondenci s dlužníky jako důkaz a nezabýval se tak tvrzeními a důkazními návrhy, které žalobce učinil. Žalobce také tvrdí, že postupem správních orgánů došlo k zásahu do jeho základních práv garantovaných čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Žalobce odkazuje na § 2 odst. 1 a 2 zákona o daních z příjmů a domnívá se, že při posuzování jeho potencionálně vzniklé daňové povinnosti je třeba rozlišovat mezi striktně gramatickým a teleologickým výkladem daňové povinnosti vyplývající ze zákona o daních z příjmů. Žalobce se přiklání k výkladu teleologickému a namítá, že u promlčených či nevymahatelných pohledávek se o příjem nejedná, a neměla by mu tudíž plynout povinnost zvýšit o tyto pohledávky základ daně. Žalobci také není jasné, na základě jakých důkazů dospěl správce daně k závěru, že výdaje vynaložené v souvislosti se službami, byly žalobcem uplatněny ve výdajích vynaložených na dosažení zajištění a udržení příjmů dle § 24 zákona o daních z příjmů. Dle přesvědčení žalobce by pohledávky vůči subjektům, které v současně době již neexistují nebo neprovozují žádnou podnikatelskou činnost, více jak 14 let po jejich splatnosti, do základu daně zahrnuty být neměly. Žalobce v této souvislosti navrhuje provést důkaz kopiemi informací od České pošty a.s. ohledně doručování do sídla dlužníků. Žalobce je také přesvědčen, že správní orgány vyvodily nesprávné závěry z výpovědi svědkyně J.H., bývalé účetní žalobce, která potvrdila, že neproplacené faktury, které zařadila do účetnictví, nestornovala a navíc žalobce o této skutečnost